V čem především spočívá význam dnešního Dne české státnosti pro Českou republiku a pro její občany?

Je to příležitost připomenout si kořeny naší národní, ale i duchovní identity, což je velice důležité z hlediska toho, abychom o takových věcech dokázali přemýšlet v souvislosti se současnými diskusemi o Evropě, o Evropské unii, tedy otázkách, které jsou pro nás velmi důležité. Jde o to si uvědomit, zjednodušeně řečeno, kde je z hlediska minulosti kořen všech myšlenek o státnosti a myšlenek o české národní identitě. 

Den státnosti je spojen se svatým Václavem. Když se vrátíme do historie, tak za Václava se mocenské centrum přeneslo z Bavorska do Saska, jehož vévoda Jindřich Ptáčník byl zvolen východofranským králem a po tažení na Prahu vzal Václava v poddanství a Čechy zavázal odvádět nepravidelně daň míru. To se považuje za české poddání se říši, méně vědecké výklady hovoří od záchrany národa před osudem polabských Slovanů až po zaprodání země Němcům. Co z toho je podle vás nejpřesnější?

S těmi výklady, které jste zmínil, bych polemizoval. Ty jsou často dány jednak nacistickou interpretací svatého Václava, která nám možná zůstala v paměti jako odstrašující příklad, ale pak i tou komunistickou interpretací – třeba i ve školních učebnicích – svatého Václava a jeho role. Dokonce někdy používáme i ten tribut, který se platil – 120 volů a 500 hřiven stříbra – jako ukázku podřízení se Německu. Ale to také není úplně pravda. A k rehabilitaci svatého Václava je třeba dodat, že se snažil o rozumnou – nyní bychom řekli třeba i pragmatickou – politiku, kdy si byl vědom, že počínající český stát musí dělat rozumnou politiku vůči svým sousedům. To neznamená přece podřízení se Německu, nebo té východofranské říši, Jindřichu Ptáčníkovi, ale je to snaha vyjít ze složité situace raného středověku tak, aby neutrpěly naše národní zájmy. A takovou politiku je třeba provádět i v současné době. Protože musíme mít stále na paměti, co je výhodné i v nynější evropské situaci pro naše národní zájmy. A své národní zájmy musíme definovat. To je přece základní problém, který se ale neřeší.

Když se v roce 2000 schvaloval svátek, původně jako Den české státnosti – Svatý Václav, zaznělo mimo jiné, že takový svátek je s ohledem na historický kontext symbolem servility a kolaborace. Dá se i tak vnímat?

Tuto myšlenku uvedl tehdejší předseda vlády a nynější prezident Miloš Zeman při jednání v Poslanecké sněmovně. S tím bych nesouhlasil, protože to je právě přejímání těch obrazů, které o svatém Václavu vytvořily ty nacistické tendence v době Protektorátu, ale pak i komunistický obraz těchto mocenských poměrů. My bychom však měli vycházet z nejnovějších výsledků výzkumů, které přece jenom prezentují celou situaci trošku jinak než tou ideologickou optikou.