Rusko vyzvalo Evropskou unii, aby společně bojovaly proti Islámskému státu. Je to možné po tom, jak se vyhrotily vztahy mezi EU a Ruskem kvůli konfliktu na Ukrajině, ve kterém hraje Rusko poměrně výraznou roli?

Jsem příznivcem aktivnějšího boje proti Islámskému státu. Myslím si, že do budoucna bude nutné, aby Evropa s Ruskem minimálně vedla dialog. Na druhou stranu, pokud bude Rusko chtít být věrohodným partnerem Evropy i v mezinárodní politice, tak samo Rusko musí nejdřív dodržovat mezinárodní právo. V otázce Krymu, v otázce ukrajinské krize sehrálo Rusko mimořádně neblahou roli. Takže podle mě je třeba s Ruskem komunikovat o globálním mezinárodním nebezpečí, za něž se považuje na prvním místě především Islámský stát, ale Rusko by samo mělo mezinárodní právo dodržovat, pak se teprve může pasovat do role ochránce světové bezpečnosti.

Vy jste varoval i před rostoucí vlnou migrace, vystoupil jste například v televizním pořadu Máte slovo. Jak jste vnímal jednání jednoho z účastníků, českoamerického performera a vysokoškolského pedagoga Milana Kohouta, který všechny, kdo měli jiný názor, urážel a překřikoval?

Viděla jste sama, že ta debata měla místy teatrální charakter. Uznávám, že otázka imigrantů je velmi citlivé téma a že jsou na tuto věc různé názory. Na jedné straně jsou lidská práva utečenců, na druhé straně jsou práva Evropanů, kteří po staletí, tisíciletí budují svoji kulturu, civilizaci a nechtějí, aby jejich kultura byla ohrožena lidmi, jež přicházejí a přinášejí jiná pravidla, mají jiné zvyky a nehodlají respektovat naše společenská pravidla a fungování naší společnosti. Když se podíváte na silné muslimské menšiny v západních zemích, třeba ve Francii, tak nemalá část těchto menšin odmítá respektovat evropská civilizační pravidla, náš postoj k demokracii, náš postoj k lidským právům, k právům žen, menšin atd. To je řada problémů, o kterých se musíme vážně bavit.

Ale ta televizní debata, kterou jste zmínila, byla možná spíš pro pobavení diváků než o argumentech. Ale měla svůj smysl v tom, že to téma minimálně výrazně otevřela, že měla velkou sledovanost a že si lidé uvědomili, že to je velmi závažné téma a problém, který v tomto nebo příštím roce neskončí, bude nás postihovat další možná i desítky let. Evropa si bude muset říci, jaký postoj zaujme k migrantům ze třetích zemí. To, že to teď ještě Evropa není schopna jasně říci, že není schopna jasně definovat svoji politiku, je jiná věc, ale myslím, že i evropští politici pod tlakem svých voličů budou nuceni do budoucna k radikálnějším a jednoznačnějším postojům než jen k tomu, že vymyslí kvóty pro přerozdělení dvaceti tisíc uprchlíků a před celým problémem zavírají oči.

Evropští politici k tomu budou nuceni, jinak budou svými voliči smeteni. Protože se zdá, že velká část občanů evropských zemí má jiný názor než jejich současná politická reprezentace.

Myslím, že politiky k radikálnějším postojům donutí voliči, protože tuto otázku vnímají mimořádně citlivě. Debata probíhá dnes a denně ve všech médiích v celé Evropě. Ten problém má mnoho vrstev, každý může akcentovat něco jiného. Někdo akcentuje ochranu našich pravidel, ochranu našich práv a demokracie, někdo akcentuje právo uprchlíků na slušný život. Je to prostě velmi složité téma, na které není jednoznačná odpověď. Já jako politik vnímám, že primární je ochrana našich evropských hodnot, koncept lidských práv a demokracie. To je pro mě strašně důležité, a budou-li k nám přicházet ekonomičtí uprchlíci s vlastní kulturou, vlastními pravidly, vlastním životním stylem a nebudou respektovat, že přišli někam, kde platí jiná pravidla, tak je to pro mě velký problém. Nerad bych, aby za pár let ad absurdum došlo k tomu, že se bude relativizovat koncept evropského pojetí lidských práv, že silná menšina bude relativizovat práva žen atd. Nezavírejme před tím oči, že ekonomičtí uprchlíci, kteří do Evropy přicházejí, mají ve velké míře odlišné vnímání společnosti a lidských práv. Já vůbec nemám problém s migranty ze zemí, které jsou nám kulturně blízké, například Ukrajinci. To jsou lidé, kteří jsou schopni se včlenit do české společnosti, respektovat naše pravidla, naše fungování společnosti, naše vnímání lidských práv, naše vnímání demokracie, přijmou pravidla, která zde platí. Důležitý aspekt je ochota imigranta integrovat se do společnosti, a ne vytvářet ghetto, které vůči společnosti bude spíš antagonní.

Nepovažujete za absurdní, když neochotu Čechů k přijímání uprchlíků z Afriky někdo srovnává s přijímáním uprchlíků z tehdejšího Československa po únoru 1948 nebo po vpádu okupačních vojsk na Západě?

To mi připadá jako absurdní argument, trochu mě to až uráží, protože část mé rodiny také odešla na Západ. Od nás odcházela inteligence, schopní pracovití lidé, kteří se ve většině případů v západních zemích okamžitě etablovali do tamní společnosti, udělali kariéru...

Prostě byli přínosem pro země, do kterých emigrovali. Ale dá se to očekávat i v případě lidí ze severu Afriky, Afghánistánu, Eritreje, kteří neznají jazyk, nemají žádnou kvalifikaci a dosud žili i zcela odlišným způsobem života než Evropané?

Ano, Češi byli přínosem. A srovnávat exodus inteligence a schopných lidí z tehdejšího Československa na Západ s tím, že někdo přichází ze zemí třetího světa, nemá vzdělání, neumí jazyky, není ochoten respektovat pravidla, vyznává náboženství, které mu často zamezuje, aby respektoval evropskou kulturu a evropská pravidla, je nepřijatelné, připadá mi to jako srovnávat hrušky a jablka. Urážíme tím sami sebe, když se srovnáváme s lidmi z Afriky. Nechci se nikoho dotknout, ale to je opravdu jiný příběh. Míra integrace současných imigrantů je opravdu jiná. Když se podíváte na dnes už ghetta na okraji Paříže s muslimskou menšinou, kde ti lidé žijí izolovaně, a když se podíváte na české emigranty ve Francii nebo jiných zemích, tak to fakt není srovnatelný příběh.