Univerzitní ředitel Balabán: Máme tady pátou kolonu islámských teroristů. Uprchlíkům bude lépe v jejich prostředí. Proč si je neberou bohaté muslimské státy

16.01.2015 8:15

ROZHOVOR Na americkém protiteroristickém seznamu se nachází přes milion jmen, proto určitě není v silách zpravodajských služeb dohledat všechny, vysvětlil šéf Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV Univerzity Karlovy Miloš Balabán, proč radikální islamisté, kteří zaútočili na pařížskou redakci týdeníku Charlie Hebdo, unikli dohledu francouzských tajných služeb.

Univerzitní ředitel Balabán: Máme tady pátou kolonu islámských teroristů. Uprchlíkům bude lépe v jejich prostředí. Proč si je neberou bohaté muslimské státy
Foto: Hans Štembera
Popisek: Před francouzskou ambasádou v Praze se sešli lidé k uctění památky zavražděných karikaturistů z týdeníku Charlie Hebdo. Je suis Charlie!
reklama

Jak vidíte bezpečnost v Evropě a hlavně v České republice? Máme se v souvislosti s radikalizací islámských fundamentalistů po brutálním teroristickém útoku na redakci satirického týdeníku v Paříži bát?

Je zcela evidentní, že útok v Paříži zvýraznil fakt, že Evropa musí v současné době čelit paralelně bezpečnostním hrozbám na třech frontách. První fronta je bezpečnostní nestabilita v oblasti Blízkého východu, severní Afriky a Sahelu, to znamená eskalace konfliktních zón, které tam existují. Mám tím na mysli především boje v oblasti Iráku, kde došlo k nástupu Islámského státu, se kterým v současné době bojuje mezinárodní koalice pomocí vzdušných útoků a Islámskému státu čelí i iránské ozbrojené síly a Kurdové. Nicméně se ukazuje, že nebude vůbec jednoduché Islámský stát eliminovat, řada amerických generálů se v tomto směru vyjádřila, že ten konflikt bude dlouhodobý, nikoli v řádu měsíců, ale možná i v řádu několika let. Totéž se samozřejmě týká oblasti severní Afriky, kde jsme konfrontováni v podstatě se zhrouceným státem, kterým je Libye, a velmi nestabilní situace je v jednotlivých zemích Sahelu, kde islamistická uskupení kontrolují výraznou část teritorií nebo jsou schopni podnikat velmi výrazné teroristické útoky. Tady bych ještě připomenul mimo oblast Sahelu jednu zemi, která nám možná ve střední Evropě vypadává z hledáčku, a tou je Nigerie s bohatými zásobami ropy. Islamisté z Boko Haram terorizují obyvatelstvo této země včetně toho, že tam provádějí i řadu teroristických útoků, které si už vyžádaly desítky lidských životů. Takže tato nestabilita na pomezí Evropy, její jižní hranice je jedna rovina, jedna fronta.

Důsledkem konfliktů na Blízkém východě a v severní Africe je vlna migrace, která se valí na Evropu. Není to bezprostřední vážné riziko?

Ano. S tím souvisí druhá fronta, která se nějakým způsobem už dotýká i České republiky, a to je právě otázka migračních vln z těch zón nestability. Protože kvůli konfliktům na Blízkém východě dochází k uprchlickým vlnám, ty uprchlíky počítáme v milionech, což samozřejmě vytváří velmi napjatou situaci z hlediska podmínek pro jejich život, je to v podstatě humanitární katastrofa. A samozřejmě to vytváří tlak na nelegální migraci do Evropy, s čímž jsou konfrontováni hlavně Italové. V roce 2014 Italové zachytili na Středozemním moři zhruba okolo150 000 uprchlíků, přičemž to má ještě jeden aspekt, že se v té záležitosti angažuje přímo organizovaný zločin, který požaduje od uprchlíků jakési výpalné za to, že je přepraví přes Středozemní moře. A v mnoha případech se stává, že uprchlíci jsou ponecháni svému osudu na neřiditelných lodích, o těchto případech psala v posledních měsících i média.

Je to problém pro Itálii, proto chce, aby ostatní evropské země byly solidární a přijaly část uprchlíků. Nevytváří to další napětí i v Evropské unii?

