V posledních týdnech se SPD celkem daří v Poslanecké sněmovně prosazovat návrhy přinášející pomoc lidem v sociální nouzi. Zmínil bych například zvýšení přídavku na děti pro pracující rodiče. Co dalšího se ještě SPD podařilo v podpoře rodin prosadit a co by ještě prosadit chtěla?
Ano, schválení mého návrhu na změnu zákona o státní sociální podpoře, kterým se zvyšuje přídavek na dítě o dalších 200 korun měsíčně těm rodičům, kteří pracují jako zaměstnanci nebo živnostensky podnikají, rodičům, kteří se aktivně rekvalifikují v rámci hledání nového zaměstnání, rodičům, kteří pečují o zdravotně postižené děti anebo o malé děti do čtyř let věku v rámci rodičovské péče, v Poslanecké sněmovně považuji za velký úspěch SPD a především za velký úspěch všech slušných a pracujících rodin.
Dosud byl totiž přídavek na dítě pro tyto rodiče jen o 300 korun měsíčně vyšší než pro ty z rodičů, kteří nemají příjmy z práce či podnikání a kteří si práci ani nehledají a jejichž jediným dlouhodobým příjmem jsou nejrůznější typy sociálních dávek. To jsem považovala za nedostatečné. Zvýšení tohoto rozdílu na 6 000 korun ročně ve prospěch pracujících rodičů je tudíž jednoznačně krokem správným směrem.
Dále se mi podařilo prosadit důležitou úpravu zákona o mimořádném ošetřovném při péči o děti do deseti let věku v době uzavření škol a školek v důsledku epidemiologických opatření, která už je účinná a naši občané ji mohou využívat. Šlo mi o to, aby v těchto situacích měli rodiče možnost volby – a aby tedy toto ošetřovné mohli čerpat i nejbližší příbuzní dětí, i když s nimi trvale nežijí v jedné společné domácnosti, což dosud nebylo možné.
A to za předpokladu, že se jedná o zaměstnance v pracovním poměru odvádějící nemocenské pojištění. Můj návrh, který je již právně a prakticky účinný, od 1. května tak umožňuje rodičům vystřídat se při této péči o děti v rámci rodiny s dalšími pracujícími příbuznými.
Což přispěje především k ochraně sociálních a ekonomických zájmů rodičů samoživitelů a nízkopříjmových rodičů, významně to napomůže k udržení pracovních míst rodičů nejmladších dětí a umožní to i návrat do zaměstnání těm rodičů, kteří nyní pracují ve zvlášť společensky potřebných oborech, odvětvích a profesích.
V loňském roce jsem tento návrh podala dvakrát, pokaždé mi jej vládní poslanci zamítli. Ale protože se nikdy nevzdávám, podala jsem jej i potřetí, formou novely zákona – a podařilo se mi jej úspěšně obhájit v Poslanecké sněmovně i v Senátu.
V předchozích měsících se nám také v důsledku dlouhodobého a intenzivního tlaku SPD podařilo prosadit zrušení daně z nabytí nemovitostí, což je jedna z priorit projektu našeho hnutí – „Rodina na 1. místě“ –, jejímž cílem je zjednodušit přístup zejména mladých rodin k pořízení vlastního bydlení.
Další součástí tohoto našeho projektu je i plán na zavedení výhodných manželských půjček ve výši 800 000 Kč pro pracující, kdy by mj. po narození dalšího dítěte v rodině byla manželům část splácené jistiny odpuštěna. Na tomto návrhu pracujeme a předložíme jej nejspíš na začátku nového volebního období.
A ještě v tomto volebním období zřejmě předložíme návrh na razantní zvýšení porodného pro pracující rodiče – včetně zavedení porodného i pro třetí a každé další dítě v rodině. Pokud alespoň jeden z rodičů dítěte pracuje.
SPD také usilovala o oslabení „exekutorských mafií“, což je její klíčové téma už od počátku. Co se odehrávalo ve Sněmovně kolem zákona o exekucích?
To, v jaké podobě novela prošla Sněmovnou, znamená zlepšení oproti současnému stavu, ovšem zdaleka ne dostatečné. Krokem vpřed je jistě určité omezení tzv. mobiliárních exekucí (prodej movitých věcí dlužníka) u seniorů, tělesně postižených občanů a tzv. dětských dluhů anebo povinnost zastavit dlouhodobě bezvýsledné exekuce s jistinou do 1 500 korun nebo snížení penále u dluhů ze zdravotního a sociálního pojištění.
