20. května 2006, čtrnáct dní před sněmovními volbami, se sešel sněm České stomatologické komory. Moderovat jej měl Miroslav Macek, někdejší příslušník zubařského stavu a později jeden z nejvýraznějších politiků Klausovy devadesátkové ODS.
Na pódium usedl jako host i tehdejší ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath. V probíhající předvolební kampani patřil k nejradikálnějším mluvčím sociální demokracie a ve svých útocích na ODS se dotkl i Macka, o němž řekl, že si svou tehdejší manželku vzal pro peníze. Macek mu obratem přes svůj blog vzkázal, že až ho potká, vyřídí si to s ním jako chlap s chlapem. K setkání došlo na pódiu zubařského sněmu.
Ta scéna je docela dobře známá a v té době značně přispěla k popularitě začínajícího serveru Youtube. Stala se zdrojem mnoha parodií, a vznikla z ní dokonce veselá počítačová hra Mackovačka. Miroslav Macek se omluvil delegátům, že si ještě před začátkem vyřídí jednu osobní věc, došel k Rathovi a zezadu mu uštědřil mlasknoucí facku.
Rath okamžitě vyskočil, z publika se ozval nejen potlesk, ale i pískot. „Pan ministr Rath byl předem varován, varoval jsem ho tiskem,“ vrátil se Macek k mikrofonu s tím, že Rath si tuto facku zasloužil.
„Pane doktore, tady to vyřizovat nebudeme. Vy jste mě napadl zbaběle zezadu. Proč jste se mi nepostavil jako chlap čelem,“ spustil Rath tak, aby to zachytily i mikrofony. „Vy jste zbabělec,“ vypálil nakonec. A tato slova vyústila v regulérní pranici obou pánů přímo před delegáty sjezdu a televizními kamerami.
Topol proti buldozeru
Tento incident hezky vystihl celou předvolební kampaň na jaře 2006. Byla plná vášní, testosteronu a chlapácké rivality v hlavní roli s tehdejšími dvěma alfa samci české politiky. Mirkem Topolánkem, který si nechával říkat po valašsku „chlap s gulama“, a Jiřím Paroubkem, jemuž přezdívali „buldozer“.
ODS v té době byla již osm let v opozici a na nástup do vlády rozhodně nechtěla dále čekat. A zejména nechtěl čekat její předseda. Lehce netrpělivý a vždy lehce nabroušený Ing. Topolánek byl v padesáti letech na vrcholu sil a odhodlání. Kromě toho tušil, že další neúspěch by jej mohl stát místo, protože v ODS bylo v té době ambiciózních politiků prahnoucích po předsednictví hned několik.
Mirek Topolánek
Když se čtyři roky předtím doposud neznámý senátor z Ostravy stal po Václavu Klausovi druhým předsedou ODS, čekal to málokdo. Dohoda s Janem Zahradilem, která vyšachovala favorizovaného Petra Nečase, byla předzvěstí nočních zákulisních vyjednávání regionálních bossů na kongresech Topolánkovy éry.
Čtyři roky se pak Topolánek připravoval na premiérské křeslo. ODS za tu dobu vyhrála všechny volby, zatímco ČSSD se ve vládě trápila a vystřídala za jedno volební období celkem tři premiéry. Nejprve to byl „král grimas“ Vladimír Špidla, který si dal za cíl dovést zemi do EU. Po jeho splnění strana totálně vybouchla v prvních eurovolbách, což znamenalo Špidlův konec.
