Podívejme se na aktuální, velmi diskutovanou zprávu tohoto týdne a sice na to, co se odehrálo mezi ministrem Macinkou a Hradem. Jak to jako bývalý ministr zahraničí vidíte? Co říci na způsob konverzace ze strany ministra a co na postoj prezidenta, který mluví o pokusu o vydírání? A přijde vám jako správný krok, že byly ministrovy SMS zprávy zveřejněny?
Kdo je vinen současnou situací?Anketa
Překvapilo vás, že byly SMS zprávy ohledně prezidenta adresované Petru Kolářovi a ne prezidentovi přímo? Jak tedy vnímat „úlohu“ Petra Koláře na Hradě?
To mne nepřekvapilo. Ministr Macinka si je evidentně dobře vědom faktu, že pan prezident poslouchá rady svého nejvýznamnějšího poradce, kterému rovněž vděčí za svou úspěšnou kampaň a zvolení prezidentem. Macinka psal tomu, kdo na Hradě de facto rozhoduje. Současně si byl vědom, že Petr Kolář je zkušený diplomat, který pochopitelně ví, že soukromé SMS se nikdy nezveřejňují. Chápu, že Macinka nemohl tušit, že pan prezident jeho SMSky zveřejní, pravděpodobně bez konzultace s Petrem Kolářem, a asi v jakémsi záchvatu rozhořčení.
Ohledně slov o pokusu o vydírání někteří připomínají tlak tehdejší vlády Petra Fialy na Miloše Zemana v době, kdy byl ještě prezidentem. Tehdy se mluvilo o seškrtání rozpočtu pro Hrad, myslím, že zaznělo i to, že by mohl být prezident Zeman zbaven funkce…. Dá se toto nějak srovnávat?
Každá situace má své historické a politické souvislosti. Přesto platí obecný princip: politický nátlak – ať už formou rozpočtových hrozeb, mediálního tlaku či institucionálních výhrůžek – není zdravým nástrojem demokratické politiky. Demokratický systém je založen na dialogu, vyvažování moci a respektu k ústavním rolím jednotlivých institucí, nikoli na nátlakových mechanismech. Já tuto situaci srovnávám s mou zkušeností, kdy prezident Havel odmítl jmenovat Jaroslava Baštu naším velvyslancem v Moskvě. Byl jsem si tehdy vědom faktu, že prezident Havel si naopak přál, abych vyslal jeho přítele Martina Palouše, který byl v té době mým náměstkem, jako velvyslance do USA. A tak jsem navrhl dohodu, jak o Moskvě, tak i o Washingtonu. To Václav Havel odmítl a tak došlo k patové situaci, kdy jsme v těchto důležitých státech neměli velvyslance. To trvalo asi půl roku, a pak Havel souhlasil. A oba pánové ve svých zemích udělali pro ČR spoustu skvělé práce.
Milion chvilek pro demokracii připravil na nedělní odpoledne akci na podporu prezidenta Pavla. Máte pocit, že prezident potřebuje takto podpořit? Nejsou tady jiné věci, u kterých byste očekával, že by se jich měly „Chvilky“ ujmout?
Účastníci demonstrací Milion chvilek jsou již dlouhodobě manipulováni antibabišovskými demagogickými aktivisty a přiznám se, že jim nevěnuji žádnou pozornost. Občanská angažovanost je legitimní součást demokracie, nicméně osobně bych považoval za přínosnější, kdyby se podobné iniciativy systematicky věnovaly dlouhodobým strukturálním problémům společnosti, které mají přímý dopad na životy občanů.
Celé toto „dohadování“ mezi Hradem a ministrem Macinkou má vlastně kořeny v tom, zda jmenovat či nejmenovat Filipa Turka ministrem, v tuto chvíli životního prostředí. Jak to vidíte vy? A byl nebo nebyl by Filip Turek býval vhodným adeptem na ministra zahraničí?
Bude Martin Kupka lepším předsedou ODS než Petr Fiala?Anketa
A opět se vás zeptám jako bývalého ministra zahraničí, jak moc tento „spor“ mezi ministrem Macinkou a prezidentem Pavlem ovlivní či neovlivní vnímání České republiky v zahraničí?
Samozřejmě nám to nijak nepomáhá. Na druhé straně vnitropolitické spory jsou známé i z jiných států a tak nejde o něco zcela výjimečného. Záleží na tom, jak se nám to podaří vyřešit. Důvěryhodnost země mohou takovéto spory, pokud budou vysloveně vyostřené a budou paralyzovat akceschopnost ústavních činitelů, poněkud oslabovat. Na druhé straně naše důvěryhodnost byla v zahraničí oslabena například trapným hlasováním ve Valném shromáždění OSN za ministrování Jana Lipavského, kdy jsme se mnohokrát ocitli v menšině vedle USA, Izraele a několika tichomořských ostrovů totálně závislých na financích USA. To se týkalo například hlasování o Gaze, Izraeli či porušování mezinárodního práva. Jan Lipavský potřeboval souhlas tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, aby se stal ministrem zahraničí, a v tomto zájmu byl schopen se za 24 hodin změnit z radikálního stoupence Palestiny v zapáleného obhájce všech izraelských represí vůči Palestincům. To na důvěryhodnosti jistě nepřidá. Pánové Macinka a Turek jsou zatím dost konzistentní a předvídatelní.
Když jsme u zahraničí, ministr ještě předtím, než byly zveřejněny jeho SMS zprávy, oznámil, že vláda zrušila usnesení, které se týká velvyslanců, jež schválila ještě předešlá vláda a prezident Pavel. Je tento krok pochopitelný? Souhlasíte s tím, že by vyslání těchto lidí bylo v rozporu se zájmy ČR, jak zaznívá od současné vlády?
Zrušení usnesení o jmenování velvyslanců považuji za jedinou správnou reakci na nehorázný krok bývalého ministra zahraničí Lipavského, který – spolu s prezidentem Pavlem – vybral velké množství velvyslanců, kteří měli ve svých zemích nastoupit často až dlouho poté, co věděl, že už nebude ministrem. To byl zcela bezprecedentní krok. Vzhledem k tomu, že nejčastější období pro velvyslance jsou 4 roky, tak by tito velvyslanci, vybraní minulou vládou, sloužili vlastně po celou dobu vládnutí Babišovy vlády, která by tak neměla žádnou možnost jmenovat vlastní velvyslance. V historii české diplomacie neznám žádný srovnatelný krok. Někdy se stalo, že nějaký velvyslanec nastoupil třeba měsíc po odchodu ministra, který ho vybral, ale nikdy nešlo o takovéto hromadné jmenování v podstatě na všechny klíčové zastupitelské úřady. Jeden vysoký úředník mi nedávno sdělil, že řada z těchto nových velvyslanců měla jen minimální diplomatickou kvalifikaci a tak prý šlo o vděk za jejich loajalitu k vládní podpoře Ukrajiny. Nevím, zda by jejich vyslání bylo v rozporu se zájmy ČR, ale každopádně by to bylo v rozporu s diplomatickými pravidly, s tradičními postupy a s dobrými mravy. A neměli bychom zapomínat na hlavní princip, tedy, že diplomacie by měla zůstat profesionální službou státu, nikoli nástrojem politického cyklu, jak je tomu například v USA.
Zaznívá také, že ve hře je to, zda Petr Pavel povede českou delegaci na summit NATO. Podle ministra Macinky by byl vhodnější premiér Babiš, už i proto, že má dobré vztahy s prezidentem Trumpem. Souhlasíte?
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Samozřejmě vnímám, že Miloš Zeman prosadil praxi, kdy premiér reprezentoval ČR na summitech EU a prezident na summitech NATO, ale nic takového není zakotveno v nějakém zákoně a vláda proto může rozhodnout tuto dosavadní praxi změnit. Rozhodnutí je zcela v rukou premiéra Babiše.
Když jsme u prezidenta Trumpa, tak úplně na závěr odbočíme. Co říci k tomu, co se ze strany Spojených států odehrálo ve Venezuele a co říci na Trumpův postoj ohledně Grónska?
Přepadení Caracasu a únos venezuelského prezidenta Madura bylo jasným porušením mezinárodního práva. Připomíná mi to únos Alexandra Dubčeka, Františka Kriegela a dalších do Moskvy v srpnu 1968 sovětskými vojáky. Samozřejmě bez tehdejší okupace našeho státu vojsky Varšavské smlouvy. A samozřejmě i v Caracasu Američanům pomohli i někteří místní zrádci, jako se to stalo tehdy v Praze. Prezident Trump jednal v souladu s jeho interpretací tzv. Monroevovy doktríny, tedy, že USA mají právo si v západní hemisféře dělat co se jim zlíbí a současně tak respektují i tzv. Brežněvovu doktrínu, podle níž si mohl Sovětský svaz rozhodovat ve východní hemisféře. Dnešní Rusko by si tak mohlo snadno ospravedlnit svou invazi na Ukrajinu, a jsem rád, že tak neučinilo. Ovšem nedávná poznámka ministra zahraničí Lavrova naznačovala, že ruská elita má velké pochopení pro takovéto rozdělení světa na sféry vlivu. U Lavrova mne tento postoj nepříjemně překvapil, neboť si na něj pamatuji z doby, kdy byl ruským velvyslancem při OSN a já jsem byl předsedou Valného shromáždění OSN. Lavrov tehdy hájil respektování mezinárodního práva. Je mi samozřejmě jasné, že invaze na Ukrajinu byla porušením mezinárodního práva, ale současně chápu ruskou obavu z vojsk Severoatlantické aliance na svých hranicích.
Trumpův postoj ke Grónsku je zcela v souladu s tímto vnímáním světa. Jsem rád, že se nakonec vzdal myšlenky přisvojit si Grónsko vojenskou silou. Aspoň prozatím. Je jasné, že USA najdou způsob jak plně rozhodovat o Grónsku, i když se nestane 51. státem Spojených států. Už nyní jsou jediným státem, který má na území Grónska velkou vojenskou základnu. Na obyvatelích Grónska jsem obdivoval jejich odmítnutí se nechat koupit. Každý občan mohl dostat 100 000 dolarů a stát navíc další miliardy, díky nimž by mohl významně zlepšit prosperitu celé země. USA by tak úspěšně dokončily proces dekolonizace. Jsem samozřejmě hluboce přesvědčen, že Donald Trump najde brzo způsob, jakým si Grónsko podmaní a získá tam v podstatě monopolní přístup k nerostnému bohatství i k výhodnému vojensko-strategickému postavení. Vedení EU dalo najevo, že s tím nesouhlasí a jejich gesta byla pochopitelná, ale současně je mi jasné, že nikdo nevěřil, že by evropští vojáci byli ochotni umírat za to, aby si Dánsko udrželo vliv ve své bývalé kolonii a dnes autonomním území, jehož občané sice odmítli se stát Američany, ale současně neoplývají nějakou velkou láskou k Dánům. Je jistě možné uvítat, že v Grónsku asi nezahyne ani ta přibližně stovka Kubánců a Venezuelanů, kteří zaplatili svými životy za to, že USA nyní zcela kontrolují největší světové naleziště ropy, ale i tak bude jistě porušen základní pilíř světového řádu, který je zakotven v Chartě OSN, tj. respekt k suverenitě států a jejich územní integritě.
V této souvislosti musím konstatovat, že důraz, který premiér Babiš kladl na potřebu dialogu a diplomacie a na vyhnutí se konfrontace slavil v případě Grónska jistý úspěch. A samozřejmě se České republice podařilo si neohrozit dobrý vztah s prezidentem Trumpem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Domniváte se, že Milion chvilek manipuluje lidmi?