Bohužel kvůli odporu některých politických subjektů, např. ODS, ANO a Trikolóry, kteří jdou exekutorům na ruku, se prozatím nepodařilo prosadit princip zavedení tzv. teritoriality exekutorů, tedy princip „jeden dlužník rovná se jeden konkrétní, místně příslušný exekutor“ podle místa trvalého bydliště dlužníka, což by zásadním způsobem omezilo současnou praxi byznysu s dluhy a jejich nejrůznější přeprodávání. Ale není vyloučeno, že tento návrh do novely ještě zakomponuje Senát. Stejně tak jako další návrh SPD, aby se u všech exekucí povinně započítávaly splátky nejprve na uhrazení jistiny dluhu, a to bez navyšovaání (zastropovaných) úroků.
Nyní novela zákona čeká na projednání v Senátu, který ji může buď schválit, anebo odmítnout a vrátit ji do Sněmovny, popř. vrátit ji tam s určitými pozměňovacími návrhy.
Cíle hnutí SPD v oblasti nastavení systému exekucí a jeho pravidel jsou ale ještě mnohem ambicióznější. V první řadě požadujeme zestátnění exekucí (tzn. zestátnění výkonu rozhodnutí o soudním či správním uznání dluhu). Exekuce by napříště měly provádět pouze soudy, resp. soudní úředníci, popř. úředníci orgánů státní správy – za předem jasně daných podmínek, zejména co se týče maximální výše úroků a nákladů na vymáhání dluhu.
Výkon spravedlnosti, tj. i výkon rozhodnutí orgánu státu (což je exekuce), podle našeho přesvědčení nelze privatizovat. To je výsostné hájemství státu, tam nemá soukromý byznys co dělat.
Protože hlavním cílem soukromého podnikání je maximalizace zisku a na nic jiného není v podstatě brán ohled. Proto není možné některé záležitosti trhu svěřit. Ostatně dvanáct států Evropské unie, a jsou to spíše ty bohatší a rozvinutější, má státní exekutory.
Jak to vypadá s návrhem proti zneužívání dávek nepřizpůsobivými, což je také téma, na které se SPD hodně zaměřuje?
Tento zásadní návrh, který jsem za hnutí SPD vypracovala, prošel 12. května druhým čtením ve Sněmovně, což nám dává reálnou naději, že by mohl být finálně schválen a začít platit ještě v tomto volebním období. Buď v červenci, anebo v září, bude záležet i na přístupu Senátu k němu.
Od podání tohoto našeho návrhu zákona uplynuly už téměř dva roky, od ukončení jeho prvního čtení již téměř jeden rok. Byla by tedy ohromná škoda – zejména pro všechny slušné a pracující občany a pro všechny poctivé pracovníky úřadů práce, kteří se současným zneužíváním sociálních dávek hluboce nesouhlasí, kdyby návrh, pro který se mi dlouhodobou, trpělivou prací podařilo vyjednat podporu většiny sněmovních politických stran a hnutí, nakonec tzv. spadl pod stůl.
Jenom si dovolím připomenout, že hlavním cílem tohoto našeho návrhu je, aby do budoucna sociální dávky vyplácené státem z veřejných peněz sloužily pouze jako nezbytná pomoc a podpora občanům, kteří se dostali do přechodné existenční krize a kteří se z ní snaží dostat vlastní prací, anebo jako oprávněná podpora těm lidem, kteří již pracovat nemohou, což jsou například naši senioři a naši zdravotně postižení spoluobčané.
A naopak sociální dávky už nesmějí být nadále vypláceny jako v podstatě určitá forma výpalného těm osobám, které se dlouhodobě vyhýbají práci a které podvádějí naše úřady a náš stát – a nás všechny daňové poplatníky.
Blíží se volby, což je vždycky čas, kdy si na občany vzpomenou i strany, které předtím řešily spíše jiné věci. Velmi „rozdávačná“ je v poslední době zejména ministryně práce Jana Maláčová. Ekonom Mojmír Hampl nazval její nápady jako „předvolební dárečky“. Co říkáte na její předvolební záplavu nápadů na podporu sociálně slabších?
ČSSD byla od roku 1998 součástí českých vlád téměř šestnáct let a v podstatě nikdy své sliby nerealizovala. Její vládnutí naopak provázela korupce, předražené zakázky a politici ČSSD ve vězení. Nehovořila bych tedy určitě o záplavě návrhů paní ministryně nebo sociální demokracie, ba naopak, nedostatečnou legislativní aktivitu Ministerstva práce a sociálních věcí musejí po celé toto volební období často suplovat poslanci jako například v případě zmíněného zákona o ukončení zneužívání sociálních dávek.
Anebo v mnoha případech, kdy se jednalo o nejrůznější finanční kompenzace a zmírnění dopadů epidemie koronaviru a navazujících vládních omezujících opatření na občany, rodiny, živnostníky, firmy, zaměstnance i zaměstnavatele.
