Vstávají mi chlupy hrůzou... Generál a exministr Kostelka o dohodě v Minsku, Ukrajině a NATO

Uvítal jste výsledky jednání představitelů Evropské unie, Ukrajiny a Ruska? Myslíte, že minský summit přinesl v ukrajinském konfliktu nějaký pokrok a že to nakonec nedopadne stejně neúspěšně jako minská dohoda v září loňského roku?

Každopádně každý pokrok v jednání je plusem. Je ještě otázka, jestli dopadne dobře nebo špatně. Jsem mírný optimista, jenom mírný, protože faktem je, že během jednání dokument nejprve zástupci separatistů odmítli podepsat, podle mne ho teprve na zásah ruského prezidenta Putina asi po dvou hodinách podepsali. A druhá věc je, že zůstává řada dalších nevyjasněných věcí, zejména podoba nové ukrajinské ústavy, status dvou oblastí, jak Doněcké, tak Luhanské, otázka kontroly hranic apod. Zajímavé je, a to je podle mne plus pro povstalce, že dosáhli stažení těžké techniky ukrajinských sil ze současné pozice. To jim vytváří podmínky k tomu, aby nebyly ostřelovány velké městské konglomerace jako například Doněck nebo Luhansk, což je zřejmě jejich takové malé vítězství. Uvidíme, jak to dopadne dál, jsem prostě mírný optimista. Teď bude také hodně záležet na politické situaci na Ukrajině, protože by se mohlo stát, že nacionalisté budou za tuto dohodu kritizovat ukrajinského prezidenta Porošenka. A nejsem si vůbec jist, co provedou síly Pravého sektoru z hlediska dobrovolnických praporů. Takže zůstává nezodpovězena celá řada velmi vážných otázek týkajících se vnitropolitického vývoje na Ukrajině, navíc se tam zřejmě zhorší ekonomická situace, protože na základě podmínek Mezinárodního měnového fondu musí zvýšit ceny energie a další a další věci. Ale doufejme, že všechno proběhne dobře, aby dohodnutý mírový plán vydržel a byl plněn.

TÉMA: Jednání v Minsku

Když mluvíte o mnoha zatím nevyřešených otázkách, které jsou věcí budoucnosti, jako je například přijetí nové ústavy, neobáváte se, že se konflikt mezi západem a východem Ukrajiny může rozhořet zase za rok, dva, zvlášť když se k tomu přidají ekonomické problémy, o nichž jste se zmínil?

Minská dohoda je zatím první krok. Určitě podle mého názoru existují na Ukrajině i síly, které si tohle řešení nebudou přát, kterým se mírové řešení za takovýchto podmínek nemusí líbit. A možná zaznívají takové hlasy i mezi těmi opolčenci.

O co by mohli povstalci ještě usilovat? O získání většího území na jihovýchodě Ukrajiny pod svoji správu, nebo dosáhnout větší autonomie či odtržení Doněcka a Luhanska od Ukrajiny, nebo dokonce připojení těchto oblastí k Rusku?

Budou rádi, když se jim podaří dosáhnout nějakého ústavního uspořádání, které jim umožní větší svobodu, zaručí užívání ruského jazyka a svým způsobem větší autonomii od Ukrajiny. Nemyslím, že budou od Ukrajiny odtrženi, a vůbec si nemyslím, že by byly samostatné nebo součástí Ruska. To podle mne nepřipadá do úvahy. Jim půjde o to, aby ústava byla taková, aby jim umožňovala ten jejich život.

A co mírové řešení přineslo pro budoucnost Ukrajiny a její směřování? Konflikt vznikl přece kvůli tomu, zda má či nemá Ukrajina směřovat na Západ. Západní část země se chce přiklonit k Západu, jihovýchodní k Rusku. Dospěla mírová dohoda k vyjasnění v této záležitosti?

