„Západ podle mě zvolil tu nejhorší možnou strategii spočívající v průběžném vyzbrojování Ukrajiny, aby se válka táhla co nejdéle a Ivan tam ve stepi krvácel, jako krvácel v afghánských horách. Faktem je, že to může vést k vyčerpání Ruska, což je zjevně cílem některých stratégů,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Jak jim to vyčerpávání Ruské federace podle vás jde?
Inu, vše jde podle těch nejlepších plánů. Všichni přece ze zaručeně pravdivých a prorežimních zpráv víme, že zhruba před měsícem došly Rusům potraviny i pohonné hmoty, zhruba před čtrnácti dny technika a munice, zhruba před týdnem vojáci i zálohy a zhruba pozítří bude dokončen klešťový obchvat Moskvy. Nebo ne?
Možná ale vážněji: jak to, proboha, jako loajální poddaný Fialovy kořistné země, mám vědět? Nejsem aktivní politik a nemám přístup k interním vojenským informacím. Zprávy z ruské strany samozřejmě nesleduji, to žádný na Západ patřící Čech ani Moravan nedělá. Pro jistotu nesleduji ani zprávy ze zemí, jako jsou Německo, Spojené státy americké nebo třeba Katar – protože i tam občas probliknou všudypřítomní agěňty Krěmľja šířící fámy například o tom, že dosavadní vojenská pomoc Ukrajině spotřebovala dvouletou produkci amerických zbrojovek nebo že ten konflikt může vyčerpat západní zdroje dříve než zdroje ruské. A protože cenzurovaným českým zprávám může věřit jen blbec – to cituji zesnulého Václava Havla, nesleduji raději žádné zprávy a čekám na vítěznou přehlídku čackých ukrajinských borců na Rudém náměstí.
Sankce proti Ruské federaci dopadají i na Evropu a Evropskou unii. Ačkoliv slýcháme výzvy k ráznému a jednotnému postupu, některé firmy už platí za plyn rublem, vlády ohledně ukončení dodávek ropy vyjednávají letité odklady a podobně. Jaký vliv sankce vlastně mají a komu škodí víc?
Jako laik vidím problém se sankcemi následovně. Rusko disponuje obrovskými přírodními zdroji, které Evropa buď nemá – například ropa, zemní plyn, rudy všeho druhu – nebo jejich těžbu a zpracování z různých důvodů zakázala – například uhlí, uran. Evropa naopak nedisponuje ničím, co by nebylo buď postradatelné – zde mě napadá různé luxusní zboží jako móda, francouzské sýry či belgická čokoláda – nebo opatřitelné jinde jako průmyslové zboží všeho druhu. I spolehlivé automobily, donedávna klenoty evropského exportu, lze dnes pořídit v Číně.
Vyhlašovat v takové situaci v uvozovkách sankce může někomu připadat jako dobrý nápad, ale nesmí se divit, že jejich dopad je úplně jiný, než byl třeba dopad sankcí na vývoz high-tech výrobků – elektroniky, počítačů a tak dále – za prezidenta Reagana na sklonku studené války. Tehdy nedostatek špičkové techniky skutečně vedl k technologickému zaostání a faktickému uzbrojení sovětského vojenského bloku. Dnes nám vinou sankcí sílí ruský rubl a úměrně tomu slábnou západní měny. Je ale možné, že milenky ruských jenerálů si musejí kabelky od firmy Louis Vuitton pořizovat přes turecké či arabské prostředníky, což je jistě bolestivá rána.
Kvůli sankcím je Rusko nuceno hledat obchodní partnery jinde. Spolupráce s Čínou se prohlubuje, Rusko vyjednává o dodávkách plynu do Indie či Afriky a ruský export se zvyšuje. Do Německa například klesl o pouhá tři procenta, zatímco export z Německa do Ruska klesl o 63 procent. Jak riskantní jsou tedy pro budoucnost momentální kroky a pokusy odstřihnout Ruskou federaci?
