Miloši Zemanovi se často vyčítá jeho údajná orientace na východ, k Rusku a k Číně. Jak to vidíte jako člověk pohybující se v zahraničním obchodu vy?
Miloš Zeman byl jistě jedním z důležitých faktorů, které přispěly k velmi výrazné proexportní politice Sobotkovy vlády. Pan prezident se přitom sám osobně věnoval pro Česko důležitým relacím a velkým ekonomikám, jako jsou Čínská lidová republika nebo Ruská federace. Za to byl mnohokrát kritizován nejenom politickou opozicí a novinářským bulvárem, ale mnohdy i některými členy vládní koalice. Člověk přitom úplně nechápe, co může být motivem takového jednání. Pamatuji si na mnoho příkladů, kdy nám naši evropští kolegové obchodníci záviděli úroveň podpory od naší státní správy. Často mě v této souvislosti napadá, že právě toto je asi kámen úrazu a předmět kritiky lidí, kteří si nepřejí, aby Česká republika a české subjekty měly přímé obchodní a hospodářské vztahy se zeměmi, jako jsou Čína nebo Rusko. Nemohu proto tyto kritiky vnímat jinak než jako škůdce českých národních zájmů.
A co jiné západní mocnosti. Cožpak USA, Německo a jiné státy neobchodují s Čínou a Ruskem a jejich politici tam nejezdí?
Samozřejmě že jezdí, podporují své národní firmy, prodávají, podbízejí se. Nedávná návštěva prezidenta Francie Emmanuela Macrona dala všem jasnou odpověď, jak tyto záležitosti fungují v silných ekonomikách. Stejně jako v případě cest představitelů České republiky spustí nejprve křik domácí nevládní organizace a několik čínských „disidentů“. Ti jsou zpravidla placeni vašimi konkurenty za to, aby vás buďto ke kritice nakonec přinutili, nebo aby alespoň vrhli na vaši návštěvu negativní stín. Když to nepomůže, přidají se představitelé třetích zemí (rozuměj: vaši konkurenti) a se zdviženým obočím se dožadují téhož především proto, aby co nejvíce komplikovali váš případný obchod.
Nás proto kritizují hlavně Němci, neboť velká část našeho exportu do Německa nakonec končí jako kompletační dodávka německé firmy v Číně. Hlavní zisk ze zakázky potom realizuje německý průmysl a nás v montovně poplácá strýc Egon bodře po rameni. Jakákoli změna tohoto vazalského postavení je nevítaná, prezident Zeman je tedy za tuto politiku našimi západními sousedy kritizován.
Čínská lidová republika navázala a udržuje strategické partnerství s více než 50 zeměmi světa a třemi mezinárodními organizacemi (Evropskou unií, ASEAN a Africkou unií). Mezi jinými navázala toto partnerství s Brazílií (od r. 1993), Ruskem (1996), USA (1997), Francií (2004), Německem (2004), Velkou Británií (2004), Indií (2005), Španělskem (2005), Jižní Koreou (2008), Polskem (2011) nebo s Ukrajinou (2011). Patříme proto do elitní skupiny zemí, se kterými hodlá Čína prioritně obchodovat.
A co se týče Ruské federace, jsou prostředky obchodní války, kterou znevýhodňujete malé a politicky méně významné země, ještě jednodušší – jsou to sankce. Politický důvod na jejich zavedení se najde vždycky. Velké země si v rámci jejich uvolnění nebo výjimek, o kterých jednají za EU zpravidla Německo, Francie a jejich loutkové divadlo z Bruselu, vyjednají privilegované postavení pro své dodavatele. Vy se to ani nedozvíte, protože u toho prostě jako Česká republika nejste. Cesta z této pasti je jednoduchá – nesloužit nadále velkým evropským zemím jako užiteční idioti a odmítat sankce, které nejsou odůvodněné českým národním zájmem. A to je přesně to, co prezident Zeman dělá nebo o co se alespoň v diplomatické rovině pokouší.
Co otázka Sýrie? Zemanovi bývá vyčítána i podpora „proputinovského diktátora Asada“…
Upřímně, nepamatuji se, že by prezident Zeman někdy expresivně podpořil Bašára Asada. To, co konzistentně opakuje, se dá shrnout do fráze: „Lepší Asad než mezinárodní terorismus, náboženský extremismus a migrační krize.“ A to je asi postulát, kterému se dá těžko něco vytknout. EU a velké evropské země se naopak chovají, jako by jim vítězství sekulárního a mnoho-náboženského režimu vadilo. Vezměte si ten paradox. Evropské státy podporují na svých územích všechny představitelné menšiny a jejich práva proti většinové společnosti ad absurdum, avšak v Sýrii jim vadí Asad chránící menší náboženské skupiny proti většinovým sunnitům (nebo lépe řečeno proti militantním sunnitům štědře podporovaným právě z EU). Česká republika a její diplomacie sehrála a sehrává v Sýrii čestnou a prospěšnou roli, která může znamenat, že po letech ničení našich trhů se konečně zásadně zasloužíme o záchranu jednoho z nich, respektive toho, co z něj zbývá.
