Všichni jsme zajatci kapitálu. Exposlanec KSČM Klán vysvětluje, jak levice zradila pracující

20. 9. 2019 13:55

ROZHOVOR „Vlastně jsme všichni zajatci kapitálu. Vše se na něj převedlo. Zdravím počínaje a partnerskými vztahy konče. Dokonce došlo i k privatizaci bezpečí, kdy se dobrovolně stáváme otroky svého vlastního strachu. V dnešní společnosti jsme otroky úplně všichni, a to díky kapitalistické globalizaci, která se snaží zprivatizovat celý lidský život pro svůj úspěch,“ myslí si v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz exposlanec KSČM Jan Klán. Vysvětluje i propad levice, proč je kauza Čapí hnízdo umělá, či se z Rusů neustále dělá nepřítel, ale všímá si i problémů mladých lidí s bydlením či zadlužování některých rodičů kvůli školním pomůckám svých dětí. A také že někteří senátoři ČSSD pomáhají páchat sebevraždu na vlastní straně.

Všichni jsme zajatci kapitálu. Exposlanec KSČM Klán vysvětluje, jak levice zradila pracující
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Klán

Podpora levice u nás klesá a týká se to i KSČM, která se dokonce snad poprvé dostala v nejnovějším průzkumu pod pět procent. Jaké jsou příčiny, čím to je, že levice ztrácí svoji tvář a potácí se v prázdnotě?

Na úvod si musíme říci, že dnešní sociologické výzkumy, které se realizují jako výzkumy voličských preferencí, se spíše snaží realitu ovlivnit než ji věrně vystihovat. Osobně tomu říkám amerikanizace sociologických výzkumů, kde právě sociologické výzkumy jsou hojně využívány v předvolební kampani. Navíc TNS Kantar dlouhodobě podceňuje levicové subjekty jako celek a vždy jim dává slabší procentní zisk. To ale nic nemění na tom, že podpora levice skutečně v našich podmínkách klesá a nyní dosahuje historického dna. Byly doby, kdy levice brala téměř vše a nyní se nachází na chvostu vstupu do Sněmovny. Příčinu tohoto stavu hledejme v několika rovinách. Jednak je to nástup nových hnutí, které do svých programů přebírají prvky levice i pravice a situují se do voličského středu – tak jako hnutí ANO. Poté zde máme pokažené vlády ČSSD, kdy se činili hrobaři této strany v čele s Bohuslavem Sobotkou.

To, že dnes není levice v kurzu, má také evropský rozměr, protože mnoho západních levicových stran opustilo klasická témata, která byla stavěna pro dělnictvo, a čím dál více se přátelila s kapitálem, až z toho vznikla Třetí cesta Tonyho Blaira, která citelně poškodila sociální demokracii jako celek. Poté zde samozřejmě máme vliv posledních 30 let, kdy je všem neustále předkládáno, že k současnému systému neexistuje alternativa, a to ve vztahu k minulosti. To znamená, že současný řád neustále říká, že jednou tady alternativa proti kapitalismu existovala, ale byla špatná. Jenže na levicových hodnotách i stranách není nic špatného. Historicky se vždy zastávaly chudších, nespravedlivě vylučovaných, dělnictva nebo bojovaly za vyšší mzdy.

Anketa

Souhlasili byste, kdyby prezident Zeman zastavil stíhání premiéra Babiše?

