Pane poslanče, na začátek se zeptám úplně jednoduše: Očekáváte válku na ukrajinsko-ruské hranici?
Bohužel, určitý typ ozbrojeného konfliktu nelze vůbec vyloučit. A dle všech dostupných informacích a na základě sledování situace lze konstatovat, že pokud takový konflikt vypukne, zodpovědnost za něj ponese současná vláda západní pravobřežní Ukrajiny spolu s vládami USA, Velké Británie a jejich satelitů, včetně, bohužel, i současné české vlády.
Téměř s jistotou bude vyvolán nebo zahájen z této strany, ať už přímo nebo formou provokace typu fingovaného útoku na gliwický vysílač, který zahájil tažení Německa do Polska v roce 1939.
Uvědomme si totiž, že na Ukrajině neoperuje pouze standardní regulérní státní armáda, ale desítky samostatných praporů, soukromých armád nejrůznějších oligarchů či politických stran a skupin vyloženě nacistické orientace. Ty v minulosti útočily většinou na civilní cíle v Doněcké a Luhanské oblasti (v tzv. levobřežní Ukrajině).
Takže vůbec nelze vyloučit ani iniciování konfliktu z této strany, přičemž Rusko by v tomto případě bylo nuceno reagovat a provést záchrannou misi na ochranu životů ruské menšiny na východní Ukrajině.
A o brutalitě a zákeřnosti ukrajinských nacistů si nemusíme dělat iluize, vzpomeneme-li si například na upálení desítek Rusů v Domě odborů v Oděse.
Psali jsme:
V médiích neustále slyšíme o tom, jak Rusko chce vtrhnout na Ukrajinu, aniž by tato tvrzení byla nějak podložena. Máte vy, poslanci v zahraničním výboru, o tomto nebezpečí konkrétnější informace?
Nikoli, všechny dostupné informace jsou na úrovni spekulací, odhadů, pokud ne vyložených propagandistických tezí. Nepovažuji za pravdivé ani milionkrát opakované tvrzení mainstreamových médií a našich vládních politiků o tom, že se ruská vojska koncetrují v těsné blízkosti ukrajinských hranic.
Jak jsem dokladoval ve svém nedávném rozhovoru pro Českou televizi, a opíral jsem se o zdroj v podobě webu Aktuálně.cz z mediálního impéria Zdeňka Bakaly, ruská vojska cvičí poblíž Voroněže, asi 250 kilometrů od rusko-ukrajinských hranic. Podotýkám, že přesunout nějakých 130 000 vojáků s veškerou výzbrojí a materiálem 250 km po jediné slušné silnici k hranicím není jednoduchá operace a není to otázka hodin ani dnů.
Jak hodnotíte postoj Fialovy vlády, která se staví velmi agilně na podporu Ukrajiny, slibuje dodávky zbraní či munice a její senátoři dokonce naznačují, že by měly být připravena vojska NATO?
Jako naprostou nezodpovědnost a hazard s národními zájmy České republiky a s životy jejích občanů i ukrajinských a dalších civilistů. Možná i jako chování, které se může pohybovat na hraně trestního práva, či dokonce za ní.
Protože jde o dodávku válečného materiálu, nadto dar (!), do státu, ve kterém probíhá občanská válka – válka, kterou vede vláda, která ovládá jen část území Ukrajiny, proti části svých občanů ve východních oblastech země. Není možné ani odhadnout, který z mnoha útvarů ukrajinských ozbrojených sil (státní, soukromé, dobrovolné) nakonec bude příjemcem tohoto materiálu. Přopomeňme aktivity praporu Azov či Pravého sektoru. Nevidím způsob jak zabránit, aby české zbraně a česká munice se nedostaly do nepovolaných rukou, kde budou zabíjet bezbranné civilisty. Proto hluboce nesouhlasím, aby se ČR jakkoliv zapojovala do jakékoliv fáze tohoto napětí na levobřežní Ukrajině.
Hodlá v tomto směru něco podniknout zahraniční výbor Poslanecké sněmovny, třeba směrem k ministru Lipavskému?
