Místo besedy promítal obrázky, občané se nedali. Rušná akce o větrnících

Dne 17. 6. 2026 od 17.00 se v Kroměříži konala beseda Jana Rovenského z hnutí Duha o větrných elektrárnách. Jak jste se o ní dozvěděli?

O konání besedy se většina z nás dozvěděla necelou hodinu před jejím začátkem. Překvapilo nás to. V Knihovně Kroměřížska, která se dlouhodobě prezentuje jako centrum vzdělávání dětí, mládeže i dospělých, bychom očekávali alespoň základní propagaci akce. Téma přitom pro náš region rozhodně není okrajové. Kroměřížsko dnes řeší hned dva rozsáhlé záměry výstavby větrných elektráren – Větrný park Haná a akcelerační oblasti AOV 98, a taktéž stovky hektarů zemědělské půdy pro solární elektrárny AOS 3, 4, 6, 9.

V prostorách knihovny jsme nenašli jediný plakát zvoucí na besedu. Zato byly nepřehlédnutelné bannery Týdne pro klima, financovaného z evropských prostředků. Kontrast to byl nepřehlédnutelný. V salonku bylo připraveno přibližně čtyřicet židlí. Nakonec se nás sešlo dvanáct posluchačů, Jan Rovenský a zaměstnanec knihovny.

Jak byl přednášející připraven na setkání s místním publikem?

V programu byla uvedena také problematika akceleračních oblastí. O to větší bylo naše překvapení, když Jan Rovenský hned na začátku přiznal, že je v Kroměříži poprvé a o konkrétních projektech v okolí prakticky nic neví. Přijel diskutovat o tématu, které může zásadně proměnit krajinu našeho regionu, aniž by se předem podrobně seznámil s místní situací.

Jak beseda probíhala, o čem byla, když Hnutí DUHA neznalo ani místní poměry?

Na úvod Jan Rovenský oznámil pravidla. Nejprve odprezentuje připravené slajdy bez přerušování, poté bude prostor pro otázky. Na vysokoškolské přednášce je podobný postup běžný. U veřejné besedy s tuctem lidí to však působilo spíš jako jednostranná prezentace než otevřená diskuse. První střet přišel už během úvodních slajdů. Na obrazovce se objevilo rozdělení dopadů větrných elektráren na podstatné a nepodstatné. Jeden z přítomných se pousmál a nahlas poznamenal: „Máte to obráceně.“ V tu chvíli bylo jasné, že tohle nebude běžná přednáška.

Namísto ideologického školení tedy zazněl střet odborných argumentů?

Ještě ostřejší debata následovala u infrazvuku. Jan Rovenský několikrát zopakoval, že podle jeho názoru nepředstavuje významné zdravotní riziko. V publiku však seděla lékařka, která citovala několik novějších zahraničních studií, mimo jiné z Německa a Dánska. Dánskou studii Jan Rovenský znal, její závěry však interpretoval odlišně než ona. Nešlo už o spor mezi laiky a odborníkem.

Laiky a odborníkem? Chcete říci debata mezi aktivistou, nedostudovaným právníkem a lékařkou, jak číst stejné odborné podklady z oboru medicíny? To mohlo být opravdu zajímavé

V Dánsku proběhla prospektivní studie na půl milionu lidí, jejímž závěrem byla zvýšená spotřeba antidepresiv a léků na spaní u lidí žijících do vzdálenosti 1,5–2 km od větrných elektráren. Denní vystavení infrazvuku působí u lidí a zvířat chronickou aktivaci stresové osy, vedoucí k vyčerpání nadledvin, spánkové deprivaci, poklesu imunity, hormonální rozladěnosti se všemi důsledky. Co to způsobuje? Metabolická onemocnění, cukrovku, hypertenzi, neplodnost.

Zazněly v debatě i další odborné studie o škodlivosti větrných elektráren v blízkosti lidských obydlí?

