Když vezmeme Čínu, která se nyní velmi angažuje v Africe... Určitě není zas až tak velký lidumil a je za tím něco jiného…
V Africe jsou měkké trhy a ona produkuje zboží, o které není nějaký extrémní zájem. A nebo jde o levné náhražky. Třeba pro automechaniky – když si zničíte nové světlo na novém fordu, tak oni vám seženou to samé světlo vyrobené v Číně, které stojí deset tisíc. Prostě se tam vyrábí méně kvalitní a náhražkové zboží a ne všude to může jít. Nu a Afrika toto zaplatí a nějak to vstřebá, takže pro Číňany je přirozené, že zamířili na „černý kontinent“.
Není to také o tom, že by chtěli získat více půdy?
Já myslím, že ani ne. Třeba v Jihoafrické republice jsou čínské čtvrtě, jaké jsou ve Francii, v Anglii nebo v USA. V těch dalších zemích jde spíše o mezistátní dohody. Co vím, do Botswany jezdili Číňané jako lékaři. Byly tam pro ně domy, ale nesměli si tam vzít nikoho z rodiny, ta byla v podstatě jako rukojmí. Takže oni tam museli pracovat a neměli ani přímý pohyb. Když jsem na svoji narozeninovou párty pozval pár čínských lékařů v Gaborne, pár lékařů a několik sester, tak oni se museli zeptat své „rudé komisařky“, jestli mohou. Pak mi vybrali nějaké dárky, tam měli patrně nějaký sklad dárků, tak jsem dostal sadu čínských propisek, velkou pěknou pikslu čínského čaje a minisoubor čínských divadelních masek. Ale musel jsem je v tom provizorním domě vyzvednout a zase je z té mé párty přivézt zpět. Prostě na desátou večer museli být zpět, takže neměli úplně volný pohyb.
… pracují ale i v arabských státech..
Nemyslím si, že by hledali nové državy, třeba v té zmíněné Africe, které by si koupili a třeba připojili k Číně. Prostě „jen“ využívají toho, kde to je měkčí, kde využijí jejich pracovní sílu a kam mohou posílat své zboží. A to jim vyhovuje.
Že by je lákalo třeba právě v té Africe nerostné bohatství?
To láká více států. V tom nejsou sami. Ale musím říci, že dnes už konkrétně třeba ty africké státy nejsou hloupé. Už to mají ekonomicky ošetřené, mají své poradce ze Západu, takže se nenechají jen tak lacino vyždímat. Nedá se to nazvat moderním neokolonialismem, že by Čína tu danou zemi ždímala, vyčerpala nerostné bohatství a dala jim pár korun. To tak není. I těžební společnosti v zemích, jako je Namibie, Zambie, kde se těší měď nebo diamanty, tak Izrael tam má své lidi, pokukuje po tom také Rusko, takže Čína tam rozhodně nemá volné pole působnosti a oni to zas nedají tak zcela zadarmo. Takže si to nechají sakra zaplatit. Těžební společnosti tam většinou vedou běloši, kteří jsou většinou původně ze sofistikovaných států, tvořili bývalou koloniální skupinu, ale i když už nejsou kolonialisté, tak tam zůstali a mají to v pácu. I v centrálách obchodních společností vidíte bělochy – ať již jsou to Němci, Francouzi, Angličané. A ti si nenechají jen tak vymýt hlavu.
Psali jsme:
Když se tedy bavíme o Číně a přejdeme k naší politice, je ten náš Hrad opravdu podle vás pročínský a komu to vlastně prospívá?
Hodně to prospívá Číně a ten náš dnešní Hrad v čele se současným panem prezidentem a tou jeho suitou, která jej v podstatě papouškuje, tak je myslím až nechutně pročínský. Co je schopen s Čínou dohadovat, kde je schopen ustupovat, tak mi připadá, jako by v České republice vládl čínský viceprezident. Až tak to vidím, že se do roztrhání těla snaží podporovat čínskou ekonomiku. Pro mne je to poněkud nepochopitelné. Už jak tady byl čínský prezident, tak s takovou pompou a takovými poctami nebyl tady za posledních čtyřicet nebo padesát let přijat nikdo. To snad ani ti komunisté toho Brežněva nepřijali s takovou pompou, s jakou byl přijat čínský prezident. Všude vlajky, průjezdy silnicemi, uzávěry, nasazení Číňané, tolik jich tu ani snad nežije, kteří dělali stafáž podél silnic, u úřadů, kde se ten prezident zastavil. Tak to vypadalo, jako kdyby tu byla Čína.
