Do vlády se opět dostal Klausův mančaft, byť exprezident Václav Klaus je nehrajícím kapitánem. Co si o straně Motoristé sobě myslíte?
Z výrazu Klausův mančaft, jejž jste použil, cítím zjevný profesionální, ne-li dokonce osobní despekt z vaší strany, ale to není vůbec správné. Dělal jsem tu chybu sice původně také, ale to jen do té doby, než jsem strávil s Václavem Klausem dobrých deset měsíců nad knihou, která pak vyšla pod názvem Nápravník zažitých nepravd. Bylo mi tak dopřáno kromě jiného přesvědčit se osobně o faktických kvalitách osobností, které kolem sebe ten velký muž sdružuje, a to dokonce v celé řadě ohledů jich se týkajících. Budete se však patrně divit ještě víc, protože mezi ně důvodně počítám také současného ministra Macinku – toho jsem poznal dokonce už v jeho raném mládí a též on má moji důvěru.
Vidím ostatně v tomto vašem počínání i jinou výraznou chybu: jen tak přezírat toto silné a výrazné uskupení v zemi, ve které chybí dostatečný počet skutečných intelektuálních elit nejpozději od Bílé hory, to je vyslovená marnivost.
Říkal jste, že některým krokům Václava Klause přestáváte rozumět. Kterým, a proč?
Václavu Klausovi nyní nerozumím ve skutečnosti především pro jeho negaci dalšího vstoupení do aktivní politiky. Právě proto, že jsem stran této jedinečné osobnosti pochopil docela dost – mluvím o tom výše – spatřuji v této jím přijaté askezi obrovskou škodu nejen pro náš dnešek, ale zejména pro všeobecnou bezprostřední budoucnost.
Je v pořádku, že prezident Petr Pavel brání nástupu Filipa Turka do funkce ministra životního prostředí?
Stejně jako naprostá většina ostatních jsem v poslední době vyslechl v té věci celou řadu zásadně si odporujících, i když napohled silných právních kvalifikací, takže tohle rozhodnout nemohu. Osobně však soudím, že by hlava státu měla mít možnost v případě, že je jí předkládáno cokoli ke schválení, posoudit to, oč jde, účinně právě z této svojí vlastní vrcholné pozice. Tedy i v tomto případě, padni komu padni!
Jak vy vnímáte situaci, kdy dva nejvyšší představitelé země – Petr Pavel a Andrej Babiš – jsou bývalí komunisté, ale jeden je – podle úhlu pohledu posuzujícího – dobrý komunista, a druhý špatný komunista?
Rovněž to, že jsou současní dva nejvyšší představitelé státu bývalí komunisté (ne-li ještě něco horšího), vyplývá logicky z toho, co jsem už zmínil. Češi nemají stovky let pro svůj kvalitní politický život dostatek vhodných intelektuálních elit a příslušníci těch, které by se snad pořád našly, bývají zpravidla natolik moudří, že se do žádných aktivních vztahů se současným takzvaným Českem zbytečně neženou. Že se tak děje zase především ke škodě celku, je ovšem nabíledni.
V současnosti se na podporu Petra Pavla konají demonstrace, občanská setkání a tak dále. Hovoří se o budování kultu osobnosti. Máte podobné mínění?
Zde vám odpovím praktickým příkladem. Nedávno jsem jel metrem z Motola a vagon se postupně plnil těmi, kteří směřovali tímtéž směrem na Staroměstské náměstí. Cizí debaty sice neposlouchám, ale pustou naivitu řečí, jež mezi sebou ti příští proprezidentští demonstranti vedli, prostě nešlo neslyšet. K tomu mi připadá přinejmenším podivné, že – jak jsem se dočetl – byla ta slavná prostora oficiálně blokována za tím účelem již řadu týdnů předtím. Že by další školní ukázka laciné tuzemské zpatlanosti?
Místo tradičních stran, jako např. sociální demokraté, se dostali do parlamentu Piráti, Motoristé či Starostové, tedy spolky bez sjednocující ideologické linie a všechny se pohybující kolem politického středu. Není to pro lidi matoucí?
Velká část novodobých politických stran, které jmenujete (ale i některé jiné, jim svou praxí podobné) mi až nápadně připomínají určité vysloveně sezonní záležitosti nejen osmdesátých, ale také o něco málo pozdějších let. Žádná z nich neměla reálný program a když svoji rétoriku vyčerpaly (anebo vyplnily původní záměr několika přímo zúčastněných), vysublimovaly do éteru nejbližším větrákem.
Jsme součástí Evropské unie, přičemž se stále hovoří o tom, že se tento svazek stane dvourychlostním. Na čele budou Německo, Francie a pár dalších, kdežto na chvostu se ocitnou odbojné země jako Maďarsko, Slovensko a tak. Je to správné?
Chvatné rozšiřování EU nejspíš mělo svůj smysl v určité době, ale nejpozději nyní nastává paradoxní a zcela nereálná situace, že se mají sjednotit zájmy (například) Slovinska a Portugalska, anebo italské s dánskými. To se nikdy nemůže podařit, a také proto rozumím vcelku dobře těm specifickým postojům Slovenska a Maďarska, o nichž rovněž hovoříte.
Národní charaktery nepředěláte, a když, povede to jen k ještě daleko větším neštěstím – přitom nutně natolik výrazným, že budou moci nakonec ohrozit i dosud silné centrální státy. A tam se to jistě už dávno ví, takže se máme za současného neblahého stavu okolních věcí věru na co těšit.
V Bulharsku začalo platit euro. Měli by jej konečně přijmout i Češi, nebo je dobře, že stojíme mimo eurozónu a máme českou korunu?
V přijetí, či nepřijetí eura nevidím aktuální problém. Tento ohled s sebou nese tolik svých až příliš zřetelně patrných pro a zároveň i proti, že by se tyhle věci zrovna teď řešit prostě neměly. Vámi uvedené Bulharsko by pro nás vskutku neměl být ideální příklad, jak pevně doufám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Měl by se Václav Klaus vrátit do aktivní politiky?
