Vídeň zažila na začátku prvního listopadového týdne islamistický útok. Před tím řádili islamističtí teroristé ve Francii. Jaké si z těchto tragických událostí máme vzít poučení?
Je zřejmé, že po porážce Islámského státu se islámský radikalismus neztratil a stále používá stejné metody šíření strachu a nenávisti s cílem zničit hodnoty naší západní civilizace. K šíření nenávisti využívá sociální sítě a radikální imámy, zejména v zemích, které mají potenciál v ovlivňování mladých muslimů. Jsem přesvědčen, že naše země má velmi dobrou legislativu i procedury azylové politiky a tuto legislativu si musíme zachovat. Včetně často kritizovaných detenčních zařízení. Ty chrání naše občany a umožňují našim úředníkům tolik potřebný čas na zjišťování informací o migrantech a žadatelích o azyl.
Je také třeba posílit koordinaci našich zpravodajských služeb a jejich spolupráci se zpravodajskými službami našich partnerů v rámci EU a NATO. Stále přešlapujeme na místě v rámci zajištění kybernetické obrany, jelikož kybernetické útoky se stávají součástí džihádu. Ale to, co je nejdůležitější, je společenské vědomí, že proti jakémukoliv teroristickému útoku je velmi těžká obrana a že jedinou cestou je cesta prevence a získávání kvalitních informací, které tyto útoky mohou zmařit či alespoň eliminovat.
Ministr vnitra Jan Hamáček plánuje zřízení parlamentní vyšetřovací komise pro analýzu chyb před druhou vlnou koronaviru. Souhlasíte s jejím zřízením?
Pro mne je otázkou, zda cesta parlamentní vyšetřovací komise je ta pravá. Protože každé zřízení takové komise na půdě Poslanecké sněmovny je ovlivněno politickým zadáním. Proto bych raději vytvořil nezávislou komisi tvořenou odborníky, kteří by zhodnotili připravenost státu, krajů a obcí v rámci průběhu pandemie, kteří by odhalili slabiny i konkrétní chyby, které se v rámci připravenosti i vlastního rozhodovacího procesu staly. Analýza a zhodnocení koronavirové krize je důležitá pro budoucí připravenost k ochraně zdraví a životů našich občanů.
V rámci tohoto vyšetřování je třeba prošetřit i platnou legislativu, rozhodovací pravomoci, ale i organizační strukturu státních institucí a IZS a jejich připravenost zvládat podobné situace. Závěr tohoto šetření by neměl být pouze v odhalení chyb, které se staly či vyvození odpovědnosti. Ale především podchycení zkušeností a jejich zobecnění pro jakoukoliv takovou hrozbu či katastrofu. Prostě je třeba se poučit chyb, aby se v budoucnu neopakovaly.
Premiér Andrej Babiš Hamáčkovu záměru nerozumí. Obává se, že taková komise bude politicky zneužívána. Je to předmětná obava?
Jak jsem již zmínil, parlamentní vyšetřovací komise je vždy politicky motivována a její výsledky jsou značně ovlivněny politickým zadáním. V tomto punktu souhlasím s panem premiérem, že má obavu ze zneužití komise k politickým účelům. Na straně druhé, kdo jiný než předseda vlády by měl mít zájem na tom, aby se odhalily nedostatky z průběhu pandemie, a aby se státní a veřejná správa poučila z těchto chyb. Vždyť v sázce mohou být a také jsou lidské životy a zdraví. Občané si přece volí a také platí své zástupce, aby rozhodovali v zájmu voličů a nikoliv ve svém vlastním zájmu. Takže je třeba vše nezávisle a bez emocí zhodnotit a hlavně se z toho poučit. Nic víc, ale také nic méně.
Vláda je kritizována za nesrozumitelnost a chaotičnost protiepidemických opatření. Oprávněně?
Je třeba si uvědomit, že základem přijímaných opatření byla snaha o zajištění ochrany zdraví občanů, nutnost zajistit funkčnost našich nemocnic i odběrových míst a také potřeba pomoci ekonomice. Vždyť ochrana zdraví občanů i ekonomická síla společnosti jsou provázané nádoby. Což se mimo jiné potvrdilo zejména v druhé vlně koronakrize. Osobně bych vytknul vládě v rámci opatření dvě věci. Tou první byla pozdní reakce státu k ochraně seniorů a osob, které byli zdravotně v ohrožení daleko více než ostatní populace. A také nepřipravenost vzdělávacího systému na on-line výuku. S tím souvisí i nízká digitalizace státních, krajských i obecních institucí a její efektivita ve prospěch občanů i státní a veřejné správy.
Jak se díváte na počínání opozice? Chová se v těžkých chvílích dostatečně konstruktivně nebo situaci využívá ve svůj politický prospěch?
Na současnou opozici nemám moc dobrý názor. Na straně jedné nejprve podpořila vysoký schodek státního rozpočtu a ten by byl ještě větší, pokud by prošly některé její návrhy. A poté vysoký schodek státního rozpočtu nepodpořila. Na straně druhé kritizuje nedostatek informací ze strany vlády a přitom podpořila omezení činnosti Poslanecké sněmovny, a tudíž i omezení kontrolní činnosti vůči exekutivě.
Na místo toho, aby podpořila kapacitu nemocnic, ochranu seniorů či plošné testování, zabývá se opětovnou kritikou vládních opatření, předvolebními koalicemi či zástupným politikařením. A dlouhodobě cítím v české politice stále více populismu, nacionalismu a nenávisti. Namísto toho, aby politici šli naším občanům příkladem a prosazovali ve společnosti více soudržnosti, empatie a solidarity, chovají se nezodpovědně a v rámci svých politických zájmů.
A to, co mne mrzí nejvíce, je nedostatek politických vizí, kam by Česká republika měla směřovat a o jakou budoucnost by měla usilovat. Zdá se mi, že česká politika je politikou od voleb do voleb, a pokud si uvědomíme, že volby máme každý rok, pak je to opravdu smutný pohled nejen na naši politickou scénu, ale i na naši budoucnost.
Psali jsme:
Jak byla naše země na pandemii připravena? Píšete, že díky ČSSD nedošlo k privatizaci zdravotnických zařízení. Takže mohlo býti i hůře?
Ano mohlo. Připomenu dvě špatná rozhodnutí české pravice. Tím prvním byl převod bývalých okresních nemocnic na akciové společnosti. Ty se začaly chovat jako běžné obchodní společnosti, začaly omezovat dostupnost zdravotní péče, rušit celá oddělení, snižovat počty lékařů a zdravotního personálu.
Věříte novému ministru Blatnému víc než Prymulovi?Anketa
Tím druhým příkladem bylo zrušení okresních hygienických stanic a personální poddimenzování KHS. Připomenu, že to byla vláda pod vedením ČSSD, která zvýšením příspěvku za státní pojištěnce a zvýšením platů ve zdravotnictví stabilizovala tuto veřejnou službu a zajistila tak udržení kvality a dostupnosti zdravotní péče. To se dnes ukazuje za hlavní pozitivum v boji proti pandemii covid-19.
Z tohoto důvodu velmi nerad vidím opětovné populistické návrhy k prohloubení schodku státního rozpočtu bez odpovědného přístupu na straně zvýšení příjmů. Protože se obávám o budoucí kvalitu a dostupnost veřejných služeb, o zvýšení DPH na potraviny a energie či o opětovnou snahu privatizovat české zdravotnictví. A nejen to.
Zaděláváme si kvůli covidu na „chronické onemocnění ekonomiky“? A je to věc, kterou lze vyčítat této vládě?
Je třeba říci, že „vypnutí“ ekonomiky nezavinila vláda, ale pandemie koronaviru. Stačí se porozhlédnout kolem sebe, abychom viděli reakce a stav okolních států a nejen jich. Problém není v jednom či ve dvou vysoce schodkových státních rozpočtech. Česká republika má chronické problémy, zejména v daňovém systému. A pokud léčba po koronaviru nebude zahrnovat i změnu daňového systému, pak může dojít nejen k „chronickému onemocnění ekonomiky“, ale určitě dojde k „chronickému onemocnění naší společnosti“.
Proto je třeba odstranit nespravedlnost v danění práce. Namísto danění majetku a neproduktivního kapitálu, je třeba zvýšit mzdy a platy na úkor snížení ziskovosti českých firem, která je daleko nejvyšší v EU. A je třeba bojovat s chudobou, která se odhaluje v dobách ekonomických krizí a pandemie, kterou dnes zažíváme. Prostě nelze nadále přihlížet k tomu, aby úzká vrstva miliardářů bohatla a drtivá většina společnosti chudla.
Práce pro střední vrstvy budou mizet jako tající sníh, říká Vladimír Špidla. Máte podobnou obavu? Co s tím?
Nejen Průmysl 4.0, ale zejména postupující digitalizace a robotizace změní naši společnost. Mohou být dva pohledy na tyto nezbytné změny. Pohled bývalého premiéra a evropského exkomisaře Vladimíra Špidly, který se obává o osud střední vrstvy. Nebo pohled můj, který vidí naopak velká pozitiva v možném budoucím vývoji. ČR má ambici být IT velmocí, ale je třeba tomu ze strany českých politiků a české vlády pomoci.
Ano, souhlasím, že dojde k velkým problémům na současném trhu práce, ale na něm právě střední vrstva může sehrát pozitivní úlohu. Protože je důležité si uvědomit, o které „střední vrstvě“ tady vlastně mluvíme. Digitalizace a robotizace musí snížit dnes vysokou administrativní a byrokratickou zátěž. Zároveň zvýší produktivitu práce a sníží náklady. Přitom se trh práce otevře novým službám v terciální sféře. A to může být motivační stimul pro vzdělanou českou střední třídu.
