Sněmovna má za sebou další pokus o vyjádření nedůvěry vládě, který se nepovedl. Pro bylo 92 poslanců, proti 90, opozici tedy chybělo 9 hlasů. Co si o celé páteční diskusi myslíte?
Z té celodenní sněmovní diskuse jsem neviděl vůbec nic, protože jsem zavřený ve studiu a nahrávám vánoční album. Ale jsem si jistý, že jsem vůbec o nic nepřišel, a tak jako tak vím, co kdo říkal, protože to lze snadno předvídat. Dostali jsme se do situace, kdy máme na politické scéně a možná i ve společnosti dvě skupiny lidí, které se vlastně vůbec neposlouchají. Můžete snášet jakékoliv argumenty proti Andreji Babišovi, ale jeho sympatizantům to stejně jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Prostě si z toho nic nevezmou. A na druhou stranu Andrej Babiš a spol. mohou argumentovat, jak chtějí, někdy i racionálně, a druhá strana z toho také nic neslyší, protože to prostě slyšet nechce. Mám-li to tedy okomentovat, říkám: Marnost nad marnost, výsledek žádný.
Dvě skupiny se neposlouchají. Ne poprvé by tomu tak bylo mezi koalicí a opozicí. Nicméně, bylo kauz už tolik, že by měl premiér odstoupit? Přeci jen mám trestně stíhaného premiéra. Nebo vytrvat bez ohledu na útoky, jak sám řekl: „Nikdy, nikdy, nikdy neodstoupím.“
To nikdy, nikdy, nikdy je součástí monologu, který druhá strana neposlouchá. A jak říkám, to neposlouchání má za následek, že jakékoli racionální argumenty nemají žádnou váhu. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby země neměla trestně stíhaného premiéra. Pak by asi existovaly i jiné varianty, jak sestavit vládní koalici. Hnutí ANO jasně vyhrálo volby, to nikdo nezpochybňuje. Aby ovšem mohla existovat koaliční vláda v tomto složení, musí ANO dělat velké programové ústupky stranám, které naopak ve volbách propadly. Není žádným tajemstvím, že někteří poslanci ANO pak zrovna neskáčou radostí, když v zájmu stability vlády musí závazně hlasovat třeba pro zrušení karenční doby nebo jiné levicové výmysly.
Fotogalerie: - Vyslovení nedůvěry vládě
Fotogalerie: - Naši důvěru nemáš
S celou kauzou Babišova syna se rozběhla diskuse o nezávislosti médií. A měli bychom pochválit, či kritizovat novinářské duo Slonková – Kubík?
Z mého pohledu člověka, který se médii zaobírá řadu let, odpovídám: kritizovat. O Sabině Slonkové a jejích metodách si léta myslím své. Když čtu, že to prý je investigativní reportérka, usmívám se. Proč? Protože Sabina Slonková téměř nikdy nic nevypátrala, ale už léta slouží pouze jako kanál, kterým někteří jednotlivci z orgánů činných v trestním řízení vypouštějí informace ze spisu. Což je, připomínám, nezákonné. Abych to demonstroval na reportáži s Andrejem Babišem mladším, kladu si otázku: Vypátrali snad Slonková s Kubíkem, kde Andrej Babiš junior bydlí? Samozřejmě, že nevypátrali. Policie to věděla. Někdo jim to jen našeptal. Takže investigace? Nikoli. Opět jen únik.
Ta forma je navíc příšerná. V hlavní roli jsou stateční reportéři. Telefonují, zvoní na zvonky, chodí po ulici, řídí automobil, pijí kávu. Umně sestříhané to sice vypadá dramaticky, ale informační hodnota je takřka nulová. Nechybí ovšem citový náboj. To se pak skvěle hlasuje o důvěře nebo svolávají demonstrace, zvláště pak, když s odvysíláním posečkáte na 17. listopad.
Dobře, soukromá televize potřebuje diváky, tak vysílá kočkopsa, jemuž se říká dokudrama. Ale proč u toho veřejnoprávní Česká televize asistuje jako druhý program soukromé TV Seznam?
Z mých osobních zkušeností jsou nejčastější důvody zdroje, proč prozradit informace, dva: buď jsou proti současné vládnoucí garnituře a chtějí ji poškodit či ukázat její nedostatky, nebo se děje uvnitř té organizace něco, na co se už nechtějí dívat…
To je možné. Ale to jsme u jiného problému, což je způsob práce Policie České republiky a státního zastupitelství, protože vyšetřovat tak banální věc, jako je Čapí hnízdo, několik let, není normální. Pak se dějí takové věci. Na jedné straně Slonková s Kubíkem točí reportáž, která je o tom, jak někde jezdí, někde zvoní, sedí v kavárně, povídají si a de facto faktické sdělení reportáže je, jen to opakuju, téměř nulové. Na druhé straně špatný pocit z toho, proč se tohle děje, proč policie není schopná tu kauzu uzavřít v nějaké rozumné době. Spravedlnost je účinná, pouze když její verdikt přichází v přiměřené době. Když se něco táhne dlouhá léta, smysl se pomalu vytrácí a zůstává jen hořkost.
Psali jsme:
Jak během této krize obstál prezident Miloš Zeman, který dal Andreji Babišovi bianco šek a řekl, že ho klidně znovu jmenuje premiérem, kdyby vláda padla. Prospělo by České republice, kdyby Miloš Zeman odešel?
Myslím, že jsou situace, které je vhodné komentovat, když jsou hotové nebo když nastanou, nikoliv dopředu. Když prezident vstupuje do politického dění na jedné straně, zákonitě proti sobě poštvává stranu druhou. Myslím, že je lepší, když hlava státu je nad stranami. A odchod Zemana? To je nesmysl. Byl řádně zvolen. Mám to s prezidentem jako kdekdo jiný. Některé jeho kroky se mi nelíbí, za jiné ho chválím. Teď jsem na něj byl dokonce pyšný. To když v izraelském Knesetu přednesl skvělý, statečný a ještě k tomu vtipný projev. Každý prezident to má těžké, protože se nikdy nemůže zavděčit všem.
Ukrajina vyhlásila v deseti oblastech válečný stav. Rusko zadrželo tři lodě a námořníky ukrajinské armády a tvrdí, že šlo o jasnou provokaci před volbami a dání argumentů Západu, proč přitvrdit. Co vy na to?
Pozastavuji se nad tím, jak pět minut poté, co se něco odehraje, už má kdekdo názor. Já si dovolím luxus nemít na to názor, protože zcela jistě nemám všechny potřebné informace, takže se omlouvám, ale opravdu nemám potřebu to komentovat. Stačí, že se toho obratem zmocnila média a někteří politici, aby z oné události opět učinili předmět propagandy.
Každá taková věc vyžaduje přesné, správné a úplné vyšetření. A obvykle se u takových akcí nedozvídáme celou pravdu. Ono se něco stalo, ale stalo se to proto, že se předtím něco stalo, ale co se předtím stalo, se obvykle nedozvíme. Nedozvídáme se celou pravdu, média si vyzobávají kousky a politici také. A honem zaujímají postoj. Obrátí se kupříkladu směrem k Moskvě a bubnují své rozhořčení. Já si dovolím ten luxus nebubnovat. Když bubnuji, tak leda v nahrávacím studiu.
Ale jednu obecnou poznámku si v souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem neodpustím. Mnozí automaticky bubnují za Kyjev a proti Moskvě proto, že nás Rusové v roce 1968 okupovali. Fajn, to je pravda. Nějak ale zapomínají, že stejně jako Rusové nás tehdy okupovali i Ukrajinci.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
