Už nyní platí v České republice zákaz používat střeliva s olovem v mokřadech, ale Evropská unie chce zákaz rozšířit. Podle LIGY LIBE je to problém a vaši petici podepsalo už na jeden milion lidí. Důvodem má být toxicita olova, jejíž množství ze střel se počítá na tuny. Co vy na to?
V době, kdy zde tunami jedů bojujeme proti polním škůdcům, a ministerstva rozhazují prudké jedy, je celkem úsměvné, že by pro takové prostředí, pro přírodu mohly být zničující například výstřely myslivců, kteří při honech vystřelí čtyři sta ran a ujdou kilometry po poli.
Olovo se v přírodě nerozkládá. Tyto mýty jsme naprosto rozsekali v ten moment, kdy jsme novinářům i politikům dávali za příklad střely ze Slavkovského bojiště, které dlely od slavné napoleonské bitvy v zemi. Olovo, jak jsme mohli demonstrovat, se pouze zapouzdří, udělá se na něm krusta a dál se prostě nerozpadá. Další, co to dokládá, je například námi oslovený kapacitní archeolog, podle něhož patří nalezené olověné artefakty z doby bronzové k nejvíce zachovalým. Olověné historické věci vyhrabané ze země jsou nejvíce zachovalé.
Koneckonců výstava Titanic, která už byla i v Evropě, ukazuje jednu velkou raritu, a to olověnou ozdobnou mříž z Titaniku, která byla vylovena po desítkách let a patří k nejzachovalejším částem vraku, přestože dlela ve slané vodě, jako předtím slavkovské koule ležely na poli pod zeminou pod vlivem agresivních dešťů, hnoje a tak dále – prostě olovo nic neotravuje tím, že by se v zemi rozkládalo.
Tím nechci říci, že když budeme jíst olovo po lžících, bude to zdravé. Ale například v Británii jsou dodnes vodovodní žlaby z olova. Já bydlím v Praze, kde je nemalá část olověných trubek součástí vodovodního potrubí, ale že bychom umírali na otravu olovem, může někdo těžko říci. Prostě je to jen další cesta, jak tentokrát mazaně, cestou ekologie, znemožnit střelectví.
Co by tedy zákaz znamenal?
Důsledkem by bylo nejen to, že by zanikly některé sporty, například střelba malorážkou – naprosto postavená na olovu – i střelba vzduchovkou. Stejně tak disciplíny brokové, a těžko si dokážete představit, že by na olympiádě stříleli jiným materiálem s mnohem horšími balistickými vlastnostmi střelci z jiných zemí světa, kde by tyto zákazy nebyly.
Další velký problém je, že za olovo není ve střelectví – nejen v těchto disciplínách – plnohodnotná náhrada. Prostě není. Kompozitní střely jsou jednak kvůli materiálu lehčí a nenesou specifika olova, takže přesnost je velmi snížena. Pokusů, že by myslivci stříleli kompozitními střelami, už bylo hodně. Zkoušené náhražky jsou balisticky nevhodné, snižuje se přesnost a mají vysokou odrazivost. Vše ostatní, s čím by se dalo střílet – vyjma jednoho prvku, zlata, což by střelbu prodražilo – mají vysokou odrazivost. Už dnes na honech bývá problém, že dojde k odrazu střely, zvláště jsou problémy s přemnoženou černou zvěří. Podobná zranění i velké neštěstí by zákaz přivolával.
Dalším velkým problémem je, že z tohoto zákazu není vyňata ani policie. Pouze armáda. Navíc, pro všechny skupiny, které jsem jmenoval – policie, lovci a držitelé zbraní – by zákaz znamenal enormní amortizaci zbraní a jejich životnost by byla velmi zkrácena. A to i u služebních zbraní policie. Jsou koncipovány na určitý materiál, který se ve vývrtu zařízne a přizpůsobí. To znamená, má určitou tvrdost, či v případě olova potaženého nějakým pláštěm určitou měkkost.
Psali jsme:
Na to se chci zeptat. Koho všeho se to dotkne, jste řekl. Je tu policie, která používá olověnou munici, a kromě toho pro ni má přizpůsobené i zbraně. Co by zákaz znamenal pro českou policii?
Někteří začali tvrdit, že policie užívá takzvané kompozitní střely z jiných materiálů. Takové střely v současné době nosí a používá na zákroky velká část policie. Ale nošení a případné potom vystřílení těchto nábojů na střelnici, to jde o náboje staré, ohlazené, které by už nezaručovaly funkci a jsou s rizikem závad. Problém je, že jsou drahé. Jeden náboj stojí 25 až 30 korun. Takže se policie trénuje klasickým celopláštěm, což je košilka z mosazi a uvnitř pochopitelně olovo. To se nazývá celopláštěm. S těmi policie trénuje a pořizuje jich 95 procent. Tedy 95 procent policejních vystřílených nábojů je takzvaně olověných, nebo jsou s olověným jádrem, kterých by se zákaz dotkl.
Fotogalerie: - S Karlem na Žofíně naposledy
Další zasažené zákazem by byly střelnice, ať už policejní nebo civilní, a spolky myslivců a sportovců. Olovo již je v takzvaném seznamu zakázaných nebo nebezpečných látek. Otázka je, co se tam jmenovitě ocitne. Pokud se tam ocitne autobaterie, bude to problém. V současné době, kvůli současnému bruselskému systému, se zákaz může ocitnout v seznamu bez nutnosti schválení Evropským parlamentem a Radou EU, a na bázi jakéhosi výzkumu agentury dopíšou do zákazu střely a rybářské zátěže. Tím vznikne povinnost členských zemí ho zařadit automaticky do své legislativy a udělat případná opatření.
Pokud Evropská unie něco takového hodlá prosadit, myslíte si tedy, že by to Česká republika měla rázně odmítnout?
Už jen to, že my – LIGA LIBE – jsme odevzdali takřka jeden milion podpisů našich občanů v protestní výzvě, kterou jsme v jeden jediný den odevzdali na Úřad vlády, a též předsedovi Poslanecké sněmovny Radku Vondráčkovi, předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi a následně i ministru životního prostředí Brabcovi... Politici tehdy prohlásili, a já mám osobní dopis od premiéra Babiše, že budou nesmírně zvažovat takový krok a zachovají si zdravý rozum v tak důležité věci, která se nejen týká koníčku asi milionu lidí, ale může mít nedozírné následky i z hlediska bezpečnostní situace státu.
Takže, nepodlehnout nějakému ekofanatismu, který by nás a naše občany a dokonce naše bezpečnostní složky uvrhl do těžko řešitelné situace. To není ani o politice, ani o stranách, ale o zdravém rozumu. Aktivita poslankyně Černochové – jež iniciovala jednání a stanovisko Poslanecké sněmovny, a říká a vyzývá k rozhodnému „ne“ těmto naprostým nesmyslům, kterými nás bruselští úředníci více a více bombardují – je potěšující. Je potěšující, že politici dbají o naše zájmy a o práva lidí. A o to, aby naše země zůstala jednou z nejbezpečnějších zemí světa. A tak by to mělo zůstat.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