Určitě nejsem jediný, koho na ruské agresi překvapilo zejména to, že ruští představitelé pouhých pár hodin před jejím začátkem ubezpečovali takzvaný vyspělý Západ, že nic takového nechystají. Současně si už dávno před nešťastným únorem tohoto roku vrabci cvrlikali na střechách, že země jako Čína, ale i Vietnam nebo Indie krechtují světové zásoby potravin, ale i jiných strategických surovin. Při zpětném pohledu to skoro vypadá, jako by přinejmenším některé z nich – nejspíš Čína – věděly nebo tušily, co se ve východoevropské stepi chystá, a zařizovaly se podle toho. Pokud z toho něco vyplývá, pak to, že Rus svoje zájmy vůči takzvanému vyspělému Západu odepsal. Na nic nás nepotřebuje, přeorientoval se jinam, nechá země jako Německo dusit ve vlastní šťávě.
Psali jsme:
Pokud budou kupovat ruské suroviny – a platit za ně – dobře, ale pokud nebudou, tak taky dobře. Mimo současný konflikt jsou nějaké tři čtvrtiny států světa s více než 70 procenty světové populace. To je dost obchodních partnerů, odběratelů surovin i dodavatelů průmyslového zboží. Pokud je ta úvaha správná, nelze se na ruské ujišťování dívat ani jako na věrolomnost. Spíš před válkou vnímali vyspělý Západ jako nějaké malé děti nebo zvířátka, kterým můžete něco nabulíkovat, ale neberete je vážně, nezajímají vás, protože se stejně zařídíte po svém. Přibližně tak, jako vnímají západní politici své voliče.
Ceny energií stoupají, výjimkou není ani elektřina. Stále častěji od politiků slýchám, že Česko zbytečně prodává vyrobenou elektřinu na německé burze, odkud si ji dražší kupuje. Od jiných zase, že jde o společný trh Evropské unie, který je výhodný pro firmy. Jakým směrem se vydat.
Jste pro razantní navýšení výdajů na obranu?Anketa
Něco jde samozřejmě na pomoc Ukrajině a při troše štěstí i něco vrátí svým nejchudším. Jako státní zaměstnanec bych vlastně měl vysokým cenám energií tleskat – i díky nim může ještě chvíli pokračovat skomírající la dolce vita (sladký život) nás, státem živených. Co se týče penzistů či samoživitelek, které neutáhnou složenky, na ty, jak známo, kálí Bílý tesák – beztak volili Zemana nebo Babiše a všeobecně překážejí. Totéž platí pro drobné a střední podnikatele, jejichž podnikání míří ke dnu, i pro zaměstnance, kteří se donedávna pokládali za střední třídu. Úkolem Fialovy party je tyto lidi vymačkat a zahodit a burzovní v uvozovkách zhodnocování cen elektřiny je jedním z účinných prostředků.
Bývalý ministr zahraničí Spojených států amerických Henry Kissinger uvedl, že Ukrajina by se měla vzdát části svého území, například uznat stav před válečným konfliktem, kdy Rusko zabralo Krym. Jeho prohlášení odstartovalo vlnu reakcí, často kritických. Jak jeho vyjádření vnímáte vy?
Mně se z těch kritických reakcích vůči 98letému Kissingerovi nejvíce líbila reakce 91letého Sorose, podle kterého je Kissinger už moc starý. Kdyby nebyl starý, věděl by prý, že jedinou šancí světa je zbavit se Putina. Soudím z toho, že hranice stáří je ve světě Kissingerů a Sorosů někde mezi 91. a 98. rokem života.
Prioritou je podle Kissingera vyjednávání, jinak se konflikt může dlouze protáhnout a narušit stabilitu světa. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj to ale odmítl. Vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou navíc ustalo. Co by je přimělo k jednání?
Válčící strany nerady jednají, když se domnívají, že mají šanci na rozhodující vítězství. Protože Rusové, zdá se, postupují v obkličování jádra ukrajinské armády, zatímco Ukrajinci sami sobě namlouvají, že někdy předevčírem dobyli Moskvu, nemá na jednání zájem ani jedna strana.
