Vánoční rozjímání Václava Cílka. O Praze plné bezdomovců i bozích, co nemají rádi bordel

Jsou pro vás Vánoce něčím mimořádným, nebo je berete jako kterékoli jiné období roku?

Musím říct, že během Vánoc se opravdu něco děje ve vzduchu. Máte pocit, že na Štědrý večer, možná den předtím, se něco zlomí v atmosféře přírody. V tu chvíli doopravdy má význam být tak trošku sám, stranou od lidí, na nějaké památce, na nějaké ruině, nebo alespoň v lese či na skále. Období kolem Vánoc je doopravdy vzácný čas jakoby sám od sebe. A proto má cenu ho využít i nějakým klidnějším způsobem mimo domov a ta příroda k tomu patří. Často si v Brdech vzpomenu, jak předci nosili jídlo pro zvěř nebo jak vesničané obcházeli své ovocné stromy. To je zároveň jako obnovování nějakého vztahu, možná ta krajina, stromy, příroda, minulost. Takže já se vždy snažím, pokud to jde, být kolem Vánoc venku, vydat se i na několik vycházek, třeba i na Štědrý večer, prostě jít někam do přírody.

Vy tedy neberete vánoční svátky jako chvíle, kdy mají být lidé především pospolu a prožívat je v rodinném kruhu?

Když jdete do přírody sám nebo i jen na zahradu, tak tam je člověk s těmi stromy nebo s tou krajinou. A pak se vrátíte a jste znovu ve společnosti lidí. Takže jenom na Vánoce bych řekl, že fungují společnosti lidí i „nelidí“ docela dobře. Je to možná nedokonalý příměr, ale když stojí hospodář v tom svém sadě, tak tam je většinou sám jen s těmi stromy. Takže to je takový jiný typ společenství. Ale pak se pochopitelně vrátíte a jste s lidmi. Hlavní část Vánoc je být s lidmi, ale ještě kromě toho být „jenom“ s lidmi, je tady ještě sféra přírody, stromů, také voda je pěkná, řeka, skály. Nebo historie. Proto třeba Pražáci hodně chodí na Pražský hrad a na taková místa, protože Vánoce jsou něčím jako propojováním, kdy se propojíte s tradicí a s dalšími věcmi.

Doporučujete proto lidem, aby se pro intenzívnější prožitek Vánoc vydali během nich alespoň na chvíli někam ven do přírody?

Před několika lety byl kolem Vánoc můj kolega archeolog v jedné jeskyni v Českém krasu na Srbsku. Je to archeologická jeskyně, která je velmi nízká, jenom zhruba půl metru, a v její zadní části byly na zemi neolitické nádoby. Byly tam dokonce lidské kosti, takže se spekulovalo o lidských obětech, ale to se neví. A jak bylo dopoledne, tak vycházelo slunce a vycházelo nad takovým skalnatým hřebenem z druhé strany rokle. A najednou to slunce, jak vycházelo, tak pokračovalo stropem té jeskyně, až se zastavilo nad místem s těmi neolitickými nádobami. Tam jenom chviličku, pár minut, vydrželo a jak stouplo, tak se zase rychle stáhlo a ztratilo se. Tohle je pro mě pěkný příklad, vždy si na to vzpomenu, že se jako něco děje, že to je nějaké kouzelnější období než jakékoli jiné.

Vánoce tak podle Vás nejsou jen o horečném nakupování, gruntování, tradičních jídlech a dárcích pod stromečkem?

Chtěl jsem jen upozornit na zvláštní vliv Vánoc, že to doopravdy není v lidské mysli. Já si myslím, že jak je to kosmicky podmíněné, kdy se Slunce vrací, tak v hloubce své bytosti to nějak cítíme, že je to vzácný čas a že by měl být využit. A to jinak než třeba jen nějakým uklízením. Uklízení je taky nutné, protože – to víme zase z jiných kultur, třeba ze současné japonské – bohové nemají rádi bordel. To znamená, aby to pěkné mohlo přijít, takové to hodně dobré, tak člověk by měl mít rámcově uklizeno, ne ale do detailu. To říkám jenom proto, abychom rozuměli, proč ty věci děláme nebo proč se samy dějí.

Záleží také na tom, kde Vánoce prožíváte?

