Proti ovládnutí justice jmenováním Marie Benešové ministryní spravedlnosti a proti premiéru Andreji Babišovi minulé pondělí v Praze i v dalších městech protestovaly tisíce lidí. Dnes proběhl další protest. Obávají se, že nová ministryně bude spojenkyní premiéra a prezidenta, kteří mají s justicí vlastní záměry, a že dojde k výměně na postu nejvyššího státního zástupce. Sdílíte také obavy části společnosti o nezávislost justice?
Základem celého problému je samotný premiér Andrej Babiš. Nevím, jestli justici více ohrožuje hovorná a spíše otevřená Marie Benešová, nebo nějaká „tichá voda, co břehy mele“, kterou si Andrej Babiš přivede, pokud se protestujícím podaří dosáhnout sesazení Marie Benešové. Že pan prezident a pan premiér jsou spojenci, to je veřejně známo. Jakýkoli Babišův ministr spravedlnosti tedy bude přímým nebo nepřímým spojencem prezidenta a už proto, že je Babišovým podřízeným, bude pro nezávislost justice rizikem. Abych odpověděl na vaši otázku, ano, tyto obavy sdílím. Na druhou stranu, každý politik má své spojence a nepřátele. To patří k politice. Vážím si lidí, kterým toto není lhostejné. Současně si nejsem jistý, jaké jsou úmysly těch, co protesty organizují. Dlouhodobě se ukazuje, že tyto protesty nemají na podporu Andreje Babiše valný vliv, pokud vůbec nějaký. Dokonce ani kauzy pánů Švachuly a Faltýnka jeho pozicí zásadněji neotřásly. Andreje Babiše je třeba porazit ve volbách. Můžeme ho sebevíce kritizovat, ale tohle je tvrdá pravda. Je třeba se mu postavit ve volbách. Tzv. establishmentové strany, ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09 a další zjevně vůbec nepochopily, v čem je dnes vnímání voličů jiné. Proto jsou sice schopny oslovovat a mobilizovat lidi, kteří chodí na demonstrace, ale nejsou schopny nabourat monolit podporovatelů ANO. A hlavně, v současné době nejsou schopny dát dohromady program, který by oslovil voliče natolik, aby získaly více hlasů než ANO. Když se člověk podívá podrobně na jejich programy, je tam hodně podobností, tak trochu připomínající vzájemné opisování, ale nepřinášejících nic nového, nic zásadního. Ať k tomu říkají cokoliv, marketingová hesla jsou někdy víc než trapná. Dokladem toho je i jejich probíhající kampaň do Evropského parlamentu. Ptejme se tedy, čím to je a jak Andreje Babiše porazit ve volbách.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Mezi demonstrujícími proti Andreji Babišovi se na Staroměstském náměstí objevili také bývalí premiéři Mirek Topolánek a především Bohuslav Sobotka, který si šéfa hnutí ANO vzal do vlády jako vicepremiéra a ministra financí. Co na přítomnost expremiérů – především tedy Sobotky – mezi demonstranty říkáte?
Jsou to svobodní lidé a je jejich věcí, jaké akce se účastní. Nicméně souhlasím s vámi, že expremiér Sobotka svou „měkkostí a nedůsledností“ nechal Andreje Babiše vyrůst. Rozumím tomu, že koaliční spolupráce znamená nutnost přiznat koaličnímu partnerovi určité postavení. Ale vše má své meze a pan Sobotka měl mnoho příležitostí pana Babiše zbrzdit. Neudělal to a Andrej Babiš jemu a celé sociální demokracii přerostl přes hlavu. Nevím, zda si to Bohuslav Sobotka uvědomuje. A expremiér Topolánek? Ten by se určitě rád nechal „přemluvit“ k nějaké politické funkci. Je to však člověk pro mě ne úplně důvěryhodný. Musím připomenout, že to byl on, kdo této zemi a ODS vnutil Lisabonskou smlouvu. Tedy smlouvu, která nás připravila o ohromný díl suverenity ve prospěch razantního nárůstu pravomocí EU. A to přesto, že ODS měla podporu dokumentů, jako byla Lisabonská smlouva, zakázánu usnesením kongresu. EU je po Lisabonské smlouvě mnohem méně řiditelná a na členských státech mnohem nezávislejší mašinerie. To samozřejmě nezůstává bez odezvy. Stále méně lidí je přesvědčeno o smysluplnosti EU, což v tradicionalistické Británii vedlo až k referendu o brexitu. Lisabonská smlouva tak paradoxně jednou Evropskou unii možná i zničí. Pokud to tak bude, bude to jednou velmi bolet… Pro mě osobně je v tuto chvíli jediná smysluplná cesta – transformace EU a návrat alespoň před Lisabonskou smlouvu. Pokud ne, je pro mě budoucnost EU hodně nejistá. Abych se vrátil k panu Topolánkovi: o člověku, který jako šéf ODS jednal takto, víme, že cokoli dnes řekne, může být zítra jinak. Jeho účast na protestech beru právě takto.