Bc. Lucie Šafránková
Jako jeden z nejdůležitějších „dárečků“ Jany Maláčové bylo zmíněno navýšení důchodů o 300 korun nad zákonnou valorizaci. Co penzistům nabízí SPD?
Nabízíme jim především systémový přístup, jehož základem je zavedení tzv. minimálního důchodu ve výši aktuální minimální mzdy (cca 15 000 Kč měsíčně) pro všechny občany, kteří splní podmínku povinné délky odvádění důchodového pojištění a podmínku dosažení důchodového věku. Za důchody pod 15 tisíc korun měsíčně se prakticky nedá vyžít, zejména ne ve větších městech v drahých nájemních bytech. Mimochodem – tento náš návrh vládní strany včetně sociální demokracie vždy odmítaly.
Ale my v SPD považujeme za naprosto nutné, abychom umožnili seniorům, kteří celý život poctivě pracovali a nyní živoří za velmi nízké důchody, např. často i pod 10 000 korun měsíčně, strávit důstojný „podzim života“ bez hrozby exekuce, beze strachu, zda zaplatí nájemné, základní potraviny nebo léky. To je naprosto nepřípustný stav, za který odpovídají všechny dosavadní vlády od listopadu 1989.
A nabízíme jim toho ještě mnohem víc – např. pozitivní změny v oblasti dostupného bydlení, dostupné veřejné dopravy anebo v oblasti sociálních služeb, např. prostřednictvím razantního zvýšení tzv. příspěvku na péči, tak aby si senioři se zdravotními potížemi mohli dovolit zaplatit kvalitní asistentské a pečovatelské služby. A je toho ještě mnohem více, veřejnost s tím seznámíme již brzy, až bude publikován náš velký volební program.
Patří sem samozřejmě i spravedlivý způsob každoroční valorizace důchodů, kdy trváme na principu, že toto zvýšení důchodů musí proběhnout o stejnou finanční částku pro všechny příjemce všech druhů důchodů. A ne jako doposud, kdy s klesajícím důchodem klesá i částka valorizace, to je naprosto protismyslné opatření.
A samozřejmě jako samostatný problém se musí řešit otázka invalidních důchodů – a to v celém jejich procesu, od posouzení invalidity a stanovení jejího stupně přes redefinici podmínek vzniku nároku na invalidní důchod až po plošné zvýšení invalidních důchodů.
Jana Maláčová
Ministryně Maláčová také věří, že se jí do voleb podaří prosadit penzijní reformu, která má být v nejbližší době projednána vládou. Je podle vás správné, aby byla prosazena hekticky ještě před koncem volebního období? Nebude tento chvat spíše na škodu?
Paní Maláčová ve skutečnosti žádnou penzijní reformu nepředložila. Jen tak nazvala svůj předvolební materiál, aby to hezky vypadalo. Přitom ČSSD vede Ministerstvo práce a sociálních věcí již skoro osm let. A zcela zde platí rčení „skutek utek“.
Takto důležité změny, pakliže by je ministerstvo konečně předložilo ve standardní podobě, vyžadují pečlivou a komplexní diskusi ve třech čteních na plénu Poslanecké sněmovny, v příslušných sněmovních výborech, a to nejen ve výboru pro sociální politiku a následně pak ještě v Senátu. Minimální dobu tohoto procesu odhaduji na jeden rok. „Protlačit“ toto Parlamentem za čtyři měsíce je nereálné – a navíc předloha ministryně Maláčové nemá většinovou podporu ve Sněmovně, jelikož není dobře připravená. Takže do velké míry se jedná jen o pověstnou bouři ve sklenici vody.
Psali jsme:
Seznámila už jste se s hlavními principy této zásadní reformy? A co jim říkáte?
Na úvod jen sdělím, že tento materiál dosud nebyl předložen vládě ani poslancům v podobě návrhu zákona a že se v žádném případě nejedná o reformu důchodů, natož zásadní. Jde v podstatě o balíček určitých dílčích parametrických změn.
S obsahem jsem samozřejmě podrobně seznámena, ostatně první veřejná prezentace návrhů proběhla již v prosinci loňského roku.
Zásadním koncepčním problémem celého materiálu je hrubá nerovnováha mezi jeho výdajovou a příjmovou stránkou. Jinými slovy – tento projekt absolutně neřeší otázku financování navrhovaných změn. Ministryně Maláčová se pouze omezuje na větu, že příslušné náklady zaplatíme z nových daní.
Je poměrně nezodpovědné jít do Poslanecké sněmovny s návrhem, na který v rozpočtu chybí minimálně 25 miliard korun. A stejně nezodpovědné je v dnešní době postcovidové ekonomické krize byť jen uvažovat o dalším zvýšení zdanění českých občanů a firem.