Na jeho místo nastoupil první místopředseda Stanislav Gross. Ačkoliv mladý ministr vnitra hrál tři roky roli Špidlova zástupce a občas nekomunikativního šéfa výrazně zastiňoval, nejvyšší funkce jej trochu překvapila. Když v roce 2015 předčasně zemřel, vzpomínal prezident Václav Klaus: „Když jsem ho jako prezident republiky do této funkce jmenoval, věděl jsem, že je to předčasné, a chci dnes veřejně sdělit, že on to věděl také.“
Psali jsme:
_635695218277763486.JPG&id=73502)
Tehdy nejmladší premiér v Evropě nechal oblepit republiku svými billboardy s hesly „Jsem sociální demokrat“ a „Myslím to upřímně“. Většinu premiérování ale strávil vysvětlováním svých osobních financí. Vaz mu definitivně zlomil krkolomný příběh o tom, jak si na drahý byt na Barrandově půjčil 1,2 milionu od strýčka jménem Vik, chudého invalidy z Jihlavy. I když sám Gross všechny přesvědčoval, že „je to tak křišťálově čisté, že ani křišťál křišťálově čistější být nemůže“, nepřesvědčil především své koaliční partnery a vláda se mu rozpadla po necelém roce.
V tu chvíli byla ČSSD na dně. Preference byly pod deseti procenty, na sjezdu v březnu 2005 se na mikrofon pralo špinavé stranické prádlo způsobem, jaký česká politika předtím ani poté nezažila (přispěla k tomu i právě vydaná kniha expředsedy Miloše Zemana, která přiměla ministryni školství Petru Buzkovou k legendárnímu zvolání „Miloši, choval jsi se jako prase“), a do uvolněné funkce se nikomu nechtělo. Kolovala historka, že ministr financí Bohuslav Sobotka se před nabídkou premiérského křesla raději schoval na dovolenou.
Přesto se právě v tu chvíli objevil kandidát, ve kterého ČSSD snad už ani nevěřila. Jiří Paroubek se v roce 1993 ucházel o předsednictví sociální demokracie na sjezdu, kde nakonec vyhrál Miloš Zeman. Po neúspěchu se stáhl do komunální politiky v Praze, kde to dotáhl až na ekonomického náměstka primátora, ale jak nedávno v Reflexu vzpomínal Miroslav Kalousek, stále doufal v návrat do „velké politiky“. Ten se mu povedl, když se stal u Grosse ministrem pro místní rozvoj. Nepatřil však k nejviditelnějším členům vlády, a když po něm v dubnu 2005 strana sáhla jako po novém premiérském kandidátovi, byl pro veřejnost velkou neznámou.
O to více pak všechny překvapil razancí, s níž se vyčekané šance chopil. Premiér neváhal využít levicové většiny v Poslanecké sněmovně, kterou Špidla i Gross kvůli koaličním partnerům (lidovcům a Unii svobody) opomíjeli, zaplavil Sněmovnu návrhy a opakovaně předvedl, že je politikem, který neustupuje.
Jeho demonstrace síly občas vyvolaly i pobavení, ale nemile zaskočily Mirka Topolánka, který do té doby slavil úspěchy právě rolí silného chlapáka proti intelektuálskému Špidlovi a nejistému Grossovi. Pro volby 2006 tak bylo zaděláno na velký střet dvou těžkých vah.
Preference ČSSD se rychle vrátily na obvyklou úroveň a Paroubek přivedl několik nových tváří, které jeho styl podtrhly. Jednou byl již zmíněný David Rath, další Vítězslav Jandák, jenž se stal ministrem kultury pro smrti Pavla Dostála.
V roce 2006 Paroubkova jízda vrcholila v předvolebních měsících. Byla to velkolepá volební kampaň řízená Jaroslavem Tvrdíkem, při které strana poprvé navázala spolupráci s významnou americkou agenturou PSB (kterou jí pak v roce 2013 přetáhne Andrej Babiš). Poprvé se také kampaň odehrávala na internetu. Hlavní předvolební heslo bylo „Jistoty a prosperita“.
