Ve čtvrtek nad ránem dojednali lídři členských zemí EU kompromis, podle něhož dostane Spojené království čas k odchodu do 31. října s tím, že vystoupit z Evropské unie může kdykoli do tohoto data. Europoslanec Pavel Svoboda prohlásil, že lidovecká frakce v Evropském parlamentu chtěla prodloužit lhůtu pro odchod za podmínky, že Británie uspořádá nové referendum. Premiér Andrej Babiš po jednání uvedl, že pokud by to dopadlo druhým referendem a Britové zůstali, byl by to ideální stav. Bylo by soudě podle těchto vyjádření politiků pro Česko výhodné, aby se nakonec žádný brexit nekonal?
Víte, na to se můžeme dívat dvojí optikou. Samozřejmě že krátkodobě je pro Českou republiku ekonomicky výhodné, aby Britové v Evropské unii zůstali. Například centrální banka odhaduje, že tvrdý brexit bez dohody by potenciálně mohl z českého růstu HDP ukrojit až jeden procentní bod.
Jenomže je tu ještě dlouhodobý pohled. Není na světě země, která by nedodržovala zásady právního státu a která by se současně s tím dlouhodobě těšila prosperitě. Já vůbec nechápu ty nápady, které se v EU rozmohly už v minulosti, opakovat například hlasování – v parlamentu nebo v referendu – tak dlouho, než je odhlasován ten „politicky správný“ názor. To není demokracie, to není právní stát, to je jenom předstírání právního státu. Britové sice při vyjednávání brexitu zmatlali, co mohli, stejně jako kontinent, ale jedno se jim musí nechat: Je v dnešní době impozantní, že měli stále tu vnitřní demokratickou sílu říct, že parlament nemůže opakovaně hlasovat o stejném návrhu. A s referendem je to stejné.
Prostě NELZE, kdyby čert na koze jezdil, nechat lidi stále dokola hlasovat o stejné otázce. Pro mě je druhé referendum nepřípustné. Jednou lidi rozhodli, tak to prostě platí, cokoliv jiného je nepřípustné relativizování demokracie. A ačkoliv krátkodobě je pro nás jako pro ČR brexit ekonomicky nejspíš nevýhodný, i když pochybuji, že tak moc, jak odhaduje centrální banka, z dlouhodobého strategického pohledu bychom si vůbec neměli s úvahami, jak rozhodnutí Britů zvrátit, zahrávat. Takové myšlení by byla cesta do pekla i pro nás.
Podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu zrychlil v březnu meziroční růst spotřebitelských cen na 3 procenta z únorových 2,7 procenta, což je nejvyšší meziroční růst cen od října 2012. A dražší jsou především potraviny. Cílem centrální banky je držet inflaci v pásmu ± 1 procentní bod od středových 2 procent, ale ta se za březen dostala na hranu tolerančního pásma. Měla by ČNB sáhnout po záchranné brzdě a zvýšit úrokové sazby ve chvíli, kdy se ekonomika poněkud vymyká jejím očekáváním?
Sarkasticky bychom mohli říct, že co kdo zaseje, to taky sklízí. Právě teď se nám totiž vrací politika centrální banky z let minulých, kdy dlouhodobé intervence ve spojení s extrémně nízkými úrokovými sazbami kvůli určitému časovému zpoždění mají skutečný efekt až dneska… Tak dlouho se centrální banka snažila vyvolat inflaci… až se jí to „povedlo“. Až toho má plné kecky.
Samozřejmě na růstu inflace se podepisuje řada položek, které centrální banka nemůže nikterak ovlivnit, ale jedna s politikou centrální banky přímo souvisí. Totiž výrazně podražilo i bydlení. Nájemné vyskočilo o 3,6 procenta. To právě tady působí dlouhodobě centrální banka na růst cen. Tím, že kdysi poslala úrokové sazby rekordně dolů, umožnila spekulace na další růst cen nemovitostí. Loni na podzim už ale zatáhla za záchrannou brzdu a zpřísnila přístup k hypotékám, což by se mělo projevit v pomalejším růstu nájmů. Tady by další růst úrokových sazeb pomohl, ale taky by dostal mnoho lidí do situace, kdy nejsou schopni splácet. A tím se dostávám k odpovědi na vaši otázku.
Navíc ve světě je příliš mnoho rizik. Minulý týden revidovaly přední ekonomické německé ústavy svou prognózu pro Německo na letošek na méně než polovinu. Už čekají růst jen o 0,8 procenta. OECD dokonce jen 0,6 procenta. Stejně tak revidovala směrem dolů očekávaný růst i česká vláda. Protože je před volbami, tak byla revize jen malá. Očekávám, že po volbách přijde další výrazné snížení prognózy. I to mluví proti vyšším úrokovým sazbám.