Je jasněji, protože se dohodli na spolupráci mezi Evropsku unií, Ukrajinou a Ruskem z hlediska vyjasnění plnění asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií. Rusku jde samozřejmě o některé ekonomické věci, protože bylo velmi úzce provázáno s Ukrajinou. Ukrajinská ekonomika byla navázána na ekonomiku Ruské federace. Tam pokrok vidím také, v podstatě by to mělo v ekonomických otázkách sloužit k tomu, aby tyto věci byly vyjasněny. Já osobně se ale nedomnívám, že by Ukrajina v nejbližší budoucnosti byla členem Evropské unie. Myslím, že ani nebude. A druhou otázkou je záležitost vojenská, tedy členství Ukrajiny v NATO. I když podle dostupných informací na summitu v Minsku tato otázka nepadla, myslím, že bude dosaženo dohody, že Ukrajina nebude členem NATO. Ono by to ani NATO nechtělo, pokud je realistické. Možná že se podaří Ukrajině dosáhnout nějakého „bezstatusového“ statutu. Ale nemám křišťálovou kouli.

Myslíte si, že dohoda o ukončení konfliktu na Ukrajině povede i k ukončení studené války mezi Ruskem na jedné straně a Evropou a Spojenými státy na druhé straně? Nebo že se i v této oblasti otvírá alespoň možnost, že se pošramocené vztahy budou zlepšovat?

Myslím, že ekonomické sankce ze strany Evropské unie poškozují hlavně Rusko, i když v Rusku to vytváří asi dvacet, třicet procent ekonomických problémů, v současné době je pro Rusko největším problémem nízká cena ropy. Ale sankce mají samozřejmě vliv i na evropské státy, daleko méně na Spojené státy, protože tam objem obchodní spolupráce je daleko nižší. Proto si myslím, že zájmem Ruska i Evropy je postupné odstranění těchto sankcí. Pokud všechno půjde normálně, sankce zrušeny budou. Ale potrvá to podle mne ještě nejméně rok.

Ale v souvislosti s ukrajinským konfliktem vzniklo napětí mezi Evropskou unií a Ruskem i na úrovni politické a vojenské. Objevují se informace o zvýšené aktivitě ruských vojenských letadel v okolí vzdušného prostoru NATO, představitelé některých zemí si dokonce stěžovali, že Rusko narušuje vzdušný prostor Estonska, Litvy, Finska i Švédska. Přestane Rusko harašit zbraněmi?

To je jen takové povídání. Když slyším, že ruská letadla narušují vzdušný prostor některých států, tak mi vstávají chlupy hrůzou, protože narušení vzdušného prostoru neproběhlo. Rusové se vždycky pohybovali v mezinárodním vzdušném prostoru poblíž vzdušného prostoru určitých států. Samozřejmě máte pravdu v tom, že i v té vojenské oblasti došlo k přiostřování situace, na obou stranách dochází k posilování, ať už Severoatlantické aliance na východě, nebo posilování ruských vojsk. Ale byla přerušena i spolupráce mezi NATO a Ruskem, což v řadě oblastí dnes chybí. Rusko je podle mne natolik důležitým členem světového společenství, že v bezpečnostní oblasti je s ním spolupráce nutná. Jde o otázky, které už třeba nejsou tak aktuální jako Afghánistán, ale existují staronové nebo nové hrozby jako pašování narkotik a v současné době zejména terorismus, spolupráce ve všech těchto oblastech v podstatě od března loňského roku padla.

Obnovení spolupráce v této oblasti asi bude taky trvat vzhledem ke ztrátě oboustranné důvěry dost dlouho, než se vrátíme do situace, která tady ve vztazích mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací panovala před rokem, než Rusko porušilo mezinárodní dohody a obsadilo Krym. I proto, že Rusko i přes ekonomické problémy zvyšuje své výdaje na zbrojení a snaží se spolupracovat ve vojenské oblasti s Čínou, Indií, zeměmi Latinské Ameriky, jihovýchodní Asií i arabským světem. Jak si zvýšenou aktivitu v rozšiřování vojenského vlivu Ruska vysvětlujete?

Export zbraní patří mezi silné stránky ruské ekonomiky. Rusko je v exportu zbraní druhé na světě za Spojenými státy. V roce 2013, údaje za loňský rok budou k dispozici až v březnu, se Rusko podílelo asi sedmadvaceti procenty na světovém obchodu se zbraněmi, Spojené státy měly asi kolem třiceti, třetí bylo Německo. Rusko nejvíc vyváželo do Indie, Číny a Alžíru, ale i do jiných států. Do Indie vyváželo asi 38 procent své produkce. Minulý rok Rusko dodalo zbraně Iráku, například raketomety, vyváží techniku do Sýrie, loni vyvezlo kolem 50 modernizovaných vrtulníků do Číny.