Řeknu vám konkrétní příklad. Před pár dny jsem byl v Hradci Králové a měl jsem úplně pocit, že z Prahy přijíždím do jiného, lepšího města. A první dojem byl ten, že Hradec Králové má vynikající urbanismus od první světové války, takže ulice jsou správně široké, nad tím jsou domy, které jsou správně vysoké. Je to v ideálních proporcích. Zatímco Praha je město extrémů. To znamená, že tady máte hodně bohaté lidi, ale i bezdomovce a žebráky. Zatímco Hradec Králové ve mně vzbuzoval pocit mnohem srovnanější. Neviděl jsem ani jednoho bezdomovce nebo žebráka. A to neříkám proto, že bych ty lidi neměl rád, ale v té souvislosti, že z té hodně rozkolísané Prahy přijedete někam, kde je všechno mnohem klidnější, srovnanější, harmoničtější. Stačí už jenom ten rozdíl mezi tím být ve středu Prahy nebo na jejím okraji, být na malém městě nebo být na vesnici.

Tuším správně, že pohodu Vánoc si lze podle Vás více vychutnat třeba mimo Prahu?

Neštěstí trošku je, že i to zpravodajství, které se na nás valí, přichází z jiných velkých měst. Tam žijí lidé, kteří mají většinou málo času, jsou přezaměstnaní, dárky kupují na poslední chvíli, pořád něco nestíhají. Takže podle mého názoru jsou Vánoce nejhezčí na malém městě nebo rozhodně hezčí než v Praze nebo řadě jiných velkých míst. Ale důležité také je se na Vánoce duševně připravovat, a to několik dní předem. Když máte 24. odpoledne konečně pocit, že všechno máte hotové a chcete konečně prožít ten slavnostní čas, tak už nemáte čas na duševní přípravu. Člověk je unavený a už si mnohdy přeje, aby to bylo za ním. Takže vánoční atmosféra je hodně i o samotné přípravě na Vánoce.

Vy hodně cestujete po světě, zažil jste v cizině i nějaké Vánoce?

Na Vánoce nebo kolem Vánoc jsem byl například v Egyptě, v Jeruzalémě a kdysi dávno v Tanzanii, takže jsem mimo domov zažil několikery Vánoce. A myslím si, že nejkrásnější Vánoce byly v Egyptě, v Gize, bylo poměrně pěkné počasí, žádné horko, tak se šlo s tím místem sžít. Na to nemůžu zapomenout. V Jeruzalémě jsem zažil těsně povánoční čas, tam je to trošku víc spjaté s těmi židovskými svátky, chanukou, rozsvěcením svící. Také to má něco do sebe, i když většinou do toho prší a je takové šedavé počasí. Vrátím se k Egyptu, jak byla zasněžena pyramida a sfinga, tak to bych doopravdy chtěl vidět. Zahlédl jsem to jen ve zpravodajských záběrech, palmy pokryté sněhem po sto deseti nebo kolika letech, to může být pěkný zážitek.

Vnímal jste tamní atmosféru jako odlišnou od té, na kterou jste zvyklý u nás?

V cizině to, co ožívá mnohem víc, je jiná tradice. Pochopitelně, když egyptské pyramidy mají orientaci ke slunci, tak se to nějakým způsobem musí projevit i o Vánocích. Ty nastávají tři dny poté, když už je jistota, že se Slunce vrací. Jak se zastavuje v tom slunovratu, tak nevíte, co to slunce udělá v tu chviličku. Ale třetí den už je jasné, že další rok je zajištěný. Už se ví, že se narodí světlo. Takže i v egyptské kultuře, kdy to Slunce je jedním z velkých středobodů egyptského uvažování, Vánoce jako by hrají. Je to zvláštní způsob nějaké vzpomínky na jiné druhy Vánoc před několika tisíci lety.

Dá se říct, že Vánoce v dnešní uspěchané době svůj význam vůbec neztrácejí?

