Minulý týden v tuto dobu jste možná jako řada ostatních sociálních demokratů vstřebávala čerstvé dojmy z 38. Sjezdu ČSSD. Co děláte dnes o půlnoci ze soboty na neděli?
Upřímně řečeno, o půlnoci dost často mimo jiné spím (smích). Nicméně – dnes vysílají třetí díl trilogie Milénium, takže na to se rozhodně musím dívat. Povedlo se mi vidět i první dva díly, tudíž to dnes byla jasná volba.
Je týden po sjezdu ČSSD, na němž jste získala 548 hlasů, a dostala tak nejsilnější mandát ze všech místopředsedů a místopředsedkyň strany. Jaké jste měla pocity v té chvíli a jaké pocity máte teď po týdnu. Co se pro vás změnilo, jestli vůbec něco?
Samozřejmě se mi velmi ulevilo. Byla jsem ráda, protože takovýto výsledek jsem skutečně nečekala. Navíc jsem tam byla s příšernou chřipkou, takže asi jen díky moravským delegátům a jejich moravskému penicilinu jsem to celé přežila. Mně se tedy ulevilo zejména i proto, že jsem se konečně vyléčila. Výsledek samotného sjezdu jsem každopádně i přes toto úskalí vnímala jako milé překvapení. A jestli se něco změnilo? Pro mě samozřejmě vše jede stejně jako dřív.
Spousta politiků z jiných stran, glosátorů a politologů si nenechala ujít možnost okomentovat, co sjezd přinesl či nepřinesl. Zaujaly či naštvaly vás nějaké konkrétní reakce?
Mě, bez ohledu na to, co kdo komentuje, zaujalo, že si předseda nenavolil stranickou opozici. Já si totiž nemyslím, že máme všichni na všechno vždy stejný názor. Byla jsem ráda, že je to jednotné vedení, protože to je hodně důležité – abychom se nehádali v těch zásadních věcech, nešli si takzvaně po krku. Pochopitelně se můžeme dohadovat, jak hodně nebo málo zvýšit minimální mzdu a podobně, ale koncepčně musíme být ve vedení jednotní. Z tohoto pohledu si ze sjezdu sociální demokracie odnáším velmi pozitivní pocit.
Mgr. Michaela Marksová
…někteří se uchýlili dokonce i ke srovnávání sjezdu ČSSD se sjezdem ANO. Jste sice koaliční partneři, ale v mnoha věcech různé strany. Dá se na podle vás na těch sjezdech něco srovnávat?
Tak pro ČSSD to byl již 38. sjezd od války. Hnutí ANO za sebou nemá onu historii. To je asi podstatný rozdíl. Pro mě bylo podstatné, že tam byl klid. To pro mě je pozitivní hodnota.
Koncem týdne jste jednala s hejtmany, s Asociací krajů, kdy jste probírali navýšení peněz pro sociální služby, obchod s bídou, seniory. To jsou důležitá a smutná témata, ale slýcháme – či prožíváme - je spoustu let stejně jako boj s nezaměstnaností obecně. A mnozí lidé jsou stále zoufalejší. Uměla byste jako ministryně říci, kdy se skutečně tyto věci vyřeší a kdy to zoufalství pomine?
Pokud se nám podaří do konce tohoto období nastolit nějaký trend, tak ohlasy všech jeho řešení samozřejmě budou doléhat i dlouho potom. Tady se totiž několik let předtím, vlivem hospodářské krize, růstu nezaměstnanosti, problémy hromadily a to se prostě nezlepší mávnutím kouzelného proutku. Teď máme velké štěstí, že – podle mě – krize je za námi, tato vláda se sem snaží lákat nové investory. Je zde tedy naděje na zlepšení zaměstnanosti. A my víme, že se postupně lepší, že ano. Samozřejmě v některých těch klasických oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti, kam nedosahnou investoři, se snažíme aktivně pomoci v rámci různých podporovaných forem zaměstnávání.
Teď například budeme opět objíždět republiku, protože je po komunálních volbách: ve spoustě měst se vyměnili lidé na radnicích a to jsou důležití partneři ke spolupráci, jak pro oblast zaměstnanosti, tak třeba pro oblast obchodu s chudobou. To, jak se v tomto směru zneužívají dávky od státu, je třeba zrovna také běh na několik let. Všechny ty obce, kde jsou ony klasické ubytovny – v nichž se pohybují lidé, kteří dlouhodobě nepracují, je tam vyšší kriminalita a obecně peklo pro starousedlíky, kteří tam bydlí, tam bude pár let trvat, než se vše napraví. Nicméně jsem přesvědčená, že jsme vyšlápli správným směrem. Je to ještě o jedné věci: stát má prostředky a nástroje k řešení, ale je také potřeba přesvědčit starosty a starostky, že do toho musejí jít s námi. Bez nich se to prostě nevyřeší.