Psali jsme:
Česko si 1. května připomnělo 15 let od vstupu do Evropské unie. V besedě na ekonomické fakultě Západočeské univerzity k tomu zaměřené prohlásil bývalý prezident Václav Klaus, že se přijímáním silné evropské ekonomické ideologie vracíme k silné a velmi extenzivní roli státu v ekonomice, že se vstupem naší republiky do EU míra zásahů státu do ekonomiky výrazně zvýšila. Prý se dnešní EU začíná velmi blížit komunistické ekonomice založené na nekonečném množství subvencí, dotací či grantů a začíná to být stejná hrůza jako za komunismu. Není tohle srovnání až příliš přitažené za vlasy?
Na přednášce pana prezidenta Klause jsem nebyl a nevím, v jakém to řekl kontextu. Nicméně je faktem, že regulační smyčka kolem krku se stále utahuje. Půjde-li to takto dál, neskončí to dobře. Je to, mimo jiné, důsledkem dvou jevů. Za prvé je to levicové vidění světa, které je, bohužel, v té či oné míře vlastní mnoha vedoucím bruselským politikům a úředníkům. Jeho podstatou je nesmyslná teze, že klíč ke štěstí leží ve společenském uspořádání a že tedy existuje optimální nastavení regulace všech sfér života, při kterém budeme žít v absolutně spravedlivé společnosti. Proto to neustálé regulování všeho, proto neustálé změny již stokrát změněného. Za druhé, je to potřeba bruselských politiků a úředníků dávat svým institucím a svým funkcím smysl a nepřipustit, že by tyto instituce mohly být menší, nebo že by případně nemusely existovat vůbec. Na národní úrovni máme instituce demokraticky kontrolované, což alespoň v určité míře brání tomu, aby nám tímto způsobem přerůstaly přes hlavu. I tak, jak dobře víme, je české právní a ekonomické prostředí přeregulované. Demokratická kontrola unijních institucí je však mnohem slabší, v některých případech v podstatě neexistuje. Jsme svědky i toho, že se některé kroky pomalu přizpůsobují především představám politiků a úředníků EU a ve finále je schváleno cosi jiného, než se na počátku projednávalo. Nelze se proto divit, že aktivity unijních institucí začínají být především pro podnikatele, na jejichž píli stojí naše hospodářství, nesnesitelné. Hovořil-li prezident Klaus o trendech, souhlasím s ním. Právě tím směrem se, z důvodů, které jsem uvedl, Evropská unie pohybuje.
Lidovci navrhli oslavit 15 let v EU akcí „Týden bez EU“. „Na týden zavedeme zpátky policii na hranicích, všichni budou certifikovat zboží, které už ani nepůjde jen tak objednat přes internet ze zahraničí. Znovu zavedeme roamingové poplatky a výjezdní doložky i na Slovensko. Sebereme univerzitám a studentům peníze na Erasmus, dalším expertům na výzkum a vývoj, týden nebudeme stavět žádné silnice a pošleme na neplacenou dovolenou všechny ty, co dělají ve firmách zahraničních investorů. Pan Babiš by také mohl nařídit, že v obchodech bude jen jídlo z jeho českých firem, hlavně nic ze zahraničí, případně zhruba o 40 procent dražší,“ přiblížil detaily návrhu poslanec KDU-ČSL Ondřej Benešík. Splnilo by to zamýšlený účel, aby si lidé uvědomili, že je nesmysl chtít EU opustit?
