Mezi nejpalčivější problémy naší země patří vedle Covidu-19 rostoucí ceny energií. Prezident Miloš Zeman v té souvislosti vyzval ve svém vánočním poselství k odstoupení Česka od tzv. zeleného údělu, který má zredukovat uhlíkové emise v Evropě. V čem je podle Vás Green Deal prospěšný a co z něj pohledem vědce odmítáte?
Pan prezident možná ztotožňuje Green Deal hlavně s energetickými problémy, to je ovšem pouze jedna část celé věci. Green Deal je také o neudržitelném zemědělství, zničené krajině, výrazném snížení biodiverzity, ochraně vod, eliminaci chemického znečištění prostředí a dalších částech. Domnívám se ve shodě s řadou dalších odborníků, že tento komplex problémů současného životního prostředí je pro budoucnost Evropy a planety možná důležitější než klimatická politika. A navíc není možné od Green Deal odstoupit, je ale každopádně možné udělat hodně pro to, aby jeho cíle byly realistické, stejně jako přístupy k realizaci.
Jste pro zrušení Benešových dekretů?Anketa
Takže, když si vezmeme každou jednotlivou část Green Deal, těžko můžeme zpochybňovat jejich existenci a význam pro současnost i budoucnost. I když u politiků člověk nikdy neví. V posledních letech jsem začínal přednášky pro studenty kategorickým prohlášením bývalého prezidenta Václava Klause: „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci“. To je odpověď Václava Klause na otázku, zda nevěří, že si ničíme svoji planetu, z rozhovoru pro Hospodářské noviny, který vyšel 9. února 2007. Takže z toho potom Green Deal skutečně vychází jako zbytečné vyhazování peněz.
Green Deal ale není jen otázkou Evropy, má svou americkou variantu, tzv. Green New Deal. Hlavní silou řídící adaptaci na klimatickou změnu jsou investiční peníze. To dobře popsal můj kolega profesor Jakub Hruška ve své předmluvě ke knize amerického ekonoma Jeremy Rifkina „Green Deal: Strašák nebo jedinečná šance“, kterou v létě napsal pro vydavatelství Walden Press.
V čem hlavním se tedy liší přístupy k řešení komplexu problémů současného životního prostředí ze strany Evropské unie a ze strany Spojených států?
V Evropě jsme zvyklí dominantně na direktivy EU, následné státní politiky a pak následující dotace. Ale americká realita je úplně jiná. Samozřejmě obě tyto silné ekonomiky z pohledu perspektiv ochrany prostředí celé planety řeší stejné problémy, přístupy k řešení se však liší, různé jsou také priority řešení.
K problematice řešení energetických problémů je zaklínadlem „zelená“ bezuhlíkatá energetika, zejména solární a větrná. Strategie je zaměřena na vytvoření ekonomické nekonkurenceschopnosti energetiky založené na spalování fosilních paliv. Využití bezuhlíkaté energetiky by mělo vést k eliminaci problému emisí skleníkových plynů. To je hlavní částí aktivistického optimismu, že se vše vyřeší v relativně krátké době dané často málo realistickými termíny různých úmluv a direktiv.
Psali jsme:
To, co se málo veřejně diskutuje, je problém neexistence úložišť solární či větrné energie. Dosavadní bateriová úložiště mají z hlediska zajištění potřebné energie pro potřeby současné společnosti prakticky nulovou kapacitu. Zjednodušeně řečeno, pokud zrovna slunce nesvítí a vítr nefouká, nemáme odkud elektřinu brát – a přitom budoucí vývoj směřuje k tomu, že svět budoucnosti bude dominantně závislý na elektřině. Alespoň to tak vypadá. I vodík se vyrábí pomocí elektrické energie. Je nezpochybnitelné, že tyto technické problémy budou vyřešeny, jenže je otázkou kdy.
