Svět po koronaviru podle generála Šándora: Na vylučování Ruska se zapomene. USA a Čína si to budou rozdávat dále. A EU má jen dvě cesty, z toho jednu do pekla

17.04.2020 9:09

ROZHOVOR Jak bude vypadat svět po koronavirové pandemii? Tuto otázku si klade kdekdo. Bezpečnostní analytik Andor Šándor se zamýšlí nad tím, jak budou v novém světě vypadat vztahy mezi supervelmocemi a jak se bude vyvíjet globální politika. Čína, Rusko a USA totiž řeší řadu vlastních problémů, a u Evropské unie, která se prohlašuje za čtvrtého globálního hráče, vzniká otázka, jestli krizi vůbec přežije.

Svět po koronaviru podle generála Šándora: Na vylučování Ruska se zapomene. USA a Čína si to budou rozdávat dále. A EU má jen dvě cesty, z toho jednu do pekla
Foto: Jan Štěpán
Popisek: Generál Andor Šándor v Ostravě
reklama

Anketa

Souhlasíte s odstraněním sochy maršála Koněva?

5%
95%
hlasovalo: 24577 lidí

V posledních dnech zaznívají z USA, a to dokonce i od prezidenta Trumpa, ostrá slova na adresu Číny kvůli šíření epidemie koronaviru. Je to podle vás pokračování americko-čínské obchodní války z minulých let, nebo se tu hraje i o něco jiného?

Jde nepochybně o pokračování vámi zmíněné války, ve které se hraje o to, kdo bude největší světovou mocností. Ještě na začátku března se zdálo, že Trumpovo znovuzvolení je jistou věcí. Hrubě podcenil rozšíření nemoci COVID-19 a nyní potřebuje přehodit viníka na někoho jiného. Proto hovoří o čínském viru apod. Mluví se o vyšetřování apod.

Že jde o soupeření, které se projevuje i ve vojenské oblasti, dokresluje to, že Čína vyslala do Pacifiku svou letadlovou loď s flotilou poté, co Theodor Roosewelt musel zakotvit u ostrova Guam kvůli nákaze námořníků. Čínská média to komentovala tím, že čínské námořnictvo nic neporazí. Zcela jistě lze očekávat rétoriku v duchu: „My jsme si poradili s chorobou podstatně lépe,“ čímž budou naznačovat, že říše středu je tím správným hegemonem 21. století.

Je třeba ale dodat, že v kritice čínského řešení koronavirové krize nejsou USA osamoceny. Kritické hlasy směrem k Číně a WHO jsou slyšet i z jiných velkých zemí světa včetně Francie.

Donald Trump: Je to „čínský virus“

Anketa

Měla by vláda v létě otevřít hranice alespoň do některých zemí, pokud to půjde?

17%
83%
hlasovalo: 33907 lidí

Prezident Trump také ostře kritizoval Světovou zdravotnickou organizaci WHO a zpochybnil její smysl. Paralelně s tím se pod vlivem globálního šíření viru všude ve světě mluví o „deglobalizaci“ a větším soustředění na regionální vazby. Může se stát, že to povede k rozpadu systému „světových“ institucí, tedy organizace působící globálně, ať už pod hlavičkou OSN, nebo mimo ni?

Zpochybňování WHO tím, že záměrně zkresleně informovala o výskytu viru v Číně, a zastavení jejího financování je opět součástí Trumpovy snahy přehodit vinu za velké šíření viru v USA. Je nepochybné, že dojde k inventuře světových organizací včetně EU, neboť se ukazuje, že jejich rozbujelá byrokracie a vedení nebylo schopno včas reagovat a dostát důvodům, pro které byly zčásti zřízeny a co od nich členské státy očekávaly. Je třeba ale varovat před překotnou snahou tyto instituce rušit. Praxe ukazuje, že se mnohem lépe boří, než staví.

Globalizace zcela jistě bude vystavena, a po mém soudu správně, snahám zemí být v zásadních otázkách mnohem soběstačnější. Nejde jen o zdravotnický materiál, ale i potravinovou dostupnost a soběstačnost. Zda se podaří změnit a do jaké míry po léta nastavené vazby, kdy nadnárodní kapitál jde za levnější prací, se teprve ukáže.

