V Evropské lidové straně jste začali řešit více romskou problematiku. Na začátek ocituji část tweetu „10 let Romské strategie EU nic nezměnilo v těžké každodenní realitě Romů“. Jde o slova europoslance Petra Polláka, který hovoří o „novém začátku“. Než se dostaneme k jeho konkrétnímu dokumentu, který byl lidovci přijat, jak to vidíte vy? Nezměnilo se za 10 let nic? Selhaly veškeré integrační procesy?
Jde o poziční dokument k romské problematice.
Řada projektů jde do nesmyslností a nemá žádné výsledky. Chceme, aby problematika během dalších deseti let nestagnovala.
Je nutné začít znovu, jinak a lépe? Souhlasíte s návrhy europoslance Polláka? Za chvíli se k nim dostaneme konkrétně.
Pan Pollák je expert ze Slovenska, byl šéfem legislativní skupiny ve vládě, která pomohla např. podpořit romštinu jako vysokoškolský předmět. Vždy trval na tom, že Romové musí chodit do školy a pracovat. Je k romské menšině tvrdý. Kdo jiný by to měl říkat, než Romové v Evropském parlamentu? Navíc není sám. Romští europoslanci chtějí s touto problematikou něco dělat. Od nich zní návrhy úplně jinak. Zatímco mě by mohl někdo nařknout za rasismus, od nich to Romové berou.
Fotogalerie: - Lidické děti
„V Európe máme milióny Rómov, ktorí žijú v chudobe, katastrofálnych podmienkach, bez prístupu k pitnej vode, kanalizácii a základnej infraštruktúre, sú bez vzdelania a tým pádom bez uplatnenia na pracovnom trhu,“ upozornil Pollák pro europskenoviny.sk. Je to tak špatné?
Ano. Zabývám se romskou problematikou šest let. Navštívil jsem desítky romských komunit. Opravdu jsou dnes komunity, které žijí jako ve středověku. Mají hliněné podlahy, nemají zavedenou elektřinu, používají ke svícení svíčky, žijí kočovným životem.
Konkrétně zazněly požadavky na více investic v infrastruktuře pitné vody, protože každý třetí Rom žije bez pitné vody doma, požadavky na středoškolské vzdělání pro Romy, podpůrné doučování. Varování před tím, že část romských dětí nenavštěvuje školu. To jsou výzvy z twitteru EPP. Jenže tohle jsme už v minulosti slyšeli. V čem je teď iniciativa jiná? K jaké dojde změně?
Máme konkrétní programy. Udělali jsme projekt sociálního bydlení, který vychází z úspěšného slovenského modelu. Pokud romská rodina nemá dluhy, chodí do práce, děti do školy, mohou si požádat o sociální bydlení. Pokud splní parametry, je jim udělena půjčka a postaven dům z unimobuněk. Je to něco jako ve Vsetíně postavil Jiří Čunek. V těchto domcích pak mohou žít. Z absolutní chudoby se mohou dostat do důstojnějšího prostředí. Tyto domky se pak mohou rozmontovat a lidé přejdou do normálního bydlení. Na Slovensku se to vyzkoušelo a řada lidí z těchto buněk přešla do vlastního bydlení a jsou normálně zařazení do běžného života. Je potřeba pozitivní příklady ukazovat. Romové nepotřebují dávky, ale příležitost, aby na sebe začali být hrdí. Pak jsou schopní spoustu věcí změnit.
Promiňte, ale právě stěhování do tzv. čunkodomků ve Vsetíně bylo tvrdě kritizováno a podmínky pro život byly dost odsuzované. Proběhla i nějaká soudní jednání…
Vím, že si Romové na kvalitu bydlení na Poschle dost stěžovali.
Je to sociální bydlení, žádný luxus. Ale dáte lidem šanci. To je strašně důležité. Buď přejdou do normálního života, nebo ne. Ten člověk zjistí, že má teplou vodu a elektriku. Dřív nikdo teplo neměl, okna měli rozmlácená. Zatímco na tom původním místě byla absence dětí ve škole asi 93 procent, v těch montovaných domcích najednou pět procent.