86%
14%
hlasovalo: 19405 lidí

Dnešní levice se od této klasiky odklonila směrem k ochraně lidských práv a menšin. V tom vidím značný problém, protože současná společnost je vrtkavá, ekonomika funguje, a tak si mnozí myslí, že nepotřebují levicové hodnoty ani strany. Byť je mnoho lidí, kteří musejí mít dva až tři úvazky, aby mohli uživit svoji rodinu, a nakonec stejně volí pravicové strany namísto toho, aby volili jistotu levicových myšlenek, kde se bude bohatství a zisk přerozdělovat rovnoměrněji. Často si říkám, zda dnešní lidé opravdu hledají jistoty, když jim k životu reálně stačí jejich příjem, zadlužení a konzumní způsob života. Troufnu si tvrdit, že lidé budou mít hlad po levici až ve chvílích nějaké krize. Ostatně to nám ukazují volební výsledky levice. Ta vždy vyrostla v dobách krize, ať už vládní, nebo ekonomické – 1998, 2002, 2008, 2013. Jenže od roku 2017 nastává ještě citelnější sestup, což někteří vysvětlují podporou vlády Andreje Babiše. V tom já ale problém nevidím.

Opravdu neubližuje KSČM i to, že podporuje vládu?

Nemyslím si, že by KSČM ubližovala podpora současné vlády. Naopak. Konečně může mnoho svých bodů prosadit, a to od dob, kdy byla jen opozicí ve Sněmovně. Tedy od roku 1990. Na druhou stranu slýchám mnoho hlasů, aby se tolerance ukončila, že KSČM škodí. Jenže co poté? To všichni chtějí vládu ODS, Pirátů nebo TOP 09? Dnes volby nevyhrávají ideologové, ale pragmatici. Bohužel. Ve světě, který je protkán kapitálem ze všech stran, se musejí řešit denně problémy, které před nás kapitalizace života předkládá. KSČM se reálně snaží o řešení těchto problémů a předkládá i různá řešení – například zákon na ochranu vodních zdrojů atd. Právě proto mě někdy překvapují nízké voličské preference levice jako celku. Přece jen se snaží pomoct řadovým občanům, kteří řeší své denní problémy.

Nicméně podpora vlády oligarchy je, řekl bych, menší zlo než nechat vládnout pravici, a to si můžeme o Andreji Babišovi myslet, co chceme. Ostatně se můžeme několikrát podívat do historie, kdy i radikální levice určitým způsobem spolupracovala s kapitálem. Prvním takovým příkladem, kterým argumentuji, je, že i přítel Karla Marxe Bedřich Engels byl továrník. Tedy vlastně kapitalista. Stejně tomu bylo i u Lenina, který musel za první světové války úzce spolupracovat s německými bankéři, aby zafinancovali jeho cestu ze Švýcarska do Ruska, kde měla proběhnout revoluce. Takže i zástupci radikální levice v minulosti využili zástupce kapitálu ve svůj prospěch.

Podivujete se nad tím, že mladí lidé mají problémy sehnat si vlastní bydlení, a přesto volí strany, které cenu navyšují... proč tomu tak podle vás je?

V této souvislosti je nutné poznamenat, že většina mladých lidí vidí problém v současném modelu kapitalismu, ale volí ty politické strany, které ještě více roztáčejí kola kapitalismu směrem k větším nerovnostem. Jedná se o zajímavý paradox, ale ve finále zjistíme, že i když mladí lidé na současný systém nadávají, tak jej ve finále pomáhají legitimizovat, protože jim přináší soukromé statky, které si může každý člověk dovolit. Samozřejmě za úplatu a jako bonus k tomu dostanete zadlužení do konce života. Zde narážíme na problém s dostupným bydlením. Mladí lidé se buď musí často do konce života zadlužit, nebo platit přemrštěné nájemné. Když je tedy bydlení pro mladé lidi nedostupné, tak vyvstává otázka, proč nevolí raději změnu systému směrem k socialismu, komunismu nebo státnímu kapitalismu? S největší pravděpodobností je to z důvodu rezignace na možnost systémové změny a víra v neviditelnou ruku trhu, která vše sama vyřeší ke spokojenosti všech. Jak je nám již několik dekád tvrzeno.

Velké vášně budí socha Koněva na Praze 6. Co si o tom všem myslíte?