Čína se jen tak nevzdá svého v mnohém hegemonního postavení. Vzdáme se mi sami otřepané mantry trvale udržitelného růstu? Obávám se toho, že se svět začne horečně připravovat na další možnou pandemii, státy utratí obrovské prostředky a přijde něco jiného. Do koronaviru jsme v naší zemi viděli jen povodně. Některé z povodňových postupů jsme si přinesli i do řešení současné krize.

Pokud by se toto stalo, nehrozí rozpad světového institucionálního systému, na kterém už od druhé světové války stojí světová politika?

Už dlouho není pochyb o tom, že současné uspořádání a hlavně složení stálých členů Rady bezpečnosti OSN, jako reliktu výsledků druhé světové války, zdaleka neodpovídají současnému uspořádání a poměru sil ve světě. Vzhledem k tomu, že stálí členové mají práva veta, nešlo žádnou změnu realizovat. Tento status quo vydrží. Na druhou stranu je potřeba vidět, že od bombardování Jugoslávie v roce 1999 se obchází tento světový institucionální systém. Příkladů je mnohem více. Výjimkou byla operace USA a spojenců proti al-Kaidě a Tálibánu v Afghánistánu.

Víte, co mají společného Trump a Putin? Nemají rádi EU. Americký prezident několikrát zpochybnil závazek USA vůči evropským spojencům v NATO. Francouzský prezident Macron mluví o mozkové smrti Aliance, čímž nemá na mysli vojenské kapacity, ale politické vedení a postoj USA. Německo to vidí stejně, akorát to nazývá kulantněji. Co asi vyvolají slova Stoltenberga, že by státy NATO měly více nakoupit a zásobit se zdravotnickým materiálem?

Na mě to působí jako beznaděj, jak dál s touto nejmocnější vojenskou organizací, se kterou Česká republika spojila svou bezpečnost až do takové míry, že je patrné, že armáda je v takových počtech, že obtížně může být použita při řešení vážné krize, která by zachvátila celou zemi. Doufám, že o ní konečně začneme přemýšlet jako o celku a že ji takto budeme i připravovat na možná ohrožení, která se nás budou týkat.

Evropská unie se před koronavirem opájela představou, že je čtvrtá „superpower“, tedy globální hráč na úrovni USA, Číny a Ruska. V časech epidemie se ale ukázalo, že není schopna udělat vůbec nic, situaci musely řešit členské státy. Je to těžká rána pro její pozici světového hráče?

Členské státy dohromady stále představují velký ekonomický potenciál. To se nezměnilo. Problém je, že Evropská komise je vedena politiky, na kterých se všichni jsou schopni shodnout, kteří jsou ve svých domovských státech nevyužitelní. Nemysleme si, že nás vedou nejlepší synové a dcery našich národů. Domnívám se, že ambice, které si EU postavila po Lisabonu, jsou v praxi nesplnitelné. Jsou dvě možnosti. Buď se na nich bude trvat a pak je to cesta do pekla a konec, nebo se vraťme před Lisabonskou smlouvu. Kdo ještě věří tomu, že EU má společnou obrannou, bezpečnostní a zahraniční politiku v praxi?!

Předsedkyně eurokomise Ursula von der Leyenová instruuje Evropany, jak si správně mýt ruce

Samotná myšlenka evropské solidarity teď dostává těžce na frak, když si evropské země nejen zavírají hranice, ale dokonce pod nosem kradou zdravotnický materiál. Jak těžké podle vás bude po krizi obnovit vzájemnou důvěru a zejména ochotu podílet se na velkolepých projektech, které si vysnili v Bruselu, jako je třeba „Green Deal“?

Nedostatek solidarity v EU byl již zřetelný dávno, a to při problematice migrace a jejího řešení. Přece si nebudeme nalhávat, že v Tallinnu si lámou hlavu, jak pomoci Itálii, Řecku, Maltě při řešení migrační krize. Naopak jak Řím nespí kvůli obavám Pobaltí z ruského ohrožení.