Má ministr vnitra Vít Rakušan vaši důvěru?Anketa
Takže celý Green Deal je provázen řadou problémů, ukazujících na realitu současného světa a současné společnosti a odtržení EU lídrů od této reality. Kromě zmiňovaných problémů kolem energetiky a snižování emisí skleníkových plynů, je realitou nízká funkčnost a efektivita mezinárodních dohod, včetně Pařížské dohody z roku 2015. Svět se jejím prostřednictvím zavázal k omezení emisí skleníkových plynů tak, aby světová teplota nestoupla o více než 1,5°C. Bohužel se ukázalo, že je to právně nevymahatelné, a po šesti letech od jejího vzniku je vcelku jasné, že se nedodržuje. Tak je to s celou řadou dalších mezinárodních úmluv, ze kterých i základní části Green Deal vycházejí. A tak bychom našli v každé jeho části řadu problémových pasáží, i když přijímaných s dobrým úmyslem.
Dalším velmi problémovým bodem Green Deal je elektromobilita. Jaký může být její vývoj v Česku, když podle premiéra Petra Fialy je návrh Evropské komise na zákaz výroby a prodeje automobilů se spalovacími motory po roce 2035 pro jeho vládu nepřijatelný?
U dosud vyráběných vozů se spalovacími motory spotřeba paliv, a tím pádem i emise skleníkových plynů, neklesají. A to i přes velmi přísné a stále zpřísňované emisní limity. To samozřejmě vedlo k technologickému pokroku v současnosti vyráběných automobilů. Problém je v tom, že auta se neustále – kvůli většímu komfortu a bezpečnosti – zvětšují. Na druhou stranu díky technologickému vývoji jsou emise ze současných spalovacích motorů výrazně nižší než před několika desítkami let. Z pohledu klimatické změny elektromobilita postrádá smysl, dokud nebude veškerá elektřina na jejich pohon vyrobena z obnovitelných zdrojů; a tento cíl je hodně, hodně daleko. Zejména s vědomím, že s elektromobily se výrazně zvýší spotřeba elektřiny. Například odhad pro Českou republiku říká, že o 20 až 30 procent dnešní výroby.
A jsme u dalšího paradoxu dlouhodobých proklamací a krátkodobých skutků. Česká vláda stanovila – nezávazně – konec využívání uhlí pro energetické účely na rok 2038. Přitom z uhlí se vyrobilo v roce 2019 48 procent elektřiny. EU stanovila – také prozatím nezávazně – konec výroby aut se spalovacími motory na rok 2035. Provoz elektromobilů bude vyžadovat zvýšení produkce elektřiny o již zmíněných 20 až 30 procent. Již z porovnání těchto údajů je zřejmé, že před sebou vlastně máme velmi nejistou dobu. A to jak z hlediska „závazných“ termínů čehokoliv, tak i z hlediska dostupnosti a ceny mnoha komodit, u kterých jsme si zvykli, že jsou neomezeně dostupné a nejsou příliš drahé.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ke zdůraznění přírodního bohatství naší planety se používá termín biodiverzita, tedy biologická rozmanitost. Jak hodnotíte její zasazení do Zelené dohody pro Evropu?
Ochrana biodiverzity je dalším významným cílem Green Dealu, jenže i přes řadu mezinárodních smluv o její ochraně se velmi výrazně snižuje, a to zejména z důvodu současného průmyslového zemědělství s vysokou spotřebou pesticidů a hnojiv, nešetrného zacházení s půdou, vodou a dalšími přírodními zdroji. Takové zemědělství je ale současně podporováno masivními dotacemi, přičemž různá zemědělská lobby mají obrovský politický vliv.
A v tomto bodě obsahuje Green Deal přes proklamovanou ochranu biodiverzity nový mechanismus, který je stejně špatný, jako byly ty předchozí. Velkým problémem současné EU je aktuální evropská agrární lobby. Ta si nepřeje změnu zaběhaných způsobů zemědělství, které jí zaručují vysoké zisky. Takže krátkodobý zájem jedné skupiny převažuje nad dlouhodobými cíli. Součástí ostudného přístupu je i pokračující podpora biopaliv, jejichž ekologická neúčinnost a současně devastační vliv jejich pěstování na krajinu, je přesvědčivě doložen. Pro ilustraci: v Česku se dnes biopaliva – část současné produkce řepky, kukuřice, obilí a cukrovky – pěstují zhruba na 20 procentech orné půdy.
