Přistěhovalecké kvóty jsou v posledních týdnech v českém veřejném prostoru tématem číslo jedna. Mainstreamová média a levicoví aktivisté obviňují společnost za její odmítavé stanovisko v této věci z xenofobie. Jako by obavy z něčeho neznámého byly snad smrtelným hříchem. Přitom jde o základní instinkt, který je vlastní všem živočichům v přírodě...

Obavám veřejnosti z posilující imigrace rozumím. Je zjevné, že pokud by imigrace měla být ještě masovější, bude to pro Evropu znamenat velké problémy zejména v sociální oblasti. A jistě jsou na místě i otázky bezpečnostní. Já tedy tyto obavy neodsuzuji a považuji je za legitimní, pokud samozřejmě nejsou doprovázeny nějakými projevy nenávisti nebo rasismu. Zároveň se domnívám, že je povinností všech politiků na ně reagovat, hledat efektivní řešení a dávat veřejnosti odpovědi, jakým způsobem budeme hrozbám souvisejícím s imigrací čelit. A v tomto ohledu bohužel velká část evropských politických elit selhává, což má za následek to, že strach z imigrace a napětí ve společnosti roste. Tím přirozeně vzniká prostor i pro různé extrémistické a populistické proudy.

Ono vlastně ani nejde o nic tak neznámého. Problémy s přistěhovalci ze třetího světa řeší v mnoha státech EU. Kancléřka Merkelová je zastáncem kvót a libuje si nad tím, jak je Německo pro přistěhovalce otevřenou zemí. Britský premiér Cameron chce masivní migrační vlně zamezit a pomáhat uprchlíkům v jejich zemích. Asi nemá smysl ptát se, který směr je vám a vůbec celé ODS bližší?