Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Česká ekonomka Šichtařová prorokuje krizi s velkým K, běžně se používá termín „dokonalá bouře“. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou prý přehřáté. Co z toho může být pravda a v jakém horizontu?
V každé epoše se mezi ekonomy najdou proroci zkázy, kteří, když jim proroctví vyjde, jsou slavní, a když jim párkrát nevyjde, aspoň se o nich nějakou dobu mluví. Osobně je mně tento přístup cizí. Otevřeně říkám, že nemám tušení, co se v globální ekonomice či na finančních trzích semele za tři nebo pět let. V tomto okamžiku vnímám pro Evropu, a potažmo i pro Česko, větší koncentraci ekonomických rizik, než bývalo zvykem v průměru uplynulých dvaceti letech. Zda a jak se tato rizika promítnou do reálné ekonomiky, vidím ale jako zcela otevřenou věc.
Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciozní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, za kterými mohou být skryty velmocenské snahy Číny?
Čína se stala ekonomickou velmocí historicky zcela nedávno a logicky hledá, jak toho využít ve svůj prospěch. Někdy její snahy působí v globalizovaném světě neohrabaně, ale velmi rychle se učí. Strategicky uvažující politici Západu si uvědomují ekonomický potenciál, který spolupráce s Čínou může přinést, zároveň ale oprávněně zůstávají ve střehu. Je třeba, aby spolupráce s Čínou neohrožovala národní zájmy jejich zemí, a aby Čína nediktovala zbytku světa svá pravidla hry, když stále tvoří méně než pětinu globální ekonomiky. V praxi to znamená nebránit se přílivu čínských investic, ale nepouštět je do oblastí strategického zájmu. A ovšem – v politických otázkách nepůsobit vůči Číně servilně, ale ve vhodných situacích připomínat „odlišné pojetí“ lidských práv proti západnímu světu.
Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé, i v České republice, častokrát růst nepociťují. Tedy, že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty, nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? A co Spojené státy, kde řada lidí „funguje“ na potravinových poukázkách?
Úplně vymýtit chudobu a dosáhnout ekonomické spravedlnosti, kterou si každý představuje jinak, je fikce. Počet lidí žijících v chudobě za posledních 20 let ve světě dramaticky klesl. Tvrdím, že je to zásluhou globalizace, která v rozvíjejících se zemích vytvořila obrovské množství nových pracovních příležitostí. Uvedený trend se týká i Česka, dnes jedné ze zemí s nejnižší mírou nezaměstnanosti v rámci EU28. Ano, lze argumentovat, že přesunem ekonomické aktivity ze západní Evropy do Česka částečně dochází k potlačování aktivity v zemích, odkud k nám připlouvá kapitál. A je pravdou, že si zahraniční investoři větší část zisků vytvořených v Česku odvážejí jinam. Celkově jde ale o model, z nějž mají prospěch všichni. Češi díky novým pracovním příležitostem (z nichž zdaleka ne všechny jsou s nízkými mzdami), zahraniční subjekty díky zvýšení zisků a Evropa jako celek díky vyšší konkurenceschopnosti vůči dalším ekonomickým blokům.
Jaké je ideální místo České republiky na ekonomické mapě světa a co by mělo Česko změnit? Ilona Švihlíková doporučuje podporu mikroekonomiky. Kde je tedy cesta? Co podporovat? Export do zemí BRICS?
Je zřejmé, že ekonomický model podpory zpracovatelského průmyslu, který v Česku fungoval celkem úspěšně v uplynulých dvaceti letech, nebude ve stejné míře úspěšný do budoucna. Sice nečekám v zájmu investorů o Česko v dohledné době žádný zlom, ale stojí za to pozvolna otáčet kormidlem ekonomické politiky s dlouhodobějším výhledem. Za správnou bych považoval podporu malých podniků nižšími daněmi. Velký význam vidím v podpoře vzdělávání v technických oborech. A velký důraz bych kladl na to, aby byla v Česku motivována pracovat a platit daně rychle rostoucí skupina vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří si díky on-line připojení mohou snadno vybírat mezi mnoha světovými destinacemi.
Psali jsme:
Z předchozí otázky zcela vydělme dohodu TTIP. Jakým způsobem se ve vás osobně vyvíjí úvaha ve smyslu „podepsat, nepodepsat“? Jak nahlížíte na současný stav procesu ratifikace TTIP?
Podepsat. Přínosů z této spolupráce bude více, ale jeden stojí zvlášť za zmínku. TTIP vidím jako šanci, jak může západní svět, který sdílí společné hodnoty, prosazovat své zájmy vůči poněkud odlišným zájmům Číny.
Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení „třetího světa“, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? Čili, bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu? Existuje nějaké řešení?
Globální změny klimatu vidím jako hrozbu pro lidstvo v následujících desetiletích, i když některým potenciálním katastrofám lze vhodnými opatřeními předejít. V kontextu současné migrační vlny do Evropy, která má zcela odlišný důvod, se ovšem zdá být změna klimatu jako méně akutní hrozba než dřív. Pokud Evropa přečká současnou vlnu ve své stávající struktuře, bude mít k dispozici nástroje, aby případné další vlně migrace uměla čelit. Druhou stránkou stejné mince je patrně zvýšení a zefektivnění humanitární pomoci „bohaté“ Evropy chudým zemím.
Ve světle všeho, o čem jsme hovořili... Jaké ekonomické recepty nyní potřebuje vyspělý svět? Novátorsky levicové typu nepodmíněný základní příjem, zdanění neproduktivního kapitálu, zdanění vyšších příjmů, „fair trade“ uspořádání vztahů mezi chudými a bohatými zeměmi... Nebo konzervativně pravicové, tedy vyšší odpovědnost jedince, odbourávání sociálního státu, snižování daní, liberalizace trhu práce?
Za problém levicových receptů obecně považuji to, že snižují iniciativu jedinců pracovat a jejich společenství směřovat k vyšší efektivitě. Lidé nejsou andělé, aby pracovali kvůli vlastnímu uspokojení nebo proto, aby vrátili společnosti to, co do nich investovala. Bezpracný příjem nebo vyšší zdanění práce, stejně jako bariéry pohybu kapitálu, podkopávají iniciativu a brzdí pokrok, čímž vedou společnost do stagnace. Radši se smířím s určitými sociálními rozdíly, které mimochodem jsou v této zemi neobvykle malé, než abych se radoval ze společně sdílené chudoby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