Je tedy zásadní otázkou co očekávat od Green Deal – je to naděje, nebo propadák? Každopádně jde o souhrn rozumných opatření, o kterých se mluví od 80. let minulého století, dohoda mezi státy a hlavně velmocemi, mezi kontinenty, je však velmi těžká.
A pak je tu trvale vynechávaný a zamlčovaný fakt, o kterém jsme se už bavili v Parlamentních Listech vícekrát. Do doby časových limitů a realizace cílů Green Deal tedy kolem horizontu 2050, vzroste počet obyvatel planety o další miliardu. A ta miliarda bude potřebovat energii, potraviny, další produkty. Takže je otázkou, jaký bude vztah mezi tím, co Evropa draze ušetří jako kontinent, kde růst populace je relativně nízký, a tím, co se spotřebuje v jiných částech planety.
Pokud bude Evropská unie kráčet tak, jak je nalinkováno v Green Dealu, co to pro její další existenci může znamenat?
Evropská unie je sice ekonomicky silná, ale na druhou stranu také poměrně závislá na jiných silných státech – zcela jistě vojensky na USA, velmi výrazně energeticky na Rusku a materiálově na Číně a dalších asijských zemích. To vše se dá procentuálně vyjádřit, můžeme si charakterizovat trendy těchto planetárních ekonomických vztahů, ale je podstatnou otázkou, zda obrovské investice typu Green Deal pozici EU posílí, nebo oslabí. Rozhodně stojí za to pečlivě zvažovat a případně přehodnotit vytčené horizonty pro splnění jednotlivých hlavních cílů z pohledu aktuálního stavu a efektivní realizace. Aby nezůstalo jen u velkých, bombastických cílů bez realizace.
K těmto závěrům mě vede 35 let práce pro OSN v oblasti chemického znečištění prostředí a to, co mě za celou tu dobu velmi vadilo, tedy velmi nízká efektivita, formalismus, vliv aktivistů. Většinu času jsem strávil na vývoji a následné implementaci Stockholmské úmluvy o persistentních organických polutantech. Udělalo se spoustu užitečného, ale Úmluva měla a má velké cíle do časového horizontu 2030; dnes už je jasné, že se to nepodaří splnit. Samozřejmě EU je mnohem ekonomicky silnější, má řadu legislativních a ekonomických nástrojů tlačících země k realizaci. Jenže není možné tyto nástroje měnit na vydírání zemí byrokraty z Evropské komise.
Ing. Miloš Zeman
Když odhlédneme od nejrůznějších ideologií, jakému druhu energie by – v Evropě a především v Česku – měla pro několik příštích desetiletí patřit budoucnost?
Zásadní je, že každá země potřebuje určitou stabilní výkonovou hladinu energie, která zabezpečuje strategický chod té které země. Ta musí být dána zdroji energie se stabilním výkonem, tedy ne proměnnými zdroji, jako jsou slunečná nebo větrná energie. Ale jednoznačně nic proti nim. Jsou odvětví a oblasti, kde už dnes mají své opodstatnění a místo a zcela jistě jejich význam do budoucna poroste.
Změna systému vedoucí k omezení produkce CO2, tedy postupná eliminace spalování fosilních paliv, má ovšem nejenom politické konsekvence, ale také sociální a ekonomické. A je základní otázkou, zda jsou vytčené cíle reálné, či nikoliv.
Co tedy bude v nejbližších desetiletích udržovat Česko enegeticky v chodu?
Určitě dlouho kombinace jádro a zemní plyn a obnovitelné zdroje s jejich posilováním daným technologickým vývojem jednotlivých technologií především z hlediska výkonové stability.
A pokud jde o spalování fosilních paliv – nejsem si tak úplně jistý, zda se doporučené časové limity podaří reálně splnit. Hodně o tom napoví ekonomická situace příštích let.