Ing. Jiří Paroubek
Jiří Paroubek v kampani využil i své premiérské funkce. V Praze se v předvolebním čase vystřídalo množství světových státníků ze sociálně demokratických stran, jako Tony Blair nebo Gerhard Schröder. Fotografie s premiérem Paroubkem, pořizované obvykle na terase Kramářovy vily s pozadím Prahy, byly pak využívány i v kampani. Monumentálním shrnutím těchto návštěv se později stane téměř pětisetstránková fotografická kniha Minuty s Jiřím Paroubkem.
Vezměte si tlusté kolečko...
Jeho hlavní rival toho do kampaně ale připravil ještě mnohem více. Základem se, tak jako u kampaní ODS v devadesátých letech, stalo varování před socialistickou levicí. Tentokrát k tomu využila společného hlasování sněmovního ČSSD a KSČM, z čehož marketéři ODS stvořili zkratku KSČSSD, která se stala hlavní hvězdou předvolebního spotu. Vrcholem byl obrázek na billboardech, kde byl Jiří Paroubek vyobrazen jako nevěsta předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka. Experti na reklamu spoty ODS vyhodnotili jako démonizaci levice a zastrašování.
„Modří ptáci“ (jak se ODS přezdívalo) představili také několik předvolebních klipů pro internet, stylizovaných do tehdy populárních filmů s Indiana Jonesem. Stvořil je režisér Filip Renč, a děsivým nepřítelem, se kterým hlavní hrdina bojuje, je právě KSČSSD.
Pozitivní částí kampaně byl program ekonomických změn, nazvaný „ODS plus“. Ve volbách 2006 bylo poměrně intenzivně diskutováno téma daní a veřejných rozpočtů celkově. Minulé vlády, ve kterých byl ministrem financí vždy Bohuslav Sobotka, totiž navzdory snaze nedokázaly nastavit rozumný poměr rozpočtových příjmů a výdajů, a výsledkem byly výrazné rozpočtové schodky. Ty kritizoval ekonomický expert ODS Vlastimil Tlustý i předseda rozpočtového výboru Sněmovny a současně šéf vládních (!) lidovců Miroslav Kalousek.
ODS šla do voleb s tématem „rovné daně“ ve výši 15 procent. Kolik ušetří, si každý mohl zjistit z předvolební hračky, kterou bylo „Tlusté kolečko“, pojmenované po stínovém ministru financí.
Na program ODS reagovala ČSSD kampaňovou akcí „ODS mínus“, kde rekapitulovala problematickou minulost i současnost strany modrých.
Klenotem kampaně ČSSD byl spot „Slabikář“, který shrnoval trapasy a omyly Mirka Topolánka, jichž se temperamentní předseda ODS v rozčílení dopouštěl poměrně často.
Osobní souboj dvou lídrů vyvrcholil týden před volbami ve velké předvolební debatě, moderované poprvé Václavem Moravcem.
Přichází plukovník Kubice...
V posledním týdnu před sněmovními volbami ale přišla ještě jedna nečekaná bomba předvolebního boje. Odpálil ji plukovník Jan Kubice, šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (kterého měl k detektivům přivést bývalý ministr vnitra za ODS Jan Ruml).
Protimafiánský detektiv předal poslancům z bezpečnostního výboru dokument, kterému se přezdívalo Kubiceho zpráva. A poté, co někteří poslanci výbušný dokument nechali ležet na stole a přítomní novináři si v něm mohli o pauze volně listovat, se informace dostaly na veřejnost.
Čtyři dny před volbami se tak voliči dozvěděli nejen to, že detektivům z ÚOOZ má být z vyšších míst bráněno ve vyšetřování vraždy Františka Mrázka (podnikatel nazývaný jako „boss českého podsvětí“ byl zastřelen v lednu 2006), ale také různé později nepotvrzené drby, z nichž asi nejhorší bylo obvinění, že premiér Jiří Paroubek měl využívat sexuálních služeb nezletilé dcery podnikatele Bohumila Ďurička.
