Dva roky s koronavirem takřka vytěsnily z veřejného prostoru téma migrace, vy se mu však věnujete i nadále. Je médii opomíjeno neprávem, nebo už nepředstavuje pro Evropu takový problém, jak to při migrační invazi v roce 2015 vypadalo?
Tématu imigrace se věnuji přes dvanáct let, avšak převážně té legální, individuální a vysoce kvalifikované, která pomáhá konkurenceschopnosti země. Pro ni představuje masová a ilegální imigrace do Evropy, které jsme svědky, stále velkou hrozbu a je ostudné, že před ní mnozí politici schovávají hlavu do písku.
Podle německého ministra vnitra má až pět milionů lidí opustit Afghánistán a dostat se do Evropy, což by naprosto zastínilo předchozí migrační krizi z roku 2015. Od té doby požádalo o azyl v Evropské unii asi 570 tisíc Afghánců. V roce 2020 byl Afghánistán po Sýrii druhým největším zdrojem žadatelů o azyl v EU. Afghánští muži byli v posledních letech zodpovědní za stovky, možná tisíce sexuálních útoků na evropské ženy a dívky. Mezitím se do Německa evakuačními lety vrátili zločinci včetně násilníků a obchodníků s drogami, kteří již byli do Afghánistánu deportováni, a po svém příletu okamžitě podali nové žádosti o azyl.
Co podnikne Putin?Anketa
Na německo-polskou hranici přichází v těchto dnech až 1 000 migrantů denně, počet pokusů o nelegální překročení hranic v Maďarsku stoupl oproti loňsku víc než třikrát na 319 denně. Bulharsko poslalo v srpnu na své hranice s Řeckem a Tureckem 700 vojáků. Řecko plánuje zpřísnění azylového zákona a na hranici s Tureckem nechala vláda postavit 40 km dlouhý plot a nainstalovat nový sledovací systém.
Evidentně se některé evropské státy za poslední roky poučily. Ale lze nadále spojovat migraci s možným terorismem a zločinností, nebo jde v poslední době jen o výjimečné excesy?
Terorismus je samozřejmě jen špička ledovce a znepokojovat by nás mělo i to, co pro média už zevšednělo, ale děje se každodenně v západní Evropě. Pod záminkou multikulturní tolerance dochází k masovému porušování evropských zákonů a umožňují se praktiky neslučitelné s lidskými právy. Mám na mysli například vraždy ze cti mezi příbuznými, dětské sňatky, polygamii, nucené ženské obřízky, diskriminaci žen, homosexuálů a Židů, segregaci prostor podle pohlaví – v bazénech, při výuce tělocviku – nebo veřejná shromáždění blokující dopravu na silnicích.
Dobrá zpráva pro nás je, že podíl cizinců ve výkonu trestu se v České republice prakticky neliší od podílu cizinců v populaci. To znamená, že trestné činy nepáchají ve větší míře než našinci. V této části Evropy tedy stále máme bezpečí, jen nesmíme opakovat chyby jiných zemí, které spočívaly v dlouholetém tolerování nekontrolované imigrace a podceňování důsledné integrace či asimilace příchozích.
Ačkoli je Evropa po Austrálii rozlohou druhým nejmenším světadílem a k tomu ještě s druhou největší hustotou zalidnění, proudí do ní nejvíce migrantů. Kam jinam by se jejich tok dal nasměrovat, nebo se Evropa bude dál a dál plnit, až se přeplní?
Evropa je ještě stále bohatá a současně slabá. Proto je tak lákavým cílem migrantů z celého světa. Do Evropy se dostávají lidé s kriminálním pozadím, kteří představují bezpečnostní hrozbu, a vstupu takových lidí se stále nedaří účinně bránit. V Evropě navíc stále zůstávají osoby, které měly být už dávno vyhoštěny, nicméně bezpečnostní složky v západní Evropě jsou natolik nedůsledné (nebo jim v tom brání obstrukce aktivistických soudů), že se jim to dlouhé měsíce, někdy i léta, nedaří.
Psali jsme:
Změna přístupu k migrační a azylové politice je proto v EU naprosto nezbytná. Shodnout se však na ní se zeměmi typu Německo, Španělsko nebo Švédsko je stěží možné. Proto by měla česká vláda jednat samostatně a připravit systém selektivní imigrace (a nikoli jen rozdávání víz pro levnou pracovní sílu), která bude brát práci domácím a navíc přinášet břemeno integračních nákladů na obce a stát.