A k některým bodům návrhu: lze přivítat příklon Ministerstva práce a sociálních věcí k myšlence hnutí SPD na zavedení minimálního starobního důchodu vypláceného z tzv. nultého důchodového pilíře. Ovšem jeho navrhovaná výše, cca 10 000 Kč měsíčně, je naprosto nedostatečná.
Psali jsme:
Pozitivní je i idea ocenění péče o děti, kdy je navrhováno zvýšení starobního důchodu o 500 korun měsíčně za každé vychované dítě. Co ovšem akceptovat nelze, je omezení této částky na 1 500 korun měsíčně, i když dotyčná seniorka (či senior) řádně vychovala více než tři děti. To je nelogické a nespravedlivé.
Obdobně rozporuplná je i forma zpracování návrhu na dřívější odchod do důchodu pro příslušníky náročných profesí. Tento návrh je totiž koncipován tak, že za každých deset odpracovaných let v náročné profesi by byl možný odchod do starobního důchodu o rok dříve, než by tomu bylo za standardních podmínek. Což je ovšem současně doprovázeno požadavkem na zvýšení sazby sociálního pojištění příslušným zaměstnavatelům zaměstnanců v těchto profesích, a to hned o pět procentních bodů.
Zcela nepřijatelný je návrh na zvýšení pojistných odvodů osob samostatně výdělečně činných, tedy našich těžce zkoušených živnostníků, o polovinu. Zatímco v letošním roce je minimální odvod živnostníka na důchodové pojištění stanoven na úrovni 2 588 korun měsíčně, tak od 1. ledna roku 2023 navrhuje paní ministryně Maláčová jeho navýšení na 3 816 korun měsíčně, což by bylo pro vysoký počet OSVČ doslova likvidační.
Důležitou otázkou se stává zdražování. Inflace v dubnu meziročně vyletěla o 3,1 %, potraviny dokonce zdražily v průměru o 4,5 %. Jak chce SPD řešit tuto sociální výzvu pro všechny skupiny obyvatel?
Ano, růst inflace v naší zemi bohužel převyšuje tempo zdražování ve většině sousedních států i států Evropské unie.
Co se týče cen potravin, tam je recept našeho hnutí naprosto jasný: nedávno jsme ve Sněmovně navrhli, aby velké nadnárodní řetězce působící v České republice musely mít ve svých prodejnách v nabídce povinný podíl potravin, které lze vyprodukovat u nás doma – týkalo by se to např. brambor, mrkve, vepřového a hovězího masa apod. – a vedlo by to jednoznačně ke snížení cen základních potravin pro české spotřebitele. Navíc bychom podpořili potravinovou soběstačnost a bezpečnost České republiky a naše zemědělce.
Tento návrh napoprvé Sněmovnou prošel, Senát jej pak ve svých úpravách příslušné novely zákona vyškrtl a většina Poslanecké sněmovny pak při opakovaném a konečném hlasování ztratila odvahu – i pod tlakem vyhrožování orgánů Evropské unie, zahraničních obchodních korporací, jejich českých zástupců v čele s panem Prouzou a dalších subjektů – a náš návrh proto nakonec do praxe neprošel. Prozatím.
To by bylo řešení systémové. Jsem ale ráda, že v rámci tohoto zákona nakonec prošel alespoň jiný důležitý programový bod SPD – ukončení prodeje potravin tzv. dvojí kvality. To je také zásadní záležitost.
Dočasným řešením zdražování je samozřejmě například pořádná, nikoli sociálnědemokratická, valorizace důchodů – a pak také snížení daňového zatížení občanů včetně zmírnění podmínek pro možnost využití paušální daně bez povinnosti vést účetnictví a zvýšení tzv. výdajových paušálů (nezdanitelné části příjmů) pro živnostníky.
A rovněž tak i zvýšení daňových slev na poplatníka a jeho manželku (či manžela), zvýšení daňových slev pro pracující invalidy a pracující studenty, možnost překlopení daňových slev (pokud jsou vyšší než vyměřená daňová povinnost) do tzv. daňového bonusu (což je záporná daň, vratka daně) a zvýšení měsíčních a ročních limitů pro vyplacení těchto bonusů, resp. zrušení nesmyslné podmínky minimální výše příjmu pro nárok na daňový bonus či výrazné zvýšení daňového zvýhodnění na vyživované děti.
Všechny tyto návrhy jsem už já sama nebo moji kolegové z SPD v tomto volebním období vypracovala a předložila do legislativního procesu.
Slušný člověk a Česká republika vždy na prvním místě!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
