Rozhodnutí ministrů vnitra evropských zemí, že se budou uprchlíci rozdělovat podle povinných kvót, i když proti tomu Česká republika a některé další země protestovaly, někteří kritici přirovnávají k Mnichovské dohodě. Šel byste také tak daleko?

Já bych se tomu srovnání nevyhýbal, protože je to vlastně rozhodnutí, které nerespektuje suverenitu států, to je pravda. Ale je třeba dodat, že to napřed velká většina politické scény připustila přijetím Lisabonské smlouvy. Lisabonská smlouva dopředu souhlasí s takovýmto přehlasováním. Po dlouhé době se projevilo to, co tehdy eurooptimisti odmítali jako věc, která nikdy nenastane. Řekl bych, že lháři jsou po strašně dlouhé době usvědčeni – a to, co se teď stalo, je jen důkaz o tom, co už tehdy bylo rozhodnuto. 

Co říkáte obratu Polska, které jako součást Visegrádské skupiny povinné kvóty odmítalo, a nakonec na ně kývlo?

Já si stejně jako jeden televizní komentátor myslím, že obrat Polska je čistě a pouze výsledek politického obchodu a že při sjednání toho politického obchodu sehrál roli významný polský politik, který se stal významným evropským politikem, což je pan Tusk. Je jen otázka času, než se dozvíme, za co to vyměnili, co jim za to bylo přislíbeno. 

Myslíte si, že přehlasování menšinového názoru je jen začátek praktik v Evropské unii? Nebo že šlo o výjimečný akt, který se bude opakovat jen v ojedinělých situacích? Nebo bude záležet na tom, jak se k tomu dnes postaví ty členské země, které byly přehlasovány? Slovenský premiér Fico odmítá rozhodnutí akceptovat a hodlá ho napadnout u Evropského soudního dvora. Nemělo by se k tomu stejně postavit i Česko, které má povinně přijmout tři procenta ze sto šedesáti tisíc přistěhovalců?