Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. Jak je to možné? Sociolog Daniel Prokop míní, že Babiš získává nové voliče hlavně mezi občany ve věku 50 až 70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, přesto nechtějí volit komunisty. Dá se to tak chápat?

Bohužel neznám zdroje, ze kterých čerpá Daniel Prokop. Výhodou nebo nevýhodou – jde o to, v jaké situaci – nejrůznějších hnutí a sdružení v politice je, že do nich může volič vkládat své naděje. V případě, že se podaří veřejným sdělovacím prostředkům dostatečně dehonestovat politickou reprezentaci, preferují voliči subjekty, které nemají žádný reálný program. Obrovská protizemanovská kampaň, kterou ne příliš dovedně rozvíjí několik skupin (tzv. pražská kavárna), zjevně využila situaci kolem vládní krize a objektivní zdravotní problémy Miloše Zemana. Voliči staršího věku zpravidla chodí k volbám a řada z nich i sleduje programy jednotlivých volebních stran. A proto pouze jako výraz krajního znechucení nad stavem české politické scény mohou podpořit subjekty bez programu, jako je ANO nebo Starostové a nezávislí, případně nejrůznější nově se vynořující formace.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, Čapím hnízdu apod. Preference ANO ale příliš neklesají...

Andreji Babišovi se podařilo přes veškeré útoky a snahy o jeho dehonestaci – mimochodem mnohdy velmi neobratné – udržet si image neohroženého bojovníka za čistotu podnikání. Osobně jsem překvapen tím, že i v místech, kde jeho firmy koupily provozy a buď je zlikvidovaly, nebo výrazně zmenšily, dostává ANO velké preference. Zřejmě jeho z billboardů známé „snění“ zatím na veřejnost má větší vliv než realita. Škoda, že jako ministr financí k realizaci snů vládou, jejímž byl prvním místopředsedou, nijak nepřispěl. Z juda je známa situace, kdy dobře trénovaný borec má problém s uchopením neforemného soupeře. V tomto případě politické strany jsou v podobné pozici jako trénovaný borec.

Podle průzkumu CVVM se důvěra v prezidenta a vládu v souvislosti s vládní krizí propadla. Hlavě státu nyní důvěřuje 41 procent lidí, zatímco v předchozích dvou měsících to bylo vždy 55 procent. Důvěra ve vládu ale přitom spadla na 23 procent z dubnových 40 procent. Spokojenost lidí s politickou situací je podle CVVM nejhorší od konce roku 2013. Vypovídá to o něčem?