„Nemělo by ani zapadnout, že Trump vyhlásil program omezení globálního obchodu, přihlásil se k ochranářským opatřením a chce chránit americký trh a americká pracovní místa… Jde o to, že je potřeba chránit především vlastní podnikatele a zaměstnavatele, že je nutno chránit pracovní místa pro domácí zaměstnance, že je nutno bránit nekontrolovanému odlivu kapitálu, který oslabuje národní ekonomiku, kupní sílu obyvatel i prosperitu, že je potřeba chránit některá odvětví před konkurencí jiných ekonomických mocností a nadnárodních společností... Globalizace končí, v zahraničí se o tom mluví již řadu měsíců, trhy se začínají chránit, není možné, aby na to USA a Evropa nereagovaly,“ napsal v prosinci předseda ODS Petr Fiala. Co si myslíte o jeho slovech?
Ze strany Trumpa jde o přirozenou obrannou reakci. Vidím pozitivně to, že upřednostňuje zájem vlastního státu před zájmem nadnárodních multikulturních korporací. Z toho bychom si dle mého názoru měli vzít příklad.
A není to tak, že „protekcionismus“ je součástí konzervatismu? Konzervatismus chce chránit hodnoty jako národ, rodina, náboženství, řád a tak dále. Není pak nelogické, že jedna oblast – ekonomika – by z tohoto byla vyjmuta? Nejde tedy ekonomický liberalismus proti logice konzervatismu?
Jako katolík a zastánce sociální nauky církve nepodporuji ekonomický liberalismus – odsouzený encyklikami Rerum Novarum Lva XIII. a Quadragesimmo Anno Pia XI. Něco jiného je samozřejmě respekt k soukromému vlastnictví výrobních prostředků, který je principiální i pro katolickou sociální nauku, to je jeden z pilířů konzervatismu, který je třeba chránit, jenže za ekonomický liberalismus, nota bene pojem dosti vágní, bych hlavu na špalek rozhodně nepokládal.
Myslíte si, že nastane smrt Západu, nebo ještě existuje šance na jeho obrodu? Jsou zde možná jisté vlaštovky v úspěších těch stran a politiků jako Trump, Hofer, Le Penová, Orbán...
Západ v té podobě, jak dnes existuje, nemá šanci přežít. Paradoxně to řeknu takto: Západ má šanci na obrodu pouze tehdy, když zemře. Ten Západ, který legalizuje potraty, homosexuální svazky a povinnou školní sexuální výchovu a trestně stíhá lidi, kteří z křesťanských pozic se snaží těmto svinstvům čelit, nejotřesnější je případ opětovného uvěznění kanadské katolické ochránkyně nenarozených Mary Wagnerové, nejenže nemá šanci přežít, ale morální povinností katolíka je dokonce „pomáhat mu umřít“. I ti politikové, o nichž mluvíte, buď budou tento dekadentní Západ, jenž zavírá do vězení odpůrce potratů a odstraňuje křesťanské symboly z veřejných prostranství a škol, aby „neurážely muslimy“, pomáhat likvidovat, nebo se přizpůsobí a stanou se konzervátory tohoto zla.
Psali jsme:
Jak vlastně hodnotíte Trumpa, Le Penovou, Hofera a spol, lze-li je tedy vůbec takto hodit do jednoho pytle, z hlediska obrany „permanent things“, věčných hodnot (přirozeného řádu), tedy pojmu, který proslavil konzervativní klasik Russel Kirk?
Byl bych opatrný, neboť se řídím oním Kristovým: „Po ovoci poznáte je.“ Slova mohou být sice pěkná, ale počkejme na konkrétní činy. Jinak na Le Penovou bych nespoléhal, je pro potraty, aby neztratila přízeň liberálněji naladěných voličů. Nespoléhám na politiky – ti mohou zklamat a většinou také zklamali, jak říká žalmista, „Asyřan nás nezachrání...“ – ale na Boží zásahy v dějinách i v současnosti. A ty jsou – a věřím, že i nyní budou – tak překvapivé, že je ani ten nejlepší prognostik nebude předpokládat.
Nyní byla i zajímavá výměna názorů mezi katolickým knězem Evermodem Sládkem a europoslancem KDU-ČSL Pavlem Svobodou. Co si myslíte o postoji Svobody k ISIS a Asadovi, kdy Svoboda říká, že ISIS jsou proti Asadovi amatéři, a co to vypovídá o lidovcích?
Plně souhlasím s otcem Evermodem a nemám, co bych víc k tomu dodal. Lidovci už dávno nejsou křesťanskou, ale neomarxistickou politickou stranou, která klame věřící lidi vnějškovým křesťanským nátěrem, byť vágním. Postoj poslance Svobody k Asadovi je jedním z důkazů. Kdyby byl autentickým křesťanem, tak by neignoroval desítky svědectví církevních hodnostářů ze Sýrie, ať už katolických nejrůznějších ritů, ať už pravoslavných, kteří uni sono potvrzují, že zprávy o genocidě Asadova režimu jsou vylhanou propagandou bezbožného a nemorálního Západu.
A co si myslíte o Asadovi?
Samozřejmě Asad není žádný světec a jako diktátor používá metod typických pro Orient, jenže v porovnání se Saúdskou Arábií, hlavním spojencem USA, je jeho režim úplným beránkem. Křesťané měli a mají za jeho vlády svobodu, o níž si mohou křesťané v jiných muslimských státech nechat jenom zdát.
Psali jsme:
Do jaké míry podle vás neomarxismus infikoval nominálně pravicové strany?