Mně se to nelíbilo a výsledek? My se prý sehneme, ale pak z ní budeme mít „strašný vývar“, strašně to prý pomůže naší ekonomice….To tedy opravdu nevidím.
Fotogalerie: - Za demokracii a lidská práva
Fotogalerie: - Vítání čínského prezidenta
Fotogalerie: - Číňané v ulicích Prahy
Děláme tedy v tomto případě takové „užitečné idioty“?
Trošku pro tu Čínu ano. Pro jiné státy asi ne. Ale Čína si nás začala přiobracet k obrazu svému, kdy touží, aby se trh pro ně tady také změkčil. Abychom neměli takové požadavky, jako mají západní státy, kam prostě nemohou ekonomickou nohou vstoupit. Aby to tu prostě bylo takové měkčí, aby nás poněkud přeměnili na africký stát, který jim bude žrát cokoliv, co odtamtud přijde a co vymyslí.
Chápou to jako předpolí pro EU?
Ne, to si nejsem jist. Oni chtějí být zadrápnuti v EU, mít tu své především ekonomické výhody. S politickými nepočítají, protože se nesnaží odtamtud vyvážet bolševický režim. Prostě, že by nějací rudí komisaři v EU zakládali buňky komunistických stran. Dokonce si myslím, že ani nejsou svými poradci nějak příliš nalezlí do naší současné KSČM. Prostě mají tu vysloveně ekonomický zájem.
Major, MUDr. Marcel Hájek. (Foto: archiv M. Hájka)
Nicméně poslanec Filip tam byl a podle jednoho výkladu škemral o odpuštění…
Víte, to je takový zvyk čínské politiky. Oni jsou mocný, velký, silný, na obyvatele početný stát. Mám pocit, že čínská povaha spočívá v tom, že občas dokážou sehnout hlavu a jsou rádi, že občas odněkud k nim někdo přijede. Jak vítali Zemana, to bylo jako by přijel prezident Spojených států. Přitom to mělo milionkrát menší význam, než kdyby tam přijel Donald Trump. Prostě jejich činnost a režim to vlastně legitimizuje. Oni totiž mají v čele státu pořád komunistickou stranu, a když tam přijede náš nejvyšší komunistický představitel, tak oni řeknou – to je z té země, jak tu byl jejich prezident – a moc těch prezidentů k nim nejezdí – tak jsou za to v podstatě rádi. Oni tak jako sehnou hlavu a lidé, kteří je navštíví, si myslí, že jsou jako rovnocenní a hned začnou plánovat, co by všechno šlo s Čínou podniknout. Ale je to takové z jejich strany jako podle starého židovského pořekadla „když chceš krávu podojit, musíš se k ní sehnout“. A to ti Číňané dokážou. Prostě vzbudit ve vás dojem, že jste strašně vítaný a strašně důležitý. Že vaše důležitost hvězd se dotýká. Já jsem přesvědčen, že ten Filip musel odtamtud odjíždět s tím, že je jeden z nejvýznamnějších politiků světa.
_profil_top.jpg)
Pojďme dál. Evropská unie bude s největší pravděpodobností vícerychlostní…
V jednom z minulých rozhovorů jsem uváděl, že jsem nehlasoval pro vstup do EU. Protože jsem se právě domníval, že bude vícerychlostní, že tam budou státy, které poběží jinak, mají jiný základ a odrazový můstek. A doteď to tak běží. Celá snaha představitelů Evropské komise, Evropské rady nebo Evropského parlamentu o vytvoření superstátu je ta – aby státy z toho sevření neunikaly. Protože rychlejší státy vydělávají více. Oni mají vyšší výdělky, takže jsou zde země, které jsou nesouměřitelné. To jsme vlastně mohli zjistit hned při našem vstupu.
