Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Česká ekonomka Šichtařová prorokuje krizi s velkým K, běžně se používá termín „dokonalá bouře“. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou prý přehřáté. Co z toho může být pravda a v jakém horizontu?

V každé epoše se mezi ekonomy najdou proroci zkázy, kteří, když jim proroctví vyjde, jsou slavní, a když jim párkrát nevyjde, aspoň se o nich nějakou dobu mluví. Osobně je mně tento přístup cizí. Otevřeně říkám, že nemám tušení, co se v globální ekonomice či na finančních trzích semele za tři nebo pět let. V tomto okamžiku vnímám pro Evropu, a potažmo i pro Česko, větší koncentraci ekonomických rizik, než bývalo zvykem v průměru uplynulých dvaceti letech. Zda a jak se tato rizika promítnou do reálné ekonomiky, vidím ale jako zcela otevřenou věc.

Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciozní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, za kterými mohou být skryty velmocenské snahy Číny?

Čína se stala ekonomickou velmocí historicky zcela nedávno a logicky hledá, jak toho využít ve svůj prospěch. Někdy její snahy působí v globalizovaném světě neohrabaně, ale velmi rychle se učí. Strategicky uvažující politici Západu si uvědomují ekonomický potenciál, který spolupráce s Čínou může přinést, zároveň ale oprávněně zůstávají ve střehu. Je třeba, aby spolupráce s Čínou neohrožovala národní zájmy jejich zemí, a aby Čína nediktovala zbytku světa svá pravidla hry, když stále tvoří méně než pětinu globální ekonomiky. V praxi to znamená nebránit se přílivu čínských investic, ale nepouštět je do oblastí strategického zájmu. A ovšem – v politických otázkách nepůsobit vůči Číně servilně, ale ve vhodných situacích připomínat „odlišné pojetí“ lidských práv proti západnímu světu.

Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé, i v České republice, častokrát růst nepociťují. Tedy, že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly. Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty, nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? A co Spojené státy, kde řada lidí „funguje“ na potravinových poukázkách?