Ministr financí Stanjura oznámil, že od 1. října 2022 do 20. září 2023 vláda poskytne lidem nadstandardní pomoc 5,5 miliardy měsíčně, aby lépe zvládali energetickou a inflační krizi. Podle Stanjury na to vezmou peníze jednak z dividend společnosti ČEZ a pak také z „válečné daně“.
„Je jasné, že lidem, a obávám se, že i některým podnikům, je potřeba v době masivní inflace, energetické krize, potravinové krize pomoci,“ předesílá k novým plánům ministerstva bývalý místopředseda Evropského parlamentu, někdejší mluvčí vlády a redaktor Hlasu Ameriky Libor Rouček. „Pomáhají koneckonců všechny vlády po Evropě. Naše trochu zaostává. Zatím se o všech těchto věcech jenom mluví, ale ve skutečnosti kromě důchodců, jejichž důchody byly valorizovány, dostaly rodiny jen pět tisíc korun na dítě,“ podotýká s tím, že už teď chodí lidem složenky na zálohy na elektřinu atd. a lidé na zaplacení často nemají. „Vláda by měla podobně jako vlády v Evropě těm nejohroženějším pomoci. Dlouhé měsíce už dávám za vzor konzervativní vládu ve Velké Británii. Ať už to chce nazývat pan Stanjura válečnou daní nebo daní z neočekávaných zisků, měla být u nás zavedená už dávno. Pokud to, co ministr Stanjura navrhuje, udělá, jednoznačně to podporuju. Ať je daň určená pro energetické společnosti a banky. Zavedená by být měla, protože stát musí někde získat peníze, aby mohl dorovnávat vysoké ceny energií a inflaci. Mimochodem máme trojnásobnou, než je ve Francii. Dokonce i v Řecku je poloviční inflace než u nás,“ dodal.
Fotogalerie: - Senát bez prázdnin
V jižních Čechách už začal hejtman řešit krizi po své lince a vytvořil programy, z kterých by peníze mohli čerpat ti nejchudší. „Je to samozřejmě nestandardní a neobvyklé řešení, ale my máme nestandardní situaci. Pokud se kraj rozhodne přispět těm nejchudším a nejohroženějším, nic proti tomu nemám, právě naopak. Je to samozřejmě na každé kraji, jaké má priority. Pokud má prostředky, iniciativám se meze nekladou,“ komentuje Rouček.
Psali jsme:
Spor EK s Polskem. Příležitost pro Českou republiku
Do popředí zájmu se v posledních dnech dostal spor o vyplácení pandemického peněžního balíku obnovy za více než 35 mld. euro Polsku. Evropská komise vyplacení podmiňuje změnami soudního systému a Polsko vyhrožuje, že vytvoří koalici, s níž von der Leyenovou sesadí. Naopak šéfce Evropské komise vyhrožoval belgický europoslanec Guy Verhofstadt, že ji sesadí, pokud peníze vyplatí.
Podporujete zavedení eura v ČR? (Ptáme se od 25. 7. 2022)Anketa
Šanci v tomto směru vidí v souvislosti s českým předsednictvím Rady EU. „Naskýtá se velká příležitost pro české předsednictví. Česká reprezentace má dobré vztahy nejen s EK a EU, ale i s Polskem a Maďarskem a to nejen na základě Visegrádské čtyřky, ale i určité ideové spřízněnosti ODS se stranou Právo a Spravedlnost v Polsku, koneckonců obě strany jsou ve stejné frakci v Evropském parlamentu. Máme příležitost během českého předsednictví pokusit se spor urovnat. Je jasné, že Maďarsko i Polsko budou muset určité ústupky udělat a narovnat si soudní systém. Česká republika by ale mohla svůj vliv použít, aby se spor urovnal. To by pomohlo jak Polsku, Evropské unii i nám,“ říká Rouček.
Sesazení komise? Plané výhrůžky
Polsko varuje, že bude vetovat všechny unijní iniciativy a vytvoří politickou koalici, která by sesadila předsedkyni EK a shodila celou komisi. Jenže je to vůbec představitelný postup? „To jsou plané a kontraproduktivní výhrůžky. Polsko sesadit komisi nemůže. Pokud jde o možnou koalici, kromě Maďarska žádná jiná země není. Tyto dva státy nemají sílu blokovat většinu rozhodnutí. Samozřejmě sílu mají v těch otázkách, kde mají právo veta,“ říká Rouček. „I kdyby se tyto země spojily, nemají na to, aby sesadily Evropskou komisi. Koneckonců Evropskou komisi může sesadit Evropský parlamentu a v něm jsou polští i maďarští pravicoví poslanci v těžké menšině,“ dodává.