Proto je podle mne důležitá Visegrádská čtyřka, kdy se, podle mého názoru, budeme muset ještě více semknout. Máme podobnou historii, zjišťuje se, že jiné státy z bývalého EHS nám nerozumějí, nechápou, jaké máme problémy. Ony to braly, že je to taková idea Spojených států evropských. Ale to přece nevznikalo na stejném základě jako USA, které se vytvořily ze dvou velkých součástí, Severu a Jihu, a jednotlivé země byly založeny na přibližně stejných principech a základech. Někde trochu jiného náboženství, jinde jiného jazyka, například v Novém Mexiku, ale měly svá specifika, ale vzniklo to z více států, vzniklých na „zelené louce“. Avšak tady jsou evropské státy, které mají tak bohatou historii, že se o tom v USA nikomu ani nesnilo. A najednou se to má z těchto států sestavit. V USA nemají jednotlivé státy nějaké specifické problémy. Takže lidi, kteří nadávají na Václava Klause, by měli být rádi, že tam zahrnul sudetoněmecký problém, kdy řekl, že když nebudeme ochráněni, tak do toho nemůžeme v žádném případě jít. Přestože si myslím, že Lisabonská smlouva je špatným dokumentem.
Prostě EU je od samého počátku vícerychlostní. Už se přece vyskytly hlasy, kdy jsme u nás o něčem nechtěli hlasovat, že se bude hlasovat tak dlouho, až to projde. To bylo i u jiných států. A některé dokonce i něco neodhlasovaly, když tam byla referenda, a museli hlasovat znova a znova a znova. A už se začaly ozývat hlasy z velkých zemí, jako jsou Francie a Německo, jak je možné, že takový malý státeček, třeba taková Litva, si tady v referendu něco odhlasuje. To prostě není princip subsidiarity, kdy jste sice menší stát, ale máte stejná práva jako ten větší stát. A rozhodně máte ekvalizační počet hlasů, které musí být brány jako rovnocenné, a ne že někoho zadupete do země, že jsi takový přivandrovalec, který sem nedávno přilezl, tak drž hubu a krok, protože my jsme tu historická Francie, s demokracií, kdy vy jste měli v Rakousku-Uhersku absolutistickou monarchii, a my jsme měli prezidenta. Když si vezmete staré záznamy, kdy se o něčem radí lídři v Evropě, tak je tam německý císař Vilém a rakouský císař Franz Josef a ruský car Alexandr a vždy to byli tito potentáti, a nejednou do toho francouzský prezident Poincaré. Francie byla vždy v demokracii o krok napřed. Oni si toho hrozně cení a navíc jsou to šovinisti. Už i ten termín je francouzský, protože byl ten Choven, důstojník Napoleonovy armády, nesmírný nacionalista, tak podle něj se to jmenuje šovinismus.
A taky se říká – když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Prostě oni potřebovali rozšířit své trhy, takže řekli – budete mít všechno stejné, stejná práva. Ale jakmile jsme – my, Pobaltí, Bulharsko, Maďarsko a další – někdo ceknul, tak hned byl v EU napaden těmi velkými státy. Všimněte si, že když začala přistěhovalecká krize, která se nás zatím nějak významně nedotkla, ale Německa, Francie, Itálie se setsakra dotýká, a oni začínají – my jsme ti velcí představitelé a budeme mluvit i za vás. Za celou Evropu mluvila paní Merkelová a pan Hollande, ale já jsem si nevšiml, že bychom si je zvolili nějakými evropskými prezidenty. Oni zcela bezskrupulózně vystupovali za Evropskou unii. Paní Merkelová nikde nevystupovala za Německo. Ona říkala – „my za Evropskou unii, my si v Evropské unii myslíme…“ Nikdo z nás jí ale přece k tomu nepověřil nebo nezvolil. Ale ona si to tak vysvětlovala. Oni ti představitelé těch mocných států si představují, že když jsou prezidenti nebo premiéři mocnosti, tak jsou také mocnější. Tím se pokrucuje subsidiarita a rovnováha v Evropě.
Vznikli jsme ze států, které mají jiné historické kořeny. Mít povědomí o jejich ekonomickém vývoji, nedotknout se jich a neurazit, ale na druhou stranu je zase donutit, aby se něčeho zúčastnily, protože my nemůžeme na žádost KSČM najednou odněkud stáhnout své vojáky – to se týká i NATO. Prostě bezmyšlenkovitě stahovat vojáky, když se stahují Američané a když se velení NATO nerozhodne celou akci ukončit, tak jsme povinni k tomu něco přidávat. My jsme jako Češi docela zvyklí brát a poměrně málo dávat.