Fotogalerie: - Stany pro uprchlíky
Válka a blokování ukrajinských přístavů Ruskem postupně způsobují obavy, zda nenastane hladomor kvůli nedostatku pšenice, na které je mnoho států závislých. Kritika se snáší směrem k Rusku a Vladimiru Putinovi jako viníkovi. Rusko naopak odpovídá, aby Západ zrušil protiruské sankce. Co s touhle patovou situací?
Co s tím, vám opravdu neporadím, ale dovolím si jinou poznámku. Všimněte si, že se najednou ukázalo, jak značná část světa je závislá na laciném ukrajinském – a ovšem taky ruském obilí. O tom, že Ukrajina oplývá nejúrodnějšími půdami na planetě, se učí na základních školách, proto po ní tolik prahlo Vilémovo i Hitlerovo Německo, jejím obilím financoval Stalin industrializaci Sovětského svazu. Přesto jsme o novodobé Ukrajině získali představu jako o zemi, která nedovede uživit vlastní občany, kteří pak musejí přežívat jako stavební dělníci a uklízečky v bohatších zemích. Říká to strašně moc o světě, kde se nevydělávalo dobýváním potravin ze země, ale přeskupováním kolonek v počítačích – a říká to něco o dosavadním ukrajinském režimu, který tu zemi doslova rozkradl a vyprodal. Nyní přichází čas placení účtů a taky čas si uvědomit, co je opravdu důležité. Prostým Ukrajincům a Ukrajinkám to ovšem bude houby platné, těm je souzeno buď hrdinsky padnout, nebo si zařídit novou existenci v cizině.
Kam až to podle vás může zajít?
Pokud se ptáte na obilnou krizi, tam by bylo záhodno, aby se svět vydal cestou větší potravinové soběstačnosti – vím, že nikdy nemůže být úplná – a přestal – například na polích a plantážích – pěstovat příměsi do spalovacích motorů. Pokud se ale ptáte na celkovou mezinárodní situaci, ta může zajít úplně kamkoli, od jaderného armageddonu až k pomalému zahnívání na frontě a chudnutí v zázemí. Nejsem ale věštec, takže netuším. Vím jenom, že ve hře je příliš mnoho neznámých, z nichž asi nejkritičtějšími jsou omezený rozhled a chabá fantazie současných západních lídrů.
Když tedy pomineme ty nejhorší scénáře, představme si situaci, že ukrajinská válka uvízne do sáhodlouhé války opotřebovávací. Pro zbytek Evropy, ale zejména pro geograficky blízký zbytek Evropy, kam lze zařadit Pobaltí, Polsko, Rumunsko, ale i Slovensko a Česko – Maďarsko nechme stranou – to bude znamenat, že se z nich stane oblast blízká frontě – k čemuž patří zostřený policejní dozor nad obyvatelstvem, špionománie, mizerné hospodářské i životní vyhlídky pro lidi. Někdo se pochopitelně nakapsuje, jak ukazuje příklad skorostátního ČEZ, ale většina společnosti bude chudnout a taky hrubnout. Můžeme se tak brzy propadnout na úroveň rozvojové země, ovšem bez výhod rozvojových zemí typu laxního státu, funkčních nestátních struktur a slunečného počasí. Pevně věřím, že se to nestane, ale ta varianta je na stole.
Po sociálních sítích koluje vtip ve smyslu, že nejlepší reklamou na rozšíření Severoatlantické aliance je Putin, protože i Švédsko a Finsko přiměl do Aliance vstoupit. Je i na tomhle šprochu trocha pravdy?
Jistěže je – NATO se holt rozšíří a bude na mapách vypadat o trošku impozantněji. Současně tak dostane ruská propaganda další důvod tvrdit, že Západ je proti nim spřažen. Válka je prostě vůl, ať se na to díváme z kterékoli strany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Zuzana Koulová
