Obavy z Andreje Babiše dávali dlouhodobě najevo mnozí politici, ale také média, která varovala před jeho převzetím moci. Strašení před ním bylo i součástí předvolebního boje ze strany konkurence, ale přesto, jakých největších hrůz bychom se skutečně mohli od Andreje Babiše dočkat?
Já to vůbec nepovažuji za strašení. Bohužel v tomto případě i nejhorší očekávání podle mého budou překonána. Před Babišem jsem varoval už v sérii rozhovorů a komentářů pro Reflex a Lidové Noviny v letech 2011 a 2012, tedy dávno předtím, než se on dostal do sněmovny a ovládl i ty Lidovky. Bylo to varování marné. Nechce se mi znovu opakovat kupu argumentů, ale v největší stručnosti tvrdím, že je to osobnostně člověk, který se velmi podobá Benito Mussolinimu. Zkuste si třeba přečíst Mussoliniho biografii od Jaspera Ridleyho, která byla napsána v roce 1997 a u nás vyšla o pět let později. Ta podobnost je až zarážející. Babiš nikdy nemá dost, nikdy nepřestane, dokud takzvaně úplně nezvítězí, tedy dokud nezničí své konkurenty. A žádná faleš, úskok a lež není dost velká, aby ji nepoužil, pokud přispěje ke kýženému výsledku. Mussolini byl také socialista, který z hloubi duše pohrdal demokracií a už před první světovou válkou se chvástal: „Byli jsme první, kdo jasně řekl, že s rostoucí složitostí moderní společnosti musí docházet k omezení svobod jednotlivce.“ Po první světové válce se mu to skutečně podařilo realizovat. Ruku v ruce s impotencí politických protivníků a s vůlí pokrokového lidu zrušil politické strany, postupně pozavíral a vystřílel politické konkurenty i mafii, a společnost řídil na základě dohod státostrany, odborů a podnikatelského svazu. Za dvacet let, co byl u moci, nic zásadního nevyřešil, Itálii nikam hospodářsky neposunul a nakonec se z logiky věci zapletl i do válečných tažení, která skončila katastrofou. Dost lidí ho však stejně milovalo, ale nakonec ho zabili a pověsili za nohy na milánském náměstí.
Ale u nás je demokracie silná. Ke všemu má hnutí ANO „jen“ 78 mandátů, nic takového, co jste v první odpovědi nastínil, čekat nemůžeme. Nejsou obavy spojené s jasným volebním vítězstvím Andreje Babiše přehnané?
Průšvih začíná vždycky nenápadně, pomalu a krok za krokem. A asistuje u toho i spousta užitečných idiotů, kteří jsou postupně upozaďováni. Ať už se jmenují Edvard Beneš, Jan Masaryk,nebo potenciálně Martin Stropnický, Jan Švejnar a mnoho dalších. Svobodu nikdy neztrácíme celou najednou – nýbrž pěkně pomalu, jako pověstné žáby, které se zvolna a dobrovolně uvaří v hrnci se stále teplejší vodou. Dost lidí bude při tom tleskat a pak se pro zbytek života budou stydět za svou pitomost.
Prezident Miloš Zeman příští týden pověří Andreje Babiše jako vítěze voleb sestavením vlády. Co si od něj můžeme slibovat ve funkci premiéra, když toho dosavadního Bohuslava Sobotku tvrdě kritizoval a sám má z vlády zkušenosti z pozice ministra financí?
V první řadě chci upozornit na dosavadní zcela mizerné výsledky většiny ministerstev pod správou hnutí ANO. Ministerstvo dopravy pod Prachařem a Ťokem nebylo schopno za čtyři roky napsat a prosadit kvalitní zákon o liniových stavbách, přitom stačilo pouze opsat to, co funguje v Německu, Rakousku anebo Polsku. Nestalo se. Kromě toho se za čtyři roky postavilo sotva třicet kilometrů dálnic, skoro všechny navíc byly zahájeny už v předchozím období. Aspoň letos se mělo zahájit cca 150 kilometrů nových dálnic, tři roky plno řečí, ve skutečnosti se zatím ani nekoplo do země. To je realita. V Praze vládne rovněž ANO a město směřuje potřetí za sebou k přebytku rozpočtu ve výši 12 miliard. Důvod je jediný, nic se nestaví. Bytová výstavba v Praze se nepovoluje, metro stojí, rychlodráha na letiště stojí, vnitřní okruh v Praze i vnější obchvat rovněž stojí. Nula nula nic. Před třemi roky nám Krnáčová slibovala, že se letos začne stavět trasa D, nyní, po třech letech, říká, že se začne stavět – za tři roky. O příšernostech kolem výběru nového mýtného systému ani nemluvím. Ten průšvih jde taky za ANO.