V dubnu 2026 byla v Německu na celostátním sjezdu internistů publikována zcela zásadní retrospektivní studie (9 let trvající) od týmu kardiochirurgů pod vedením prof. Ch. F. Vahla z Univerzity v Mainzu. Studie je velice dobře metodicky zvládnutá, jedná se o zpětný sběr dat od lékařů. Výzkumníci vybrali čtyři srovnatelné obce, co se týče složení věku, socioekonomického postavení, a eliminovali případné další rizikové faktory zvyšující incidenci srdečního selhání. Dvě vesnice bez větrných elektráren v okolí a dvě obklíčené větrnými parky, celkem desítky tisíc studovaných lidí. Výsledky byly šokující. Ve sledované skupině s větrnými parky došlo k obrovskému a statisticky významnému nárůstu srdečních selhání a maligních arytmií ohrožujících lidi na životě. Jedná se o nárůst v desítkách procent spadající do doby, kdy začala a probíhala masivní výstavba větrných parků.

Zdravotní rizika byla vědecky prokázána i v Německu a vládní koalice je před volbami ignoruje? To je přímo šokující.

Když se prezentace dostala k hluku, přihlásili se účastníci o slovo. Upozornili jsme na problém hlukových studií, které jsou často založeny na modelování pomocí softwaru, například Cadna A. Ten byl vyvinut především pro dopravní a průmyslový hluk. Rotor větrné elektrárny však vytváří hluk zcela odlišného charakteru. Další výměna názorů přišla u grafu znázorňujícího hluk VTE, který byl pro běžného posluchače dost nesrozumitelný. Technicky vzdělaní účastníci v sále ale okamžitě upozornili, že graf nezachycuje charakteristické pulzy vznikající při průchodu lopatek kolem stožáru. Právě tento pulzní hluk odlišuje větrné elektrárny od běžného dopravního hluku a nelze jej jednoduše srovnávat. To pak vede k zavádějícím a mylným informacím o tom, že infrazvuk z VTE vlastně není nic výrazného, škodlivého a v podstatě splývá s infrazvukem produkovaným z ostatních přírodních zdrojů. To je ale velký omyl prezentovaný neznalými státními úředníky, ekology a všudypřítomnými investory.

Jak vypadá zahraniční měření, které není státem organizováno podle zastaralých norem ve prospěch „větrných baronů“?

Měření provedené specializovanými firmami, a dokonce i státními seismologickými laboratořemi v Německu několikrát ukázalo, že infrazvuk produkovaný velkými VTE může snadno přesahovat hladiny až 80–90 dBZ (decibelů včetně odrazivosti), a to na vzdálenosti větší než 1 km. Nehledě na vibrace v podloží, které seismologické laboratoře dokážou spolehlivě detekovat na vzdálenosti desítek kilometrů. V jednom konkrétním případě došlo při výměně věží za větší (tzv. repoweringu) větrné farmy v Německu k měření na vzdálenost 800 m s výsledkem překračujícím 80+ dBZ. Repowering proběhl výměnou malých věží o výkonu do 1 MW za větší věže s výkonem 3 MW ve stejném počtu. Takže se ptáme, kde je oněch deklarovaných 40 dBA v noci a 50 dBA přes den???

Chcete říci, že vláda při měření používá zastaralé metody i přístroje, aby oklamala lidi? Nebylo to takhle nějak také za komunistů na Mostecku, Ostravsku a nakonec i v Černobylu?

Hlavním problémem je už metodika měření samotná a pak váhové filtry dBA, které veškerý naměřený a prezentovaný nízkofrekvenční hluk potlačují. Standardní měření slyšitelného spektra hluku začíná na 20 Hz, kdežto obvyklá frekvence produkovaného nízkofrekvenčního hluku u VTE se pohybuje v rozmezí 0,3–5 Hz maximálně. Tato nízká frekvenční spektra je potřeba měřit bez jakýchkoliv váhových filtrů (dBA-B-C-D) a vyhodnocovat jako hodnoty dBZ nebo maximálně s filtrem dBG.

