Pane doktore, v souvislosti s víkendovým sjezdem Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně se začalo výrazně mluvit o činech tehdejších českomoravských Němců za protektorátu. Lze popsat jejich účast na okupační politice vůči Čechům?

Tzv. sudetští Němci, pro které přízvisko „sudetští“ stejně jako floskuli Sudety vymyslel v r. 1903 Franz Jesser, dlouholetý senátor za Německou nacionálněsocialistickou stranu dělnickou v předválečném Československu, umožnili svou masivní podporou nacistického hnutí Mnichovskou konferenci a měli zásadní podíl na Hitlerově likvidaci Československa. Po obsazení českého a moravského pohraničí a následně celého území, bylo zdejším Němcům, kteří neměli židovské předky, uděleno říšskoněmecké občanství. Jejich podíl na perzekuci našich občanů jsem v historických pramenech rámcově sledoval během mých výzkumů heydrichiády, ovšem ne jako hlavní předmět bádání.  

Nepočítaje příslušníky německé armády a letectva, dále dislokovaných uniformovaných jednotek německé ochranné policie a Waffen-SS, zde žilo přibližně čtvrt milionu českomoravských Němců. Další Němci se během okupace na území protektorátu postupně stěhovali, jiní odcházeli na frontu. Tzv. sudetští Němci nacházeli v protektorátu uplatnění mimo jiné jako vyšší úředníci politické a policejní správy. Např. náměstkem primátora Prahy a reálně nejmocnější osobou městské samosprávy byl „sudetoněmecký“ historik a horlivý nacista univ. prof. Josef Pfitzner. Vyšším velitelem SS a policie, současně státním tajemníkem u říšského protektora se stal karlovarský rodák gruppenführer SS Karl Hermann Frank. Zástupcem šéfa pražské úřadovny gestapa byl vládní rada Josef Witiska, Němec z Jihlavy. Za heydrichiády předsedal tzv. stannému soudu Praha, který rozhodoval o popravách stovek Čechů podle stanného práva. „Sudetské Němce“ najdeme mezi příslušníky snad každé z úřadoven gestapa.