Psali jsme:
To je projekt Evropské lidové strany nebo konkrétně váš projekt? Předpokládáte, že se bude aplikovat na evropské nebo jen české úrovni?
Za tímto projektem sociálního bydlení stojím já s Petrem Pollákem. Chceme ho vyzkoušet na Slovensku a více ho rozvinout i do České republiky. Cíleně pomoci rodinám, které budou mít šanci na startovací bydlení a pak přejdou do normálního života. Nevyřešíme všechny problémy, ale můžeme nastartovat řešení.
Jak jste daleko s vyjednáváním v České republice?
Už jsem informoval na Úřadu vlády Radu pro menšiny, jsem v kontaktu s řadou romských organizací. Podobný způsob uvažování řada z nich podporuje. Není to žádná dávka. Nechceme nikomu dávat dávky. Systém dávek a různých grantů je zvrácený a nefunguje. Chceme dát půjčku, která bude mít pevná kritéria, a buď splníš, nebo nesplníš.
Když jste u konkrétních projektů. Jak řešit přístup k pitné vodě?
V komunitách, kde si lidé myslí, že je elektrika, voda, plyn zdarma, jednoznačně říct: Ano, zavedeme vám pitnou vodu, ale za to se platí. Jedinou věc, kterou chceme podporovat, je, že pitná voda bude zavedena. V řadě osad čerpají vodu ze studny a pak jsou tam různé nemoci, šíří se střevní problémy. Vodovod výrazně pomůže prostředí kultivovat a lidem žít v normálních podmínkách. Ale voda není zdarma. Musíte si na ni vydělat.
Podpora vyučování, doučování… To už tady také mnohokrát bylo.
To jo, ale doučování nebo romská stipendia pomohla řadě lidí školu dokončit. Spousta Romů se uchytila ve společnosti a je aktivní i uvnitř romské komunity. Nesmí existovat program jen na tři roky, pak ho zastavit na další léta, pak zase spustit… Musí být rozhodnuto, že v příštích dvaceti letech se soustředíme na to, aby všichni Romové prostě chodili do školy. Petr Pollák má jasno v tom, že by i další dávky fixoval na úspěšnost dětí ve škole. Nastavit to motivačně. Ne, jak se snaží pořád socialisti rozdat peníze všem. Pak lidé celý život nepracují a žijí v chudobě.
Jde od evropských lidovců o reakci v souvislosti s protesty proti rasismu, které z Ameriky přešly i do Evropy?
Předpokládáte, že materiál, se kterým teď evropští lidovci přicházejí, bude reflektovat Evropská komise ve vizi inkluze Romů na dalších 30 let, kterou připravuje?
Ano. Měli by tomu přizpůsobit programy. Do romské problematiky obecně nejde málo peněz. Největší problém je s efektivitou. Nepotřebujeme desítky konferencí a školení. Potřebujeme konkrétní programy, které něco změní. Věci máme popsané dobře. Nestačí ale mluvit o tom, že někdo nechodí do školy, potřebujeme, aby Romové pochopili, že chceme nastavit motivační a výhodný systém a že je pro ně výhodné učit se, chodit do školy a do práce.
Tomáš Zdechovský
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová se vyjádřila k projevům rasismu v Evropě. „Rasismus je v Evropě na vzestupu od roku 2015, kdy jsme zažili migrační krizi a kdy skutečně se atmosféra ve společnosti zhoršila. Ale nemáme v Evropě žádný ze států, který by rasismus nějakým způsobem posvětil, nebo byl k němu úplně mlčenlivý. Všude máme zákony, které se ale málo vynucují, a zároveň rasismus probíhá ve velice skryté formě diskriminace, kterou nevidíme, nemáme ve statistikách, ale která ve společnosti existuje. Řekla bych, diskriminace skrytá, ale velmi palčivě vžitá těmi, kterých se to týká, takže máme v Evropě co dělat,“ řekla. Jak to vidíte vy? Máme v Evropě problém s rasismem?
