Jak dnes hodnotíte naši armádu?

Jsou to dvě věci. Jedna věc je, že jsme platným partnerem v  NATO. Několikrát jsem se mohl přesvědčit, když jsem jel za našimi vojáky na různé mise - ať do Afghánistánu nebo do Mali, že jsme tam opravdu řazeni mezi důvěryhodné partnery. To souvisí s druhou věcí – že by se stát měl o armádní pracovníky postarat, je to víceméně i pro nás. Stát by měl sdělit jasně prioritu vnitřní, tak vnější. Nikoli to řešit podle ekonomického růstu, ale tak, aby byla armáda stabilizovaná, protože když je na tom ekonomika naopak hůř, tak o to víc by bezpečnost měla být důslednější. Řada lidí si to uvědomila až tehdy, když nastala krize mezi Ukrajinou a Ruskem, která samozřejmě je a bude zmatená a jde o problém, který se nevyřeší za týden, ale může se táhnout několik měsíců až let. Přesně o tom je ona důslednost, abychom byli skutečně partnery a ne aby naši vojáci dělali čest jen na zahraničních misích. My jako zákonodárci se musíme postarat – a Aliance by to měla vidět, když slíbíme, že budeme do armády dávat 2 procenta z HDP, tak opravdu každý rok musíme armádě dávat stabilní peníze.

Třeba nyní v pátek jste se zrovna zabývali zákonem o vojácích…