Ale ve vztazích s těmito zeměmi nejde jen o obchodní spolupráci, jde přímo i o vojensko-technickou spolupráci. Rusko chce také zvýšit počet vojenských základen v zahraničí a podle představitelů ruského ministerstva obrany plánuje zvýšit svou vojenskou a technickou spolupráci se zeměmi Latinské Ameriky a jejich přístavy a letiště využít pro vojenské účely.

Pokud jde o vojenské základny, Ruská federace jich má daleko méně než Spojené státy. Existují v podstatě vojenské základny v bývalých státech Sovětského svazu, jako je Tádžikistán, Kyrgyzstán, Arménie. Vím, že Rusko mají mít povolenu jakousi logistickou základnu v Sýrii, zpráva z poslední doby je, že bude povoleno, aby mělo v případě krizových situací nebo humanitárních akcí na Středním východě možnost pobytu svých lodí a letadel na Kypru. Před rokem proběhlo jednání o základně v přístavu Kamran ve Vietnamu. Těch aktivit je samozřejmě hodně.

Co tím Rusko sleduje? Chce svou přítomností na americkém kontinentu postrašit USA, nebo jen narušit vojenskou dominanci Spojených států, která nastala po pádu Sovětského svazu v roce 1991, nebo se připravuje na světovou válku?

Je to určitě ze strany Ruska projekce síly, protože Rusové se nechtějí smířit s tím, že se z velmoci stal stát sice ohromný, ale druhořadý. Nechtějí se vrátit k bipolárnímu světu, ale tvrdí, že svět je monopolární, že nemůže existovat monopolární svět, kde jedinou dominantou jsou Spojené státy.

Ale povede to ke snížení napětí, k uklidnění situace ve světě, nebo naopak k dalšímu kolu zbrojení, jak už jsme zažili v polovině minulého století? Nebo můžeme doufat, že bude docházet k méně konfliktům než dnes?

Záleží na tom, z jaké pozice se na to podíváte. Pokud se na to podíváte z pozice Ruska, tak ono chce mít samozřejmě větší vliv na mezinárodní scéně, chce si zajistit svoji bezpečnost, chce rozšířit svůj vliv zejména do blízkého pohraničí, tím nechci říci, že chce anektovat jiné státy. A když se na to podíváte z hlediska Spojených států, tak je to krizový moment, protože strategie bezpečnosti Spojených států říká, že nechtějí připustit vznik nějakého nového hegemona v euroasijském prostoru.

Ale když se na to díváme z pozice České republiky, která je členem Severoatlantické aliance a tím pádem významným spojencem Spojených států?

Pokud se na to podíváme z hlediska České republiky i z hlediska pozice v NATO, myslím, že v nejbližší době nehrozí ze strany Ruska napadení členského státu NATO, Rusko si velmi dobře uvědomuje význam článku pět Washingtonské smlouvy (čl. 5 – útok proti jedné z členských stran bude považován za útok proti všem, takže každá ze stran pomůže napadené straně včetně použití ozbrojené síly – pozn. red.), takže to bych určitě neviděl. Spíš vidím problém v tom, že NATO a Rusko musí a budou spolupracovat v rámci hrozeb, které nevyplývají z Ruska nebo NATO, jako je třeba mezinárodní terorismus.

Jste jako bývalý voják a bývalý diplomat optimista, pokud jde o budoucnost? Teď zažíváme vážné hrozby, ať už na Ukrajině nebo ze strany Islámského státu a terorismu, bude se situace zlepšovat, až se podaří tyto konflikty ukončit?

Bohužel optimista nejsem, naopak myslím si, že svět je stále víc nebezpečný a tento trend se zhoršuje. Existuje snaha o vznik dalších velmocí, třeba Čína, ale i Indie. Když se podíváte na zbrojení, nejvíc zbrojí Afrika a jihovýchodní Asie. Zbrojení v Evropě a ve Spojených státech stagnuje. Je to otázka celosvětová. Problémy bohužel vznikají a vznikat budou. Pokud se podaří vyřešit ten nám nejbližší problém, což je krize ukrajinská, bude to jedině dobře pro Evropu. Ale rozhodně to není záruka, že svět bude bezpečnější.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama