„Ursula von der Leyenová vyjádřila velkou starost o to, aby podniky zanikající nebo finančně oslabené poklesem ekonomiky se nedostaly do cizích, především čínských rukou,“ všímáte si ve svém textu Koronavirus a nezávislost. Nejsou však u nás v drtivé většině podniky v cizích rukou? Jak velký je to problém?

Ohledně problému, který přináší cizí vlastnictví podniků, se už mnohokrát vedly diskuse a přiznávali to i vládní činitelé. Především odchází zisky a platí se z nich daně v jiném státě. Přesto bych to nechtěl silně zdůrazňovat, protože oni také do podniků investovali a musí získat zpět tento vklad. Většinou však investice zpět dostali a mají jen příjmy. Akcionáři chtějí mít svoje peníze a také v mnohých zemích z toho žijí důchodové fondy. Tyto podniky neznamená pomocí státních regulací řídit, jak chce Ursula von der Leyenová, ale pomáhat jim finančně vytvořením státního podílu. Podíl potom může stát postupně prodávat českým akciovým společnostem, až se poměry uklidní.

Je fakt, že v čínských rukou je toho u nás minimum, byla by opravdu taková tragédie, kdyby se v nich nějaký podnik ocitl?

Nemyslím si, že by byl problém navýšit u nás účast čínských podniků, to chtěl dokonce i prezident Zeman. Tenkrát to bylo trochu násilné, ale dnes to půjde jaksi přirozeně. Podniky o to budou žádat. Nesmíme se ovšem Čínou nechat vykoupit, ale i tuto strukturu diverzifikovat, tedy umožnit i jiným vstoupit do našeho hospodářství. Tedy to mít pod kontrolou.