Červnové referendum ve Velké Británii podpořilo návrh na vystoupení země z Evropské unie. Toto referendum nebylo právně závazné, ovšem veřejnost v něm projevila vůli poměrně jasně. Jaké jsou další ústavní kroky, ať už na vnitrostátní britské úrovni, nebo na úrovni evropské, které by měly následovat, aby její vůle byla řádným způsobem naplněna?

Celý postup je značně složitý, což je nakonec dáno významem celé záležitosti. Vše můžeme rozdělit na dvě velké části. Co se týká Británie a co se týká Evropské unie.

Pokud jde o Británii, na prvém místě je nutno říci, že výsledek referenda není pro nikoho právně závazný, konečné slovo má tamní parlament. Můžeme tedy formálně hovořit o konzultativním referendu. Z druhé strany politická reprezentace by ovšem neměla ignorovat výsledek žádného referenda, byť konzultativního. Nemá smysl se ptát lidu, co si přeje, a následně to ignorovat. Tím spíše, že v Británii bylo o tomto referendu hovořeno od počátku jako o rozhodujícím nástroji, nikoliv jako o pouhé konzultaci.