Pane senátore, jaké emoce ve vás vzbuzovala známá fotografie utopeného syrského chlapce na pláži?

Zlost. Zlost z toho, že jeho rodiče ho dokázali vzít na cestu na takové lodi. Museli přece předpokládat, že se něco takového může stát. Druhý, opravdu nehezký pocit byl ten, že toto dokázaly naše sdělovací prostředky zneužít k vyvolání emocí u nás s cílem změnit názor na nekontrolovaný přísun ilegálních imigrantů.

Co říci na to, jak se z této fotografie stal symbol zdůvodňující jakékoliv kroky ve prospěch běženců?

V podstatě je odpověď v předchozí otázce. Je to hnus. Je to smutné zneužití cizího neštěstí, byť pravda o této fotografii, říká se, je úplně jiná.

Není už to občas na hraně citového vydírání?