Nu, 17. listopad je za námi. Utkvělo vám něco ohledně oslav, nějaké proslovy či gesta?
Podporujete stávku ČMKOS?Anketa
Stejně jako za jakéhokoliv jiného režimu, pořád stejné metody a praxe – jen se vyměnilo názvosloví a ze socialismu je liberální demokracie. Nicméně, všechno má svá pro i proti, mince má dvě strany, chleba je o dvou kůrkách, a tak všelijak podobně, jak všichni známe. Zkrátka, svět není černobílý tak, jak ho prezentují politici a prorežimní média hlavního proudu. No, a poslední kapkou snad pro každého člověka, který nemyslí řitním otvorem, musel být příchod věčně uniformy převlékajícího generála Pavla.
Ten přišel uctít památku řízenému předání moci, jež se manipulativně označuje za „sametovou“ či „něžnou“ revoluci... Zatímco on sám byl z pozice kariérního komunisty členem silové složky – tedy armády – a onen režim tehdy sám vědomě zkrátka musel bránit a utužovat. To by snad nevymyslel v některém ze svých absurdních dramat ani Havel. No nic, kde není čest a rovná páteř, tam ani frčky, hodnosti a vrcholné funkce nepomohou. Naopak, právě proto je a byl generál Pavel silami ze zákulisí dosazován tam, kam je a byl dosazován.
V rámci oslav se na sociálních sítích odehrála zvláštní epizoda, kdy pirátská odbornice na drogovou závislost a pirátská senátorka daly na síť fotku, k tomu pár slov, a hlavně tři srdíčka v barvě černé, červené a zelené. A strhla se děsná mela, že těmito barvami podporují Palestinu a teroristy z Hamásu. Má si snad dnes člověk nejen dávat pozor na jazyk, ale i na barvu srdíček?
Progresivistická revoluce začíná požírat své progresivistické děti. Ano, bohužel, v současné pokrytecké pseudokorektní době si člověk musí dávat – analogicky stejně jako za onoho „arciďábelského“ minulého režimu – pozor na to, co říká, co píše a co sdílí. A bohužel, nezřídka už ani ne veřejně, ale i v rámci rodiny a přátel.
Smutné, že nejsme schopni akceptovat i názory, s nimiž bytostně nesouhlasíme. Nebo někteří z nás. A často ti, kteří se sami zvou liberálními demokraty. No jo, v naší demokracii si můžete přece myslet a říkat, co chcete, ale běda, je-li to v rozporu s tím, co tvrdíme my – lepší uvědomělí lidé. Abych parafrázoval mého oblíbeného spisovatele, politika a myslitele Jana Procházku: Slova, ať sebehorší, pořád ještě zůstávají jenom slovy a k činu mají stále daleko, stejně jako líbivá a hezká slova, která mají k činu stejně daleko.
Václav Klaus tvrdí, že symboly 17. listopadu byly ukradeny. A Danuše Nerudová nato, že mu ukradeny být nemohly, protože mu nikdy nepatřily. Je to od strany ekonomky nepochopení toho, co svým výrokem Václav Klaus myslel?
Samozřejmě je to nepochopení, neb Václav Klaus zřejmě svá slova myslel obrazně, nikoliv doslova a na sebe, jak si to vyložila ona věčná sběratelka funkcí Nerudová, jejíž „největší nevýhodou je mládí a krása“, čímž opět potvrdila, že když otevře ústa, tak z nich ve velké většině vychází jen slovní průjem. Holt každému nemohlo být shůry dáno, no a v politice to ona dáma taky nekoupí.
Příští pondělí se koná stávka škol, spolu s dalšími stávkami. Odhadujete, že školy dosáhnou svého a že se vyhnou šetření na svých nepedagogických pracovnících? Nebo vláda přijde s klasickým – „je to smutné, ale nemáme z čeho dát“?
Ta druhá varianta je možná... ale v souvislosti se současnou demoliční vládou jednající proti zájmům občanů České republiky – a teď to myslím obecně, nikoliv v případě škol – bych se přiklonil ještě k variantě třetí – že slibem nezarmoutíš, dvakrát slíbené jako by se stalo. Neb jak známo, současná vláda je nejen diletantsko-kolaborantská, ale ještě k tomu prolhaná. Asi každý si může dohledat, jak je to s „nezvyšováním“ daní, „nezvyšováním“ počtu úředníků či ministrů, se „svobodou slova“ nebo se zadlužováním občanů České republiky.
Stát prý uvažuje o tom, že by vznikla srovnávací aplikace na ceny potravin, jako mají v Řecku. Podle lidoveckého ministra zemědělství Marka Výborného měla aplikace v zemi přímý vliv na pokles cen potravin. Myslíte, že by to tak fungovalo i u nás? O dvojí kvalitě a hlavně drahotě se píše skoro každý den, ale ceny i kvalita zůstávají stejné...
A tak to i zůstane. Kde není vůle, není cesta. Bohužel pro nás. Nějaká srovnávací aplikace bude spíše dalším prostředkem k finanční podpoře zainteresovaných papalášů a jejich kamarádů, než hybatelem cen či kvality potravin směrem k lepšímu.
V Argentině vyhrál libertarián Javier Milei. Dle videí hodlá rušit ministerstva a asi i spoustu dalších věcí. Asi nepochybně bude pozorovat jeho kroky zábavné, ale máte za to, že to Argentině pomůže? A stejná otázka na Geerta Wilderse v Nizozemí.
Ba naopak. Argentinský prezident Javier Milei je odkojen globalistickým projektem Světového obchodního fóra (WEF) Klause Schwaba, které dává dohromady progresivistické kádry podobně jako třeba u nás známý projekt Aspen Institute. Pro Argentinu – a třeba se pletu – je spíše cestou do pekel.
O Geertu Wildersovi to z hlediska pronárodního orientování Nizozemska může být naopak krok k lepšímu.
Nicméně, ačkoliv nechci končit pesimisticky, je dobré nezapomínat na to, že you have to be selected to be elected (musíte být vybráni, abyste mohli být zvoleni).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
