Jak se vám zamlouvá výsledek voleb a o čem vypovídá?
Ideálním výsledkem v našem politickém systému je zisk 51 % a více hlasů, a dokud toho nedosáhneme, tak nikdy nebudu spokojený. Volební výsledek vypovídá především o tom, že globalistické, progresivistické a protinárodní síly se umí spojit a taktizovat, zatímco konzervativní a pronárodní síly to zatím nedokážou. To je něco, co se musí změnit.
Když se totiž podíváme na strany, které se, kvůli 5% volební hranici do Sněmovny nedostaly, tak jde v drtivé většině o subjekty, které by s globalisty a progresivisty nespolupracovaly a je proto zřejmé, že smýšlení většiny společnosti je tradicionalistické a pronárodní, a současné – a podotýkám, že velmi těsné – volební vítězství progresivismu toto smýšlení neodráží.
Někdo říká, že výsledek voleb je podvodem na voliče; já ale říkám, že jde o vítězství lepší politické taktiky. Ukazuje se, že pokud nebudeme stejně profesionální, jako jsou progresivisté, tak nemáme šanci. Aktivismus a dobré úmysly zkrátka nestačí.
Chcete Andreje Babiše za příštího prezidenta?Anketa
ČSSD se poprvé v novodobé historii země nedostala do Sněmovny. Navíc letos slaví sto let existence. „Myslím, že toto je poslední volební období, kdy je ČSSD ve Sněmovně. Pak se nejspíš ta strana rozpadne, protože ji už nebude nic držet pohromadě,“ řekl jste mi před rokem a půl při svém odchodu ze strany. První část vašeho vyjádření se splnila. Čím to je?
To já nevím; buď jsem jasnovidec, nebo jsem správně zanalyzoval situaci a následně provedl správnou syntézu, nebo je to náhoda. Nechť si každý vybere, co platí. Na tom, že se stalo přesně to, co jsem předpovídal, to ovšem nic nezmění.
Je to políček sociálním demokratům i za účast ve vládě s hnutím ANO?
Je to rána z milosti straně, která dlouhodobě dělala špatnou politiku. V takovém případě je účast ve vládě škodlivá, protože je vše víc vidět. Kdyby ČSSD dělala politiku dobrou, tak by jí účast ve vládě naopak pomohla.
Teď k druhé části; očekáváte, že se ČSSD tedy rozpadne? Drží ji něco pohromadě? Tehdy jste mi odpověděl, že židle...
Ano, byly to pouze židle, a židle jsou to i dnes. A protože těch židlí teď, logicky, bude stále méně, tak je, myslím, vcelku jasné, jak to skončí.
Byl jste členem ČSSD třicet let. Není vám z osudu tradiční strany trochu smutno?
ČSSD z doby, kdy hájila zájmy slušných, pracujících lidí, tedy ČSSD z doby Miloše Zemana, mi líto je. ČSSD z doby, kdy vymyslela tzv. předsudečnou nenávist a začala pronásledovat lidi s nepohodlným politickým názorem, tedy ČSSD z doby Jana Hamáčka, mi líto není. Bohužel je smutnou pravdou, že štafetu potírání svobody slova a dalších atributů likvidace demokracie dnes od ČSSD převzali mnohem výkonnější sekáči.
Kdo například?
Všimla jste si slov o čistkách, o převýchově lidí s „nesprávným“ politickým názorem a dalších, donedávna nemyslitelných, vyjádření? Já ano. Takže štafetu likvidace demokracie po ČSSD převzaly TOP 09, KDU-ČSL, STAN a další strany celé té pětikoalice.
Kdo ČSSD odčerpal většinu hlasů? Názory jsou různé – ANO, SPD, SPOLU...
Nikdo, ČSSD si své voliče odehnala sama. V politice vám nikdo nikdy nic neodčerpává, a pokud vám ubývají voliči, tak musíte hledat chybu pouze a jenom u sebe.
Levice celkově v letošních volbách neuspěla, souhlasíte? A bude v Poslanecké sněmovně chybět?