Zahraniční výbor, bohužel, ovládají poslanci bruselské pětikoalice a ani poslanci za ANO nemají na tuto otázku příliš odlišný názor, než ministr Lipavský a ministryně války Černochová. Takže možnosti výboru jsou značně omezeny. Ale my v SPD to nevzdáváme, protestovali jsme proti postupu české vlády ohledně dodávek munice na Ukrajinu na samotném plénu Sněmovny a jistě to nebyl náš poslední krok v této věci.
Bohužel, jsme limitováni silou 20 poslanců, hlavně kvůli masivnímu propadu hlasů voličů malých, nevolitelných stran.
Psali jsme:
V pondělí jste se zúčastnil na toto téma debaty, ve které kromě vašeho kolegy Jaroslava Bašty vystoupil také europoslanec Ivan David. Co jste si z této debaty odnesl ohledně postoje Evropské unie k ukrajinské krizi?
Byla to vynikající, věcná debata, s výborným, kompetentním a informovaným publikem, s nesmírně zajímavými dotazy z řad posluchačů.
Ohledně postoje Evropské unie lze říci, že je – a bude – nejednotný. A že je značně odlišný od postoje USA či Velké Británie.
Nejsilnější stát EU, Německo, je v postatě proti iniciaci války na Východě, preferuje mírové a pragmatické, vzájemně ekonomicky výhodné vztahy s Ruskem, podobně je na tom Francie i Rakousko.
Vrcholným zájmem Německa v současné době je spuštění německo-ruského plynovovu Nord Stream II, který německý premiér Scholz označil za vrcholnou německou hospodářskou prioritu. S tím, že po jeho spuštění bude Nemecko Ukrajině kompenzovat výpadky příjmů za tranzitní poplatky. Je nabíledni, že toto velkorysé gesto zaplatí i čeští občané ve formě vyšších poplatů za ruský plyn nejenom s německou, ale i ukrajinskou tranzitní přirážkou.
Na druhé straně názorového spektra stojí, z historických důvodů, tradičně pobaltské republiky a Polsko – a rovněž tak i některé další státy bývalého RVHP, tvořící kostru (proamerického) projektu tzv. Trojmoří.
Připomíná mi to situaci okolo druhé americké války proti Iráku, bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, z roku 2003, kdy USA při útoku taktéž podporovala tzv. Koalice ochotných okolo Velké Británie a států střední a východní Evropy, zatímco Německo, Francie a státy Beneluxu se držely zpět.
Zajímavý je postoj chorvatských politických elit, kdy na jedné straně chorvatský prezident Zoran Milanović prohlásil, že na Ukrajině se vláda nezměnila demokraticky, nýbrž pučem, a že pro tuto zemi není v NATO místo a že podle jeho názoru by se Chorvatsko v nynějším dění kolem Ukrajiny nemělo nijak angažovat.
Zatímco premiér Plenković opakovaně vyjádřil Ukrajině podporu a solidaritu a Ukrajincům se za slova chorvatského prezidenta omluvil.
Německo a Francie se v tomto shodují, naposledy, když premiér Scholz a prezident Macron prohlásili, že napětí a spor mezi Ukrajinou a Ruskem je nezbytné vyřešit diplomatickou cestou. Francouzský prezident doslova prohlásil „Jednání s Ruskem nikdy nevzdáme“.
Psali jsme:
Nesmírně zajímavé bude také sledovat výsledky jednání maďarského premiéra Orbána s prezidentem Putinem, která je avizována maďarským ministrem zahraničí na 1. února.
Tématem tohoto jednání by, kromě Ukrajiny, kde žije početná maďarská menšina, měla být hlavně energetika, zejména pak dostavba maďarské jaderné elektrárny Paks ruskou společností Rosatom či zvýšení dodávek ruského zemního plynu do Maďarska. Orbán s Putinem by podle něj měli hovořit také o výrobě ruské vakcíny proti covidu-19 Sputnik V v Maďarsku či vyslání maďarského kosmonauta do vesmíru s ruskou pomocí.
Maďarský premiér se tak stává na (nejen) evropské politické šachovnici čím dál silnějším hráčem, který vede ofenzivní pronárodní politiku, v podstatě bez ohledu na pokyny z Bruselu, Berlína a Washingtonu.
Je tak docela pravděpodobné, že jednotné stanovisko k situaci okolo Ukrajiny nevzejde ani z Rady Evropské unie pro zahraničnbí politiku (instituce, kde zasedají ministři zahraničních věcí členských států), protože se zde, díky Bohu, stále ještě hlasuje na základě jednomyslnosti s právem veta každého státního aktéra.