Na začátek si řekněme, že socha maršála Koněva na Praze 6 až do nedávna nikomu nevadila. Všichni ji brali jako fakt a připomínku osvobození. Poté se najednou objevil starosta za TOP 09 s tím, že socha je ničena vandaly a měla by být přesunuta třeba na ruské velvyslanectví. Argumentuje, že socha zde je od roku 1980 a spíše připomíná podřízení se Sovětskému svazu. Z logiky jeho výkladu můžeme usuzovat, že pokud by tedy tatáž socha na onom místě stála už od roku 1945, tak by tam mohla být nadále. V této chvíli se ale nejedná jen o problém sochy, ale i výkladu historie. O maršálu Koněvovi si můžeme také myslet své a je nesporným faktem, že velel v roce 1956 vojskům v Maďarsku nebo byl v roce 1961 u stavby Berlínské zdi. To ale nic nemění na tom, že velel vojskům, která osvobodila Prahu v roce 1945.

Starosta Kolář se nemůže divit, že padají takto ostrá slova, protože každé sáhnutí na pomník osvoboditelům od nacismu, ať už byli odkudkoliv, budí nějaký druh reakce. Jak by asi reagovaly USA, kdyby se odstraňoval jejich pomník? Protiargument by zněl, že například Patton jen osvobozoval, ale Koněv dělal ještě další věci za studené války. Troufnu si ale tvrdit, že podobné věci by dělal i Patton, pokud by za záhadných okolností nezemřel – možná by se rozhořela další válka, protože on Rusy neměl vůbec rád. Dále stačí, když se podíváme na to, co předváděl McArtur za Korejské války, případně co předváděli američtí generálové ve Vietnamu. Copak maršál Koněv mohl za to, že velel těm či oněm vojskům? Zásahy v roce 1956 i 1961 byly hlavně zásahy politickými, takže maršál dostával zejména rozkazy. Tohle se odehrávalo na obou stranách železné opony. Navíc zavádění domněnek, že maršál Koněv dělal nějaký zpravodajský průzkum v roce 1968, je naprosto mimo realitu, protože v té době byl již penzionován. Vím, že od doby rusko-ukrajinské krize je určitá snaha památníky osvoboditelů ze strany SSSR odstraňovat nebo nějakým způsobem hanobit. Je to určitý druh protestu, ale hodně přes čáru a hodně ubohý, protože památníky jsou zde proto, aby připomněly temnou dobu a uctily toho, kdo položil své životy, abychom my dnes mohli žít.

Existuje dvojaký výklad historie 20. století ve vztahu k těžkostem, které nám způsobili Němci a Rusové? Je dnešní vnímání moderních dějin vyvážené a objektivní?

Když jsem já chodil na základní školu, tedy v 90. letech minulého století, tak jsme měli první učebnice bez ideologické omáčky. Byly to publikace věrně předkládající historický obraz 20. století. Dnes je ale situace obtížnější, protože se do výuky dějin vrátila jednak ideologie a posléze se do ní vkradla politika. Na jedné straně zde máme divoký výklad toho, že nás od nacismu osvobodili Spojenci, a na straně druhé je zde snaha revidovat výsledky druhé světové války tím, že vlastně ospravedlňujeme kroky tehdejších západních mocností, které ustupovaly Hitlerovi. Navíc se z Rusů dělá neustále nepřítel. Jako kdyby to byli nějací velcí válečníci. Jenže vzpomeňme si na historii. Rusko muselo vždy vesměs čelit nějakému útoku a bránit se. Ať už šlo o Napoleona nebo Hitlera. Ostatně Rusko se musí bránit dodnes, protože na hranicích neustále hlídkuje NATO a opět se vrací nová studená válka, kde se některé mocenské elity snaží Rusko vtáhnout do nějakého konfliktu. Ať už pomocí kauzy Skripal nebo v Sýrii. Zde si musíme říci jeden nesporný fakt, a to, že vítězové píší dějiny. Jestliže jsem se tedy já před nějakými 20 lety učil výklad dějin podle vítězů druhé světové války, tak dnešní generace se učí dějiny podle vítězů studené války a v tom vidím velký problém, protože vítězové studené války se snaží do jisté míry omlouvat věci z druhé světové války a špinit myšlenku socialismu.

