Jaký máte vztah k prvnímu prezidentovi Turecké republiky Mustafu Kemalovi?
Mustafa Kemal Atatürk je náš národní hrdina. V roce 1923 založil moderní Tureckou republiku. Modernizoval zemi, nastartoval nespočet reforem, například arabské písmo nahradil latinkou. Navždy zůstane velkým lídrem tureckého národa a naší republiky.
Také z Turecka vytvořil sekulární stát. Současnému prezidentu Recepu Tayyipovi Erdoganovi opozice naopak vyčítá, že zemi vrací se svou pronáboženskou politikou do dob Otomanské říše. Co vy na to?
Nemyslím si to. Doby Otomanského impéria jsou dávno za námi. Nyní máme republiku a sekularizace, tedy rozdělení náboženských od státních záležitostí, platí. V Turecku s tímto modelem nemají lidé problém. U nás žije devětadevadesát procent muslimů, ale stát je sekulární a nemá náboženství. Máme i židovskou či křesťanskou komunitu, ale i arménskou menšinu.
Fotogalerie: - Turecká vizitka
Proč neuznáváte Kurdy jako státní menšinu?
Od dohody z Lausanne v roce 1923 máme tři náboženské menšiny. Židovskou, arménskou a řeckou v Istanbulu. Akceptujeme kulturní identitu Kurdů, ale neuznáváme je jako menšinu. Mohou mluvit mateřským jazykem, mají Kanál 6, což je stanice státní televize, kde se hovoří jen kurdsky. Mohou zakládat některé soukromé školy v kurdštině, v parlamentu mají svou stranu a tak dále. Mají rovná práva s ostatními lidmi. Stát je nediskriminuje. Nicméně jsme jedna země, jeden národ a naším oficiálním jazykem je turečtina.
Takže autonomie Kurdů je takovým hraničním kamenem možností turecké politiky?
Ano. Kurdská autonomie není na pořadu jednání. Na druhou stranu mají Kurdové v parlamentu kolem sto padesáti zástupců. V politice se dostávají do vysokých funkcí, třeba na posty premiéra či náčelníka generálního štábu. Nicméně Strana kurdských pracujících (PKK) je teroristická organizace a označuje ji tak i Evropská unie, USA a OSN. Samozřejmě, že v Turecku nebudeme akceptovat teroristické činy. Proto představitele PKK vyzýváme, aby zastavili teroristické aktivity a šli cestou dialogu. Mohou přeci bojovat na politickém kolbišti.
Psali jsme:
Jak vnímáte ve světě rostoucí regionální nacionalismus?
Nacionalismus je v pořádku. V každé zemi je. Všude lidé chtějí, aby jejich země byla mocnější, více prosperovala a tak dále. Nicméně každá země by přitom měla zůstat demokratickou, protože demokracie je nejlepší forma vlády na celém světě.
Kurd Yekta Uzunoglu, který žije v Praze, mi řekl, že Kurdové jsou jediným národem, který bojuje se zbraní v ruce proti Islámskému státu (IS). Proč se k nim nikdo nepřidá?
To není pravda. Proti Islámskému státu bojujeme také velmi tvrdě a otevřeně. Musíme, protože islám nemá nic společného s terorem. Islám je náboženství míru. V koránu je řečeno, že když člověk zabije jiného, zabije tím celou humanitu. Bojovníci z Islámského státu nejsou praví muslimové, ani jimi být nemohou. Opravdový člověk, opravdový muslim, nemůže zabíjet nevinné lidi tak strašným způsobem. To prostě nejde. IS je velmi blízko našich hranic. Máme totiž zhruba 1300 kilometrů hranic se Sýrií a Íránem. Opevnili a zabezpečili jsme je. Zatkli jsme více než tisíc cizích teroristů, kteří přišli k těmto hranicím z evropských zemí, aby se stali bojovníky IS. Navíc jsme odmítli kolem pěti tisíc cizinců, o kterých jsme byli přesvědčeni, že se zapojí do aktivit IS. Jsme součástí koalice proti Islámskému státu, v níž je dvaašedesát zemí. Věříme, že teroristické organizace, jako je třeba al-Káida, budou poraženy.
Jak vnímáte organizaci Muslimské bratrstvo?
Muslimské bratrstvo jde jinou cestou. To nejsou teroristé. Nikdy nespáchali žádný teroristický čin. Největším problémem, kvůli němuž vznikl i Islámský stát, je režim v Damašku, Asadův režim. Ten vyvraždil více než 200 000 lidí. Zabíjel své vlastní lidi. Takové zvěrstvo se jen tak nevidí. Věříme, že tento režim je diktátorský a měl by skončit. Nestačí jen bojovat proti IS, je třeba bojovat i proti Asadovu režimu.
Psali jsme:
Ještě před pár lety mělo Turecko se Sýrií přátelské vztahy. Proč se to tak rychle změnilo?
