Před prvním kolem francouzských voleb jste uvedl: „Klíčovou otázkou však je, nakolik jsou již i francouzští voliči otrlí vůči prefabrikovaným a ohavným antikampaním médií a elit, a nakolik i ve Francii nazrála atmosféra „vzpoury“. Odvaha Francouzů rozhodnout se svobodně pro zásadní politickou změnu by se tak podobala vůli Britů i Američanů svobodně hlasovat pro změnu. Podobný otřes ve Francii by byl pozitivním signálem – pro Francii samotnou i pro možnou naději na lepší budoucnost kontinentální Evropy.“ Takže po prvním kole, jakou budou mít tedy Francouzi tu odvahu?

Myslím, že Francouzi ve druhém kole zvolí blátivého, rozplizlého kryptosocialistu s minulostí v Hollandově vládě, člověka, který „hluchým slibuje, že uslyší a slepým, že uvidí“, beztvarého francouzského euročlověka Emmanuela Macrona. Myslím, že první kolo ukázalo, že atmosféra ve Francii k zásadní změně zralá nebyla a není. A volba Macrona to potvrdí.

Co říkáte tomu, že téměř všichni, včetně Fillona, podpořili do druhého kola Macrona? Zatímco Mélechon nepodpořil nikoho. O čem to vypovídá? A není to například u Fillona zklamání? A u Meléchona naopak pozitivní překvapení?

Fillon s Hamonem, tedy kandidáti tradičních stran, které po šedesát let tvořily páteř Páté republiky, nejenže Macrona podpořili, oni jej podpořili v první možné minutě. Spěchali se tak rychle poklonit budoucí modle, že si ani neuvědomili, jak krystalicky tím demonstrují slabost, bezmoc a bezvýznamnost svých stran. A Mélenchon? Je důstojným zakončením jeho prezidentské kampaně, že své voliče vyzval k použití jejich vlastního rozumu, že se jim nesnažil „nalít“ do hlavy svoji pravdu. To od Mélenchona považuji za férové ke všemu, co on obhajoval ve své kampani, i čestné k těm, kteří jej podpořili.