Jak se jako bývalý ministr vnitra díváte na chování policie při státní návštěvě čínského prezidenta v Praze? Objevuje se kritika, že policisté různými způsoby bránili svobodnému vyjádření názoru, nebo že nepostihovali útoky čínských vítačů na české aktivisty.
Ministr vnitra vyjádřil přání, aby tyto věci byly důkladně prošetřeny, takže bych byl do chvíle, než bude nějaká zpráva, co se vlastně dělo, opatrný. Informace jsou podle mne velmi protichůdné, a je celkem známo, že obě dvě skupiny, které se střetly, v tomto případě to byly dokonce tři skupiny, za jistých okolností dovedou být poměrně hodně urgentní až militantní. Míním tím na jedné straně policii, řekněme konkrétní policisty, na druhé straně ty, kteří chtěli připomenout u příležitosti této návštěvy problematiku Tibetu, a tou třetí skupinou je záhadná parta etnických Číňanů, nevím, jaké jsou státní příslušnosti, kteří se zase pokoušeli těm připomínačům jejich záměr dost zásadně rozmluvit tím, že jim braly tibetské vlajky. Takže ta situace je sama o sobě nepřehledná, nicméně připadá mi, že požadavek policie na sundání vlajky proto, že kvůli ní není z pohledu ostřelovačů, kteří zajišťovali ochranu, vidět, co je za oknem, není přesvědčivý za situace, kdy je možné stáhnout žaluzie a výsledek bude stejný. Takže tohle zdůvodnění mi jako pádný argument nepřipadá. To, že snad mělo být nějak přísněji postupováno ve vztahu k těm, kteří připomínali Tibet, je třeba vyšetřit, protože stačí málo, aby se ti lidé cítili poškozeni na svých právech. Osobně se z toho prvního dojmu domnívám, že policie byla v některých případech poněkud přehnaně agilní. Ale opravdu bych raději počkal, až bude nějaká definitivní zpráva.
Vy si tedy myslíte, že šlo ze strany policie jen o ojedinělé excesy? Někteří kritici policejního postupu míní, že těch excesů bylo víc, takže dospěli k závěru, že býl vydán nějaký pokyn, aby průběh návštěvy proběhl bez problémů a narušování.
V rámci vyšetřování se obtížně dají vyšetřit jednotlivé excesy, ale dá prokázat nebo vyloučit, že byl vydán nějaký pokyn, přesněji rozkaz. To znamená, pokud se zjistí, že byl vydán nějaký rozkaz „zabavujte vlajky nebo usilujte o to, aby nebyly vyvěšeny“, tak z toho asi někdo bude mít trochu problém. Pokud to byly individuální excesy a zjistí se, kteří policisté se jich dopustili, a viděl jsem nějaké záběry, kdy si policisty nafilmovali ve chvíli, když přišli do nějaké společnosti naproti hotelu Hilton, budou se muset tyto individuální případy šetřit prostřednictvím kontrolního oddělení policie. Není potřeba se však teď uchylovat k nějakým osobním závěrům, protože nějaké výsledky šetření určitě budou.
Kdyby byl skutečně vydán nějaký rozkaz k zabavování tibetských vlajek, považoval byste to za porušení zákona nebo Listiny práv a svobod?
To určitě. Nikdo mi nemůže zakazovat, abych si z okna pověsil vlajku Tibetu. Ne že bych po tom prahnul, já ji dokonce ani nemám, musel bych ji pracně shánět, ale principiálně policii není nic do toho, jestli někdo vyvěšuje vlajku Tibetu, protože to není předmět, který by obecně vzbuzoval pohoršení, aby mohla zasahovat policie. Vlajky Tibetu by je neměly zajímat, jen s výjimkou případů, kdy to opravdu může představovat jakési bezpečnostní riziko.
Nedávno česká média ovládla kauza Čapí hnízdo a podezření z dotačního podvodu současného ministra financí Andreje Babiše. Asi nebudete jako právník hodnotit, zda šlo či nešlo o podvod, protože to je také předmětem vyšetřování nejen české policie, ale i evropského Úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), ale jak jste vnímal způsob, jakým se Andrej Babiš snažil dlouho utajovat, kdo v době, kdy byla dotace přidělena, byl oficiálním vlastníkem Čapího hnízda?
