Američtí vojáci opouštějí po 20 letech Afghánistán a Tálibán se opět chystá na převzetí kontroly nad celou zemí. Prohráli jsme tedy válku?
Vnímáte sudetské Němce jako své krajany?Anketa
To záleží na tom, o které válce se bavíme. Afghánistán se totiž za dobu své existence stal synonymem pro válečné pole. Od svého založení v polovině 18. století fungoval jako nárazník konfliktu. Nejdříve mezi ruským a britským impériem, později mezi USA a SSSR. Sovětská intervence, která byla zahájena v roce 1979, poznamenala Afghánistán na dvě desetiletí stejně tak, jako jej od roku 2001 na další dvě dekády transformovala intervence USA.
Co je problémem romského etnika v ČR?Anketa
Válka, kterou jsme tam jeli válčit my po boku našich spojenců, měla název GWOT (Global War on Terrorism), tedy globální válka proti terorismu. Hlavní cíl bylo zajistit, aby se z afghánského území neplánovaly další teroristické útoky, jako byla série útoků proti USA z 11. září 2001. Zda jsme tuto válku vyhráli, nebo prohráli, se ukáže velmi brzy. Pokud se po stažení spojeneckých vojáků z Afghánistánu zhorší bezpečnostní situace na evropském či severoamerickém kontinentu a vzroste počet teroristických útoků, tak jsme prohráli na plné čáře.
Jaké jsou možné scénáře pro Afghánistán po stažení amerických vojáků?
V zásadě jsou dva možné scénáře. Ten velmi optimistický by vycházel z dohody, jež byla podepsána v únoru 2020 mezi USA a Afghánskou islámskou republikou a která si klade za cíl nastolení míru mezi afghánskou vládou a mezi Tálibánem. Tato dohoda je důvodem, proč američtí vojáci po 20 letech opouštějí Afghánistán, a ačkoliv to zní velmi slibně, všichni podvědomě očekávají druhý negativní scénář. Jakmile se spojenci z Afghánistánu stáhnou, tak jej Tálibán opět ovládne. Afghánská vláda se mu neubrání, stejně tak jako obyvatelstvo, které se mu opět podvolí. Tento scénář by pak vytvořil vhodné podmínky pro aktivity teroristických skupin, jako tomu bylo u al-Káidy před rokem 2001. Je velmi pravděpodobné, že za takových podmínek by se v Afghánistánu mohl znovuzrodit Islámský stát a z tohoto území plánovat odvetné akce proti Evropě a USA. Ačkoliv byl Islámský stát vojensky a územně v Iráku a Sýrii poražen, jeho ideologie žije dál a uchytí se tam, kde bude chaos a bezpečnostní destabilizace, což nyní Afghánistánu po odchodu amerických vojáků hrozí.
Jasné je, že klid v Afghánistánu nenastane nikdy. Hlavní příčinou je jeho poloha v rámci regionu. Historie ukázala, že jakákoliv změna, která se odehraje v Pákistánu, Íránu, Indii nebo v Číně, bude mít dopad i na situaci v Afghánistánu. Jakmile ustoupí americký vliv, můžeme očekávat silnější zapojení Číny, Indie nebo i Ruska. Proto představa, že se z Afghánistánu jednoho dne může stát klidný a bezpečný stát, je bohužel odtržená od reality.
Analytička a vysokoškolská pedagožka Kristýna Stejskalová
V čem spočívá síla Tálibánu? Proč se mu daří ovládat afghánské území a přes dvě dekády úspěšně válčit proti nejvyspělejším armádám světa?