Pokud se podíváme na ministerstvo pro místní rozvoj, vidíme další blamáž. Česká republika je nejhorší v čerpání evropských peněz ze všech 28 zemí Evropské unie. Opravdu nejhorší. Za čtyři roky ze sedmi jsme v současném rozpočtovém období využili sotva 12 procent celkové možné částky. Ministryně Karla Šlechtová sice vystupuje razantně, ale výsledky má katastrofální. Fungování ministerstva spravedlnosti se neodvažuji hodnotit, zarážející je ale to, že ministr za ANO veřejně zpochybňuje fungování institucí ve vlastním resortu. V logice věci asi je na správném místě… Takže snad jen ministerstvo životního prostředí pod Brabcem fungovalo přiměřeně. Stejně bych hodnotil i Babišovo ministerstvo financí, rozpočet totiž trenduje k vyrovnanému stavu a výdaje hnali dopředu sociální demokraté. Ani EET a kontrolní hlášení DPH mi jako ekonomovi nevadí. Stát má mít nízkou míru zdanění, ale výběr musí tvrdě vymáhat. Bohužel, vypadá to, že vše směřuje ke zneužívání státní správy proti ekonomickým konkurentům Agrofertu a brzy zřejmě i proti konkurentům politickým. To je další – zatím potenciální – katastrofa.
Psali jsme:
Nepředpokládáte tedy, že by vláda úspěšného podnikatele přinesla ekonomický prospěch celé zemi?
Nechápu, co si od něj kdo slibuje. Zatím toho ve svých resortech předvedli opravdu málo. Navíc vezměte do úvahy, že Agrofert z velkých podniků vyplácí v této zemi v průměru nejnižší mzdy. Jeho zaměstnanci drží hubu a krok a jsou rádi, že jsou rádi. Kromě toho, on se rád srovnává s Baťou. Jenže ten postavil firmu na zelené louce, vznikly desítky nových fabrik po celé Evropě, a dokonce v zámoří, Baťa stavěl celá nová města a ze čtyřtisícového Zlína vytvořil výkladní skříň republiky. O Babišovi jeho zaměstnanci tvrdí, že například v Kostelci – uzeniny – snad ještě ani nebyl a sponzoruje tam nějaké fotbalisty. Kromě toho, on pouze sbírá existující konkurenty, tlačí je ke zdi a pak kupuje za pár babek. To je jeho styl. A samozřejmě postavil také něco nového. Čapí hnízdo.
V jakém ekonomickém stavu převezme Andrej Babiš řízení země?
Celá česká ekonomika je teď ve velmi dobré kondici. Dosavadní vláda na tom má nějakou zásluhu v oblasti spotřebitelské poptávky. Zvyšuje mzdy ve státním sektoru, a to se přelévá i do sektoru soukromého. Ekonomika ale šlape z více důvodů. Stoupá export, konečně i na východ. Prudce rostou soukromé investice ve firmách. Do staveb, strojů, zařízení a do robotizace. Stále více lidí má práci, a tedy i peníze. To je hlavní motor. Hrubý domácí produkt letos může vzrůst o víc než čtyři procenta. Budeme mezi pěti nejrychlejšími ekonomikami celé Evropské unie.
To je příznivé hodnocení aktuálního stavu, ale jak to může vypadat už příští rok?
Paradoxně ekonomika může ještě zrychlit. Zdá se, že se znovu rychle zvýší mzdy, což znamená silnou domácí poptávku. Pokud se nic nestane ve světě, znovu zrychlí i export. Dá se očekávat, že přijdou noví zaměstnanci z východu, kteří podpoří produkci i spotřebu. Dá se i předpokládat, že konečně snad budou zahájeny některé dálnice, což zvýší veřejné investice, a protože příští rok jsou komunální volby, dá se očekávat, že tisíce radnic budou v obcích stavět jako o život. Už na aktuálním počtu stavebních povolení a jejich hodnotě, která stoupá o desítky procent, lze předjímat boom stavebnictví v roce 2018.
