Primátor Budějovic Juraj Thoma v neděli řekl, že demonstraci ani pochod nemohlo město zakázat. Vyhláška ministerstva vnitra ale umožňuje v takových případech podobné akce nepovolit. Celou kauzou se zabývá i policie, která sama řeší, jak moc zákrok zvládla.
Hanko, co jste viděla u vás na sídlišti?
Bylo to jako ve válce. Vystoupila jsem z auta, kamarádka s přítelem mě odvezli a já byla jak v nějakým filmu. Pobíhali tam Romové i bílí a mezi tím policisté. Nevěděla jsem, co se vlastně děje.
Psali jsme:
Mohla jste se dostat domů?
My naštěstí bydlíme na konci sídliště, ale já jsem si chtěla ještě v obchodě něco koupit, to jsem nestihla. V momentě, kdy jsem se vyloupla za domem, proletěl kolem mne obrovský kámen a za ním láhev. Kdybych se neuhnula, měla jsem rozbitou hlavu.
Jak jste se z té mely dostala?
No nedostala. Nechtíc jsem se ocitla kdesi mezi demonstranty.. Kolem mě bylo asi to nejtvrdší jádro neonacistů. Slyšela jsem, jak říká jeden druhýmu, pěkně to tu vypleníme. Chce to vymlátit s…ě černý smradlavý. To jsem se i opotila. Jeden měl snad v ruce tyč a druhý nůž, pak ho schoval. Naštěstí jsem se jakoby vysmekla a šla jsem stranou. Pak to začalo. Začali na policajty házet kamení, láhve, viděla jsem hořící kontejnery, pomlácená auta. Řev, nadávky, křik. Nikde ani cikána, ale nás bílých bylo strašně. Pochopila jsem, že to není o tom, že někomu vadí, že se Romové chovají špatně a že dělají nepořádek, ale o tom, že ta demonstrace byla s cílem se pobít, vyřvat, někomu ukázat sílu. Osobně nemám Romy moc ráda, ale najednou jsem se nějak styděla za to, že tak malý národ ukazuje tolik agresivity.
A co policisté, jak si počínali?
Strašně. Strašně zmatečně. Těch kluků mi bylo až líto. Viděla jsem, jak jednomu z nich asi kámen rozbil hlavu. Spadl na zem. Jeho kolegové se o něj starali, pak ho obestoupili a pak ho někam odnášeli. To jsem už byla dál. Ale pořád jsem slyšela strašný nadávky, křik a takový ten brutální nesnášenlivý pohled některých lidí byl všude. Ale ti poldové ani nevěděli, co mají dělat. Byli vyděšení. Prostě tohle fakt nečekali a nějak to nedávali. Dělali, co mohli, ale prostě to zvládnout líp nemohli. Nebyli na to připraveni. To bylo jasný.
Jak jste se dostala domů?
Když jsem přišla skoro až domů, běžely proti mně nějaké holky a říkaly – tam nechoď, teď tam cigoši zbili a zkopali nějakýho kluka. Bylo jich asi osm a bušili do něj na zemi a policajti mu nepomohli. Pak jsem doma viděla na facebooku to video. Prostě žádní svatoušci ani na straně bílých ani Romů.
Psali jsme:
Doma jste byla v bezpečí?
Jo, bydlíme až v posledním patře. Koukala jsem na to z okna chvíli, ale strašně jsem se třásla. Až doma jsem si uvědomila, jak blízko násilí a možná smrti jsem byla. Možná stačilo málo a mohla to být hrozná mela. Nechci ani vidět, co by se stalo, kdyby se ty dva tábory k sobě dostaly.
Co si myslíte o sporech na sídlišti?
Může za to město, které kdysi dovolilo, aby se sem nastěhovalo tolik Romů. Mně by nevadili, jen se chovají strašně, řvou pod okny, dost se tu krade a i když jsou tu policejní služebny, někdy se bojí člověk večer domů po setmění. Nemyslím si, že těmi demonstracemi a násilnostmi se to vyřeší. Bude to jen a jen horší. Naši zvažují, že byt prodají i se ztrátou a pořídí se jiný jinde. Já od září jedu studovat do Prahy a budu žít u přítele, takže mě se to až tak týkat nebude.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