Jak dopadne Green Deal, nevím. Je nepochybné, že bychom měli usilovat prožít život v čistém životním prostředí. Je jen otázkou, co a kdo je největší znečišťovatel, a zda je nutné podvázat vládami zemí poničené ekonomiky z jejich přestřeleného přístupu ke koronaviru obrovskými prostředky v rámci Green Dealu. Ten zcela jistě by měl být podroben přehodnocení.

Dovedete si představit, že by se následně situace v Evropě změnila do té míry, že by EU zanikla nebo výrazně omezila své pravomoci a ambice? Co by se pak v Evropě dělo, jak by evropské státy podle vás uspořádaly své vztahy?

Kardinál Jindřicha VIII. Thomas Wolsey prohlásil: „Já nic nevím, ale umím si představit cokoli.“ Přiznám se, že si nechci představit rozpad EU na jednotlivé členské státy. K tomu by reálně došlo, kdyby tak učinila Francie. Což v jejím zájmu není. Po brexitu zůstává jedinou evropskou zemí, která má jaderné zbraně a je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Návrat k paradigmatu, který Evropu ovlivňoval po dlouhá staletí, kdy země jako Anglie, Francie, Španělsko a další spolu válčily, by byla tragédie.

Pořád věřím, že důvod k založení předchůdce EU – Spolku železa a uhlí, platí. A to maximálně interlokovat Německo s ostatními zeměmi Evropy natolik pevně, aby už neválčilo. České členství v EU nemá alternativu. Osobně nechci být 17. spokovou zemí nebo spadnout do vlivu Ruska či Číny. Zda lze naši budoucnost postavit na V4, si úplně nejsem jist. Polská orientace na USA a snaha dominovat regionu je přece nepřehlédnutelná. Rozvíjejme tu spolupráci ve všech oblastech, ale nesnažme se v tom vidět spásu.

Jaký bude podle vás osud předkoronových sporů mezi Evropou a USA na jedné straně a Ruskem na straně druhé? Zůstane Krym nebo Donbas stále tématem, které bude rozdělovat světovou politiku?

Vztahy mezi Evropou a USA budou záležet na tom, kdo usedne v Bílém domě. Pokud to bude opět Trump, tak dojde ke zhoršení a velký tlak bude vyvíjen na Německo, které si americký prezident obzvláště oblíbil. Domnívám se, že vztahy s Ruskem se budou postupně konsolidovat. Rusko Krym nikdy nevrátí, o osudu Donbasu stále není uspokojivě rozhodnuto. Řada evropských zemí je připravena s Ruskem obnovit obchodní vztahy. Itálie, Francie, Německo a další. Pro Trumpa Rusko není bezpečnostní problém.

Jak vůbec situaci s pandemií podle vás zvládá Rusko? O něm se na rozdíl od Číny, USA nebo Evropy příliš nemluví...

Myslím, že si jako Trump Putin zkraje nepřipouštěl problém. Rusko zdaleka není na vrcholu. Bude trpět.

Čína na jednu stranu je některými považována za zdroj nákazy a kritizována za to, že způsobila její rozšíření, ale na druhou stranu její „respirátorová diplomacie“, kdy dodávkami v čínských továrnách vyráběných zdravotnických pomůcek zachránila celý svět, již získala v řadě zemí prestiž a popularitu (namátkou třeba v Srbsku). Otevírá to Pekingu nové možnosti pro jeho globální ambice?

Je žádoucí a správné udržovat dobré vztahy s takovou velmocí, jakou Čína dnes je. Jenom idiot si rozšiřuje okruh nepřátel. Jistěže pomohla řadě zemí v dodávkách zdravotnického materiálu, protože byla téměř jediná, která ho měla tolik po počátku nemoci u sebe, že ho mohla prodávat. Ale aby premiér, někteří ministři a ředitelé složek IZS vítali čínské letadlo na letišti, tak to snad asi ne. O globálních ambicích jsem se už zmínil.