Pokud zde chce někdo stavět 200–250 m vysoké věže, je potřeba mít jasnou, přesnou a spolehlivou metodiku na měření celého spektra hluku a tu zavést do legislativy jako závaznou a požadovat její splnění pro každý projekt, a to včetně kumulativních efektů. Bez toho jsou obyvatelé vystaveni nepřiměřeným zdravotním rizikům a nevědomky drancováni zátěží vyvolávající u nich kontinuální stres.

Vláda chce tedy nařizovat hlučné stavby přes odpor obcí v jejich blízkosti a nemá odpovídající měření na jejich škodlivé vlivy? Co na to lidé v sále?

Atmosféra v sále postupně houstla. Do debaty se zapojovali i lidé, kteří sami o sobě říkali, že nejsou odborníci. Ukázalo se totiž, že některé otázky nejsou otázkou akademických titulů, ale zdravého rozumu.

V diskusi jste se dostali také k cenám. Argumenty o „levné“ obnovitelné energii desetkrát dražší než ta jaderná tu byly už v době solárních baronů. Co se změnilo?

Jedna z klíčových otázek se týkala ceny elektřiny. Z publika zazněl dotaz, kolik stojí výroba elektřiny z jádra a kolik z větrných elektráren. Padla čísla přibližně 50 haléřů za kilowatthodinu u jádra a zhruba 3,20 Kč za kilowatthodinu z VTE podporovaných státem. Rozdíl byl natolik výrazný, že další komentář téměř nebyl potřeba.

Jaké jsou tedy „výhody“, které vláda s pomocí aktivistů prosazuje, a jaká je praxe?

Velmi důležitá byla část věnovaná komunikaci mezi investory, samosprávou a občany. Hnutí Duha vystupuje i jako mediátor mezi obcí a investorem. Rovenský nám vysvětlil, jak se podařilo například v Pardubickém kraji domluvit velmi výhodné podmínky pro obě strany. Otázkou zůstává: Co je pro koho výhodné při výstavbě 250 m vysokých VTE v těsné blízkosti lidských obydlí, kdo se zabýval posouzením dopadů na lidské zdraví a kolik z těchto domluvených projektů má taky požadavek na HIA (Health Impact Assessment)?

Sdíleli jsme konkrétní zkušenosti z našeho regionu: Starosta podepsal s investorem smlouvu na třicet let. Občané se o projektu dozvěděli až s velkým časovým odstupem. Nepředcházela tomu veřejná prezentace, anketa ani diskuse. Ve chvíli, kdy se informace dostaly mezi lidi, byla zásadní rozhodnutí už učiněna. Jan Rovenský reagoval tím, že občané by se měli více zajímat o dění v obci a chodit na jednání zastupitelstva. Z pléna však okamžitě zazněla logická protiotázka: „Jak má běžný občan z programu zastupitelstva poznat, že za bodem označeným pouze jako ‚Smlouva se společností Jipocar‘ se skrývá projekt větrných elektráren vysokých přibližně 230 metrů? Kolik lidí si pod takovým názvem představí zásadní zásah do krajiny na několik desetiletí?“

Jaký byl závěr diskuse ohledně umístění akceleračních oblastí?

Po více než dvou hodinách bylo zřejmé, že čas neúprosně běží. Zaměstnanec knihovny několikrát upozornil, že musí Jana Rovenského odvést na vlak. Ten se omlouval, že by rád pokračoval, ale nemůže. Teprve v samotném závěru se diskuse dostala k akceleračním oblastem. A právě zde zazněla slova, která nás překvapila nejvíce. Jan Rovenský připustil, že komunikace kolem přípravy těchto projektů podle něj nebyla zvládnuta dobře. Vyjádřil také názor, že mnozí investoři dávají přednost výstavbě mimo akcelerační oblasti, protože tam očekávají menší odpor veřejnosti.

