Pamatuji na všechny ty Jambory a Rovenské… A pan Vajíčko...

„Přiznávám, jsem celoživotním fanouškem televize, jako takové, od jejího spuštění u nás. Mohu tedy srovnávat, leccos pamatuji, mnohé o ní vím… i z vlastní zkušenosti,“ říká Pavel Černocký. A hned na úvod se podělil se čtenáři PL o své vzpomínky z dětství týkající se v té době ještě Československé televize.

„Pamatuji, jak jsme s otcem chodili po střeše činžáku s dvoumetrovým ‚dipólem‘ a hledali ideální místo příjmu. Vzpomínám na první televizor s obrazovkou velikosti pohlednice a na vynálezy jako ‚předsádková čočka‘, tehdy zvaná ‚akvárium‘, která dovedla obraz opticky zvětšit,“ usmívá se.

„O kvalitě programu jistě můžeme diskutovat. Byl samozřejmě poplatný režimu, a tak měl především diváky manipulovat, a bavit až v druhém sledu. Pamatuji všechny ty Jambory a Rovenské, kteří na nás z obrazovky po roce 1968 křičeli a říkali nám, co si musíme myslet. Na většinu vysílání se nedalo dívat… a tak jsme se chodili bavit na bigbítové koncerty a na diskotéky. Televize vysílala polské, ruské a bulharské filmy. Občas i západní, ale jenom ty, které ideologicky nevadily. Ovšem jenom ty kvalitní, žádný béčkový brak,“ říká.