Věříte, že je prezident Zeman ve stavu, kdy není schopen ničeho?Anketa
Když to velmi zjednoduším, tak starý, dnes prakticky mrtvý, pravolevý spor o výši daní a míře přerozdělování, což byl v zásadě jen spor o míře komfortu jednotlivých vrstev společnosti, byl nahrazen sporem o zachování, či destrukci tisíciletého společenského řádu, kdy jsme se dostali do sporů o tak základních, a nikdy v historii nezpochybňovaných věcech – jako je spor o to, kdo je žena a kdo muž. Spor o to, zda člověk může být buď mužem, nebo ženou, nebo ještě něčím dalším. Spor o to, co je rodina, zda dítě může počít ještě někdo jiný, než muž se ženou, zda dítě mají vychovávat jeho rodiče. Spor o to, zda existuje národ. Spor o to, zda se národ smí bránit agresi. Spor o to, zda fakticky existují státní hranice a zda tedy vůbec existuje stát. Spor o to, zda člověk umí řídit počasí... a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Je to v zásadě spor o to, zda platí přírodní zákony a zda máme spáchat kolektivní sebevraždu, a v tomto kontextu je pak spor o výši daní a o míře přerozdělování zcela marginální.
Abych to ilustroval na nějakém příkladu: Spor o míře zasahování státu do ekonomiky může například mě a Václava Klause posadit na opačnou stranu diskusního stolu, avšak tento stůl bude pevně stát na jedné straně barikády. Pokud to shrnu, tak dřívější souboj pravice s levicí o výši daní byl nahrazen válkou tradicionalistů s progresivisty o naše přežití, či nepřežití.
V zásadě džentlmenské soupeření bylo nahrazeno bezohlednou válkou na život a na smrt – a nám nezbývá, než tuto válku vyhrát.
Pokud se nyní vrátím k vaší otázce, tak musím konstatovat, že ve volbách většinu ve Sněmovně získali progresivističtí globalisté. Abychom si uvědomili, co je nová sněmovní většina, tedy koalice Pirátostan a SPOLU zač, stačí se podívat, jak se staví k nejzákladnějším civilizačním otázkám naší doby.
Národní/státní suverenita: Všechny strany pětikoalice chtějí naši suverenitu předat Bruselu.
Imigrace: Všechny strany pětikoalice jsou proimigrační. Vzpomeňme si např. na „sirotky“ paní Šojdrové, na Syřany pana Rakušana, či vítání migrantů pana Bartoše. Je pravdou, že všichni zmínění sice odmítají kvóty, ale shodnou se na tom, že řešením nelegální migrace je její legalizace. To je ovšem totéž, jako kdybychom chtěli vyřešit kriminalitu tím, že zlegalizujeme vraždy, loupeže a znásilnění. Ano, statistiky kriminality by pak určitě byly mnohem lepší, jen těch vražd, loupeží a znásilnění by přibývalo.
Green Deal: Všechny strany pětikoalice jsou pro. Předseda ODS, Fiala, toto šílenství označil za nevyhnutelné, paní Pekarová, pánové Bartoš, Jurečka a Rakušan to, jako vše, co přichází z Bruselu, podporují dokonce nadšeně.
Manželství homosexuálů: Otevřeně podporuje paní Pekarová, pan Bartoš, pan Rakušan, nevadí panu Jurečkovi, pan Fiala k tomu velice rozhodně mlčí.
Svoboda slova: Všechny strany pětikoalice jsou hlasitě pro takzvaný „boj s dezinformacemi“, což je jen jiný název pro zavedení cenzury. Zde stojí za připomenutí také chování pana Jurečky, který udal důchodce za, dle pana Jurečky, nehezký příspěvek na sociální síti, a ještě se tím veřejně chlubil. „Hrdý udavač“ je něco, co jsme doposud nepoznali, a to ani za nacismu či za bolševismu. To asi bude ta slibovaná změna a slušnost...
Provokování konfliktu s Ruskem: Všechny strany pětikoalice jsou v tomto směru velmi aktivní. Zde snad připomenu jen to, že ministrem zahraničí nové vlády má být pan Ondřej „Sochobijec“ Kolář, či legendární výrok paní Langšádlové o jaderném bombardování Ruska. Rusofobní postoje ovšem můžeme zaznamenat u všech předsedů pětikoalice.
