Jak jste letos oslavil svátek 17. listopadu?
Šel jsem s dětmi zapálit svíčku na Národní třídu v Praze. Já jsem tam už léta letoucí chodil vždycky večer, často sám nebo jen s manželkou, protože mi pijou krev takové ty skupiny, které mají patent na odkaz 17. listopadu. Myslím, že je to svátek svobodných lidí, a takové grupen akce jsou mi protivné. Takže tam jdu zcela individuálně, čím dál víc je to pro mne spíš vzpomínka na mládí. Dívám se na svého syna, kterému je dnes osmnáct stejně jako mně v roce 1989, když jsem demonstroval na Národní. Připadal jsem si dospělý, ale teď vidím, jaký jsem byl tehdy kluk, takže je to pro mne vzpomínka spíš už generační.
Co pro vás tento den znamená? A jak ho vnímáte dnes? Myslíte si, že má smysl si ho nyní připomínat víc než dřív? Zdá se, že mnoho lidí to tak cítí, přicházejí oslavit Den boje za demokracii a svobodu v mnohem větším počtu do centra Prahy, nejen na Národní třídu, ale i na Albertov nebo Václavské náměstí.
Nevím, znám asi devět lidí, kteří byli tehdy také na Národní třídě, jsou to spolužáci z přírodovědecké fakulty, a mám pocit, že takřka všichni to slaví individuálně, nikdo z nich nechodí povykovat na náměstí. Já to beru jako svátek svobody, že můžeme vyslovovat různé názory, že každé noviny, i když čím dál méně, píší něco jiného, že vás na Šumavě nezastřelí dávkou ze samopalu, jen vás tam honí ekolog. To je v mých očích něco, co by mělo lidi sjednocovat. Ale platí už od první republiky, že když je nějaký svátek, třeba 1. máj, že se nechodilo do práce, každá partaj nebo skupina se snažila si to udělat k obrazu svému, soutěžily, kdo tam má víc manifestantů. A tomu se asi nedá moc bránit, ale já se snažím tomu moc nepřispívat.
Kdo by se teď měl postavit do čela ČSSD?Anketa
Před památníkem na Národní třídě letos několikrát zaznělo, i od vašeho otce –exprezidenta Václava Klause, že demokracie a svoboda jsou dnes ohroženy, i když každý vidí hrozbu někde jinde. Máte také takové obavy?
Svoboda je ohrožena vždycky a všude. Musí být lidi, kteří ji budou hájit. To není žádná novinka. Teď se naštěstí mezinárodní politická situace zlepšila dvěma ryze demokratickými kroky, kde normální prostí lidi volili zcela odlišně, než si přály elity, vědátoři, herci, mudrlanti, politické elity a velký byznys. V mých očích brexit je pro ně taková Moskva, ale zvolení Trumpa už je maličko Stalingrad. Z toho jsou přešlí a budou to těžko rozdýchávat. V tomhle se ta mezinárodní politika výrazně zlepšila, ale na druhou stranu v samotné Evropské unii a u nás je ta změna ještě nula nula nic. Samozřejmě trochu se čeká, co se stane ve volbách v Rakousku, Francii, Německu, ale tahle změna, trochu revoluce zdravého rozumu a normálních lidí, tady ještě nenastala.
Vím, že jste stejně jako třeba exprezident Václav Klaus i současný prezident Miloš Zeman uvítal zvolení Donalda Trumpa. Ale kde berete tu jistotu, že zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických znamená vítězství zdravého rozumu a přinese pozitivní změnu na mezinárodním poli? Vždyť Trump je velká neznámá, pokud jde o politiku.
To je samozřejmě velký deficit Donalda Trumpa, že kromě byznysu ho lidi neznají v žádné větší funkci. Jistotu nemáte nikdy. Na druhou stranu jsem měl jistotu, že Hillary Clintonová by pokračovala v rozvratu západních hodnot, který ve Spojených státech a Evropě nastává posledních dvacet let čím dál silněji. A v tomto smyslu byl Trump někdo, kdo se tomu postavil, zůstal stát a vyhrál. Takže v tom svobodomyslní lidé, nejen ti dva, které jste jmenovala, spatřují velkou naději.
Zatím jsou známé jen ty názory a plány, které předkládal Donald Trump voličům v prezidentské kampani. Ty vám byly blízké?
Donald Trump je člověk, který nepatří k těm, kteří si myslí, že bohatství vzniká z nějakých vládních programů a dotací, ale že vzniká z práce. Je mi blízká část jeho programu, že zruší nějaké miliardové podpory proti globálnímu oteplení, a věnuje je vyčištění amerických řek, že nebude podporovat, aby Amerika měla světovládu, ale bude hájit americké zájmy atd. Myslím si, že při vítězství protistrany reálně hrozila eskalace konfliktu tady v Evropě nebo nedaleko od nás, což trochu ubylo. To jsou věci, které člověk, který má devatenáctileté syny, musí samozřejmě brát s jistým ulehčením.