Pochopitelně že to vytváří tlak na Evropskou unii z hlediska toho, jakým způsobem absorbovat tuto uprchlickou vlnu. Na půdě Evropské unie se o tom vede debata včetně toho, že se zvedá otázka uprchlických kvót. Ale není to samozřejmě jednoduchá otázka, řada zemí Evropské unie je ochotna přijímat uprchlíky v poměrně velkém objemu, například Německo, Švédsko a další. Nicméně i když hovoříme o možnostech, že bychom uprchlíky přijali, o kvótách, tak hovoříme o tisících, maximálně desítkách tisíc lidí, nejsme schopni absorbovat celou obrovskou uprchlickou vlnu, o které jsem hovořil, která dosahuje řádu milionů. Například v Libanonu, v zemi, která má asi čtyři a půl milionu obyvatel, je přes milion syrských uprchlíků, to je naprosto nepředstavitelné číslo.

Není jen kapka v moři, když Česká republika s více než deseti miliony obyvatel je ochotna přijmout jen několik desítek uprchlíků?

Vím, že vláda jedná o přijetí asi patnácti syrských rodin, to je výraz naší odpovědnosti. Je to pochopitelně kapka v moři, ale já se skutečně domnívám, že podstatnější je poskytování pomoci přímo v tom regionu tak, aby uprchlíci nebyli vyrváváni ze svého přirozeného sociálního prostředí. Bylo by přece jen lepší, kdyby setrvali na teritoriu arabských zemí. Tady se nabízí otázka, jestli by jiné arabské státy, třeba bohatá země Saúdská Arábie nebo jiné arabské státy zálivu, byly ochotny přijímat i větší část uprchlíků z těchto nestabilních regionů. Tuto otázku nadnesla řada politiků a já si myslím, že přijímání uprchlíků v arabských zemích má hluboký smysl.

A jaká je ta třetí bezpečnostní hrozba, o níž jste mluvil?

Ta třetí fronta se ukázala v minulých dnech v Paříži útokem na redakci Charlie Hebdo, jedná se tedy o působení radikálních islamistů v Evropě. Můžeme to nazvat určitou pátou kolonou uvnitř Evropy, která mimo jiné je spojena s nestabilní situací na Blízkém východě, v severní Africe a Sahelu, protože evropští džihádisté bojovali na území Sýrie i Iráku i v řadách Islámského státu, procházeli tam jakousi vojenskou přípravou a pak se vrací zpátky do evropských zemí. Je třeba brát v úvahu skutečnost, že řada z nich má evropské občanství, mají schengenské pasy, to znamená, že jsou občany zemí Evropské unie.

Dá se odhadnout, kolik jich je?

Ta čísla, kolik lidí z Evropy bojuje v Iráku, v Sýrii, možná i v některých jiných regionech, o kterých jsem hovořil, se samozřejmě liší, ale řádově hovoříme o tisících bojovníků. Z Velké Británie, Francie, Německa, Belgie, Nizozemí. A ukazuje se, že to bude velmi vážný problém, protože vůbec není jednoduché monitorovat jejich pohyb do těchto regionů a jejich návrat zpátky, což se ukázalo v případě teroristických útoků ve Francii, protože zpravodajská služba o bratrech, kteří spáchali ten brutální čin, věděla, věděla o jejich aktivitách, nicméně je trochu pustila ze zřetele.

Nemyslíte, že zpravodajská služba podcenila riziko, jaké představovali bratři Chérif a Said Kouchiovi?

Podcenění – to je věc pro diskusi. Pokud máte těch rizikových lidí obrovské množství, vím, že na americkém protiteroristickém seznamu se nachází přes milion jmen, tak určitě není v silách zpravodajských služeb dohledat všechny. To je obrovský problém a obrovská výzva pro zajištění bezpečnosti Evropy, pro zpravodajské služby, policii atd.

Hodně se diskutuje o tom, zda nás radikální islamismus ohrožuje nyní, nebo se tomu nevyhneme někdy v budoucnu. Jaká je současná bezpečnostní situace v České republice a můžeme se teroristickým útokům vůbec vyhnout?

Musím vycházet z oficiálních vyjádření pana ministra vnitra, že Česká republika není primárním cílem teroristů, respektive, že nejsou žádné signály o tom, že by teroristé měli spáchat nějaký teroristický útok na území České republiky. Ale musíme si prostě uvědomit jednu základní věc: jsme v schengenském systému, hovořil jsem o tom, že řada džihádistů se vrací ze syrského a iráckého bojiště zpátky do Evropy, a proto nemůžeme vůbec vyloučit, že by mohlo dojít k určitému pohybu těchto lidí na území České republiky. Ty důvody mohou být různé, třeba i ten, že jim bude hořet půda pod nohama ve Francii, Německu, Nizozemí, takže se třeba mohou přemístit sem a vytvořit si tady nějakou základnu. Vyloučit se to nedá, i když Česká republika v tomto směru není primárním cílem. Jedním z důvodů je možná to, že na rozdíl od Francie nebo Velké Británie tady není žádná velká muslimská komunita, kde by tito lidé mohli najít nějaké útočiště.