Rasismus: Všechny strany pětikoalice podporují rasistické hnutí BLM, což znamená, že všechny strany pětikoalice otevřeně podporují protibělošský rasismus. Pětikoalice je koalicí oikofobických stran.
Demokracie: Všechny strany pětikoalice podporují subjekty, které se, aniž by k tomu měly mandát od voličů, snaží účastnit politického rozhodování v zemi. Vzpomeňme si například, jak se všichni předsedové pětikoalice promenádovali na demonstracích milionchvilkařů, nebo jak paní Pekarová po volbách děkovala neziskovému sektoru. Pětikoalice je tedy sdružení antidemokratických stran.
Média: Všechny strany pětikoalice podporují politický aktivismus veřejnoprávních médií a zároveň brání kontrole jejich hospodaření.
Právo: Všechny strany pětikoalice několik měsíců blokovaly volbu nových členů Rady ČT, tedy blokovaly naplnění zákona. Všechny strany pětikoalice si také – v rozporu se zákonem – zakládají poslanecké kluby. Všechny strany pětikoalice si tedy zjevně s právem a zákony moc hlavu lámat nehodlají.
Genderismus, feminismus: Všechny strany pětikoalice tyto a další destruktivní ideologie podporují.
Mohl bych takto pokračovat ještě dlouho, ale asi to nemá smysl. ČR se po volbách v roce 2021 dostala do situace ČSR po volbách v roce 1946. Zvítězily antidemokratické, a v mnoha ohledech dokonce anticivilizační, politické síly a tehdejší SSSR dnes nahradil zešílevší Brusel a zešílevší američtí „Demokraté“.
Ze všech těchto důvodů jediné, co může pětikoalice progresivistických stran naší zemi přinést, je výrazné zdražení základních komodit, jako je elektřina, teplo a potraviny, ztrátu občanských svobod, likvidaci demokracie, společenský rozvrat, zhoršení bezpečnostní situace a odevzdávání naší suverenity do rukou duševně chorých byrokratů z Bruselu.
Ještě krátce ke genderismu a dalším podobným proticivilizačním ideologiím; někomu by se možná mohlo zdát, že to téma je dost okrajové, ale to je opravdu jen zdání. Tyto ideologie slouží jako nástroj útoku progresivistů na staletími prověřené základní stavební pilíře celé naší civilizace. A zde si musíme uvědomit, že pokud se tyto pilíře rozbijí či jen v dostatečné míře naruší, tak v následujícím a nevyhnutelném společenském rozvratu už nebudou žádné spory o daně, žádné spory o důchody, žádné spory o dávky, či spory o funkci veřejnoprávních médií. Zůstane pouze chaos, bída a násilí.
Síla a funkce kořenů společnosti přece byla velmi dobře vidět třeba na situaci v Afghánistánu. Tam Tálibán vyhrál nikoli proto, že by měl lepší technologie či že byl lépe vycvičen, než naši vojáci – to ani náhodou. Tálibán vyhrál, protože měl podporu většiny Afghánců, a tu měl, protože Afgháncům nabízel společnost, která jim je blízká, jelikož vychází z jejich společenských základů. Nešlo tedy o vítězství jejich zbraní, ale čistě o vítězství jejich morálky nad naší beztvarostí. Šlo o vítězství síly společenských kořenů nad bezduchou technologií. Ano, tak velká je to síla. A protože to progresivisté velmi dobře vědí, tak naše tisícileté kořeny cíleně a nemilosrdně likvidují. Vědí, že až nás zbaví naší identity, tak budeme snadno ovladatelné stádo, které tupě udělá cokoli, co se mu řekne. Abychom přežili, musíme se tomu postavit na odpor, jinak prohrajeme nejen v Afghánistánu, ale i u nás doma – s tím, že, na rozdíl od Afghánistánu, nebudeme mít, kam utéct.
Působíte v hnutí SPD. V jaké části spektra ho vidíte? Pravo, levo, střed?