Dokument navíc přímo spojoval některé funkcionáře ČSSD s kriminální činností; psalo se v něm, že podle svědectví podnikatele Pitra měla za vraždou Mrázka stát „osoba jménem Kočka“. Novináři tuto zmínku okamžitě spojili s Václavem Kočkou starším, který byl v té době regionálním funkcionářem ČSSD a osobním přítelem předsedy Paroubka.
Z informací, které se objevily v Kubiceho zprávě, se později nepotvrdilo téměř nic. Ale během několika desítek hodin, které zbývaly do voleb, neměla ČSSD možnost na obvinění adekvátně reagovat.
Volby skončily těsným vítězstvím ODS, což v kontextu s událostmi dní předtím přimělo předsedu Paroubka k ostré reakci, ve které zpochybnil legitimitu voleb.
Juro, zavřou tě!
ODS získala 35,38 procenta hlasů, což byl v historii ČR nejlepší výsledek, jakého kdy kterákoliv ze stran dosáhla. ČSSD ale nezůstala pozadu, jejích 32,32 procenta bylo rovněž nejlepším výsledkem v historii strany, což se navíc podařilo po osmi letech vládní odpovědnosti. Do Sněmovny postoupili ještě komunisté a lidovci a se ziskem 6,29 také Zelení. Strana pod vedením Martina Bursíka dokázala získat značnou část liberálních voličů.
Přepočet hlasů na poslanecké mandáty ukázal přesnou remízu sto na sto mezi koalicemi ODS, KDU-ČSL a Zelených (která byla velmi konkrétně dohodnuta už před volbami díky blízkým osobním vztahům předsedů Topolánka, Kalouska a Bursíka) a levicovou dvojicí ČSSD, KSČM.
Následovalo více než půlroční vyjednávání o nové vládě, které prošlo mnoha dramatickými zvraty. Jednou to vypadalo, že vládu už má dohodnutou Topolánek, pak zase, že Paroubek. Ten po uzavření dohody s Kalouskem a šéfem KSČM Filipem už pózoval novinářům s vítězným doutníkem, jenže pak se vzbouřili lidovci, sesadili předsedu Kalouska, a tím dohoda padla.
Půlroční vyjednávání, které rozklížilo ODS, rozhádalo dvě frakce lidovců (a přineslo jim nového předsedu v podobě doposud neznámého Jiřího Čunka) a ještě více proti sobě postavilo dvojici Topolánek–Paroubek, nakonec skončilo řešením, jež se stalo pro porevoluční českou politiku typickým. Totiž nalezením dvou „přeběhlíků“, kteří se rozhodli opustit ČSSD a podpořit pravicovou vládu. Jména Miloš Melčák a Michal Pohanka se tak stala po celé čtyři roky velmi sledovanými.
Vystoupení poslance Miloše Melčáka, vysvětlujícího své „přeběhnutí“
Výsledkem byla od ledna 2007 vláda ODS, lidovců a Zelených pod předsednictvím Mirka Topolánka. Jména tehdejších ministrů, jako Karel Schwarzenberg, Alexandr Vondra, Miroslav Kalousek, Ivan Langer, Aleš Řebíček, Tomáš Julínek, Vlasta Parkanová, Dana Kuchtová, Džamila Stehlíková, Michael Kocáb nebo Petr Bendl, si řada voličů pamatuje dodnes.
Způsob vzniku své vlády nedávno pro Reflex až nečekaně otevřeně popsal její předseda Topolánek. V poslední chvíli ještě již dohodnutou sestavou zamíchal předseda lidovců Čunek. Ten si nejprve pro sebe vymohl resort místního rozvoje (Topolánek na něj měl kvůli tomu křičet, že určitě chce „bačovat evropské prachy“ a že ho za to zavřou), a poté kombinoval tak moc, až se z jeho hlavního stranického rivala Kalouska stal ministr financí, kterým podle původní dohody být vůbec neměl.
A ministr financí Miroslav Kalousek se pro následujících sedm let stane nejvýraznější tváří pravicových vlád, často zastiňující i premiéry.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