Dr. Libor Rouček
Polský ministerský předseda přitom už na adresu EU používá dost silnou rétoriku. „Máme tady co do činění s formální demokracií a de facto oligarchií, v níž mají moc ti nejsilnější,“ uvedl Mateusz Morawiecki. Proti unijnímu imperialismu je podle něj třeba bojovat stejně jako proti imperialismu ruskému.
„Naprosto hloupá kontraproduktivní vyjádření, která nemají žádný základ. Polská situace a polská pozice se jenom zhorší. Pokud někdo mluví o imperialismu nebo nadvládě Německa či Francie, tak se stačí podívat na sedmadvacet evropských států, které jsou buď střední, nebo menší velikosti a když se podíváte do Evropského parlamentu i Rady, i když se spojí Německo s Francií, nemají šanci přehlasovat zbytek,“ popsal Rouček. „Chápu, že se Polsko cítí frustrované, ale to jsou prohlášení, která nikam nevedou a akorát polskou pozici oslabí. Je to škoda, protože pokud jde o válku na Ukrajině a přijímání uprchlíků, chová se Polsko vzorově,“ dodal.
Můj a náš příběh. Od Brestu po Vladivostok
Když pracoval doktor Rouček jako místopředseda Evropského parlamentu, měl na starosti za evropské sociální demokraty Ukrajinu a země východního partnerství i Rusko. Od roku 2013 byl určen jako zpravodaj Evropského parlamentu pro Ruskou federaci. V té době patřil k zastáncům konceptu „čtyř společných prostorů“. Také on zastával myšlenku společného prostoru „od Brestu po Vladivostok“. O souvislostech píše v závěru své knihy Můj a náš příběh.
Kniha Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
„Měl jsem na starost celou východní Evropu, Rusko i Čínu. Poslední rok jsem byl zpravodajem celého Parlamentu pro Rusko. Byl jsem jím i z toho důvodu, že mě kolegové napříč politickým spektrem věřili. Věřili mým znalostem a principiálním postojům. Celá devadesátá léta a na počátku 21. století jsem propagoval myšlenku strategické spolupráce s Ruskem. Bylo jasné, že je Rusko příliš velké na to, aby vstoupilo do EU nebo NATO. Rusko to nemělo ani v plánu. Ale mělo zájem na úzké spolupráci,“ vzpomíná.
Před lety byl vytvořen koncept společných prostorů. „To trvalo asi do roku 2006 nebo 2007, kdy začalo být jasné, že se Vladimir Putin a jeho režim začínají vůči Západu vymezovat a začínají být protizápadní. Svůj model státu postavili na ruské odlišnosti a nacionalismu. Pak přišla krátká válka v Gruzii, která naznačila, že strategická spolupráce se zdá být méně pravděpodobná. Konec tomu učinil rok 2013 a 2014,“ popsal Rouček.
Připomíná, že nejen země jako Ukrajina nebo Gruzie měly zájem o asociační dohodu. Další byla i Arménie. „Byl to Vladimír Putin, který jim to zakázal. Byl to Vladimir Putin, který postavil Ukrajinu a prezidenta Janukovyče do jasné pozice: Pokud podepíšete asociační dohodu, nedostanete žádný plyn a žádné suroviny. Janukovyč začal váhat a mezitím začal Majdan. Ten znamenal už konec strategické spolupráce a partnerství s Ruskem. Vše vyvrcholilo vpádem Ruska na Ukrajinu. Teď si samozřejmě nikdo nedokáže představit spolupráci s Putinovým režimem,“ říká Rouček.
Úvahy na toto téma jsou už hudbou daleké budoucnosti. „Třeba se někdy naskytne šance, ale zatím máme stále agresivní válku. Bohužel Rusko směřuje spíš k neustálému utužování státní moci. Od začátku září se děti budou učit patriotickou výchovu, každý den vytahovat vlajku, Putin vytváří mládežnickou organizaci, pro zahraniční diplomaty budou vytvořeny speciální obchody, kde si budou moct koupit zboží za eura nebo dolary,“ vypočítává změny v Rusku Rouček. „Ve všem se v Rusku vrací k situaci, která tam panovala za vlády komunistické strany, jen neuvažují o zestátnění a zavedení státního hospodářství. Kapitalismus ruské zkorumpované verze pokračuje dál. Patřil jsem k těm, kteří se do posledního momentu snažili o strategickou spolupráci s Ruskem. Jen tento koncept je na dlouhou dobu mrtvý. Do té doby, než se změní politický režim Kremlu,“ uzavírá dnešní komentář Libor Rouček.
Věnování v knize Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
