Kdo z vybraných politiků má Vaši největší důvěru? (dle abecedy)Anketa
Jaké jsou nejcitelnější dopady letošního koronavirového roku na českou kulturu a které její segmenty utržily nejcitelnější ztráty?
Nejcitelnější dopady jsou samozřejmě tam, kde umělci potřebují živé publikum, které zaplatí vstupné. Ale i tady to není tak jednoznačné, neboť zde existují instituce, zejména divadla, která jsou financována z veřejných rozpočtů, ať již z městských, nebo ze státního rozpočtu. Ono to ale není jen o penězích, ale také o tom, že pokud neděláte svoji činnost, tak nejen zakrníte, ale také ztratíte příznivce, protože sejdete z očí, a tudíž z mysli.
Na celkový umělecko-zábavní průmysl, úmyslně nepoužívám slovo kultura, však tato situace může mít velmi blahodárné účinky, protože až někdy skončí všechna ta opatření a lidé budou opět moci chodit na koncerty, do divadel, do kin, tak si budou více vybírat. V důsledku nynějších likvidačních opatření vlády budou lidé do budoucna velmi přemýšlet, kam vloží své peníze, nejen diváci, ale i sponzoři a investoři, což je dost zásadní. A zůstanou, neříkám ti nejlepší, ale ti nejžádanější. V Česku nutně potřebujeme, aby se snížilo to obrovské množství divadélek, která si zakládá kdekdo a následně žádá o veřejné peníze.
Proč by bylo třeba nynější počet divadel redukovat?
Protože se jich tolik uchází o peníze, že se veřejné rozpočty natolik rozmělní, že každý sice něco dostane, ale je to víceméně nedostatečné. Následuje neplacení závazků, krachy, neplacení spolupracovníkům. Podfinancovanost těchto scéniček vede i k tomu, že umělci a personál pracují tzv. na fakturu, přičemž si mnohdy hrají na agentury, kterými zprostředkovávají sama sebe, což je samozřejmě v konečném důsledku švarcsystém. A to zejména tam, kde jsou každý večer stále stejní účinkující a personál. Producent potom samozřejmě neodvádí platby za zaměstnance, což je jediný cíl. Protože pokud by tak činil, finance by mu už nestačily vůbec na nic vyjma nějakých megamuzikálových produkcí. To se projevilo velmi negativně právě v této koronavirové situaci, kdy se lidé pracující na živnostenský list ze dne na den ocitli bez jakýchkoli příjmů a nastal velký problém pro ně i pro stát. Pokud by byli zaměstnanci, tak by producent dostával příspěvky na jejich mzdy a musel by se nějak podílet na udržení svého podnikání ze svých minulých zisků, a přitom by ti lidé mohli dostávat slušné peníze. Takto musí stát těmto živnostníkům platit nějaké malé peníze, aby vůbec nějak přežili. To je velká systémová chyba a myslím, že by mělo být do budoucna cílem těchto živnostníků tlačit na to, aby byli v co největší míře zaměstnanci.
Jsme opravdu malá země s omezeným množstvím publika, které nemá zájem platit obrovské finanční částky za vstupenku. Pokud tedy soukromou uměleckou produkci chceme dotovat z veřejných peněz, pak to musí mít nějaký smysl ve výši těch peněz pro jednotlivé subjekty, kterých ovšem musí být nutně méně. Pak je možné ty scény nějak udržet, a ti, kteří se neuplatní, musejí opravdu změnit svoji profesi. Ti rozumnější a zodpovědnější to už dělají.
Ne všichni v kultuře jsou na tom jako spisovatelé, malíři nebo sochaři, kteří mohou dále tvořit. Co zbývá v této složité situaci umělcům, které jste zmínil, že potřebují publikum, tedy hercům, zpěvákům, tanečníkům a dalším?
Jedna věc je tvořit, druhá věc je se tou tvorbou uživit. Obávám se, že spisovatelé, malíři, sochaři budou mít také potíže právě proto, že vláda svými likvidačními hospodářskými omezeními připravila obrovské množství zejména živnostníků o jejich obživu a návazně jejich zaměstnance a spolupracující subjekty, ať již přímo, nebo omezením jiných segmentů, které ovšem byly klienty těch živnostníků a podnikatelů. Mnozí podnikat mohou, ale jejich klienti ne, nebo omezeně, čili ta devastace je mnohem širší, než se o ní mluví v médiích. Opravdu to nejsou jen divadla, hospody a malé obchody. Ti, co zdánlivě a formálně podnikat mohou, nedostanou kompenzaci pro sebe ani příspěvky na mzdy svých zaměstnanců, a tím se to celé bortí. Takže si myslím, že nelze očekávat velké nákupy uměleckých děl jakéhokoli druhu, a protože je situace stejná i v zahraničí, byť tam mnohde jsou kompenzace na jiné úrovni, tak podle mě dají lidé v několika dalších letech přednost nákupům jiných druhů zboží.