Ovšem k tomuto scénáři je třeba zastavit propad kvality naší vzdělávací soustavy, je třeba prosadit povinnou matematiku jako maturitní předmět. Stát musí podpořit technické vzdělání a musí podporovat výzkum a vývoj. A to nejen ten základní, ale zejména ten aplikovaný. Politici si musí konečně uvědomit, zda Česká republika má jít nadále cestou podsekaných mzdových nákladů a montoven nebo má jít cestou hi-tech technologií, výroby s vysokou přidanou hodnotou a moderní společností.
Právě pasivita politiků a nedostatek jasných vizí oddaluje toto rozhodnutí a z pohledu Evropy i světa nám začíná ujíždět vlak prosperity a inovací. Přitom máme stále vzdělané, odborně erudované a tvůrčí zaměstnance, pouze je třeba pozitivně motivovat a neklást jim často zbytečně překážky.
Milion nakažených. Vydechneme až v únoru, říká vědec Šerý. Tak zní titulek textu na Seznam.zpravy, který máte sdílený na facebooku. Očekáváte tedy, že nouzový stav se po 20. listopadu ještě prodlouží?
Je třeba si uvědomit, že covid-19 nezmizí, a že tu bude mezi námi i v dalších letech. Protože nejsem odborník, ale zato používám selský rozum, tak vím, že je třeba, aby si naše tělo vytvořilo proti viru protilátky. Buď formou překonání této nemoci tzv. promořením nebo za pomoci vakcinace. A stále platí, že je třeba především ochránit nemocné osoby a seniory.
Ale chci být pozitivní a vidím světlo na konci tunelu. Máme kvalitní a dostupnou zdravotní péči s dostatkem lůžkových kapacit a snad i personálu. Poslední čísla ukazují na pokles počtu nakažených i na pokles reprodukčního čísla. Přejme si, aby nemocnice opět co nejrychleji začaly léčit „obyčejné“ pacienty, a aby se naše země vrátila pokud možno k běžnému životu. Nicméně využijme našich zkušeností z oblasti prevence vůči koronaaviru a buďme zodpovědní nejen vůči sobě, ale i vůči ostatním lidem.
Byl jste místopředsedou sněmovního výboru na obranu. Jak je podle vás reálné v časech pokoranovirových držet se mantry 2 procent HDP na armádní výdaje?
Já osobně dlouhodobě považuji 2 % HDP výdajů na obranu za hloupost, a to z mnoha důvodů. Za prvé, z dlouhodobého plánování a z pohledu ekonomických cyklů či řady krizí, není možno tímto způsobem uvažovat. Proto také KVAČR (Koncepce výstavby Armády ČR) nikdy nevydržela déle než několik týdnů. Prostě proto, že neexistoval soulad mezi potřebami armády a financemi. A také, že dlouhodobé plánování nebylo svázáno se střednědobým a ročním plánováním.
Za druhé, je opravdu rozdíl ve výdajích na armádu v zemích, které již prošly modernizací a u zemí, které modernizace čekají. Rozdíly jsou také v HDP na hlavu a poté v podílu výdajů na obranu. Máme země s vysokým HDP na obyvatele, přitom výdaje na obranu nedosahují ani 1 %. Naopak existují země s nízkým HDP na hlavu, ale výdaje na obranu dosahují 3 %.
Za třetí, pokud srovnáváme výdaje na obranu, pak je třeba srovnávat srovnatelné, a ne míchat hrušky s jablky. Například výdaje americké armády zahrnují i náklady na válečné veterány včetně těch zdravotních, vývoj a výzkum zbraňových systémů apod. A za čtvrté, u nás se stále hovoří o 2 % HDP, přitom existuje i jiné hodnocení výdajů. A to poměr mandatorních a běžných výdajů vůči investičním výdajům. A tento poměr se nám také nedaří dlouhodobě držet v doporučovaných procentech.
Takže pokud bych to shrnul, pak pro naši armádu by bylo vhodnější pracovat s reálnými čísly výdajů kapitoly 307. A spíše sledovat poměr výdajů na zbrojení vůči celkovým výdajům státního rozpočtu. Ale to, co je důležitější, jsou schopnosti AČR na obranu proti hrozbám, definovaných v Bezpečnostní strategii České republiky. A také schopností naší armády, které můžeme nabídnout našim partnerům z Aliance a z EU. Na tyto „excellent“ schopnosti jsme v posledních letech rezignovali, což pokládám za velkou chybu.
Tak jako za chybu považuji neustálé změny v koncepci armády. Je třeba si uvědomit, že od roku 2002 budujeme profesionální armádu a tuto transformaci jsme stále nedokončili. A to nemluvě o certifikaci našich jednotek podle norem STANAG. Prostě často se řeší vojenské nákupy za účelem „utracení“ peněz než vojenské akvizice podle potřebných schopností.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