Jak by vámi zmíněný systém selektivní imigrace měl vypadat?
Jste pro zvýšení poplatků za ČT?Anketa
Rozlišují se ještě vůbec pojmy uprchlík a migrant, nebo postupně splynuly v jeden význam? A pokud ne, v čem by se měl lišit přístup cílových zemí k nim?
Jestli něco významně přispělo k odmítavému postoji Evropanů k imigraci a k poklesu jejich důvěry v média a „migrační neziskovky“, je to záměrné míchání pojmů „uprchlík“, tedy člověk, co utíká z domovské země z důvodu války nebo politické perzekuce, a „ekonomický migrant“, tedy ten, kdo má zájem usadit se v cílové zemi z důvodů zajímavější nebo lépe placené práce, a masové podvody, při kterých se vydávali ti druzí za ty první.
Zatímco u uprchlíků by měla o přijetí rozhodovat první bezpečná země na základě speciální legislativy – u nás například zákona o azylu – a oprávněnosti jejich požadavku, u těch ostatních je to kromě bezpečnostních aspektů poptávka na pracovním trhu.
Může být Česká republika díky obsazení postu ministra zahraničí Janem Lipavským, členem Pirátské strany, jejíž předseda Ivan Bartoš až těsně před loňskými volbami pozměnil svůj někdejší výrok, že s muslimskou Evropou nemá problém, vstřícnější při přijímání migrantů z kulturně značně odlišných částí světa? A jsme vůbec lákavou zemí pro migraci, nebo jsme jen tranzitní zemí?
Pravidla imigrace a integrace nezáleží až tolik na ministru zahraničí jako na Ministerstvu vnitra a také průmyslu a obchodu. Právě tam se rozhoduje, zda bude Česká republika podporovat jen selektivní migraci pro vysoce nebo středně kvalifikované osoby, které v dostatečném počtu pro některé speciální profese potřebujeme, anebo i dovoz levné pracovní síly jen proto, aby na tom některé podniky ušetřily. Tady bych viděl největší nebezpečí, o kterém se moc nemluví.
Počet cizinců na našem území stoupl v letech 1994–2017 o 402 procenta na 524 tisíc, nyní se už blíží milionu. Podobným tempem rostl také počet přistěhovalců z mimoevropských zemí. Nárůst imigrace z Afriky a Asie se počítá za sledované období v tisících procent. Růst počtu cizinců za poslední dekádu celkově činil 34 procent, přičemž v sousedním Německu byl 33 procent. Česko má přitom nejvyšší zaměstnanost cizinců ze zemí mimo EU, a to 79 procent.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Jsme tedy lákavým místem i pro zahraniční špičkové odborníky z různých oborů?
Česká republika se postupně stala jednou z nejatraktivnějších zemí pro expaty, tedy vysoce kvalifikované cizince, kteří se rozhodnou žít v zahraničí. Na základě dvou rozsáhlých průzkumů (InterNations Expat Insider a HSBC) v letech 2016–2017 mezi více než čtrnácti tisíci respondenty se Česko umístilo na desátém, a v tom lepším případě dokonce na čtvrtém místě, a to za Kanadou a před Švýcarskem. Česko je aktuálně hodnoceno jako druhá nejlepší země Evropy pro expaty. V letošním srovnání už v top 10 nejsme, ale být na patnáctém místě ze 60 jako druhá nejlepší země Evropy (za Portugalskem) a pátá nejlepší země „Západu“ je stále skvělým výsledkem.
Pokud se u nás dramaticky nezmění ekonomická situace a navíc budou pokračovat dosavadní migrační trendy včetně zvyšujících se bezpečnostních rizik v některých západních zemích, měli bychom být připraveni i na větší zájem o relokaci mladých rodin s dětmi ze zemí západní Evropy?
Samozřejmě. Proč se spokojit jen s talenty z Balkánu a území bývalého Sovětského svazu a Jugoslávie? Čas už nazrává k tomu, veřejně diskutovat příležitosti nového imigračního směru. Nejsme sice schopni nabídnout srovnatelné mzdové ohodnocení, avšak pro vzdělané a pracovité Francouze nebo Italy z jejich předměstí může být za pár let důležitější otázka životních nákladů, zdravotní péče a především bezpečnosti pro své děti. Nemluvě o svobodě říkat veřejně své názory a hlásit se ke křesťanským kořenům bez každodenního volání muezzina.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