Lidovci jsou dlouhodobě jednou z nejvíce, promiňte mi ten výraz, „eurohujerských“ stran. Chování institucí EU nemá nic společného s udržením židovsko-křesťanských základů naší civilizace. Pozice KDU-ČSL, která má ambici zastupovat křesťanské voliče, je v tomto zcela paradoxní, ale setrvalá. Po 15 letech členství v EU je vyloučeno, že by šlo o dočasný exces. Lidovecký „Týden bez EU“ je jen kýčovitou a neupřímnou snahou zaujmout před volbami. Členství ČR v EU nelze takto absurdně zužovat.
Jaromír Jágr se setkal s velkou kritikou za to, že navštívil Čínu společně s prezidentem Milošem Zemanem. Náš nejslavnější hokejista, který by měl být tváří hokejového turnaje v rámci ZOH v roce 2022 v Pekingu, se hájil, že cílem jeho cesty bylo popularizovat hokej. Přesto to schytal za to, že do Číny vůbec jel, ale i za to, že cestoval v prezidentské výpravě. Postavil byste se v tomto případě na stranu Jágrových kritiků, nebo zastánců?
Našli bychom spoustu příkladů, kdy někomu byla návštěva Číny vytýkána, zatímco jinému ne. Na někoho si mediální elity zasednou a někoho nechají v klidu. Z principu odmítám, aby se někde v redakcích rozhodovalo o tom, co kdo může a kdo se chová slušně a kdo zavrženíhodně. Jestli to média, co se po panu Jágrovi za návštěvu Číny vozila, myslí upřímně, ať jejich redaktoři vyřadí ze svých životů vše, co má na sobě napsáno „Made in China“. Neudělají to a dobře to vědí. Je jasné, že Čína je totalitní země založená na jakési formě komunistické ideologie. Nic, co bychom mohli obdivovat či schvalovat. Právě naopak. Ale kdo takto veřejně někoho odsuzuje, měl by se chovat konzistentně.
prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. mult.
Hnutí Vědci pro ČR, jehož lídrem v blížících se volbách do Evropského parlamentu jste, na úvod svého programu říká, že chce nazývat věci pravými jmény. Nazvali byste diskriminací to, že jeden z českých hoteliérů vyvěsil na dveře hotelu ceduli, že ubytovává jen ty občany Ruské federace, kteří podpisem pod prohlášení vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu? A to bez ohledu na to, že Ústavní soud rozhodl, že se o diskriminaci nejedná.
Zaslouží si Jaromír Jágr od Zemana vyšší státní vyznamenání, než jaké dosud má?Anketa
MUDr. Zdeněk Hřib
Před měsícem chtěl pražský primátor Zdeněk Hřib odhalit byty, které si majitelé koupili na investici a nechávají je prázdné. Pod tlakem od tohoto záměru upustil. Ale před pár dny guvernér České národní banky Jiří Rusnok při debatě se studenty Vysokého učení technického v Brně upozornil, že není třeba kontrolovat elektroměry, jak navrhovali Piráti, ale stačí porovnat katastr nemovitostí s registrem obyvatel, aby se vědělo, kdo má kde trvalé bydliště. A na „spekulativně nakupované byty“ by uvalil výrazně vyšší daň z nemovitosti. Jde o útok na soukromé vlastnictví, jak už v reakcích také zaznělo, nebo bohulibou snahu řešit nedostatek bytů ve velkých městech?