Psali jsme:
V čem pomůže divadlům či kinům, že dostala koncem listopadu povolení pořádat představení, když to mohlo být pouze bez diváků?
Pořádat představení bez diváků prostřednictvím nějakého vysílání je dobré pro to, aby umělci nezakrněli a měli ještě nějakou motivaci. Myslím, že je to nějak dotované, takže je to nějaká chvilková práce i pro ty, kdo přenosy připravují. Podle mě ale není pochyb, že je to těžce frustrující a depresivní… začínáme se pohybovat v nějakém panoptikálním světě, kdy se díky mediální masáži bojí lidé potkávat.
Umělci se od jara potýkají s výpadky příjmů, a když si veřejně postěžují, dostává se jim rad, ať jdou pracovat do supermarketu, jako kurýři a podobně, což někteří i udělali. Je pochopitelné, že to řeší jako lidé z jiných profesí, které situace s koronavirem také zasáhla, nebo to je pod jejich úroveň?
Pod lidskou a společenskou úroveň by naopak bylo to neřešit tak, jaké jsou možnosti, a namísto toho vybírat popelnice, nebo čekat, až mi něco stát dá z daní těch ostatních, kteří jsou ovšem vládou také dušeni. Čili pro nikoho, kdo může, a to mohou skoro všichni, není ostudou jít do pokladny nebo doplňovat zboží, rozvážet pizzu, cokoli. V Londýně mají filmaři družstvo taxikářů, a pokud nejsou zrovna na filmu, tak jezdí s taxíkem, a když mají film, tak jdou jezdit ti, co teď zrovna na filmu nepracují. Necítí to jako ostudu, to jen u nás stále žijeme v socialismu typu, když nemůžu dělat svoje, tak mi to musejí ostatní zaplatit. Pracovat a živit se je normální a určitě není ostuda dělat něco jiného.
Hodně lidí trochu pohrdlivě říká, ať umělci makají. Copak jejich tvorba není práce? Čím je způsoben ten nedostatek respektu vůči lidem z umělecké branže?
Tvorba je práce, ale jen ve chvíli, kdy se jí mohu uživit, pokud ne, je to drahý koníček, na který ti lidé nemají peníze.
Nedostatek respektu k lidem z uměleckého prostředí se samozřejmě stupňuje proto, že nestojí na straně většinové společnosti, jak by se od umělců dalo očekávat, a to nejen proto, že je ta společnost živí. Vyjadřování některých umělců proti české společnosti, proti jejím historickým kořenům, kultuře, názorům lidí je již několik let těžce za hranou a tyhle figury pak, bohužel, škodí všem dalším umělcům. Nelze lidem zazlívat, že veškeré umělce hážou do jednoho pytle, protože jak to mají rozlišit, když zejména média tzv. veřejné služby dávají prostor jen těmto názorům dehonestujícím většinovou společnost a veřejné mínění, urážejícím národní sebevědomí, urážejícím lidi na vesnicích, lidi, kteří nevystudovali vysokou školu a živí se vlastní fyzickou prací?
Zmínil jste likvidační opatření vlády. Vytkl byste jí a ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, že nejvíce zasaženým sektorům kultury významněji nepomohla?
V první řadě nebudu používat slovo kultura. Kultura je něco, co vychází z podhoubí společnosti, co má nějakou oporu v historii, co se osvědčilo a co reprezentuje nějakým způsobem pohled většiny společnosti, kultura je něco, co přetrvává, nebo má naději přetrvat generace, a současně to nejsou jen nějaké výkony umělců, ale i způsoby chování, jednání, oblékání, stolování, chování se ke starým lidem, ale i dětem, tradice, soudnictví. To, o čem tady mluvíme, je pouhý umělecký a zábavní průmysl, který by neměl ani patřit pod Ministerstvo kultury, ale pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, což se i nějak pomalu začalo dít.