To je pravda. Ke změně došlo před čtyřmi lety, v březnu 2000. Když začali demonstrovat obyčejní občané, tak jsme Sýrii několikrát doporučili, že by jim měl prezident Asad naslouchat. Kdyby byl k požadavkům otevřený, mohl nastartovat určité demokratické změny a v Sýrii by teď nezuřila válka. Nicméně on nás nevyslyšel. Zůstal diktátorem, který zabíjí své vlastní lidi. Z humanitárních důvodů jsme tedy naše přátelství přerušili. V Turecku jsou nyní zhruba dva miliony uprchlíků ze Sýrie. Postavlili jsme pětadvacet stanů, kde bydlí až 5000 lidí. O ostatní se starají charitativní organizace ve městech. Zaplatili jsme za to více než pět bilionů dolarů. Všem těmto lidem jsme otevřeli hranice, protože by jinak zemřeli.
Syrský chargé d'affaires obvinil na stránkách ParlamentníchListů.cz Turecko z toho, že je hlavním importérem ropy od Islámského státu. Co vy na to?
To není pravda. My od nich ropu nekupujeme. To je oficiální stanovisko naší vlády, ale i vlády v Íránu. S autonomním územím v Íránu máme totiž velmi dobré vztahy.
Turecko chce být dobrým partnerem USA na jedné a Ruska na druhé straně. Je to možné, když konflikt na Ukrajině tyto země téměř vrátil do dob studené války?
Máme důležité vztahy s oběma zeměmi. S USA jsme strategičtí partneři. Vždyť jsme v NATO, v paktu založeném USA. Máme s nimi velmi blízké vztahy. S Ruskem zase máme velmi důležité ekonomické vztahy. Šedesát procent našeho plynu pochází z Ruska. Jde o obrovský, pro obě země prospěšný, obchod. Nicméně nepodporujeme politiku Ruska na Ukrajině. Jsme pro územní integritu Ukrajiny. Důležitou populací na Krymu jsou Tataři, kteří mají s Turky mnoho společného, některé rodiny udržují příbuzenské vztahy.
Nicméně s USA má Turecko zase dost rozdílný pohled na budoucnost Izraele...
Nejdříve je třeba říci, že nemáme problém se státem, jeho občany, ale nesouhlasíme s izraelskou vládou. V květnu 2010 izraelská armáda napadla náš humanitární konvoj do Gazy. Izrael ani neměl tolik slušnosti, aby se za to omluvil, k finanční kompenzaci pro oběti nedošlo. Nemůžeme prostě akceptovat, jak se Izrael chová v Gaze a v dalších částech Palestiny. Proč blokují Gazu, kde žije spousta dětí? Říkají, že Hamás posílá rakety. A kvůli tomu se mstí a v Gaze zabíjejí tisíce dětí či starých lidí. Vždyť Gaza je vězení pod širým nebem.
Jaké je pro vás nejlepší řešení problémů v Izraeli?
Dva státy. Jeden Izrael a jedna Palestina. Když porovnáte hranice Palestiny z roku 1967 a nyní, zjistíte, jak moc se ten stát zmenšil. O dvaadvacet procent. Jde o okupaci ze strany Izraele a ta musí skončit. Hamás na druhou stranu musí akceptovat existenci Izraele. Hlavním problémem je ale popření státu Palestina.
Je Turecko více evropskou anebo asijskou zemí?
Tímto způsobem bych Turecko nerad kategorizoval. Od Otomanského impéria máme dobré vztahy s Evropou. Vždyť v Evropě žije na pět milionů tureckých občanů. Hlavně v Německu, Francii a Nizozemí. Do NATO jsme vstoupili v roce 1952. O tři roky dříve jsme se stali jedním ze zakladatelů Rady Evropy. Pak jsme byli odmítnuti Evropskou unií a už čekáme před branami více než padesát let. Chceme být moderní a demokratičtí. Bereme se jako Evropané, ale i součást Asie. Jedním z důležitých bodů současnosti je respekt k různým kulturám.
Turecko k tomu, aby se stalo součástí Evropské unie, udělalo mnoho kroků. Před čtyřiceti lety k tomu ještě byla vůle, která se někam vytratila. Čím to podle vás je?
Jsme tím zklamáni. Protože jde o technický proces. Německo, Francie a Rakousko to blokují z politických důvodů. Vždyť už jsme splnili skoro všechna kritéria ke vstupu. Udělali jsme mnohem více reforem než Rumunsko či Bulharsko. Je škoda, že se tento proces stal součástí nedůvěry k muslimům.
Je to tak. Po útocích v Paříži či Kodani to bude ještě horší...
Politické klima se opravdu mění. Jde o provokace a teroristé absolutně nereprezentují islám. S islámem opravdu nemají nic společného, jen to náboženství zneužívají. Terorismus nemá náboženství, rasu či ideologii. Terorismus je terorismus. Přesto si myslím, že publikovat tak výsměšné kresby proroka Mohameda už není o svobodě vyjadřování. I svoboda vyjadřování a tisku by měla mít určité etické hranice. Měla by respektovat náboženství, rasy a tak dále.
Co máte v Česku nejraději?
Jsem zde nyní osm měsíců. Praha je velmi krásné město. Pocházím z umělecké rodiny z Izmiru. Otec byl známý turecký malíř, zemřel před deseti lety. Takže se zajímám o umění. Jsem rád, že tady mohu chodit na výstavy, koncerty a jiné kulturní akce. Česko je velmi klidná země a žijí zde sympatičtí lidé.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