Infikoval, ale do jaké míry, to bychom museli rozebrat případ od případu. Pozorovat lze ale jedno: Takzvané pravicové strany postupně přebírají v bodech, jako je rodina, potraty, genderismus a tak dále rétoriku levičáků, klasickým příkladem je britská Konzervativní strana ještě za Camerona, to je nejlepším dokladem, jak neomarxismus skutečně tyto strany infikuje.
Letos si připomínáme dvě důležitá výročí, která spolu úzce souvisí. Sto let od Fatimy a od bolševické revoluce. Co byste k tomu řekl?
Jen stručně: Panna Maria řekla, že nakonec její Neposkvrněné Srdce zvítězí. To, že to prohlásila právě v roce vypuknutí bolševické revoluce v Rusku, je pro nás jistotou, že ona zničí veškeré dědictví zhoubného bolševismu, ať už se projevuje v jakékoliv formě.
Souvisí Fatima se současným stavem světa a katolické církve?
Kdyby nesouvisela, tak by se nedopouštěli neomodernismu propadlí vysocí církevní hodnostáři podivných manipulací vzhledem ke 3. tajemství. Nota bene sám papež Benedikt XVI. prohlásil, že toto tajemství ještě nebylo zcela naplněno.
Václav Klaus řekl, že bolševická revoluce byla první „barevnou“ revolucí, protože podobně jako ostatní barevné revoluce byla podporována penězi ze Západu…
To souhlasí, protože bolševické Rusko vyhlásilo první „barevné“ zákony na světě.
Když jsme u těch výročí, připomínáme si i Chartu 77. Souvisí toto výročí tematicky s těmi dvěma před tím zmíněnými?
To nelze říct. Charta 77 je produktem vývoje 70. let, i když nepochybně tady existují i širší vazby. Ale tady se nebezpečně ocitáme v moři pouhých spekulací.
Psali jsme:
A co byste řekl značně zjednodušené myšlence, že vlastně Stalin a u nás například Husák v době normalizace vlastně v praxi opustili marxismus, když Stalin zakázal potraty a snažil se jakž takž obnovit rodinu proti původní leninské a trockistické volné lásce, a prosazovali svou, byť pervertovanou verzi patriotismu, byli v praxi „pravicovější“ či „přirozenější“ než neomarxisté na západě, kteří destruovali a destruují rodiny a národy jako přirozené entity? Nebyly v praxi komunistické režimy v Evropě spíše jakousi pervertovanou verzí jakéhosi národního socialismu (nikoli nacismu), který bránil některé přirozené hodnoty? Nebo nebyl Stalin určitou analogií Napoleona, který sice vycházel z francouzské revoluce, ale nejhorší jakobínské excesy odstranil?
Před takovou idealizací Stalina a Husáka bych důrazně varoval. Je pravdou, že Stalin obnovil řádnou rodinu, ale nezakázal rozvody, také potratovou praxi maximálně zpřísnil, ale nezakázal. Nedělal to z ideové, ale z pouhé pragmatické motivace, protože občanky Sovětského svazu se masově zbavovaly dětí, národ vymíral, scházeli lidé pro práci v továrnách a kolchozech a tak dále. Nelze však zapomenout, že Stalin byl stejným zločincem jako Lenin a Trockij, svoji kariéru začínal v pravoslavném semináři jako zloděj, proto byl z něj vyloučen, poté jako bandita přepadal vlaky a banky. Křesťany pronásledoval stejně krvavě jako Lenin s Trockým, založil Svaz bezbožníků v čele s Jaroslavským; jeho členové pod hrozbou deportace do gulagu vynucovali od občanů podpis pod prohlášením, že jsou ateisty a tak dále. Teprve za II. svět. války, když potřeboval rozdmýchat ruské vlastenectví, jehož oporou bylo zejména pravoslaví, Stalin polevil v perzekuci, nicméně po válce se zase k ní vrátil.
Otřesným dokladem jeho zločinů je umělý hladomor na Ukrajině a v Povolží, dále potom Katyň a tak dále. Jeho verze komunismu byla samozřejmě jiná než verze Lenina a Trockého a současných západních neomarxistů, jenže stejně zločinná. Teze o nějakém „národním“ socialismu či komunismu za Stalina pokládám za umělý konstrukt, nota bene za Stalina docházelo k násilné rusifikaci neruských národů, můžeme proto hovořit o šovinismu. Uvědomme si též, že se Stalinem je spjat i komunistický puč u nás a krvavá perzekuce katolické církve včetně Číhoště a Babic a monstrprocesů s církevními představiteli.
Co se týká Husáka, tak je mi známo, neboť jsem to prožil jako pamětník, že jeho režim není srovnatelný s 50. lety, nicméně pronásledování katolické církve bylo velice tvrdé, především po administrativní stránce. Vím, o čem mluvím, sám jsem roku 1972 byl vyhozen z místa historika v muzeu a byl nucen až do roku 1989 vykonávat méně kvalifikované práce, proto neidealizujme si tuto dobu. Je pravdou, že Husák zemřel smířen s Bohem a církví, dej mu Pán Bůh věčnou slávu, ale byl to komunistický diktátor, jenž způsobil právě jí hodně zlého.
Srovnávat Stalina či Husáka s Napoleonem je anachronismem a rovněž i umělým konstruktem. Jsou tady rozdíly. Napoleon podstatně zmírnil krutost revolucionářů (i když na druhé straně ji kompenzoval nesmyslnou dobyvačnou válkou a utrpením mnoha lidí), ale Stalin teror Lenina a Trockého nijak nesnížil, pokračoval v něm. Husákův režim byl sice mnohem mírnější než režim v 50. letech, jenže tvrdší než režim v 60. letech v poslední etapě Novotného vlády, proti ní Husákův režim znamenal krok k větším nespravedlnostem a k administrativnímu teroru – odvolávám se opět na vlastní zkušenosti, prožil jsem to, vím tedy, o čem hovořím.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