Psali jsme:
Pojďme do zcela jiné oblasti. Jaký je váš názor na sebeobětování? Jsou v tom křesťanství i judaismus jednotné, nebo ne příliš souhlasné?
Měl jsem dotazy od jednoho teologa, který se mě ptal ohledně sebevraždy Jana Palacha, jak se na to dívá judaismus. Ten jako náboženství sebevraždu neuznává. Sebevražda z jakýchkoliv pohnutek není v judaismu možná. Ale na druhé straně, je to velmi těžké, na to nebude nikdy jednoznačná odpověď. Ortodoxní rabín vám řekne něco jiného. Kdyby byl Jan Palach Žid, on by jej na hřbitově s poctami nepohřbil, ale liberální rabín třeba ano. Židovští intelektuálové si budou myslet něco jiného než židovští věřící, kteří trvale chodí do synagog.
Teď bylo takové období až hysterie kolem sebeupálení Jana Palacha, kterého byste se neměli ani dotknout. Když si myslíte něco jiného, jste okamžitě považován za gaunera. Ten kluk to myslel dobře, upřímně, byl statečný, řekl si – obětuji se za všechny, za ostatní, zapálím se a celý národ se chytne za nos, celá vláda, a vyženou ty Rusy a zakážou komančské tiskoviny. Domníval se, že to takto bude, ale ono se tak nestalo. Byl pompézní pohřeb, ale nakonec ho stejně přepohřbili a naši soudruzi se v Moskvě podělali, podepsali moskevské protokoly, podepsali smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk, čímž to legalizovali. Dubček podepsal pendrekový zákon, povolil bolševické tiskoviny a pak byl odejit. Takže co se stalo? K čemu přispěla smrt Jana Palacha, ptám se. Když to řeknete, tak hned na vás někdo zaútočí, že si toho kluka a jeho činu nevážíte. Z hlediska jeho pohledu to myslel tak nejčistěji a nejupřímněji, jak vůbec mohl, protože obětoval svůj život a domníval se, že jeho oběť něco přinese. A ta oběť přinesla další represe a další vývoj pokračoval podle negativního scénáře a demokracie nástupem Husáka usnula. Naši představitelé se zachovali zbaběle, naběhli Rusům a všechno jim schválili.
Že by se po tom atentátu Němci stáhli, odešli, se nestalo. Naopak, stanné právo, tvrdé represe. To se vše ještě vystupňovalo. Řekněte to ale takto natvrdo na veřejnosti. Pak jste za darebáčka, který si neváží parašutistů nebo Jana Palacha. Já říkám – já si jich vážím, protože se na ně dívám z jejich pohledu, jejich očima. Z pohledu lidí, kteří se domnívali, že to, co udělají, je bude stát život, ale že to udělají pro národ a tím něco demonstrují a dodají sílu národu, aby se bránil. Ale to se nestalo.
To mne přivádí na otázku – vrací se doba individuálních atentátů? Podívejme se, nedávno gdaňský starosta anebo, to už je hezkých pár let, případ z Německa, Oscar Lafontaine. To jsou činy, které podle útočníků, pokud nejsou skutečně jen vyšinutí gangsteři, mají změnit běh událostí, ale nic takového se nestane.
Oni právě ty dějiny nezvrátí. U demonstračních sebevražd je trapné nějak šmahem odsuzovat, nebo naopak vychvalovat. Prostě povědomí to do lidí zaneslo, ale žádnou obranu, žádnou změnu, žádné vzbouření národa, žádné hrdé postavení se čelem k věci to nikdy nepřineslo.
Sebevražda Jana Palacha měla lidi vyburcovat, v minulosti jsme se učili, že je připraveno asi deset dalších kluků, kteří se po něm začnou upalovat v určitých intervalech. To prý napsal Palach do dopisu, že „vzplanou další oběti“ z důvodu, aby udržoval stát v nejistotě, že něco takového může nastat. A že to nemusí být konečné. Proto se toho ti představitelé tak lekli a povolili jeho pohřeb, a že intelektuálové a veřejně známé osobnosti to obdivovali, uznali, ale druhými větami říkali – už ale prosím vás nikdo nic takového nedělejte.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