I když česká média obviňují z proruských postojů jen země V4 a pár extremistů, západní tisk už delší dobu debatuje o rozdílném postoji USA a Velké Británie a evropských mocností, zejména Německa. Jak si vysvětlujete tento rozdílný přístup k mezinárodní krizi?
Má to více rozměrů, od historických konotací po současnost. V případě Německa hrají dominantní roli ekonomické důvody, životní potřeba odebírat ruský plyn a touha, i díky tomu, ekonomicko-politicky ovládat středozápadní Evropu.
Co podnikne Putin?Anketa
Atlantické mocnosti, zejména pak Británie, jsou historicky silně protiruské, jejich zahraniční politice dominují některé starší geopolitické teze, např. tzv. teorie Heartlandu.
Tato teorie předpokládá mj., že zeměpisné skutečnosti jsou zásadně určující pro mezinárodní politiku. Za podstatu historického vývoje je pak považována schopnost světových mocností ovládnout geostrategická území světa.
Autor této teorie, John Halford Mackinder, považoval Evropu, Asii a Afriku za jeden „světový ostrov“, za jehož zásadní část pak pokládal území, které velmi přibližně odpovídá současnému Rusku. Svou představu o významu jednotlivých částí světa vyjádřil takto:
-
„Kdo ovládá Východní Evropu, ovládá Heartland.“
-
„Kdo ovládá Heartland, ovládá Světový ostrov.“
-
„Kdo ovládá Světový ostrov, ovládá svět.“
A podstatná část britsko-amerických elit se touto teorií řídí dodnes.
A k tomu musíme připočíst i pragmatické ekonomické zájmy těchto zemí, aktuálně např. v energetice apod.
Co říkáte v této souvislosti chování Ukrajiny, jejíž berlínský velvyslanec ostře kritizuje německou vládu a jeho kolegové předkládají požadavky, co všechno má Západ Kyjevu na boj proti Rusku dodat?
Ukrajina se v podstatě stává americko-britskou letadlovou lodí v Evropě, americko-britským protektorátem, který se díky této patronáži cítí silný a provokuje na všechny strany. Postup ukrajinské diplomacie je poplatný jejich americkým pánům.
Co říkáte na roli Ruska? Zvyšuje podle vás jeho chování napětí v konfliktu?
Do této doby rozhodně ne. Rusové předložili návrhy, položili směrem k NATO a USA určité zásadní otázky, čekají na písemné odpovědi. Na ukrajinské a jiné provokace reagují prozatím velmi klidně. Mám naději, že jejich uvážlivost a prozíravost zabrání vzniku horkého konfliktu.
NATO v pondělí oznámilo, že „posiluje odstrašující přítomnost“ a stahuje loďstvo a letectvo k východnímu pobřeží Baltu. Není ale „posilování odstrašující přítomnosti“ spíše příspěvkem k eskalaci napětí?
Samozřejmě, toto je naprosto signifikantní ukázka toho, kdo přikládá ohledně situace na Ukrajině pod pomyslný kotel.
A připomeňme známou historickou situaci, kdy USA a celý západní svět v roce 1962 ostře protestovali – a byly ochotny hnát svět do jaderného konfliktu – proti přítomnosti sovětských zbraní na Kubě. Protože v Baltu, který není moc velký, probíhá i ruské vojenské námořní cvičení, řekl bych, že tam hrozí dopravní špička.
Je to už podruhé, co se v ukrajinské krizi angažují USA, a opět je u toho Joe Biden. V roce 2014 jako Obamův viceprezident, teď jako prezident. Je to podle vás jen souhra náhod?
Nikoli, Joe Biden je jednak představitelem tzv. amerických neocons, což je nerozlišitelná směs republikánů a demokratů kolem pomyslného politického středu. Ty sjednocuje shodná představa o zahraniční politice USA – expanzivní, intervencionistické, útočné, zasahující v zahraničí, vyvážející tzv. americkou představu o demokracii, válku a zmar, jak jsme viděli v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi i jinde. S ohledem na jeho stáří se obávám, aby nedošlo k nevratným rozhodnutím, jejichž důsledky poneseme my, v Evropě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