Je to bezprecedentní útok na soukromé vlastnictví. Je každého věcí, zda a kolik bytů si koupí jako investici. Ve velkých městech stagnuje bytová výstavba. Příčinou jsou vyčerpané územní plány, což je problém, který způsobili politici patřící ke stejnému politickému proudu jako Piráti. Jsem z Brna a zde máme stejný problém, pod kterým jsou podepsaní především Zelení, ale také Žít Brno a právě Piráti. Pokud chce pan primátor Hřib něco pro bydlení v Praze skutečně udělat, musí sebrat politickou odvahu a zásadně rozšířit možnosti pro bytovou výstavbu. Vím, že Praha plánuje spustit městské družstevní bydlení. To je určitě dobře, ale plánovaných 500 bytů ročně je na Prahu žalostně málo. Řešit vlastní neschopnost rozpohybovat rozvoj města obíráním lidí v podobě selektivního zvyšování daně z nemovitosti je absurdní a nepřijatelné. Jen je to další doklad toho, že Piráti jsou progresivistická levicová strana. Jinak řečeno, marxisté jako vyšití. Mohou to popírat, jak chtějí, ale je to tak a znovu to dokázali.
Čeští občané mohou v těchto dnech podepsat dvě petice týkající se České televize. S jednou jsou spojeni senátor Jiří Drahoš a jeho nový kolega David Smoljak, kteří chtějí veřejnoprávní televizi bránit proti zásahům politiků do nezávislosti tohoto média. Za druhou peticí stojí Asociace nezávislých médií, jejíž signatáři žádají, aby se veřejnoprávní televize vrátila ke své původní úloze, totiž službě občanům. Zdá se jim totiž, že si Českou televizi zprivatizovala jistá elitní skupina, která přestala klást důraz na podávání objektivních informací a skutečně pestrého obrazu dění ve světě. Je ČT v ohrožení politiků, nebo se pod taktovkou jistých elit zpronevěřuje zásadám objektivity?
Jak jsem už jednou uvedl, základní problém České televize, a vlastně i ostatních veřejnoprávních médií, je to, že kontrolní mechanismy, které mají zajišťovat jejich kvalitu a nestrannost, selhávají. Čteme, vidíme a slyšíme to pravidelně. Nejedna zpráva je přímo, či jinotajně, tendenční, a to jakousi „náhodou“ vždy jedním směrem. Zrovna v těchto dnech se mnoho lidí na Facebooku podivuje, jak manipulativně Česká televize informovala o útocích Palestinců z Pásma Gazy na Izrael a následné izraelské odvetě. Přestože realita byla taková, že Palestinci provedli rozsáhlý a agresivní útok a Izraelci se minimalisticky bránili, veřejnoprávní Česká televize událost prezentovala tak, aby jako agresor vypadal především Izrael. Tohle chování České televize je nepřijatelné.
Ve výsledku je zcela jedno, zda Českou televizi ovlivňují politici, aktivističtí redaktoři nebo zájmové skupiny různých producentů a firem napojených na rozpočet České televize. Nestrannost znamená nezávislost na všech vlivech a samozřejmě také něco jako profesní čest či jednoduše profesionalitu. Ovlivňování zpráv veřejnoprávního média aktivistickým redaktorem či editorem je stejně nepřijatelné, jako když se něčeho takového dopouští politik. Je to ale možná ještě horší, protože aktivistický redaktor či editor má mnohem více možností, jak své ovlivňování skrýt, má více možností, jak pomalu, podprahově zprávy překrucovat, jak něco zatajit, sem tam zdůraznit následek namísto příčiny apod.
Média mají nad společností nezanedbatelnou moc. Každá moc, která není dostatečně kontrolovaná, korumpuje. To je známý poznatek. Řečeno jazykem vědy, každý systém, který nemá dobrou zpětnou vazbu, nutně selže. Českou televizi kontroluje Rada České televize a obecně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Evidentně to nestačí, nebo selhávají členové těchto orgánů. Chtějme zásadní reformu kontrolních mechanismů veřejnoprávních médií. Takovou, aby obsah zpráv nebyl poplatný politikům, aktivistickým redaktorům, editorům, producentům ani jiným zájmovým skupinám. Nedojde-li k ní, ptejme se po smyslu veřejnoprávních médií.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