Psali jsme:
Před týdnem jsme se bavili o tom, že ČMKOS představí svůj požadavek na zvýšení minimální mzdy. Nakonec z toho vyšel rekordní nárůst o 1650 na 15 tisíc korun. Hospodářská komora ČR s tím nesouhlasí a upozorňuje, že by došlo kvůli odborářům ke zdražování a lidé by si za zboží a služby museli výrazně připlatit. Jaký argument proti patnáctitisícové minimální mzdě byste použila vy?
Použila bych úplně stejný argument jako Hospodářská komora. Tak výrazné zvýšení minimální mzdy znamená zvýšení nákladů pro zaměstnavatele, kterým mimochodem podle statistik už loni výrazně klesla ziskovost, jelikož už loni se jim mzdové náklady navýšily nad únosnou úroveň. Zaměstnavatelé už nevytvářejí nová pracovní místa, někteří už začali propouštět, protože už tak vysoké mzdy nejsou schopni utáhnout. Přijít v takový okamžik s požadavkem na zvýšení minimální mzdy automaticky musí vést k ještě většímu propouštění a zdražování. A to už se u nás zdražuje hodně! Jak už jsme říkali, poslední údaj mluví o inflaci 3 procenta.
V té souvislosti mě zaujal rozhovor odborového předáka Josefa Středuly pro Hospodářské noviny. Mimo jiné tvrdí, že vláda nepřipravuje Česko dobře na budoucnost, že nesmíme být do budoucna zemí, jejíž ekonomika bude stát na udržení levné práce. Musíme prý vsadit na specializaci a růst přidané hodnoty. Za hlavní úkol považuje růst mezd, protože když porostou, zvýší se kupní síla obyvatel, bude vyšší dynamika růstu, s tím bude spojená lepší situace rozpočtu, a bude tedy i víc prostředků na pomoc našim malým a středním firmám. Co z toho byste podepsala a co naopak rozporovala?
Vidím v tom záměnu příčiny a následku. Souhlas s tím, že mzdy u nás jsou stále poměrně malé, ale má to ALE. Tak například na růst mezd nelze tlačit administrativně bez současného zvyšování produktivity práce. A produktivitu práce taky nezvýšíme administrativně, ale jen tím, že firmám umožníme administrativu odbourat. Čím míň byrokracie, čím míň šmírování ze strany státu, čím míň regulace, tím víc budou investovat, tím víc budou mít technologií a tím vyšší bude jejich produktivita, a tedy také mzdy. Jinými slovy: Nesmíme už tlačit ze strany centrální banky na oslabování koruny, nesmíme tlačit na nepřirozeně nízké úrokové sazby, nesmíme tlačit na zavádění dalších regulací – a pak růst produktivity a s tím spojený i růst mezd přijde sám.
Jak pohlížíte na záměr Ministerstva financí zvýšit od příštího roku spotřební daně z cigaret, tabáku a některých hazardních her, což by mělo posílit příjmy veřejných rozpočtů každoročně zhruba o deset miliard korun?
Tak určitě lepší než zvyšovat jakékoliv daně jiné. Konkrétně u těchto položek je růst spotřební daně ještě jakžtakž nejsnesitelnější. Ale ne že by mě jakékoliv zvyšování daní nadchlo. Problém není na straně příjmů rozpočtu, problém je tradičně na straně výdajů rozpočtu. Nejsem pro zvyšování daní; jsem pro to, abychom snížili ty typy výdajů, o kterých jsme se tu bavili před týdnem. V tom je ten největší problém s domácími veřejnými financemi. Není na tom nic chvályhodného, dělat si pořád z daňových poplatníků dojné krávy!
Ve vládě skončí ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. Před nástupem do funkce byla prezidentkou Svazu obchodu a cestovního ruchu i viceprezidentkou Hospodářské komory ČR, v roce 2016 získala ocenění Manažer roku a Manažer odvětví. Neměly tohle být předpoklady k tomu, aby byla ve své vládní funkci úspěšná? A je něco, na co si v souvislosti s jejím vedením rezortu vzpomenete kromě nešťastného výroku, že „za drahá mobilní data si Češi mohou sami“?
Popravdě řečeno teď mě žádný počin, který bych vypíchla, nenapadá. Což bude onou krátkou dobou ve funkci, během níž není možné dokončit žádný velký zahájený projekt. Popravdě mám dojem, že paní Nováková se trochu stala obětí „píárové potřeby“ vykázat ve vládě nějaká škatulata-hýbejte se. Sama bych totiž viděla mnohem zářivější příklady nekompetence. O paní Novákovou nemám nejmenší obavy, že by se neuplatnila v soukromém sektoru. Zato ona osoba, kterou mám na mysli, by si v soukromém sektoru – pokud by opustila vládu – ani neškrtla, protože v životě nikde jinde než v neziskovém či veřejném sektoru nepracovala.
Psali jsme:
|
Kniha oceněná cenou čtenářů Magnesia litera. Vizionářský román se skrytým poselstvím z finančního světa, z něhož se již mnohé splnilo a mnohé na splnění ještě čeká.
OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
LUMPOVÉ A BERÁNCI
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
