Co říkáte chování opozice v případě neschválení pokračování nouzového stavu? Prý za všechno může premiér Babiš...
Pan premiér Andrej Babiš má samozřejmě jako předseda vlády plnou politickou odpovědnost za řešení pandemie covidu-19, která postihla Českou republiku. O míře jeho úspěšnosti jako politického vůdce v době krize rozhodnou parlamentní volby, které proběhnou na podzim tohoto roku, takže zpětnou vazbu budeme mít poměrně brzy. Jestliže bychom politický život chápali čistě jako machiavelistickou technologii moci, a nikoliv jako snahu o co nejsvědomitější správu věcí veřejných, pak se opozice dopustila závažné taktické chyby, kterou svým kverulantstvím a podáváním ústavních žalob stále více prohlubuje. Zbavila tím totiž Andreje Babiše částečně odpovědnosti v situaci, kdy vývoj pandemie probíhá v České republice, zejména v mezinárodním srovnání, dosti neutěšeně. Je na voličích, aby posoudili, zda si opravdu přejí mít v čele státu osoby, které bez nejmenšího zaváhání upřednostní svoje vlastní kariérní zájmy před zdravím a bezpečím občanů.
Problém předsedy vlády nespočíval v nedostatečné flexibilitě a improvizaci, s níž čelil situaci, která se v takovém rozsahu vyskytla naposledy před sto lety. V minulosti byli lidé vybaveni jistým fatalismem a zároveň mentální odolností, s níž se vyrovnávali s ničivými epidemiemi. Stačí si přečíst líčení morové rány, která postihla v letech 1665 až 1666 Londýn a během níž zahynula čtvrtina obyvatel města, nebo epidemie cholery, která počátkem třicátých let devatenáctého zpustošila Paříž a podnítila revoluční vzpouru roku 1832. Spoléhali jsme na ochranu moderní vědy a infrastruktury a podlehli falešnému pocitu bezpečí. Andreji Babišovi bych proto váhavost příliš nevyčítal, protože byla patrná i u tak výrazných státníků, jakými jsou Boris Johnson nebo Donald Trump. Určitá nespravedlnost politiky vyplývá ze skutečnosti, že o úspěchu či neúspěchu nerozhodují ani tak výsledky jako „umělecký dojem“. Politik musí úlohu energického a rozhodného vůdce především dobře zahrát. A to se bohužel Andreji Babišovi zejména od dubna minulého roku moc nedařilo. Tím vznikl prostor pro kolektivní iracionalitu, zpochybňování zdravotních opatření, nedisciplinovanost, konspirační teorie a absurdní a infantilní ztotožňování běžných karanténních zásad s ohrožováním osobní svobody.
Očkuje se minimálně, nemocnice se plní pacienty, je podle vás nějaké světlo na konci tohoto smutného a temného tunelu?
Státy, které uskutečnily tvrdší, promyšlenější a důslednější karanténu, případně přistoupily včas k plošnému očkování, například Izrael, Austrálie, Tchaj-wan, Nový Zéland, Jižní Korea nebo i Srbsko, již světlo na konci tunelu vidí a mohou postupně přistoupit k obnovení běžného života. Dokonce i Spojené státy americké, Velká Británie a Rusko získávají po počátečních problémech nad průběhem epidemie kontrolu. Čínu raději zmiňovat nebudu, abych nebyl podezírán ze sympatií k tamnímu autoritářskému režimu.
Česká republika se předčasným triumfalismem a v důsledku vnitřní rozpolcenosti dopustila během tažení proti covidu vážných omylů. Cenou za ně budou rozsáhlejší lidské a materiální ztráty a vleklejší průběh krize. Jedním ze zásad mezinárodního vestfálského systému formulovaného v polovině sedmnáctého století bylo pravidlo, že stát se výměnou za přiznání svrchovanosti zaručil, že svým vnitropolitickým jednáním a zahraničněpolitickými aktivitami nebude ohrožovat jiné státy. Česká republika si bohužel získává pověst neodpovědného a disfunkčního státu, který není schopen svými silami nákazu na vlastním území zvládnout, a představuje proto riziko pro sousední země. To je bohužel přesně ono periferní postavení, v němž se nás západní Evropa z ekonomických a mocenských důvodů snaží udržet, a z něhož jsme se ve svém nejvlastnějším národním zájmu měli vymanit. Jestliže z covidové krize vzejde ponaučení, že máme mnohem moudřeji vybírat do čela státu patriotické elity, které na svůj úkol intelektuálně, organizačně a morálně stačí, nebyla tato dramatická zkušenost zbytečná.
Psali jsme:
A co říkáte lidem, kteří zcela popírají covid, protestují, chodí bez roušek a nevěří ani číslům z nemocnic. Začala pro nás nějaká virtuální doba? Nebo jsme podlehli konspiracím? Ty se ale přece objevují i v zahraničí.