Pomoc státu umělcům je nějaká, ale bohužel je to tak, jak jsme si řekli v předchozích otázkách. Počet subjektů pohybujících se v uměleckém a zábavním průmyslu je nesnesitelně předimenzován. Na možnosti našeho státu bylo pomoženo tak, jak to bylo možné. Máme tady další obory a miliony lidí postižených vládní likvidací a umělci nemohou mít přednost před ostatními.
Ing. Miloš Zeman
Prezident Miloš Zeman rozlítil kulturní sféru drsným bonmotem, jak to sám nazval, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví“. Ale vybavuji si, že Karel Gott svého času říkal, že na vystoupení musí jít hladový, protože jenom tak podává své nejlepší výkony, což by hlavě státu dávalo za pravdu. Není to ale přesto v koronavirové době naprosto nevhodná provokace, ač vůči těm, kteří prezidenta v minulosti ve svých vyjádřeních vůbec nešetřili?
Pravda je, že mně to také lépe myslí, když jsem ne hladový, ale nenajedený, asi jsou to nějaké chemické procesy v mozku.
Samozřejmě nikdo nechce, aby kdokoli byl o hladu, pravda ale je, a o tom jsme již také mluvili, že umělci se o sebe musejí začít více, lépe a aktivněji starat a nečekat jen na dotace a pak říkat „já podnikám v kultuře“. Ne, nepodniká v kultuře, ale v získávání dotací na umělecko zábavní průmysl, což je podle mě samo o sobě více ponižující než uvědomění si, že mohu pracovat i jinde.
Nevím sice, jak to prezident myslel, ale předpokládám, že to bylo klasické rýpnutí ve vztahu k tomu, co jsme již také řešili, že umělci nejdou se svým národem a současně více žádají, než dávají, ale o to více využívají lepšího přístupu do médií k dehonestaci ostatních.
Zpěvák Janek Ledecký to okomentoval, že nejsmutnější je, že se voličům Miloše Zemana tahle rétorika a tenhle postoj líbí, protože umělcům závidí svobodu a to, že se živí tím, co je baví. Trefil tím vysvětlením hřebík na hlavičku?
Tento hodnotící soud je samozřejmě nejen hloupost, ale je to přesně to, o čem jsem před chvílí mluvil, proč umělci nemají ve společnosti kredit. Toto je výrok Ledeckého, který je čistou dětinskou urážkou minimálně voličů dnešního prezidenta a jeho podporovatelů, a těch není málo.
Nesmysl je také to, že to jsou lidé svobodní. Nejsou, právě z těch důvodů, že jsou extrémně závislí na penězích z daní těch, které urážejí, ať již na penězích z veřejných rozpočtů, nebo na zaplaceném vstupném, nebo na sponzorech, kteří také mohou být voliči Zemana. Jsou také závislí na tom, kdo jim dá nějaký kšeft, a na jeho požadavcích.
Že jsou svobodní, si jen namlouvají, aby nebyli tolik frustrovaní. Umělci jsou ve skutečnosti jedněmi z nejzávislejších lidí na této planetě.
Jako příklad zoufalého jednání, které právě pramení z té extrémní závislosti, můžeme použít nynější iniciativu, za kterou stojí Ledecký s Landou, nebo ji minimálně prezentují.
Co je špatně na iniciativě Cesta ze tmy, která nabízí řešení pro konání velkých kulturních akcí v tom, že by si lidé koupili lístek na koncert a v jeho ceně by byl zahrnutý i vysokorychlostní test na koronavirus, aby se lidé před koncertem testovali?
Mají to i teoreticky propracované, ale má to jeden háček. Při přípravě metodiky nepočítali s divákem a psychologií člověka, tedy se základy marketingu. Pouze to vymysleli tak, aby to vyhovovalo jim a přineslo peníze. Jak si někdo může myslet, že kvůli nějakému koncertu se člověk půjde testovat, když to v běžném životě většina lidí odmítá? Ta navrhovaná procedura je sice teoreticky velmi jednoduchá, ale prakticky je to omezující, obtěžující a nutící k tomu, co lidé ve své většině nechtějí. Málokdo to bude ochoten absolvovat. To je procedura, kterou by lidé možná absolvovali kvůli koncertu Karla Gotta, ale i tam se obávám, že ne. Nicméně na tomto je přesně vidět, co je díky té obrovské závislosti nutné vymýšlet za postupy.