Začal školní rok a vy upozorňujete, že dříve dostávali prvňáci pomůcky zdarma. A argumentujete tím, že když je povinná školní docházka, měl by se stát postarat o nastupující žáky. Jak velký je toto podle vás problém?

Jedná se o poměrně palčivý problém, protože postihuje mnoho rodin, které se musejí postarat o své děti. Zde si můžeme načrtnout krátký myšlenkový experiment: jestliže stát vyžaduje povinnou školní docházku, tedy základní vzdělání, tak by pochopitelně měl nějakým způsobem pomáhat minimálně prvňáčkům. Jenže dnešní systém převedl veškerou odpovědnost na rodiče, a to ve jménu logiky, že rodič je za své potomky přímo odpovědný. V tom je ten problém. Stát totiž něco striktně vyžaduje a pak v tom lidově řečeno nechá všechny plavat, aby si v tržní logice poradili podle svého. Poté mnoho rodičů sahá k různým půjčkám na vybavení školáků. Doba, kdy jsem já chodil do základní školy, byla krátce po roce 1989, tak byla ještě postavena na socialistických základech a dostávali jsme jednak učebnice a poté někdy i sešity. Stát se tedy snažil nějak pomoci. To se dnes mění právě pod tlakem komercionalizace školství.

Napsal jste také blog o tom, jak se z lidí stávají novodobí otroci. Jak?

Když se podíváme na současnou společnost jako společnost, která je postavena ryze na individuálních základech, tak zjistíme, že jsme vlastně všichni zajatci kapitálu. Vše se na něj převedlo. Zdravím počínaje a partnerskými vztahy konče. Dokonce došlo i k privatizaci bezpečí, kdy se dobrovolně stáváme otroky svého vlastního strachu a v rámci zachování bezpečí jsme často dobrovolně a asertivně tlačení k tomu, abychom se nechali sledovat na ulici. Prý je to pro naši bezpečnost. Nechci zde kreslit nějaké odstrašující scénáře, ale tím, jak se postupně privatizuje samotné bezpečí, tak se upozaďuje kolektivní bezpečnost zajišťovaná státem jako takovým. Stát poté přichází o monopol na represi a ochranu před možným rizikem a postupně jej předává soukromým korporacím – právě pod tlakem kapitálu, který zabezpečuje privátní soukromí. Korporace se posléze snaží na možnosti rizika a strachu co nejvíce vydělat. Rozhodující je v tomto případě výše finančního obnosu, který jste ochotni do své bezpečnosti investovat. S rizikem se dnes musíme naučit žít. Nic jiného nám ani ostatně nezbývá. Stát se totiž může cokoliv. Vše se rychle mění a my nejsme často schopni pochopit důsledky oněch změn. Nehledě na to, že mnohdy ani nechápeme, proč se dané změny dějí.

Říkáte si, kam ten svět vlastně spěje? Ještě na začátku nového milénia nám tvrdili, že nás čeká zářná budoucnost, kde nás všechny spasí digitální revoluce. Namísto toho jsme po dvou dekádách v situaci, kdy narůstá nerovnost, je ohrožena samotná podstata demokracie, ekonomika je stále více závislá na počítačových algoritmech a myšlenka úplné zaměstnanosti ve spojení s kapitalismem pro všechny vzala za své. Jak se naše společnost zasíťovala pomocí internetu, tak jsme si mysleli, že bude lépe. Jenže opak je pravdou. Internet sice pomohl navýšit globální inteligenci, ale na druhou stranu se na něm šíří xenofobní názory, nadávky, vyhrožování, falešné zprávy atd. Tyto věci se na vás chrlí dnes a denně. Vy po informacích sice toužebně bažíte, ale ve finále stejně vyhledáváte útočiště u sebe doma, kde si myslíte, že nejste otrokem. Jenže v dnešní společnosti jsme otroky úplně všichni, a to díky kapitalistické globalizaci, která se snaží zprivatizovat celý lidský život pro svůj úspěch. Právě ona celková privatizace a závislost na penězích jsou tím nejhorším, co dnešní kapitalismus, který je výhodný jen pro někoho, přináší. Jak můžete vidět, tak právě prostoupení kapitálu celou společností a veškerá privatizace kolektivních statků z nás dělá novodobé otroky, a to ve jménu budování kapitalismu.