Objevují se obavy, pokud jde o NATO, jestli Spojené státy americké jako nejsilnější hráč v tomto uskupení a garant bezpečnosti budou plnit své závazky. Donald Trump zpochybnil článek pět smlouvy Severoatlantické aliance, že by Spojené státy pomohly členu NATO v případě napadení, pokud by neplnil finanční závazky vůči Severoatlantické alianci. A to v současné době vlastně neplní většina členských zemí včetně České republiky. Ve vás tento výrok nebudí obavy?
To bylo nějaké předvolební vyjádření. Já nemám mandát mluvit k mezinárodnímu zakotvení. Česká republika je členem NATO, jistě i po volbách bude. Na druhou stranu – že by všichni věřili tomu, že nějaký článek pět svatosvatě platí? Myslím, že ani omylem. Vidíme, že Turecko je v NATO a vede nějaké dílčí válečné aktivity. Zájmy zemí, které jsou sdružené v NATO, jsou často dost různé, takže bych tolik nespoléhal, že když nějaký kandidát něco řekne, mění se zásadním způsobem situace, která už je.
Panuje nejistota, protože často politici něco jiného říkají před volbami a něco jiného se dělá po volbách. A zvláště, když něco jiného říkal Donald Trump a něco jiného jeho nejbližší spolupracovníci – například bývalý newyorský starosta Giuliani, který v některých případech popíral výroky Donalda Trumpa. Právě o NATO.
Já jsem poslední, kdo by měl něco takového komentovat. Kolem Donalda Trumpa jsou nějací pánové a každý něco nějak komentuje. Samozřejmě jako u každého politika jsou v jeho okolí lidé, kteří mají na něco jiné názory. Já nejsem osobní kamarád Donalda Trumpa, tak nevím, co přesně si myslí. Mně se jeho předvolební projevy na téma zahraniční politiky naopak zdály takové reaganovské a logické. Byl to jeden z důležitých bodů, proč jsem ho podporoval od začátku jeho primárek až do konce. Na rozdíl od jiných, kteří se probrali až minulou středu. Tedy podporoval, párkrát jsem něco napsal, ale přispěl jsem mu i na kampaň, koupil jsem si asi za pětadvacet dolarů červenou čepici. Takový pidi vliv mám.
Někteří novináři připomínali vašemu otci, exprezidentu Václavu Klausovi, že na začátku prezidentské kampaně kritizoval Donalda Trumpa, a dnes se z jeho vítězství raduje. Připomněli mu jeho výrok z jara letošního roku.
Nebylo to tak hrozné, já jsem ten výrok četl. Ale bylo tam trochu takové to mudrlantství. Mně se od začátku zdálo, že jsou jasné síly, kde je zlo, že je tam někdo, kdo proti tomu stojí a má šanci vyhrát, takže jsem se do těchto velkých filosofií, jak velký je Donald Trump ekonomický libertarián, nepouštěl, protože jsem je nepovažoval za ničemu prospěšné.
Takže jste měl jistě radost, když se ukázalo, že jste viděl dál než váš otec, exprezident?
Bez komentáře.
V souvislosti s oslavami 17. listopadu se objevily také názory, že naše svoboda je ohrožena z Bruselu. Vy jste také velkým kritikem evropské politiky, máte stejný pocit?
Evropská unie je politický útvar, který ovládá naše životy, vytváří naše zákony, ničí naše školy ideologickými projekty, ničí svobodný trh, protože jeden hoteliér dostane na svůj hotel 60 milionů z dotace, jiný ne. To je přece strašné, spousta dotací končí tak, že má někdo golfové hřiště. Takže sestřička v nemocnici zaplatí daně, pak si za to multimilionář postaví golfové hřiště. To jsou všechno úplně neuvěřitelné věci. Já jsem zásadně proti tomu, jsem zásadně proti té slavné migrační politice, kterou Evropská unie prosazuje, považuji za obrovský demokratický deficit, že o nás rozhoduje nějaký pán jako Juncker, kterému jsem žádný mandát nedal. Skončí to, to je evidentní. Je otázka, jestli jsme v roce 85 nebo 86 nebo 89. Tohle směřuje k nějakému krachu, čím déle to bude trvat, tím víc budou síly, které to složí, agresivní nebo méně demokratické. Souboj elit a normálních lidí bublá v Evropě čím dál víc a někde už se projevuje na volebních výsledcích. To pnutí je obrovské.
Není ale vzhledem k těm obrovským problémům ve světě výhodnější, když vedle velmocí, jako jsou Rusko, Čína, Spojené státy, bude na evropském kontinentu stát jednotná a silná Evropa než jednotlivé evropské státy?