Janek Ledecký ale pro média nešetřil ani silnými výrazy a výzvami. Jednak se nechal slyšet, že „debilní opatření nebude dodržovat“, a také řekl: „Dokud nesvrhneme vládu, tak zřejmě hrát nebudeme. Musíme asi jít do ulic, jinak se tahle země nevzpamatuje.“ Může za velké potíže umělců, ale i hospodských, provozovatelů hotelů, malých obchodníků a dalších profesí opravdu jen nynější česká vláda?
Vláda nese přímou odpovědnost a každý ministr osobní odpovědnost za opatření, která likvidují živnostníky a všechny ostatní včetně jejich rodin. Ti lidé, jak to jasně vidíme, jsou zoufalí a vláda je mimo realitu. Bohužel nad vládou jsou poslanci a ti nekonají s výmluvami, že je koalice podporovaná komunisty přehlasovala. To je tak dětinské, až je to odporné. Poslanci se snaží navodit dojem, že jejich jedinou prací je mačkat tlačítko ano, nebo ne a pak ukazovat, kdo je všechno přehlasoval, a že je lidé tedy potom nemají volit. Na to jsou specialisté zejména v Trikolóře a SPD. Práce poslance musí být ovšem aktivní, jednat s ostatními poslaneckými kluby, snažit se je přesvědčit o své pravdě, snažit se protlačit své myšlenky do médií, do vlády, předkládat konkurenční odborná stanoviska, svolat demonstrace a nejen brečet na Facebooku.
To, co dělá vláda, je samozřejmě chaotické, ale ta příčina je kde? Podle mě v tom, že je vláda ve vleku úředníků, kteří připravují podklady, ale ve skutečnosti nevědí, která bije, a také nějakých epidemiologů, kteří se zjevili z nějakých laboratoří nebo školních kabinetů a zcela odtržení od reálného světa začali nepřímo řídit tento stát. Baví je to, konečně se dostali mezi lidi. Je to naprosto šílené.
Politici ale musejí vycházet z doporučení odborníků. Proč by se na ně vláda Andreje Babiše při rozhodování o protiepidemických opatřeních neměla spoléhat?
Vláda nemá podklady, kterými by tuto likvidaci země obhájila. Jednak ta nemoc sama od sebe zmizí do deseti dnů bez jakéhokoli léčení, což je samo o sobě unikát, a určitě nepotřebujeme očkování. Nejvážnější světová pandemie, kdy nemoc nevyžaduje žádný lék, a přesto se člověk za pár dnů sám od sebe uzdraví. To je přece geniální. Šiřitelé strachu a poplašných zpráv argumentují také devíti tisíci mrtvých od počátku roku, kteří zemřeli údajně s covidem, ale také s mnohými vážnými nemocemi. V této souvislosti si neodpustím připomenout skutečnost, kterou jak jsem zjistil, mnoho lidí netuší a vykřikují „uveď zdroj“, a to že po desítky let, rok za rokem, den za dnem umírá v České republice asi 330 lidí. Tím zdrojem jsou statistiky Českého statistického úřadu, kam má možnost se prokliknout každý na planetě, přičemž ideální jsou týdenní přehledy úmrtnosti, které sice dobíhají postupně, ale jsou dostatečně vypovídající.
Pokud budeme brát vážně to číslo devět tisíc, pak je to denní navýšení o 25 úmrtí nad běžných 330. Ovšem není to tak úplně, neb mnohé z těchto úmrtí se zařadí do těch běžných 330. Navíc je to tak čtrnáct dnů, co pan Blatný prohlásil, že jen 2 000 osob zemřelo vyloženě s covidem, což je pět úmrtí denně. Neobstojí ani argument, že přece na přelomu října a listopadu zemřelo mnohem více lidí. Ano, ale virus je tady minimálně od počátku roku, a nikoli až od poloviny března, kdy teprve vláda vytvořila devastující omezení. Od června nebyla žádná opatření – tuším – do září a virus jistě nikam nezmizel a vstupoval do lidských těl dále, proto je nutné brát celoroční průměr, a ne jeden náraz. Ta čísla jsou samozřejmě smutná, zejména pro rodiny zemřelých, ale nejsou tak katastrofická, za něž jsou šiřiteli strachu vydávána, a nemohou podle mě v žádném případě obhájit hospodářskou, ekonomickou, ale také lidskou likvidaci země a milionů lidí v tomto rozsahu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
COVID-19
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