Státní zástupce Šaroch navrhl zastavit trestní stíhání premiéra Babiše v kauze Čapí hnízdo. Co k tomu říci? Přijmou zastavení trestního stíhání premiéra jeho kritici? Uklidní to situaci, nebo naopak?

K tomu lze říci jen to, že kauza kolem Čapího hnízda je kauzou umělou, protože není dostatek důkazů, aby byl předseda vlády trestně stíhán. Ostatně trestní oznámení může podat u nás úplně každý, a to na každého. Nechci se zde Andreje Babiše zastávat, ale pokud spáchal nějaký dotační podvod, tak to bylo před rokem 2009, tedy ještě před tím, než se do našeho právního řádu vůbec instrument dotačního podvodu dostal. Z toho plyne, že retroaktivita je u nás zakázána, ale v tomto případě se chodí hodně po její hraně. Jeho kritici určitě zastavení trestního stíhání premiéra nepřijmou, protože je to jejich oponent a v jejich duchu i nepřítel celé společnosti. Určitě by to přineslo uklidnění rozbouřených vod, ale jen do chvíle, než by se objevilo něco nového. Navíc by to určitě ještě více posílilo hnutí ANO, protože by se ukázalo, že se vlastně jednalo o „účelovku“, jak říká sám Andrej Babiš. Pokud se trestní stíhání nezastaví, tak hnutí ANO bude i nadále vítězit, protože občané předsedu vlády vnímají jako toho, komu je záměrně ubližováno. Takže v tomto případě se jedná o dvousečnou zbraň. Pravice zasela vítr a nyní sklízí bouři.

Jak se díváte na podání senátorské ústavní žaloby na prezidenta Zemana či na nápady zrušit přímou volbu prezidenta?

Nutno podotknout, že se na stranu podání žaloby paradoxně postavili i mnozí senátoři za sociální demokracii, a pomáhají tak páchat sebevraždu sociální demokracie v přímém přenosu. Tímto vztahem bojují proti svému tehdejšímu předsedovi, který této straně pomohl dostat se na politické výsluní. To je ale dnes zapomenuto. Situace se mění a naplňuje se přísloví: kam vítr, tam plášť. Účel světí prostředky a boj proti Miloši Zemanovi ve společnosti ostře koreluje od chvíle, kdy se v roce 2013 stal poprvé přímo zvoleným prezidentem. Současný předseda Senátu, Jaroslav Kubera z ODS, se při svém zvolení nechal slyšet, že se bude snažit ze Senátu udělat opravdovou komoru, která získá prestiž. No jestli oním impulzem má být podání žaloby na prezidenta, tak zjevně přestřelil. Nicméně v tom hledejme ještě důležitou věc. Vše perfektně pasuje do vyjádření předsedy ODS Petra Fialy o tom, že je nutné začít diskutovat o zrušení přímé volby prezidenta. Zajímavé to veletoče této kdysi vládní strany, za jejíhož angažmá byla v roce 2012 přímá volba schválena. Nicméně se předsedovi ODS nemůžeme divit. Všichni jejich kandidáti ztroskotali, vyhořeli jako papír, a tak se snaží alespoň vrátit k osvědčenému konceptu, kdy se prezident volil na společné schůzi obou komor Parlamentu. To by totiž dávalo určité naděje, že by mohl projít jejich kandidát.