Těch faktorů je několik, ale největší zásluhu má síla jejich ideologie. Tálibánci jsou krutí bojovníci, kteří jsou ochotni tvrdě prosazovat hodnoty, kterým věří, i kdyby je to stálo život. Tálibán předchází jeho pověst a afghánští vojáci i místní obyvatelé se často vzdávali ještě dříve, než by se s Tálibánci pustili do boje. Takovou pověst si vybudovali a takový strach vyvolávají. Nyní po odchodu amerických vojsk jejich pozice samozřejmě ještě posiluje. Mají mnohem menší počet bojovníků, než má afghánská armáda vojáků, a jejich vojenské vybavení je také na nižší úrovni, ale mají neskutečné odhodlání. Což je něco, co západní civilizace již nemá. Nejen že za ideály či hodnoty už dávno nebojujeme, ale postupně se o nich začínáme bát i mluvit.
Je nutné nařídit očkování proti covidu-19 v Česku jakožto povinné?Anketa
Je však důležité si uvědomit, že islámský radikalismus, který nás v souvislosti s teroristickou hrozbou tak děsí, nebyl příčinou historických konfliktů na afghánském území, ale byl vedlejším produktem těchto válek. Islámští bojovníci, tzv. mudžahedíni, byli opozice, za kterou stála USA a podporovala ji proti tehdejší prosovětské afghánské vládě. Z těchto opozičních bojovníků pak část založila hnutí Tálibán a část se přidala k al-Káidě. Zde vidíme paralelu například v Sýrii, kde byla část opozice proti vládě Bašára Asada podporovaná západními zeměmi a část této opozice se přidala k Islámskému státu nebo dalším militantním skupinám.
Další výhoda, kterou Tálibánci mají, je schopnost fungovat v náročném afghánském prostředí. Složitý horský terén v kombinaci s pustou pouští, extrémní klimatické podmínky nebo specifická mentalita místních obyvatel jsou faktory, které byly v Afghánistánu pro zahraniční armády vždy kamenem úrazu. Tálibán se naopak v těchto podmínkách umí velmi dobře pohybovat. Místní obyvatele si podmaní tím, že nastolí řád a zajistí bezpečí na jejich území, nebo pohrozí nebezpečím a terorem, anebo je podplatí. To jsou všechno jejich taktiky. Jeden z hlavních zdrojů financování je pro Tálibán obchod s drogami, protože Afghánistán, ačkoliv se téměř žádná plodina v jeho půdě neuchytí, exceluje v produkci opia, kde drží světovou špičku.
Co jsme si z celé té situace odnesli? Měla vojenská operace v Afghánistánu vůbec nějaký smysl?
Pokud bychom hledali pozitiva celé situace, tak to budou bezpochyby zkušenosti, které by většina armád působících v Afghánistánu do takové míry nikde jinde nezískala. Náročný afghánský terén a těžké bojové podmínky daly vojákům nové schopnosti a samotné vojenské operace stimulovaly vývoj pokročilých vojenských technologií. To vše jsou pozitiva.
Otázkou však zůstává, jak zhodnotíme ty nevojenské zkušenosti. Zda si budeme do budoucna pokládat klíčové otázky dříve, než se někam vypravíme v těžké výzbroji. Zda budeme mít připravený nejen plán A, ale i plán B i C v situacích, kdy budeme svrhávat vlády v jiných státech. Zda předtím, než budeme podporovat opozici proti diktátorským režimům, budeme myslet i na to, jak tato opozice posléze uspěje a zda bude schopná vybudovat a udržet robustní politický systém. Zda ve chvíli, kdy vojensky svrhneme režim, budeme mít stoprocentní jistotu, že to té zemi neuškodí ještě více než krutý diktátor. Zda si uvědomíme, že náš šlechetný princip R2P (Responsibility to Protect) neboli zodpovědnost chránit neplatí jen po dobu vojenské operace, ale že neseme velký podíl na tom, jak se bude vyvíjet budoucnost země, do jejíž suverenity jsme zasáhli. Pokud neúspěch v Afghánistánu spolu s těmi dalšími neúspěchy v Libyi, v Sýrii nebo v Iráku povede k tomu, že nebudeme na světovou mapu přidávat další zhroucené státy, tak nějaký smysl i v této vojenské operaci najít můžeme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