A je také otázkou, jaké budou ekonomické souvislosti – abychom nesmyslně nevozili zkapalněný břidlicový plyn z USA, když můžeme kupovat zemní plyn z Ruska na základě dlouhodobých dvoustranných dohod. Jediné rozumné, co mohou obě strany trvale harašící zbraněmi a zavalující se sankcemi udělat, je najít cestu ke koexistenci. Je otázkou, jaký kdo nese podíl na současné situaci připomínající spíše období studené války než nadějnou situaci počátku let devadesátých. Jsem možná beznadějný idealista a optimista. Ale rozumné využívání planetárních zdrojů, je jeden z faktorů ovlivňující budoucí vývoj planety a civilizace.
Jak je to s tou stoprocentní jistotou změny klimatu, co nám podávají klimatologové, jestliže vidíme, že jejich vědečtí kolegové imunologové za pochodu zjišťují, jak se věci reálně mají, jak mění stanoviska a doporučení a jak se ani mezi sebou nedokáží shodnout na tom, jak si tváří v tvář koronavirové pandemii počínat?
No taky už jsme to tu měli – 97 procent vědců je přesvědčeno... K vědě patří skepse jako jedna ze základních metod práce. Řekne-li někdo v tom či onom oboru vědecké činnosti, že 97 procent vědců je přesvědčeno, tak je to podle mě čistě aktivistický propagandistický nesmysl.
Právě ten příklad koronaviru ukazuje, jak málo víme a jak nás výzkum může překvapit na úrovni organismů, jako jsou viry, co teprve můžeme očekávat na úrovni tak složitého systému, jakým je planeta. Takže já určitě patřím do těch 3 procent nepřesvědčených. Ale jsem zcela přesvědčený, že mechanismus vlivu skleníkových plynů, možné vlivy a dopady jsou jisté a celý komplex problémů životního prostředí obsažený v Green Deal řeší konkrétní, reálně existující problémy. Jen nejsem přesvědčen o té stoprocentní jistotě, že je to tak, jak se halasně deklaruje. O tom ostatně byly odpovědi na úvodní otázky.
Psali jsme:
A je zcela jistě rozdíl v názorech, postojích a stanoviscích vědců oproti názorům, postojům, stanoviskům politiků a aktivistů, kteří se snaží jejich závěry interpretovat a využít ke svým cílům. Hlavně ta interpretace a účelové využití odborných stanovisek pro politické účely od úrovně OSN, přes EU až na národní úroveň je hlavním problémem komunikace vědeckých a expertních závěrů a názorů. A to současné epidemiologické problémy potvrzují.
Byla nám slibována tečka za covidem, místo toho se napadají očkovaní a neočkovaní, navíc už je jasné, že je nutná třetí, třeba i čtvrtá dávka očkování. Selhávají politici, vědci nebo „neposlušní“ občané, kteří se odmítají nechat očkovat? Tušíte po dvou letech s koronavirem, kam se může vývoj ubírat?
Nejsem epidemiolog, i když jsem se některými problémy zabýval, především z pohledu možných rizik chemických a jiných faktorů pro lidskou populaci a volně žijící organismy.
Netroufl bych si říct, že selhali vědci, spíše bych to viděl na ty politiky. Od začátku chyběla jasná stanoviska, co dělat, jak postupovat. Chaotické zásahy bývalého premiéra do celého procesu situaci zcela jistě velmi komplikovaly a vyřadily podle mě řadu odborníků, protože se prostě ukázali jako nepohodlní především pro jeho rozhodnutí nebo nebyli ochotni akceptovat takový styl práce a řízení.
No neposlušní občané – má to několik rovin. Občan je zodpovědný za sebe, své zdraví a zdraví své rodiny do úrovně, kterou může sám ovlivňovat. Pokud jde o vliv nějakého znečištění nebo viru jako v tomto případě, je role toho, kdo rozhoduje o tom, co dělat a jak to dělat, posunuta na úroveň státu, krajů, měst a obcí. Orgány na těchto různých úrovních mají zodpovědnost už nejen za sebe a svou rodinu, ale za větší celky – školu, provoz, město, kraj, stát. A opatření na těchto úrovních jsou důležitá proto, abychom ten problém byly schopni efektivně vyřešit a zlikvidovat. A to už může vést k opatřením, které se nám občanům budou jen pramálo líbit.