Psali jsme:
Jiří Drahoš též podporuje, aby Česká republika přijala euro do čtyř let (zatímco Miloš Zeman říká, že je pro přijetí eura až v případě, když Řecko odejde z eurozóny). Co vy na to jako podnikatel?
Miloš Zeman se mnoho let angažoval jako jeden z nejhlasitějších zastánců a propagátorů zavedení eura. V posledních letech sice trochu mění názor, ale že by se z něj stával nějaký euroskeptik, to také není pravda. Jako podnikateli by se mi možná zavedení eura líbilo, ale uvážím-li dopady takového kroku na domácí trh, zaměstnance, spotřebitele a hlavně na schopnost České republiky řídit svoji vlastní ekonomickou a monetární politiku, rád se takové libůstky vzdám a budu dále přepočítávat ceny a sledovat kurzy. Vždyť když se podíváte na příklad Řecka a na to, co pro něj nemožnost devalvovat vlastní měnu a nastartovat svoji ekonomiku znamenalo za polibek smrti, může si brzké zavedení eura u nás přát jenom masochista.
V případě přijetí eura ČNB nebude mít již dozor nad bankami v ČR a zahraniční matky, které se ocitají v problémech, budou moci ze svých dcer či poboček volněji převádět prostředky do svých centrál. Mohly by tak být ohroženy úspory českých občanů. Je tomu tak?
Nevím, jestli je to přesně tak, jak jste to popsal, ale obecně vzato je neexistence vlastních (rozuměj: českých) silných obchodních bank na trhu velkým problémem. Je to problém pro financování našeho vývozu, kdy jsme odkázáni na blahovůli zahraničních matek (které mohou být v rozhodování ovlivněny například podporou vlastní národní konkurenční firmy). Je to problém informačních toků, které mohou též komplikovat naši pozici na trhu. V neposlední řadě jsou zde jistě též nemalé sumy, které každoročně matky českých bank vyvádějí do zahraničí. Tato situace jednoznačně poškozuje zájmy českých střadatelů a obchodních subjektů a je zcela nepřijatelné, že český stát v této věci nekoná a tyto převody zisku do zahraničí nereguluje.
A neznamená vstup do eurozóny také, že ČR přijde o možnost ovlivňovat svůj rozpočet a nastane harmonizace daní? Zastánci eurozóny hovoří o nutnosti společné ekonomické vlády, jednotném rozpočtu a stejné výši daní… Není to o tom, že bychom ve své zemi vlastně již o ničem nerozhodovali?
Nepochybně je tento další vývoj eurozóny předvídatelný. Bude směřovat k dekonstrukci národních státních struktur a jejich postupným nahrazením nevolenými eurokraty, kteří vše ovinou svými směrnicemi a čas od času si pro vnější iluzi nechají něco schválit Evropským parlamentem. Všichni čeští poslanci potom tvoří méně než jeho 2,8 procenta současného početního stavu. Co to bude znamenat pro malé země, je asi nasnadě.
Psali jsme:
Podle kněze a teologa Tomáše Halíka padl v prvním kole voleb mýtus neporazitelného Zemana. „Nadcházející zápas dvou kultur – džentlmenství a barbarství – ukáže nám samým i světu, jaká je kvalita našeho národa, zač Češi stojí a jakou budoucnost si zaslouží,“ uvedl Halík. Co o těch slovech míníte?
Pan Halík má jistě právo na své vidění světa touto optikou. Od katolického kněze bych však očekával především více pokory a smířlivosti a méně politického aktivismu. Vyslovuje soudy o všech a o všem a s arogancí sobě vlastní se potom diví, když se jím napadení brání. Ty potom označí buďto za druhorepublikové fašisty, nebo za prokremelské štváče (to jsou jeho oblíbené kategorie). Být profesorem Drahošem, tak bych mu za tento „polibek smrti“ příliš vděčný nebyl. Prozatím se mu podařilo mylně předpovědět výsledek Brexitu (kde podle jeho slov nakonec „uklízečky a taxikáři“ přehlasovali „profesory a vzdělané lidi“) nebo prezidentských voleb ve Spojených státech (kde nakonec přesvědčivě vyhrála jím zatracovaná „tlama plechová, populistická“ Donald Trump).
Co je pro vás ještě podstatné při porovnání obou kandidátů na Hrad?
Naprosto podstatná je v dnešním světě obrana českých národních zájmů a velmi opatrný postoj k další integraci a dekonstrukci národních států. Pouze pokud si uchováme schopnost rozhodovat sami o sobě, můžeme nadále přežít jako svébytný národ s vlastní ekonomikou a zahraniční politikou. Takže méně Bruselu a více Prahy (je zajímavé, že v tomto ohledu se právě voliči v regionech chovají odpovědněji než ti pražští, kterým by přece mělo jít o udržení vlastního privilegovaného postavení).
Jak tipujete výsledek druhého kola? Co by měl dělat Miloš Zeman, aby uspěl?
Jak praví lidová moudrost, Miloše Zemana může porazit zase jenom Miloš Zeman. Musí tedy dělat to, co dělal až doposud. V tom je jeho síla. Jeho vyzyvatele bude jistě hendikepovat především nedostatek zkušeností ve vysoké politice. A ten ani ti nejlepší poradci nikdy nemohou nahradit.
Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
