V pondělí jsme si připomněli náhlé úmrtí dlouholetého starosty Teplic a předsedy Senátu Jaroslava Kubery. O co s jeho odchodem přichází česká politická scéna? Jaké na něj máte osobní vzpomínky?

Přichází o hodně. Jaroslav Kubera prosazoval svobodu ze všech možných pohledů. Byl odpůrcem regulací a zákazů, a především byl politik, kterého lidi milovali a který je uměl oslovovat. Osobně ho znám již od devadesátých let. V době, kdy se stal starostou Teplic v roce 1994, jsem se já stal místostarostou Chrastavy a v tehdejším Severočeském kraji jsme se potkávali na krajských setkáních starostů nejen v sále, ale i v kuřáckých přestávkách. V Senátu se naše kontakty samozřejmě nepoměrně zvýšily, vycházeli jsme spolu skvěle, což ostatně dokazuje i to, že si Liberec a Chrastavu vybral na svoji první cestu po regionech po svém zvolení předsedou Senátu. Lidé z něj byli nadšení. Stalo se tak 5. února 2019, před pouhým rokem. Dnes to působí jak před nekonečnem. Osobně jsme spolu mluvili naposledy v Senátu v pátek 17. ledna, byl plný optimismu a zasmáli jsme se. Jeho pondělní skon mě šokoval a převelice zarmoutil. V mém srdci ale zůstane.

Skupina 19 senátorů sepsala otevřený dopis, ve kterém vyzývá členy České biskupské konference (ČBK), aby se distancovali od názorů ekonomky Hany Lipovské na zrušení České televize a stáhli její kandidaturu do rady této instituce. Je to podle vás v pořádku? Nebo snad lidé podle některých s nesprávnými názory do Rady ČT nesmějí? 

Právo navrhovat kandidáty do Rady ČT bylo svěřeno organizacím a sdružením představujícím kulturní, regionální, sociální, odborové zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy, a to po televizní krizi v roce 2000 jako obrana proti zpolitizování televize. Politikům (poslancům) zůstala v rukou „jen“ druhá fáze, tzn. výběr z kandidátů. Do té první fáze, což jsou samotné nominace, nemají politici žádného práva, ani zákonného ani morálního, do toho organizacím a spolkům jakkoli mluvit. Nominace jsou čistě věcí organizací a spolků. Naopak, jakékoli politické ovlivňování těchto nominací je v přímém rozporu s tím, za co bojovali pracovníci televize a lidé demonstrující na Kavčích horách v době televizní krize v roce 2000.