Za prvé musím jako právník říci, že existovaly nějaké dotační podmínky a ty buď byly, nebo nebyly porušeny. Je jinou věcí, jestli se někdo pokusil do těch podmínek vejít, například tím, že něco, co bylo součástí holdingu, na nějakou dobu vyčlenil, to znamená, že z toho učinil samostatnou entitu, která splnila podmínky dotace, a když je dostala, vrátila se do holdingového houfu. Pokud ten, kdo dotace rozdává, něco takového výslovně nezakázal, tak to z hlediska práva je sice trik, který se nám nemusí líbit, ale nejde o porušení zákona. Prostě proto, že kdyby si někdo takový postup skutečně nepřál, tak v dotačních podmínkách musí být napsáno, že se firma, která získala dotaci, příštích dvacet let s ničím nespojí, jinak dotaci vrátí. To je jedna stránka věci. Jako občan jsem velmi povrchně sledoval politické vysvětlování Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně, ono to v podstatě žádné vysvětlování nebylo, pan ministr v parlamentu napadl opozici, kritizoval ji za nějaké věci z minula, že něco dělali špatně. Ne že by to s problémem souviselo, ale nevyvozoval jsem z toho nějaké hlubokomyslné závěry. V parlamentu se prostě takové věci dějí, že se nehovoří zcela racionálně, že se nehovoří k věci, že se hovoří s nějakým politickým záměrem, který se promítá do toho tématu.
Ministr Babiš se k Čapímu hnízdu vyjadřoval víckrát, protože se ho na tuto kauzu samozřejmě ptali novináři, ale pokaždé se vymlouval a tvrdil něco jiného. Až na konci téměř dvouhodinového obviňování minulých vlád přiznal, že Čapí hnízdo převedl na svoji rodinu, což je prý to nejdražší, co má. Pak ho ovšem převedl zpátky do holdingu, takže to také nemělo nějakou logiku. Jak si toto lavírování vysvětlujete?
Jistě majitel Agrofertu nebyl jediným podnikatelem, který se podobným způsobem snažil dosáhnout na dotace. Ale problém je v tom, že v tomto případě nejde o jakéhokoli podnikatele, ale o člověka, který šel do politiky s tím, že bude bojovat proti podvodům, krádežím, zneužívání státních peněz, karuselovým obchodům.
Karusely jsou trestný čin, s tím nemůžeme souhlasit. Podvody jsou to samé. Po pravdě – o Čapí hnízdo tak nejde. U pana Babiše je situace humorná v jiné věci, a to pravděpodobně rozčiluje spoustu nynějších i bývalých politiků: nejpodstatnější je to, co musíme vnímat všichni, co máme nějaké informace, že pan Babiš byl přece celou dobu, od devadesátých let, součástí toho establishmentu. Kdybych to řekl s nadsázkou, on bydlel ve stejném bytě, spal ve stejné posteli s těmi, o kterých teď tvrdí, že mu páchnou. To je na tom to nejzvláštnější a asi to taky nejvíc dráždí spoustu lidí. Kdyby šel do politiky s tím, že je prostě dravý podnikatel, který využije všech možností počínaje daňovými optimalizacemi až na samou hranici toho, co mu povolí daňoví poradci, že nebude trestným činem, a že je schopen využít jakékoli finty, která nepřesahuje hranici práva, byť se nám může jevit jako nemorální, tak si ho voliči prostě zvolili a je to v pořádku. Ale je trochu iritující, že se pan Babiš dnes tváří, jakoby tady přistál z Marsu a žasnul nad zdejšími poměry, ale on ty poměry nepochybně spoluvytvářel. Pokud vím, a hovoří se o tom zcela otevřeně, dotoval politické strany, jejichž politiky dneska obviňuje, že tady korumpovali a drancovali tento stát. Ale drancovali ho za jeho asistence. Takže to je mnohem významnější než kauza Čapí hnízdo. Ta je náhradní problém. Dobrodince, lidumila a donátora Sorose všichni známe. Ale zkusme se zeptat, jak přišel ke svému majetku, který teď rozdává plnými hrstmi, a co si o tom myslí ve Velké Británii. V podnikatelském světě je spousta věcí, které nám nemusí vonět, ale nejsou protizákonné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