Současně s pandemií sledujeme i další věci, ovlivňující světovou politiku. Zejména turbulentní vývoj cen ropy. Jak může toto dění ovlivnit situaci v tradičně dramatické oblasti Blízkého a Středního východu?

Myslím, že potíže s cenou ropy vyřešil OPEC a Rusko na nátlak Trumpa, tím, že se dohodly na snížení denní těžby. Problémy Blízkého východu zůstávají nevyřešeny, neboť příčinou jejich vzniku jsou v mnohém jiné věci. Koronavirus pomohl k příměří v Jemenu.

Trochu mimo zájem světové veřejnosti začíná eskalovat spor mezi Tureckem a Řeckem, který začal, když Turecko poslalo na vzájemnou hranici tisíce imigrantů. Teď se mluví o konfliktu mezi oběma zeměmi, členskými státy NATO. To by byla nejspíš další rána soudržnosti Západu...

Ano, nebylo by to poprvé. Posledních 15 let vidíme snahu Ruska podkopat soudržnost Západu a NATO. To, že Trump dal Turecku relativně volnou ruku k tomu, aby řádilo na severu Sýrie, došlo k podkopání této soudržnosti mnohem více než zmíněnou snahou Moskvy.

V posledních letech se poměrně často mluvilo o nevyzpytatelných vztazích mezi supervelmocemi, zejména po nástupu prezidenta Trumpa, který se podle všeho v určité míře „chaosu“ a nejistoty vyžívá. Nehrozí, že kombinace tohoto vytvářeného napětí a epidemie by mohla uvrhnout svět do nějakého strašného konfliktu? Nebo by pandemie naopak mohla vrátit politiky k racionálnějšímu uvažování?

Opravdu nevím. Šíření viru téměř „rychlostí světla“, jeho zákeřnost apod., nedostatek zdravotnických kapacit, obrovské škody na ekonomice vinou přestřelených opatření jednotlivých vlád, nikoli však všech, snad povedou k tomu, že si snad lépe nastavíme bezpečnostní priority. S tím, že nezapomeneme na to, že se vždycky najde nějaký darebák, který by mohl mít chuť využít slabosti jiných.

To neznamená, že svoje armády vyhladovíme. Je třeba jen najít správnou proporci výdajů. Přál bych si, a to nejsem naivní, aby nás tato krize spíše spojila, přiměla vyřešit řadu vleklých konfliktů ve světě. I ti největší militantní politici musejí vidět, že proti přírodě žádná ani sebesofistikovanější zbraň k ničemu není.

Nakažený britský premiér Boris Johnson po propuštění z nemocnice:

Dá se už dnes říci, kdo bude v globálním zápase po koronaviru vítězem a kdo poraženým?

Věřím, že vítězem budou ti obyčejní lidé, kteří projevili úžasnou solidaritu, lásku k bližnímu a nezištně pomáhali. Pro mě vítězem je lidskost. Byl bych rád, aby poraženými byly nenasytné ambice nadnárodních korporací při honbě za ziskem bez ohledu na to, co se obětuje. Obávám se, že poraženými budou některé ekonomiky, a tím pádem zničena velká řada dosud prosperujících podnikatelů.

Přijdou bankroty, krachy, nezaměstnanost, lidské a rodinné tragédie. Čím déle bude trvat restrikce a její chaotické, mnohdy silnými lobbisty tlačené rozvolňování, tím bude obraz zkázy černější. Stát bude ještě slabší, než si přejí zastánci pravicového odmítání role státu.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jakub Vosáhlo
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Slavný lékař Svoboda: Obyčejní lidé? Ať oběti nesou jiní. Ptám se, co tím kdo sleduje. Vy se braňte takto

4:43 Slavný lékař Svoboda: Obyčejní lidé? Ať oběti nesou jiní. Ptám se, co tím kdo sleduje. Vy se braňte takto

ROZHOVOR Nasazení armády proti vlastním lidem vzbuzuje pochybnosti, sdělil ParlamentnímListům.cz pře…