Máte jasno o často diskutované otázce očkování, kvality a vedlejších účinků vakcín a s tím souvisejících problémů?
Pokud z milionu naočkovaných má několik promile, tedy několik stovek, očkovaných nějaké problémy, nemusí to svědčit o škodlivosti vakcíny, ale spíše o přidružených nemocech či genetických dispozicích toho kterého člověka. Bylo by zcela jistě nutné řešit stav, kdyby se ty negativní účinky projevovaly v mnohem větším množství očkovaných, to by se jejich použití muselo regulovat. Jenže celá ta diskuse kolem vakcinace je plná spekulací, konspirací zaručených negativních či pozitivních informací a zase to souvisí s chybnou strategií informovanosti minulého ministerstva zdravotnictví a vlády.
Dobře se kritizuje z mé osobní úrovně, co by ti nahoře měli dělat a co udělali špatně, když nemám tu zodpovědnost. A to platí o občanovi neodborníkovi i občanovi odborníkovi stojících mimo ty, co tu zodpovědnost mají. Je našim národním sportem být odborníkem v té či oné oblasti a závidět a kritizovat ty nahoře, kolik berou peněz a nic nedělají, ale už méně si uvědomujeme, jakou kdo má odpovědnost a co je s tím spojené, včetně vyššího platu, jaký mají ti, co tu zodpovědnost mají. Ale nemluvím o tom, pokud ti tam nahoře to či ono dělají špatně, pak je zcela jistě na místě kritika a vyhazov, proč ne. To by snad mělo fungovat na všech úrovních.
Pokud jde o vývoj a prognózu vývoje, věřím výsledkům práce týmu profesora Duška. A pokud jde o mé přání, tak bych byl rád, kdyby už bylo lépe a situace kolem Covid-19 se vyvíjela pozitivně. Už také proto, že těch negativních dopadů na ekonomiku i vztahy mezi lidmi bylo víc než dost a ještě se mnohé dají očekávat.
Elity EU tvrdí, že omezení se ve spotřebě energií, masa a příklon k dražší elektromobilitě jsou nutné k tomu, aby byla planeta zachráněna. Je taková linie v naší zemi příští rok obhajitelná?
Že je spotřeba toho či onoho vysoká, je pravdou. Každé takové omezení má své limity – energetická náročnost průmyslu, sídel. Spotřeba toho či onoho. Má to ale také své sociální dopady – v tom je elektromobilita jasným příkladem, příkladem jedné z částí Green Dealu, kdy striktně stanovená doba náhrady spalovacích motorů elektromobily není reálná – technologicky, zajištěním spotřeby energie, sociálně. Ne všechna vozidla se spalovacími motory jsou nahraditelná elektromobily. Z dopravního sektoru je největším zdrojem znečištění ovzduší lodní doprava především nákladní – přeprava kontejnerů, ropy, surovin. Tam elektromobilita zcela jistě v dohledné době nepronikne.
Myslím si osobně, že je nutné realisticky přehodnotit všechny termíny a jejich provázanost a důsledky.
Loňský rok jsme začínali se zcela uzavřenou zemí, jeho konec byl ve znamení střídání vlád. Myslíte si, že Andreji Babišovi zlomilo politický vaz to, co souviselo s covidem, tedy spousta přijatých omezení, která dusila společnost, zatímco mnozí se nemohli dočkat volnosti a změny, kterou slibovalo pět stran, které se týden před Vánocemi ujaly vlády? Co všechno si může Česko od avizované změny slibovat?
Určitě to přispělo, chaos některých rozhodnutí a opatření byl nepřehlédnutelný. To spolu s neřešením problémů typu Čapí hnízdo.