Jenže jak senátoři, kteří se podepsali pod ústavní žalobu na prezidenta, stejně i pravicoví politici zapomínají na to, že i je samotné zvolil lid. Je to ten samý lid, který je v ústavě zakotven, a pokud je jím pohrdáno, tak se dříve nebo později něco stane. Z výše uvedeného můžeme vidět, že se ve společnosti opět oživují dva tábory. Zeman a Antizeman. Právě oponentský spolek, který kritizuje prezidenta za porušování ústavy, se nebál v době vlády Petra Nečase (ODS) řadu věcí schválit v konceptu legislativní nouze, aby posléze zasáhl Ústavní soud, který bude nyní rozhodovat o tom, zda prezident překročil své pravomoci. Když nahlédneme do ústavy, tak zjistíme, že prezident ústavu neporušuje. Pouze ji vykládá v některých bodech extenzivně a má pravdu v tom, že mu ústava často neurčuje lhůty. Je v ní pouze napsáno, že prezident odvolá ministra na návrh předsedy vlády bez zbytečného odkladu. Jenže položme si následující otázku: co když prezident usoudí, že musí být odklad?

Je to flagrantní porušení ústavního pořádku, nebo není? Kritici Miloše Zemana se odvolávají, že je to zvykové právo a prezident musí ministra odvolat. Jenže zvykové právo ale není v našich podmínkách ukotveno, a tak nezbývá nic jiného než upravit ústavu směrem ke stanovení lhůt pro různé úkony. Tato věc je sice těžká, protože v Parlamentu musíte mít ústavní většinu, ale i tak to stojí za zvážení. Rozhodně je to lepší myšlenka než se vracet k nepřímé volbě prezidenta republiky nebo ústavní žaloba. Oba instrumenty jsou totiž ve společnosti vnímány velice kontroverzně. Zavedení nepřímé volby by totiž opět vedlo k podplácení, pletichám, korupci a v případě ústavní žaloby budeme spoléhat na to, že Ústavní soud jako dohlížitel nad nejposvátnější knihou řekne, jak to vlastně všechno je. Již v minulosti jsme zabředávali do problému, že Ústavní soud se někdy chová jako třetí komora Parlamentu, a to je špatně. Nemusím a také v mnoha věcech nesouhlasím s prezidentem Milošem Zemanem (i když je to můj prezident, protože jsem jej volil), ale jednou si jej zvolil lid na základě většinového volebního systému, a tak to musím respektovat. Může se mi to stokrát nelíbit, ale právě proto zde máme svobodné volby, kdy reprezentaci v politice můžeme obměnit.

Co se týká přímé volby prezidenta, tak snahy o její zrušení pocházejí od pravicových stran, a to jmenovitě ODS. Osobně si to vysvětluji tak, že v přímé volbě již dvakrát neuspěl kandidát pravice, a tak je nutné s tím začít něco dělat. Právě proto navrhují návrat k nepřímé volbě, kdy se prezident volil na společné schůzi obou komor Parlamentu. V tomto případě je totiž větší možnost, že na základě politických a zákulisních dohod projde klidně i jejich kandidát. To by opět nahrávalo korupci a vydírání. Tohle byl také jeden z argumentů pro zavedení přímé volby, kdy rozhoduje lid. Dokonce byla přímá volba přijata za vlády ODS, takže proč asi chce nyní její zrušení? Je to právě z důvodu, že se nesmířili s porážkou ve volbách a hledají různé cesty a kličky, aby na post prezidenta dosadili věru svého člověka.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tohle vám média o Kosovu neříkají. Proč? Voják, zocelený Balkánem, o tajných obchodech a zločinu

4:44 Tohle vám média o Kosovu neříkají. Proč? Voják, zocelený Balkánem, o tajných obchodech a zločinu

ROZHOVOR Kosovo a Bosna, to jsou neuralgické vředy na Balkáně. Nepředstavitelná korupce, rabování př…