Kulturně je SPD jednoznačně na straně tvrdého tradicionalismu. Co se týká ekonomiky, tak si myslím, že jsme někde uprostřed. To v překladu, a samozřejmě velmi zjednodušeně, znamená, že pro prosperitu společnosti je nutné usilovat o to, aby každý jedinec měl šanci dobře se uživit vlastní prací, ať už jako zaměstnanec nebo jako živnostník, i mimo struktury nadnárodních korporací, a zároveň je zřejmé, že jediný, kdo chamtivost, a dnes už i politický aktivismus, korporací může efektivně zkrotit, je silný stát. Mezi těmito dvěma, do jisté míry protichůdnými, póly je potřeba pečlivě balancovat, což se dnes samozřejmě neděje a pětikoalice s tím rozhodně nezačne. Musím také zdůraznit, že vidíme zásadní rozdíl mezi sociální potřebností a parazitismem.
„Je ironií politického osudu, že systém takzvaných politických neziskovek, jenž byl vytvořen především ČSSD, porodil Piráty, kteří nyní novou neomarxistickou ČSSD pozřou. Je to taková roztomilá politická spravedlnost,“ řekl jste mi také. Platí to? Stalo se tak a ukázalo se to ve volbách?
Z výsledku voleb je patrné, že to platí. Je pravdou, že hnutí STAN s Piráty pěkně zametlo, ale to není důležité. STAN je jen o něco kultivovanější, a ukázalo se, že i politicky mnohem obratnější, verzí Pirátů. I to je vlastně taková roztomilá politická spravedlnost.
Jak jste přišel na to, že hnutí STAN je pouze kultivovanější verzí Pirátů?
Hnutí STAN uzavřelo s Piráty předvolební koalici, o které obě strany tvrdily, že bude pokračovat i po volbách. To se dá vysvětlit pouze dvěma způsoby. Buď hnutí STAN se šílenostmi Pirátů souhlasí, nebo se spojí s kýmkoli, aby se po jeho zádech vydrápalo k moci. Já předpokládám, že platí první varianta, protože ta druhá je ještě horší.
„Pořád jsem si myslel, že něco dokážu změnit. Dnes jsem už ale pochopil, že současná ČSSD je nereformovatelná,“ uvedl jste také. Není tedy šance na její obnovu? Co by bylo potřeba?
Myslím, že reálná šance na reformu ČSSD neexistuje. Pokud by se o to někdo přesto chtěl pokusit, tak musí najít úplně nové lidi a musí úplně změnit ideové směřování strany. To ale není rekonstrukce, nýbrž stavba zcela nového subjektu s tím, že jediné, co dnes může ČSSD nabídnout, je neochota ke změně, lidi, kteří se nechtějí vzdát svých prebend, pletichy a zbytnělá ega celoživotních funkcionářů, poškozenou značku a pravděpodobně také ekonomické potíže. Do toho by šel jen blázen.
Jak se díváte na situaci kolem zdraví prezidenta Miloše Zemana, na různé dohady, mlžení Hradu a na pokusy zjistit, zda je prezident mentálně schopen vést svůj úřad?
Miloš Zeman je lidská bytost. Je to člověk z masa a kostí, člověk, který má své dobré stránky i své chyby, především je to ale člověk, který má rodinu. To zaprvé, zadruhé a zatřetí. Začtvrté: prezident Zeman kvůli svému zdravotnímu stavu zatím nijak nezanedbal žádnou ze svých povinností, jež mu ukládá Ústava. Tím je řečeno vše.
Veřejné probírání zdravotního stavu Miloše Zemana ve skutečnosti nemá s reálnou politikou nic společného a každý komentář k tomuto tématu pouze odhaluje lidské kvality autora komentáře.
Z mnoha odporných kreatur, které se v tomto směru angažují, zmíním jednu, která, kromě toho, že je schopna spadnout mnohem níž než ostatní, má ještě jakousi, řekněme civilizační nadstavbu. Jmenuje se Džamila Stehlíková. Chování této prazvláštní existence jasně dokazuje, že teorie o neslučitelnosti některých civilizačních okruhů je pravdivá, i když je našimi soudy zakázána. Výše uvedená ženština zjevně není schopna přizpůsobit se zdejšímu kulturnímu prostředí, i když zde žije již mnoho let a dostalo se jí vysoce nadstandardní inkluzivní péče – vždyť se stala dokonce ministryni! Tuto osobu bychom proto měli prohlásit za neintegrovatelnou, zabalit jí čemodán a s díky ji vrátit tam, odkud k nám přišla.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