Zmínil i měnící se atmosféru ve společnosti a občanské iniciativy, které proti mohutné výstavbě VTE a FVE v krajině, kde žijí, odmítají. Vyslovil i jména Hynka Berana a Ivana Noveského, kteří dlouhodobě upozorňují mimo jiné i na nárůst cen energií, pokud se budou OZE nelogickým způsobem implementovat do české krajiny. Kvůli jejich aktivitám, přednáškám, odborným seminářům a besedám s občany je Rovenský docela skeptický, že realizace masivní výstavby větrných elektráren bude v ČR úspěšná.

Ing. Hynek Beran

BPP
mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

V obcích se množí referenda a odpor samospráv. Jak je možné, že koalice, jejíž členové mají ve stanovách referendum jako základ své politické orientace, schvaluje nové zákony, které popírají platnost referend?

V této souvislosti se diskuse rychle stočila k širšímu kontextu celé České republiky. Situace v české společnosti se totiž od loňského roku zásadně změnila. V obcích po celé zemi rapidně přibývá místních referend, ve kterých se obyvatelé jasně a většinově staví proti výstavbě větrných elektráren. Lidé už nechtějí být jen pasivními diváky. Tento trend se silně propisuje i do rozhodování na komunální úrovni – většina starostů a dotčených samospráv je dnes zásadně proti zařazení svých katastrů do takzvaných akceleračních oblastí (AO). Tento celorepublikový odpor obcí jasně ukazuje, že tlak vlády na rychlé povolování naráží na tvrdou realitu venkova.

Po debatě se v Janu Rovenském hnulo svědomí?

Ano. Kdyby nezastupoval zájmy větrných baronů a zahraničního kapitálu, možná by i on pamatoval spíše na lidi, ptáky a netopýry.

Debatu definitivně ukončil zaměstnanec knihovny zdůvodněním, že vlak do Prahy odjíždí a on musí svého hosta odvést na nádraží. Když jsme po skončení stáli na chodbě, oslovil jednu z účastnic a řekl jí: „Jestli vám větrné elektrárny opravdu chtějí postavit pět set metrů od domů, ozvěte se mi. Pokusíme se vám pomoct.“ Tato věta nás překvapila nejvíc z celého večera. Po více než dvou hodinách obhajoby větrné energetiky najednou zaznělo, že i podle člověka, který ji dlouhodobě prosazuje, existují situace, kdy je plánování v rozporu s příznivými podmínkami pro život, což je mimochodem zakotveno v Listině základních práv a svobod!

Jaký je váš názor na současnou energetickou politiku vládní koalice a její transparentnost vůči lidem? Babišova vláda stále mlčí, podporuje aktivisty a čeká, jak dopadne u voleb?

Miloš Babiš

ANO 2011

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Z besedy jsme neodcházeli s pocitem, že bychom změnili svůj názor. Odcházeli jsme s ještě silnějším přesvědčením, že největším problémem dnešní debaty o větrných a solárních elektrárnách je jejich příprava. Hlavně v tichosti a rychle, ať se o tom lidé nedozvědí. Připravují se zákony, které jdou proti všemu, co se budovalo a chránilo po staletí. Nejzávažnějším momentem je, že se vláda obrací zády vůči vlastním lidem a nechce slyšet jejich hlas. Nezapomínejme ale, že se blíží komunální volby a už teď je mnoho občanských iniciativ nachystaných se svými kandidátními listinami. A budou se zajímat o to, jaké smlouvy se podepsaly nebo budou podepisovat v budoucnu a jak transparentní je celý proces modernizace české energetiky.

Důležité jsou i senátní volby, kde lidé u nás i v jiných lokalitách získávají stále větší zájem o nezávislé osobnosti, nikoli o „straníky“ této i minulé vládní koalice, kteří realizují novou opoziční smlouvu o předražené a nestabilní energetice. Protože tam, kde se občané o projektech dozvídají až ve chvíli, kdy jsou zásadní rozhodnutí prakticky hotová, už nejde o dialog a už v takové situaci nejde ani o demokracii, ale o výprodej české krajiny solárním a větrným baronům.