Všimněte si, jak je důležité, aby v jakémkoli systému byly dvoje nebo troje velké svátky do roka. Aby ten čas byl dělený. On si toho kdysi dávno všimnul památkář jménem Miloš Kruml, který se zabýval geometrií kostelů v Kutné Hoře. Objevil, že ve zdánlivě chaotické, hornické zástavbě Kutné Hory se uplatňují geometrické vztahy, zejména kříž a opakující se vzdálenost kostelů. Ukázal nejenom to, že kostely mají kněžiště vzdálené zhruba stejně daleko od sebe – Panna Maria Na Náměti, svatý Jakub nebo Barbora – ale že rozdělení svátečního času se ve středověkém městě podobalo rozdělení prostoru. Svátky označující v kalendáři patrocinia tří velkých kutnohorských kostelů svaté Barbory (4. prosinec), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen) a Stětí svatého Jakuba (25. březen) odděluje v kalendáři dvakrát 111 dní. A pak zbývá ještě nějaké časové období a právě tam spadaly Vánoce.

Je to tedy tak, že si potřebujeme rok rozdělit na nějaká kratší období a k tomu nám pomáhají i Vánoce?

Chci tím jenom říct, že náš současný svět je takový hodně šedavý, amorfní, protože hodně žijeme v baráku, málo chodíme ven. Takže rok je dělený v podstatě už jenom Vánocemi a občas nějakou svatbou a tu a tam nějakým pohřbem. Strukturování času v té minulosti a prožitek celého roku je jakoby složitější. Dnes si neumím představit hudebního skladatele, který by napsal čtyři roční období. Protože my to většinou neprožíváme jako čtyři roční období. Tehdy to tak prožívala i šlechta. V létě přijížděla na své statky, na nějaký svůj zámeček, dbala na to, aby proběhly dobře žně. Pak byly dožínky, pomalu nastávalo období podzimních plesů, takže tehdy prakticky všechny vrstvy společnosti prožívaly střídání ročních časů velmi intenzívně. A pokud dnes trávíme nějakých devadesát procent času v místnosti, tak se ztrácí pojetí toho kdysi dávno bohatě strukturovaného a proměnlivého času.

Když jste Vánoce netrávil doma, ale v zahraničí, co vám nejvíce chybělo?

Když jste někde v cizině, tak se většina lidí s tou cizinou sžije a spíš se snaží za pomoci místních prostředků si udělat něco hezkého, než aby člověk něčeho litoval nebo ho mrzelo, že něco nemá. Pokud mi něco chybí, a to není jen na Vánoce, tak to je takový svěží studený lesní vzduch, to mám rád.

A studeným vzduchem naše povídání i zakončíme. Už jste zmiňoval zasněžené pyramidy v Egyptě, co tomu jako klimatolog říkáte?

Řekl bych k tomu jednu hodně vážnou věc, a to je chod arktické oscilace. V posledních několika letech a v příštích možná třiceti letech bude mnohem rychleji a mnohem častěji docházet k těm průnikům toho studeného vzduchu. Takže my to teď vidíme v Káhiře, ale podobně jako záliv studeného vzduchu přišel současně skoro až na Floridu. Minulé Vánoce přišel tenhle záliv studeného vzduchu do Dillí, do Indie, kde bylo pět stupňů Celsia. A víc než tisíc lidí umřelo na podchlazení. Tohle znamená, že můžeme čekat statisticky častěji relativně náhlý průniky hodně studeného vzduchu od severu.

Máme je čekat častěji i ve střední Evropě?

Někdy kolem roku 2005 jsme se přesunuli do jiného režimu arktické oscilace. Ta je dána rozdílem tlaku, to znamená, jak snadno si vyměňujeme vzduch mezi, dejme tomu, středními šířkami, tedy střední Evropou, a severem. A teď je chod arktické oscilace takový, že padá taková ta bariéra a je mnohem snazší pro hodně studený vzduch, aby rychle proniknul k jihu. A může rychle proniknout ve třech základních drahách.

První základní dráha vede přes Evropu, druhá přes Severní Ameriku a může způsobit až to zmrznutí pomerančů na Floridě. A třetí dráha je asijská, a ta se většinou definuje jako rozdíl tlaku mezi Barentsovým mořem na severu a jižní Asií. A na těchto místech, ale ono je to vlastně celá severní polokoule, jako kdyby severní pól vyplázl jazyk k jihu. Ten jazyk je tedy hodně studený a ten severní pól ho na nás teď bude vyplazovat častěji. A rovněž tak na Američany a rovněž tak na Indy. To znamená, že když jsou pyramidy pod sněhem, tak to je v podstatě znepokojivé i pro Českou republiku.