To je trochu rozdíl. Čína i Rusko se opírají o jeden národ, který mluví jednou řečí, mají v jádru stejné zájmy. Naše zájmy s portugalskými jsou zcela odlišné. Skoro žádný Čech neví, kdo je portugalský předseda vlády, co Portugalci chtějí nebo nechtějí, nezná jediného portugalského europoslance, nebo lotyšského, čili tady žádné velké společné zájmy nejsou. Je to zcela umělý útvar, který čím dál víc směřuje k nedemokratickým věcem, jako je šmírování na internetu, trestání za názory, ať už se týkají ekologie nebo nějakých menšin. Tuhle myšlenku nesdílím. Naším zájmem je, aby Česká republika byla vojensky i ekonomicky silná a aby, pokud možno, vycházela se všemi velmocemi a sousedy standardně a dobře. Ale rozhodně nás nespojuje větší zájem s Portugalci než se zeměmi, které v Evropské unii nejsou, třeba se Švýcarskem nebo Argentinou.
A považujete za standardní vycházení s velmocemi prohlášení čtyř nejvyšších českých ústavních činitelů vůči Číně? Myslíte si, že máme větší společný zájem s Čínou než třeba s těmi Portugalci?
Já bych to tak nepřeceňoval, Čína má dvě miliardy lidí, obrovskou ekonomiku, jedná s mnoha velmocemi jako rovný s rovným, často jako rovnější, takže Čína si asi moc nedělá z toho, co řeknou nebo neřeknou naši ústavní činitelé. Na druhou stranu je normální mít standardní vztahy se všemi velmocemi.
Ale když bychom měli být hrdou, suverénní zemí, měli bychom se chovat vůči jakékoli velmoci tak poníženě, omlouvat se za to, když se nějaký český politik sejde s někým, kdo se jim nelíbí?
Já jsem to prohlášení nepsal a nechápu, proč ho psali. To je tak všechno, co bych k tomu řekl.
Mluvil jste o tom, že Evropská unie je zcela umělý útvar, který čím dál víc směřuje k nedemokratickým věcem, jako je šmírování na internetu, trestání za názory, ať už se týkají ekologie nebo nějakých menšin. Ale čeští poslanci chtějí zase trestat urážky vůči prezidentovi zavedením paragrafu hanobení prezidenta republiky do trestního zákoníku. Zdá se vám to potřebné?
Někdo to vnímá velice silně, protože jde o prezidenta Miloše Zemana. Já ten zákon nepodporuji, protože si myslím, že nějakou míru kritiky musí každý státní úředník unést, na druhou stranu – já jsem nikdy neútočil ani na prezidenta Havla, ani na prezidenta Klause, ani na prezidenta Zemana, protože také trochu uznávám to, co Čechy spojuje, vlajka, hymna, Jarda Jágr, krásná země v kotlině, kulturní zvyky – a prezident, dřív to byli králové, je toho jednou ze součástí. Takže když ho někdo karikuje, agresivně nebo i sprostě, určitě to není nic, co přispívá nějaké kultivaci demokracie a kultury. Ale správná cesta určitě není začít někomu vyhrožovat vězením, když řekne „prezident je vůl“. To je samozřejmě špatně, ale řadě lidí by slušela elementární slušnost, ať je prezidentem ten nebo ten, patří k této funkci určitá úcta.
Nepřekvapilo vás, že tentokrát prezident Miloš Zeman 17. listopadu nepoložil květinu na Národní třídě, ani veřejně nevystoupil? I když někdo říká, že je to možná lepší, protože díky tomu proběhly letos oslavy klidně a důstojně, na Albertově byli studenti, a ne Miloš Zeman vedle protiislámského bojovníka Konvičky.
Když jsem se šel občas na výročí 17. listopadu projít na Albertov, celých dvacet pět let tam nikdo nebyl, tam foukala jen meluzína a lítalo listí. Takže dělat tyátr z toho, že si to po šestadvaceti letech zabrala nějaká skupina, je úplný nesmysl. To je uměle vytvořené. Mně se nelíbí přehnaná agresivita v těch dnech, které by měly Čechy sjednocovat, ať už je to 28. září nebo 17. listopadu, takže je podle mne smutné, že prezident nejde ani na Národní, aby nejitřil emoce. To je asi výsledek, kam ho někteří chtěli dostat, těžko z toho mít nějakou radost, ačkoli si myslíme, že Miloš Zeman je nejhorší prezident v novodobé historii, nebo někteří si myslí, že je relativně v pořádku.
A ke kterému názoru se přikláníte vy? Jaký je podle vás Miloš Zeman prezident?
S Milošem Zemanem nesouhlasím v padesáti osmi věcech, na druhou stranu jsem demokrat, takže respektuji, že velká většina českých občanů ho při velké volební účasti zvolila prezidentem. Holt musí nastoupit nějaký silný kandidát, aby ho případně porazil ve svobodných volbách. Já hodně kritizuji a myslím, že oprávněně, ministryni školství Valachovou a celou tuhle levici, ale v životě by mne nenapadlo to dělat 28. října nebo 17. listopadu. Mám pocit, že ten den k tomu není, protože odkazuje k něčemu, co nás přesahuje. A ministryně Valachová je Čech, já jsem taky Čech, takže jsme jeden kmen. Když se vezme takový ten nihilismus, že na ničem nezáleží, nic není svaté, tak to samozřejmě má důsledky velice vážné do společnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