Hannah Arendtová napsala v Původu totalitarismu, že „legendy jsou určené pro elity, ideologie pro lid a konspirační teorie pro lůzu“. Jestliže umožníte lůze, aby ovládla veřejný prostor, musíte počítat s šířením kolektivní iracionality. K tomu dochází v dějinách poměrně často. V roce 1841 vydal skotský literát Charles Mackay knihu Výjimečné lidové bludy a šílenství davů, která představuje skutečnou encyklopedii masových psychických epidemií a explozí skupinové iracionality. Mezi případy „kolektivního pominutí smyslů“ Charles Mackay začlenil křížové výpravy, hony na čarodějnice, sběr posvátných relikvií, Tulipánovou horečku probíhající v Nizozemí v letech 1636 až 1637, alchymii, rosekruciánství, krach Západoindické či Mississippské společnosti v důsledku spekulací ve Francii počátku osmnáctého století, Jihomořskou bublinu v Anglii roku 1720, milénarismus spjatý s očekáváním brzkého konce světa, který zachvátil Evropu ještě v roce 1832, věštění, astrologii a předvídání budoucnosti, nekromancii, vykládání snů, mesmerismus, víru v zakleté domy, souboje a fascinaci proslulými zloději a vrahy. Spisovatel Hermann Broch navrhl v roce 1939 zřízení výzkumného institutu pro politickou psychologii a studium jevů masového šílenství a vyzval vědu k probádání tohoto fenoménu.
Jestliže se Česká republika chce zařadit mezi nejúspěšnější a nejrozvinutější národy světa, musí mít takové vzdělávací a výzkumné instituce a politickou a mediální kulturu, aby neumožnily explozi podobných mentálních stavů, které znemožňují pragmatické a racionální jednání a efektivní řešení vnějších ohrožení a výzev. Musíme zkrátka nalézt vhodnou rovnováhu mezi zdravým rozumem, emocionální zralostí a technologickou tvořivostí.
S hrůzou, ale rovněž s kapkou zadostiučinění, se díváme na současnou situaci Švédska, které vinou zelené politiky nemá energii a doporučuje svým občanům méně luxovat. O to více se tam ale kupují elektromobily. Podle rakouských energetiků jsme již několikrát byli jen kousek od totálního blackoutu. Zelená politika, prosazovaná Bruselem, zdá se, nenese mnoho dobrého...
Jde o příklad jiného typu „skupinového šílenství“, které vyplývá z rozkladu západního liberálního světonázoru. Liberalismus byl od svého zrodu v osmnáctém století založen na étosu permanentního osvobozování od tradičních institucí a hodnot. Jestliže šlo o emancipaci od tmářství, pověrčivosti a zaostalosti, plnil liberalismus pozitivní úlohu a v impozantní míře uvolnil lidský potenciál a rozšiřoval osobní svobodu. V posledních desetiletích se však zaměřil na základní konstitutivní složky lidské existence a zpochybňuje každou autoritu, a to včetně rozumu. Výsledkem je šíření ideologické iracionality, která se bohužel projevuje i v hospodářské politice Západu. Jedinou záchranou před hlubokým civilizačním úpadkem a případným pohlcením jinou civilizací je vypracování nosné postliberální politické filozofie. Nejsme už tak kognitivně zdatní jako naši předchůdci, ale toto je naše jediná naděje.
A co říkáte na šéfa Pirátů Bartoše, který se už vidí premiérem, jak sedí ve Strakovce...
Možná se mu jeho přání vyplní... Česká republika pak bude představovat světový experiment, protože jako vůbec první stát umožní nositeli nového typu krajně levicového aktivismu přístup do takto vysoké pozice. Na druhé straně bych ale Piráty nepřeceňoval. Nejde o reinkarnaci bolševiků nebo fašistů. Postrádají vitalitu, agresivitu a genocidní fanatismus, který byl příznačný pro totalitní hnutí v minulosti. Jsou výrazem unavené a zmatené civilizace v době jejího úpadku a dekadence. Pro budování skutečného totalitního režimu potřebujete železnou sílu vůle a intelektu, kterými Piráti nedisponují. Nečekejme skutečný teror, ale „pouze“ stagnaci, znepříjemňování života a ideologickou cenzuru. Komunisté, fašisté a nacisté uspokojovali navzdory svému extremismu rozsáhlými sociálními programy skutečné materiální potřeby významné části obyvatel. Podobné sociální poslání Piráti nemají. Jejich program je odrazem blahobytného a zahálčivého životního stylu, který bude ale postupně na Západě mizet. Lidé trpící opravdovou existenční nouzí budou hledat politickou záštitu u jiných stran než u městských liberálních levičáků.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
