Pane Čarnogurský, aktuální téma číslo jedna zní už půl roku stejně – pandemie koronaviru a její konsekvence a další vývoj. Jak to vnímáte?
Na Slovensku je zatím hlášeno méně než 5 tisíc nakažených, což je v poměru k počtu obyvatel velmi dobrý stav. Dodržují Slováci ta pravidla daná vládou, epidemiology a hygieniky?
Já jsem přesvědčený, že rozhodně ano – a právě toto číslo je toho hmatatelným důkazem.
V tomto směru jsme asi disciplinovanější než Češi.
Pane Čarnogurský, tady bych se ohradil – víte, my jsme také byli disciplinovaní, dodržovali všechna nařízení a po večerech ještě šili roušky anebo si z pet lahví sestavovali respirátory. Ale už je to dlouhé. Nedivte se, že po půl roce všemožných omezení začínají lidé reptat…
Já vám rozumím, tak abych to vzal objektivně – i u nás na Slovensku už lidé reptají a ptají se po smyslu jednotlivých opatření, ale zatím to ještě pořád není, řekl bych statisticky, významný počet těch nespokojenců.
V pátek si připomeneme 19. výročí událostí z 11. září 2001, které dosti markantně zasáhly do života nás všech, protože svoboda musela vyklidit pole a ustoupit všudypřítomnému zaklínadlu bezpečnosti. Jak na to nahlížíte nyní?
Pokud jde o 11. září, tak já nemám důkazy o tom, že by platila jakákoliv jiná teorie nebo scénář, než je ten oficiální.
Ale mám argumenty, které tomu odporují.
Především jde o to, že ti arabští teroristé nikdy v historii – ani předtím ani potom – nedokázali zorganizovat a sesynchronizovat tak logisticky náročnou akci, jako bylo 11. září. To je prostě fakt.
A my velmi dobře známe z historie všechny ty předem naplánované provokativní akce, které měly jen na oko posloužit svému účelu. Vezměte si třeba podpálení Říšského sněmu, které umožnilo Hitlerovi získat zvláštní pravomoci, a tím další krok k upevnění diktatury. Vezměte si začátek druhé světové války – útok na Polsko, kterému předcházela dobře sehraná a Němci nacvičená akce, jež měla vzbudit dojem, že to jsou Poláci, kdo útočí a provokují. A konečně můžeme tam zařadit třeba i ten dobře známý a totálně neúspěšný Amerikou podporovaný pokus o převrat na nedaleké Kubě s vyloděním v legendární Zátoce sviní.
A tak si říkám, že právě 11. září se těmto akcím ve své podstatě až podezřele podobá.
Ihned po 11. září se zjevili andělé zkázy a spravedliví američtí mstitelé v čele s prezidentem Georgem Bushem mladším, kteří požadovali okamžitou a nemilosrdnou odplatu. A my Evropané jsme se tehdy minimálně diplomaticky stali vlastně spojenci tohoto boje proti těm, které USA označily za nepřítele…
Ano, přesně tak a USA tehdy rozpoutaly války, které trvají prakticky až do dnes. A přitom to všechno zneužili v zájmu úplně jiných cílů, než bylo nějaké 11. září a spravedlivá odplata! Především dostaly pod svůj vliv Blízký východ a sever Afriky.
Obáváte se dalšího vývoje situace kolem nemoci COVID-19? (Ptáme se od 9.9.2020)Anketa
Takže jen záminka?
Určitě ano, Američané si prostě rozšířili svůj perimetr, svůj geopolitický prostor. Ale zjevně to přece jen stále vrtá hlavou i řadě obyvatel samotných USA, protože když v roce 2016 kandidoval na úřad prezidenta Donald Trump, tak i on jako populistický kandidát tehdy voličům přislíbil, že zřídí vyšetřovací komisi k událostem z 11. září 2001.
A ta pracuje tak potichu, že o ní není vidět ani slyšet… (smích) Nicméně takříkajíc za dveřmi jsou nyní další prezidentské volby v USA. Kterého z těch dvou ústředních kandidátů byste raději viděl v Bílém domě – Trumpa či Bidena?
Řeknu to takto – menší zlo pro svět představuje Donald Trump, takže kdybych byl Američanem, tak bych volil Trumpa!
Pane Čarnogurský, vraťme se do našich zeměpisných šířek. Na Slovensku padly rozsudky ve věci vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky – a média to hodnotí jako šok, nemilé překvapení či dokonce blamáž a tak podobně. Co vy na to jako právník?
Já ten rozsudek beru a považuji ho za zcela legitimní. A musím složit velké uznání soudcům, kteří nepodlehli tlaku médií, která si vybrala konkrétní lidi a ty už předem odsoudila na základě materiálů, které bezprecedentně unikly z živého vyšetřovacího spisu. Příznačné je, že policie se tím vůbec nezabývala.
Jenomže, aby toho nebylo málo, tak novináři mainstreamových médií, hlavně Deníku N, jenž to jako první zveřejnil, si prostě z těch spisů vybírali pouze to, co se jim do té jejich verze hodilo. Takže proto pak to rozčarování veřejnosti, která po celou dobu dostávala tyto jednostranné a neobjektivní informace.
V Česku se teď velmi intenzivně diskutuje o počinu předsedy Senátu Miloše Vystrčila, který o své vůli navštívil zapovězený Tchaj-wan, a přednesl tam velmi svobodomyslný a pro někoho zase spíše nesmyslný projev, který velmi popudil nejvyší představitele Číny, která má Tchaj-wan pod svou správou. Kdo podle vás pochybil?
Já na to odpovím, i když se předem omlouvám, že to možná nebude právě pochvalné…
Nevadí, i kritika je nezbytná, aby mohla být chvála. Co konkrétního máte ale na mysli?
Mám na mysli to, že stát s deseti miliony obyvatel jako je Česká republika se při vší úctě prostě nemůže snažit dělat zahraniční politiku jako nějaká velmoc typu Ruska a USA. Musíme si každý uvědomit hranice svých možností.
Takže, abych byl konkrétní, myslím si, že si nemůžete – a ani Slovensko samozřejmě – dovolit, chovat se jako Spojené státy, které si úspěšně vytvářejí z Tchaj-wanu propagandistickou záležitost.
Cesta pana Vystrčila na Tchaj-wan měla být zkrátka v souladu s oficiální zahraniční politikou ČR. Ale on se v tomto případě evidentně snažil být papežštější než papež, i když to neodpovídá českým zájmům.
Česko si musí jasně stanovit a nastavit linii své zahraniční politiky vůči Číně – a té se potom striktně držet.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
autor: .