Problematika rasismu se často nafukuje. Ano, někdy je přístup rasistický, ale místo toho, abych napadal někoho, že je rasista… Já raději ukazuji dobré příklady. Je dobré ukázat lidi, které chcete za sousedy. Petr Torák, vyznamenaný královnou v Británii. Nebo Štefan Pongo, aktivista, řidič kamionů, který, když Zeman řekl, že Romové nepracují, zorganizoval, že tisíce Romů poslali prezidentovi fotku, jak pracují… Než mluvit o rasismu, tak bych raději ukázal na lidi, kteří něco dokázali a ledy prolomili.
U nás se začala diskutovat v minulých dnech romská otázka z několika úhlů pohledu. Jednak levicové publicistky Apolena Rychlíková a Saša Uhlová ze serveru A2larm upozorňují, že u nás dochází k bezpráví na Romech. Rychlíková také navrhuje, aby po romských obětech rasismu byly pojmenovány ulice. Naopak na Mostecku zase lidé přemýšlejí o tom, že kvůli nepřizpůsobivým do ulic vyjdou a hovořilo se o podání trestního oznámení vůči vládě České republiky: „za systematické potlačování osobní svobody jedné skupiny občanů na úkor jiné skupiny“. Podotýkám, že zdůrazňují, že je jim jedno, kdo je Rom a kdo není, ale chtějí dodržování jistých pravidel. S jakým dojmem sledujete tuto debatu?
Rychlíková a Uhlová uhnuly, ženou debatu do extrému a nejvíc romské problematice škodí. Samotní Romové velmi často řeknou, že je pro ně klíčová vynutitelnost zákona a pořádek. Rychlíková by pořád někomu něco dávala zadarmo a někoho podporovala. Je možné na začátku někomu pomoct, ale investici musí vrátit. Někteří Romové jsou dnes bohatí, podnikaví, úspěšní lidé. Na Ostravsku vzpomenu rodinu Čermákových, která dnes přemýšlí o tom, jak vše společnosti vrátit a pomoct dalším Romům stát se úspěšnými. Takové lidi je důležité podporovat a chtít po nich, aby přispívali svými názory k řešení romské problematiky. Levicový přístup, který dlouhodobě drží i sociální demokracie, nesdílím. Problematiku rasismu i romskou otázku akorát konzervuje. Pak se není co divit, že vznikají protipetice a spousta lidí si myslí, že všichni Romové zneužívají systém. Není to pravda. Řada Romů má odpovědnost za stát, jsou to vojáci, policisté, zdravotní sestry. Obdivuji Patrika Bangu, známého z idnes.cz nebo Richarda Samka, to je člověk s naprostým přehledem. To jsou lidé, kteří výrazným způsobem přispívají do veřejného povědomí a kultivování žurnalistiky.
Každopádně atmosféru některé situace vyostřují. Např. v Kraslicích zmlácený profesionální záchranář, kdy útočníky mají být Romové, kandidátka Pirátů Nina Špitálníková skončila s monoklem, když se zastala Roma. V Brně se sympatizanti hnutí Slušní lidé střetli se stoupenci Black Lives Matter. Na bojovníky proti rasismu bučeli a dokonce po nich měli házet rajčata. O čem tohle vypovídá? Není skutečně atmosféra více rozjitřená?
Ne. Srovnejme si to s atmosférou devadesátých let. Byla tu skupina Orlík, která měla několik desítek tisíc sympatizantů po ČR. Skinheadské hnutí bylo výrazně radikální a výrazně větší než dnes. Dnes jde o boj extremistů s extremisty. Levicovými nebo pravicovými. Neměli bychom se na ně soustřeďovat, i když plní stránky médií. Soustřeďme se na práci. Myslím každodenní práci některých charit a organizací. Extremisté by neměli zaplňovat debatu, bavme se s lidmi, kteří skutečně romské problematice rozumí a něco dělají. Ti moc prostoru v českých médiích nedostávají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