Obáváte se střetu civilizací, to znamená boje mezi islámem a křesťanstvím, o kterém se mluví od 90. let, kdy tato myšlenka poprvé zazněla z úst amerického politologa Huntingtona?

Tu teorii Huntingtona o střetu civilizací samozřejmě znám, ale myslím si, že tady je potřeba vidět jedno nebezpečí: tvrdit, že každý muslim je terorista, je nesmysl. To prostě neodpovídá realitě. Nicméně z mého pohledu, a to i z kontextu aktivit džihádistů, kteří jsou pátou kolonou v Evropě, existuje nebezpečí, že pokud by došlo k dalším útokům, což se samozřejmě vyloučit nedá, je to dokonce i pravděpodobné, může to vyvolat určitou vlnu napětí mezi majoritní populací a muslimskými komunitami. A přitom nevylučuji, že ty teroristické útoky mají za cíl i vyvolat do určité míry konflikt mezi většinovou populací a muslimskými komunitami. To považuji za velké nebezpečí. Přitom je třeba brát v úvahu, že by z toho mohly profitovat i krajně pravicové síly v Evropě, které ostře vystupují proti tomu soužití. Vidíme to z příkladů mnoha evropských zemí. Je to velmi závažný politický problém pro řadu evropských zemí.

Arabové žijící v České republice tvrdí, že v konfliktu v islámských zemích nejde o náboženství, ale o politický boj a získání moci v arabských zemích. Kritizují, že Evropa pořádá průvody kvůli několika mrtvým, ale že je nepořádala kvůli tomu, že v Sýrii, Iráku, Libyi a dalších zemích umírají tisíce lidí. Co si o tom myslíte?

Na tento argument použiju protiargument, že v řadě případů, a není jich málo, samotní muslimové zabíjejí těmito teroristickými útoky muslimy. Islamisté v podstatě zabíjejí muslimy, ať už jde o Sýrii, Irák, Nigérii, příkladem je i Pákistán, viz masakr v tamní škole v Péšávaru.

Ale tím oni právě argumentují, že to není boj muslimů protinemuslimům, že jde prostě o politický boj jedné skupiny o získání moci v arabských zemích.

To si musí vyjasnit uvnitř komunity jedné a půl miliardy muslimů, jakým způsobem se vyrovnávat s formami extremismu a radikalismu.

Takže je to podle Vás politický nebo náboženský problém?

Je to propletenec politických a náboženských motivů, někdy nejde primárně o náboženské motivy, ale o vyvolání chaosu s cílem destabilizovat společnosti. To se týká nejen Evropy, ale třeba i Pákistánu, tam je to zcela zřetelné.

Co by měla Evropa v této těžké situaci dělat?

Myslím si, že musíme nejdřív řešit situaci na Blízkém východě, konkrétně v oblasti Sýrie a Iráku, a pokud se to podaří, bude to mít vliv na ty ostatní faktory, na ty ostatní fronty, na migraci i na tu pátou kolonu v Evropě. Ale nedělám si iluze o tom, že na Blízkém východě je to jednoduchá záležitost. Před dvanácti lety Američané zahájili invazi do Iráku, došlo k cíli – svržení Saddáma Husajna, ale ten předpoklad – demokratizace země – se vůbec nepotvrdil. Jsme spíš svědky další eskalace násilí v regionu včetně toho, že jsme jako Západ pomáhali Iráku vytvářet obranné síly a ukázalo se, že neobstály ve střetu s poměrně malým počtem bojovníků Islámského státu. Bude to složité. Pozemní operace v Iráku po té zkušenosti nepřipadají v úvahu a samotné letecké útoky mají jen omezenou schopnost eliminovat Islámský stát. Musíme se připravit na dlouholetou nestabilitu, která se bude dotýkat Evropské unie i jednotlivých evropských zemí a bude to vyžadovat, abychom tomu věnovali významnou pozornost včetně toho, že budeme třeba muset posilovat policejní složky a zpravodajské služby.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Libuše Frantová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Neuvěřitelné, skandální!“ Co bylo odstraněno z archivu ČT? Aktivista Šinágl se bouří: Nezávislou ČT potřebujeme, ale ta dnešní...

18:41 „Neuvěřitelné, skandální!“ Co bylo odstraněno z archivu ČT? Aktivista Šinágl se bouří: Nezávislou ČT potřebujeme, ale ta dnešní...

ROZHOVOR I po druhé vlně koronaviru trvá na tom, že premiér Andrej Babiš je schopný mezi mnoha nesch…