No počkejte, tak to se vlastně budeme mít ještě lépe než nyní. Není to tedy v rozporu s tím, co jste říkal na začátku?
Tak HDP může příští rok vystřelit až na šest či sedm procent růstu. Ale – viz výše – jaký podíl k tomu můžete přisoudit vládě, a ještě k tomu té nové, Babišově? To, že ekonomika sama o sobě pojede na plný výkon, spíš Babišovi umožní snáze postupně eliminovat opozici, utahovat šrouby, kde to jen půjde. Krok za krokem. A samozřejmě hodně přitom také bude záležet na mezinárodní situaci. Eurozóna je už deset let ve stagnaci anebo pomalém růstu. V některých zemích, jako jsou Řecko, Itálie nebo Španělsko, je životní úroveň nižší, než byla v roce 2000. A krize eura nebyla ničím zažehnána. Banky v řadě zemí Evropské unie jsou plné špatných úvěrů, které tlačí před sebou. Nic není v Evropě jistého. Když se podíváte na Katalánsko, kdo ví, zda se tam za pár dnů nebude střílet? A dojde-li v průběhu let k souběžným změnám v jiných zemích EU, jako že k nim i dochází, Babiš toho využije. Rozhodně je to průkopník. A stane se z něho vlajkonoš babišismu –neomussolinismu v Evropě. Na to vezměte jed.
Jak by se tedy měly zachovat ostatní parlamentní strany, měly by jít do vlády, ať už s Andrejem Babišem, nebo s hnutím ANO bez jeho účasti?
Rozhodně by s ním nikdo rozumný a politicky gramotný do vlády jít neměl. Byl by tam za kašpara. Ať si Babiš udělá menšinovou vládu anebo vládu s Okamurou, koneckonců tak či onak pojedou společný program a budou měnit zemi pomocí referend. Tak to jelo z kopce v některých evropských zemích i ve dvacátých a třicátých letech. Lid bude chodit na referenda a bude schvalovat krok za krokem vlastní roubík a poté i nové nevolnictví. Z hesla „kdo nepracuje, ať nejí“, které v kampani už mezi řádky bylo slyšet, se stane zase heslo „Kdo neposlouchá, ať nejí“. Takže silná sjednocená opozice a brzdit všecko, co směřuje k řízení státu jako firmy, co směřuje k omezování brzd a protiváh v systému, co zglajchšaltuje média, co bude rozvazovat ruce vládě a celé výkonné moci, aby lidi dostala zase do soukromí a do strachu. Bude se muset opravdu za svobodu zase bojovat. Ani píď země zadarmo!
Myslíte, že se opozice proti Andreji Babišovi postaví jednotně? Alespoň těch šest stran z osmi, tedy bez SPD a KSČM?
To si nemyslím. Můj názor je, že zatím nebezpečí změny systému není pociťováno ani mezi politiky dostatečně výrazně. Sociální demokracie má hodně co ztratit a bude asi nakonec ochotna do holportu s Babišem jít. Jednak mají stovky lidí v různých orgánech, úřadech, regulačních komisích, neziskovkách a budou se snažit je tam udržet. Bude na to velký tlak. Zároveň z 15 poslanců ČSSD je 14 starých, tedy těch, co to dovedli tam, kam dovedli. Takže hodí všechno na Sobotku a budou chtít být nějak dál u toho. A Babiš s nimi bude chtít zobchodovat jednak Čapí hnízdo a jednak lepší image v Evropě. To od nich potřebuje on. Takže se nakonec, třeba až po prezidentských volbách, domluví a nějak to zpytlíkují, i s lidovci, a možná i s premiérem stafážistou typu Švejnar. Půjde to relativně pomalu, to utahování šroubů, měsíc po měsíci a nakonec i sociální demokraté z toho vlaku budou vykopnuti. Tak to skončí. Jsou na to historické precedenty. A jak už jsem říkal, i na mezinárodním kontextu záleží, kam až to dojde. Na zahraničí bychom ale rozhodně neměli spoléhat. Natož chodit žalovat. Je to zbabělé a nedospělé. Politickou bitvu s Babišem musíme svést sami a tady v Česku. Dokud to ještě jde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