Jsme opět – jak už zaznělo výše – v situaci, kdy řada lidí jasně vidí, jak je současná vláda je špatná, to či ono dělá špatně. Teď se zase objevila zvláště na sociálních sítích řada nových politologů s hlubokou – zdá se – znalostí situace a všichni vidí jasně, co bude tato vláda dělat špatně. Ale tahle vláda ještě ani nezískala důvěru Sněmovny, což věřím nebude problém. Mohu a mám řadu výhrad ke koalici pěti stran, ale ještě to není o tom, že to či ono udělala zásadně špatně. Vládu nechme vládnout, myslím, že bude mít těžkou pozici na nápravu a eliminaci vládnutí předchozí vlády.
A pokud jde o očekávané změny – osobně bych si počkal na programové prohlášení vlády a pak jeho plnění. A to mě zajímá nejvíc, konkrétní kroky k avizovaným změnám. A na to si počkám.
Vzhledem k více než milionu propadlých hlasů vznikla vláda, kterou volilo pouze 43 procent těch, co přišli k volbám, tedy menšina, a z celkového počtu oprávněných voličů jen 28 procent. Může dát navzdory tomu zemi do pořádku a co pro ni vidíte jako nejtěžší a nejdůležitější úkol?
Tak byla tu horší procenta – tato vláda má parlamentní většinu. Pokud jde o vládu, je na ní, jak ten nesourodý mix překoná období vše proti Babišovi a ANO ke skutečně pozitivní a efektivní činnosti, tvůrčí, k efektivnímu řešení problémů. Jak jsem říkal k předchozí otázce, zvláště když už teď, aniž se vláda mohla rozjet, ještě nemá ani důvěru Sněmovny, ví řada lidí, že vše bude zase špatně.
Já osobně se bojím toho, že se problémy vztahů mezi jednotlivými stranami mohou zvětšovat. Ale nechci být špatným prorokem, snad k tomu nedojde. Už taky proto, že je to vláda, ve které znám šest členů osobně a přeji jim, aby to ustáli, aby snaha o spolupráci a řešení nelehkých problémů převládla nad negativními prognózami rádoby expertů a politologů. Ale mohu se samozřejmě splést, i to se může stát.
V letošním druhém pololetí nás čeká předsednictví v Evropské unii. Jen připomenu, že jste v roce 2019 ve volbách do Evropského parlamentu vedl kandidátku hnutí Vědci pro Českou republiku. Co by vláda měla prosazovat, aby zastoupila průměrného českého občana?
Nevím, jaké procento občanů má představu, co vše obnáší pozice předsednictví EU. Rozhodně to není o tom, že v té době máme možnost zvrátit základní směřování Unie. Je spíše nutné zajistit, aby vložené národní prostředky do předsednictví nebyly zbytečně vysoké a aby byly využity v maximálně efektivně. A to i samozřejmě ve směru zájmů občanů, v zájmu národních zájmů. Předsednictví EU může velmi napomoci posílení pozice České republiky.
Vládě bych přál, aby předsednictví EU zvládla se ctí, aby se neopakovala ostuda z minulého předsednictví. Je to neskutečné množství práce, které občané málo nebo vůbec nevidí. Trochu jsem se na přípravě toho minulého podílel, tak si dovedu představit, co vše to obnáší a opravdu bych byl nerad, kdyby se podobný český trapas měl zase opakovat.
Je ovšem řada problémů uvnitř EU, na které může být během předsednictví ukázáno, a hlavně mohou být posíleny návrhy na účinné řešení. To je samozřejmě složitý proces v rámci 27 členských států. O to významnější jsou v tomto směru seskupení států, které mohou takové návrhy podpořit.
Z tohoto pohledu mi dost vadí současná deklarovaná pozice nové vlády na oslabení spolupráce v rámci V4. Nepovažuji to za dobrý směr naší zahraniční politiky.
Co z hlediska směřování Evropské unie považujete za nejvíc problematické?
EU by velmi prospělo ustoupit od snahy po federalizaci a rozpuštění národních států. To by Evropě vzalo historické, kulturní a svébytné dědictví a specificitu. Je také dobré mít na paměti, že Evropská unie není Evropa. Osobně bych byl pro již zmiňovanou změnu vztahů s Ruskem, Evropě by to velmi prospělo. Samozřejmě je to oboustranný, dlouhodobý a složitý problém velmocenských vztahů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