Minulé Půlnoční rozhovory:
Jedním z neblahých dopadů a zároveň mnohdy i příčin chudoby v neúplné rodině je neplacení výživného dětem, které jej potřebují. Například občanská demokratka Kohoutová se nyní vyjádřila, že by se zálohované výživné pro děti řešit nemělo. Na druhou stranu k mnoha nepracujícím neaktivní lidem, kteří si zaměstnání vůbec nehledají a o děti se řádně nestarají, plynou – nárokově - sociální dávky v mnohem větších částkách a ani je stát nikdy nebude vymáhat zpět….
K tomu mimochodem řeknu, že mým velkým úkolem tohoto roku je vyhodnotit a vydiskutovat, jak je tady nastavena hladina sociálních dávek, protože to trápí lidi, kteří pracují v nízkopříjmových zaměstnáních, kdy jsou těsně nad tou hranicí, kdy už třeba na dávku na bydlení nedosahnou. A co se týče zálohovaného výživného – jednoduše, jde o ty děti! Nevím, co více k tomu dodat: přece my jsme bohatý stát a pro mě je skandální, že některé děti nemohou s ostatními jezdit na hory, do školy v přírodě a to už vůbec nemluvím o tom, co se zde rozmáhá - že jim rodiče nemohou zaplatit školní obědy. To je nepřijatelné pro zemi, jako je ta naše!
V minulých dnech jste zažila rozruch kolem tématu střídavé rodičovské dovolené. Co vás čeká v příštím týdnu? Bude to rovněž něco, co rozdmychá vášně a vyburcuje k tak bouřlivé diskuzi?
Ne, myslím, že ne. K té otcovské dovolené bych chtěla jen říci, že je to po vzoru západních zemí. A hlavně - ty otce nikdo nenutí. Je to pro ně možnost. To jen aby to zas někdo nepřekroutil.
Myslím, že v příštím týdnu mě nic takového nečeká. V nejbližší době nás z toho, co je podstatné, čeká právě diskuze o zálohovaném výživném. V tomto směru jsem uvítala, že se trochu probralo hnutí ANO a vlastně doufám, že si to vezme za své i ministerstvo spravedlnosti. Dosud jsme to řešili bez nich a to bylo pro dané úkony špatné. Věřím, že se více zapojí. Dále jsme poslali do připomínkového řízení koncepci sociálního bydlení, takže očekáváme mnoho diskuzí a reakcí na toto téma. Jak jsem zmínila, bez obcí toto řešit nejde. Část starostů se stále distancuje od toho, že by se měli starat o svoje vlastní lidi, byť peníze, s nimiž disponují, jsou státní. Někteří starostové mají pocit, že jejich prací je starat se o to, jak opravit chodník. Podotýkám – někteří starostové, někteří.
Je pravda, že mnohdy není volno ani na ubytovnách a v azylových domech…
Přitom jsme bohatá země civilizované Evropy. A necháme samoživitelky s dětmi a seniory, aby skončili na bůhvíjakých ubytovnách, to je fatální. Aby děti měly školní pomůcky a vhodné zázemí pro to, aby se mohli vzdělávat, o tom ani nemluvím…
Na závěr ještě jedna otázka k nově zvoleným čelním představitelům ČSSD. Získala jste novou ženskou kolegyni, Lenku Tesku Arnoštovou, což je asi pro diverzifikaci a kvótovou politiku fajn, ale přesto se zeptám: Není pro vás někdy příjemné být v kolektivu jedinou ženou mezi muži?
Já si toho pocitu, že jsem jediná žena mezi muži, leckde užiji i tak. A koneckonců – i když jsme dvě, tak to zdaleka není vyrovnané. Každopádně to považuji za historické vítězství – za prvé že jsme dvě ženy ve vedení ČSSD, to se nikdy nestalo. A za druhé, že se odsouhlasily kvóty na kandidátní listiny, protože já si pamatuji zhruba tři sjezdy dozadu, kdy se o tomto hlasovalo ať šlo o 30, 25 nebo 20 procent - a nikdy nic neprošlo. Proto nyní jsem skutečně ráda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
